Aleš Opatrný

(2. vydání). Chcete svůj život v manželství postavit na spolehlivých základech? Máte strach, že váš vztah nevydrží? Tato užitečná příručka nabízí léty prověřenou, a přitom i dnes platící zkušenost s vytvářením a budováním manželství a rodiny, a to nejen v katolické církvi.Aleš Opatrný připravoval na manželství stovky párů. Dodával jim důvěru v to, že lze vytvořit dobré a stabilní manželství, které není jen krátkodobým projevem nadšení. Je realistou, a informuje proto i o překážkách a záludnostech, s kterými se v manželství a cestou k němu setkáváme, které však můžeme překonat. Varuje před tím, čím lze velký vztah lásky snadno rozbít, a povzbuzuje ke vzájemnému odpuštění, protože „zkušenost, že lze překonat to, co se snažilo dvojici rozdělovat, je velkou pomocí při každé další roztržce“.

Doc. Ing. Aleš Opatrný, Th.D., je kněz pražské arcidiecéze. U nás i na Slovensku je známý jako vyhledávaný duchovní doprovázející, přednášející a exercitátor. Je autorem řady knih, z nichž některé napsal záměrně popularizačním stylem jako právě vydávané Výzvy stárnutí. Z úvodu autora:„Byli jsme mladí, a už nejsme. Ledacos nás bolí, a pokud ne sami na sobě, tak na svých vrstevnících vidíme, že stárnutí je proces, který nelze zastavit. Tato útlá knížka by chtěla napomoci k tomu, abychom se úkolu stárnutí včas chopili a dobře se ho zhostili.“

„Ten, kdo žije dlouho v manželství, ví, že bez odpuštění to nejde. Jinak by se z manželství stala permanentní válka... Anebo nebezpečné a nepříjemné odcizování se, kdy se už jeden na druhého nezlobí, ale ani neodpouští, nedělají si nic vyloženě zlého, ale dobrého také ne. Na druhou stranu: překonané těžkosti, překonané rozbroje, smíření po hádkách jsou cennými stavebními kameny vztahu. Zkušenost, že lze překonat to, co se snažilo dvojici rozdělovat, je velkou pomocí při každé další roztržce. Odpuštění v manželství není jen užitečná a praktická věc, ale také jeden z důležitých prvků, kterými se tento vztah dále buduje.“ Příprava na manželství z pera P. Aleše Opatrného se nabízela po mnoho let jako pomůcka pražského Pastoračního střediska a posloužila již bezpočtu snoubenců a manželských párů. Ani po letech neztratila svou aktuálnost, proto autor na základě svých zkušeností z pastorace text upravil a doplnil, takže vychází poprvé v knižní podobě.

Kniha Ako potešiť spovedníka je určená každému človeku, ktorý pristupuje k sviatosti zmierenia alebo sa ešte len odhodláva. Kňaz Pražskej arcidiecézy Aleš Opatrný upozorňuje na fakt, že v spovedelnici sa stretávajú dvaja hriešnici odkázaní na Božiu milosť a poukazuje na skutočnú hodnotu odpustenia, ktoré prichádza v ruke v ruke s rozhrešením počas udelenia sviatosti. Poskytuje zdravý a úprimný pohľad na spoveď, upriamuje pozornosť kajúcnikov na jej podstatu a súčasťou knihy je taktiež niekoľko foriem spytovania svedomia.Odporúčame aj knihu Milosrdenstvu v ústrety.

Aleš Opatrný (* 1944), kňaz Pražskej arcidiecézy a zakladateľ Pastoračného strediska pri PA, je známy aj na Slovensku ako vyhľadávaný prednášajúci a exercitátor. Ako vynikajúci a triezvy znalec človeka, aj v tejto knižke upriamuje pozornosť čitateľa na to, čo je v sviatosti zmierenia podstatné. Búra falošné prístupy k spovedi, prináša nové spovedné zrkadlá a usiluje sa poukázať na to, že spoveď má byť predovšetkým stretnutím s odpúšťajúcim a uzdravujúcim Bohom.

audiokniha. Radosti a strasti manželského života (54:26 min)Jak moc lze předat víru v rodině? (1:22:45 hod., min)Modlitba v rodině (59:52 min)

Svátost smíření je krásná část kněžské služby. Člověk při ní zažije nejedno úžasné Boží působení. Hodně se také při této službě naučí o Bohu i o lidech. Někdy jsou kajícníci takřka fascinováni svými hříchy a jejich vyznáváním, a nikoli živým Bohem. Dospělí lidé někdy přijímají tuto svátost jako v dětství; v dospělosti už s tím nic dalšího neudělali. Někteří křesťané ke zpovědi ani nepřijdou, protože ji vnímají jako něco odpuzujícího, nepřístupného a nepochopitelného. Autor se nám v těchto úvahách snaží co nejvíce přiblížit velikost Božího působení. Hříchy není radno zlehčovat. Uvědomme si však, že hříchy mají všichni lidé, zatímco odpouštějícího Boha znají v plnosti jen křesťané. A toto poznání je nesmírným darem, které je třeba dopřát každému v co nejvyšší míře. Aleš Opatrný nezpochybňuje, jak je tato svátost potřebná či dokonce povinná. Chce ale hlavně ukázat, jak je skvělá. Díky jejímu slavení ve víře může odpouštějící a uzdravující Trojjediný Bůh stále více zářit v našich životech a my mu můžeme stále více důvěřovat.Titul vyšiel aj v slovenskom jazyku: Ako potešiť spovedníka.

Čím žijeme?S Bohem u jednoho stoluEucharistický člověk – ten, který se dáváEucharistický člověk – ten, který děkuje a chválíSobotní homilie (Jan 15,18-21)Nedělní homilie (Jan 15,9-17)Nahráno během „Tří dnů křesťanské spirituality“ v Brně ve dnech 8. – 10. 5 2015.Celkový čas 2 hod. 52 min.

Úvahy o apoštolském vyznání víry. Čemu mám vlastně věřit?Tuto otázku si dnes člověk klade možná ještě intenzivněji než v dobách minulých. Někdo věří všemu možnému, jiný nevěří ničemu. A čemu má věřit katolík? „Tomu, co je v katechismu,“ odpoví zřejmě klasicky vychovaný křesťan. Ale kde se to tam vzalo, jak se to tam dostalo?A je tam všechno podstatné?A jak souvisí katechismus s Biblí?Tak nám vyvstává otázka po pramenech naší víry. Nejstarší úplný text apoštolského vyznání víry pochází ze 4. století a shrnuje obsah křesťanské víry apoštolské doby. Ale nejde jen o výčet dogmatických výroků. Credo představuje něco jako kmen stromu víry: někde má své kořeny a něco dalšího z něj vyrůstá. Víra je především vztah. A vztah je dynamická záležitost, může nabývat na síle nebo se oslabovat, může a měl by se prohlubovat. Snad k tomu pomůže i tato knížka.

Jak je včas rozpoznat a hledat cestu dál. Žádné manželství není procházka růžovým sadem, těžkosti se nevyhnou nikomu. Manželé dělají chybná rozhodnutí, ale ta by neměla vést k jejich definitivnímu rozchodu. Autor během své dlouholeté kněžské služby poznal řadu manželskych párů. Některé zvládly neuvěřitelné obtíže, a jejich manželství přesto přežilo. Ani série špatných rozhodnutí nemusí končit rozpadem manželství. Když se tak totiž stane, bolest všech zúčastněných je nesmírná.Vyvarovat se je třeba dvou extrémů: vědomé lehkomyslnosti a přehnané ustaranosti. Hrozby a problémy nemusí znamenat katastrofu. „Je třeba hledat cestu dál – a ne cestu k ukončení vztahu a společného života,“ říká s nadějí autor.

Dárková publikace obsahuje hrst zamyšlení nad manželským slibem, krásné fotografie a motivační citáty na téma manželství a partnerských vztahů. Slib, který si manželé vzájemně dávají během svatebního obřadu, není něčím chvilkovým, co vyprchá, ale programem na celý život, k němuž je dobré se vracet.

Svátosti jsou velmi podstatným projevem života církve. Jsou rovněž zakusitelným projevem lásky Ježíše Krista. Druhý vatikánský koncil i teologie zdůrazňuje jejich význam pro život z víry, proto je třeba nahlížet tyto velké skutečnosti z různých stran. K tomu má dopomoci tato knížka, opírající se zejména o texty koncilu a Katechismu katolické církve.

Jednou z význačných charakteristik dnešní středoevropské společnosti je její mnohostranná pluralita v názorech, postojích, vyznáních i preferencích. V této společnosti žije křesťanství a děje se v ní pastorace. Tato kniha se pokouší nacházet a popisovat takové cesty pastorace, na nichž by se s pluralitou počítalo a vlastní substance křesťanství se při tom neztrácela.Jako základ se autorovi jeví víra, její posilování a růst. Současně ukazuje na to, že se v realitě víra vyskytuje v různém stupni úplnosti a že její podporování staví pastoračního pracovníka před různé úkoly, které se liší i podle věkových skupin křesťanů. Společné pro růst a život víry je její sociální charakter: víra se žije ve společenství. Ale i rozličná společenství víry představují diferencovanou skutečnost s různými vlastními nároky a podmínkami života. Ty se také promítají do různých specifických otázek pastorace.

Kniha si všímá různých psychických poruch i nemocí a ukazuje, jak by se mělo v pastoraci přistupovat k těm, kdo jimi trpí. Obsahuje následující práce odborníků z Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy: Co soudí církev o člověku? Pokus o shrnutí základních prvků nauky církve o člověku; Psychické problémy a psychická nemoc v pastorační praxi; Pastorace věřících křesťanů s psychickými potížemi. Dále je doplněna exkursy doc. Opatrného a také anketou, jež byla uskutečněna mezi kněžími, kteří se v pastoraci setkávají s duševně nemocnými lidmi.

Úvahy o existenci křesťana. Písmo jde k jádru věci. Říká, kdo je člověk: Stvořený, Hříšník, Vykoupený. Co dělá jeho život křesťanským?Zvyky?Zbožnost?Dobré skutky?V krátkých promluvách přibližuje autor tyto základní otázky křesťanské existence člověku dneška.

Svátost smíření je krásná část kněžské služby. Člověk při ní zažije nejedno úžasné Boží působení. Hodně se také při této službě naučí o Bohu i o lidech. Někdy jsou kajícníci takřka fascinováni svými hříchy a jejich vyznáváním, a nikoli živým Bohem. Dospělí lidé někdy přijímají tuto svátost jako v dětství; v dospělosti už s tím nic dalšího neudělali. Někteří křesťané ke zpovědi ani nepřijdou, protože ji vnímají jako něco odpuzujícího, nepřístupného a nepochopitelného. Autor se nám v těchto úvahách snaží co nejvíce přiblížit velikost Božího působení. Hříchy není radno zlehčovat. Uvědomme si však, že hříchy mají všichni lidé, zatímco odpouštějícího Boha znají v plnosti jen křesťané. A toto poznání je nesmírným darem, které je třeba dopřát každému v co nejvyšší míře. Aleš Opatrný nezpochybňuje, jak je tato svátost potřebná či dokonce povinná. Chce ale hlavně ukázat, jak je skvělá. Díky jejímu slavení ve víře může odpouštějící a uzdravující Trojjediný Bůh stále více zářit v našich životech a my mu můžeme stále více důvěřovat.

O svátosti smíření z pohledu různých disciplín. Titul vyšiel aj v slovenskej verzii Umenie spovedať.Z polsky vydaného sborníku článků týkajících se různých hledisek a problémů svátosti smíření Józef Augustyn vybral ty, které jsou zajímavé i pro české čtenáře. Tak vznikla publikace odborně fundovaných a současné přehledných a stručných pojednání na témata, jako jsou například: biblické základy svátosti smíření, dějinný exkurz, současné chápání svátosti smíření, svátost smíření jako služba lásky.

Cyklus A. Zamyšlení nad biblickými text nedělí a svátků.

Tato kniha má posloužit k celoroční práci. Neděli co neděli se kněz i laik setkává s Božím slovem. Stručná vysvětlení a podněty k zamyšlení nad Slovy Písma mohou být inspirací pro duchovní život.

aneb o víře pro věřící. Je vám třicet, čtyřicet nebo padesát let, v životě už dávno nejste začátečníky, dá se říci, že jste v životě přece jen něco dokázali, i když to třeba není tak velké, jak jste čekali - ale také jste utržili nějaké to zklamání - jak od sebe samých, tak od druhých. Iluze o mnohém a o mnohých, třeba i o vás samotných jsou z velké části pryč a je možné, že vaše dospívající děti vám nastavují nemilosrdné zrcadlo. Nebo děti nemáte a to zrcadlo si nastavujete sami. A potom také znáte ještě jedno zrcadlo - to zpovědní. Ať už ho čas od času objevujete nebo si ho pamatujete až moc dobře, konstatujete, že je to všechno čím dál tím stejnější.Stejné chyby, stejná nemohoucnost vůči nim, může se vůbec něco ještě změnit?Snad jen na Nový rok, případně na začátku adventu či postu, nebo o narozeninách si říkáte, že teď se do toho dáte a přece něco podstatného změníte. Jenže - víte, jak to většinou dopadá - zítra a pozítří přijde zas tolik starostí...

Aleš Opatrný v rozhovoru s Tomášem Kutilem. Aleš Opatrný je známý jako plodný autor duchovních knih, „doprovázeč“ a zpovědník i jako přednášející na (nejen) charismatických konferencích. Celý jeho životní příběh ale zná málokdo. V knižním rozhovoru s Tomášem Kutilem dává nahlédnout do svého soukromí, zázemí i názorů. Dozvídáme se, z jaké rodiny pochází, jak hledal víru i své místo ve světě, co pro něj znamenalo veslování a práce ve fabrice i jak dospěl ke kněžství. V jednotlivých kapitolách sledujeme jeho začátky v Plzni, „vyhnanství“ v Toužimi i dobu, kdy službu kněze vykonávat nesměl. Úplně nové možnosti se před ním otevřely po sametové revoluci, kdy se pustil do řady aktivit. Zvolnění a nové nadechnutí pak přichází s jeho pozdní akademickou dráhou.Aleš Opatrný ovšem nekomentuje jen své životní peripetie. Vyjadřuje se i k problémům manželství a mezigeneračních vztahů nebo k ekumenické spolupráci. Vyprávění končí symbolicky na Vyšehradě – tam hleděl z Vltavy coby veslař, tam dnes bydlí a tam za ním přijíždějí lidé z celé republiky.

Čím více se v katolické církvi doceňuje význam obdarování, která každý křesťan dostává, tím více je také třeba mluvit o úkolech, které z toho v oblasti pastorace plynou. Nejde zdaleka jen o opakovaně konstatovaný nedostatek kněží v mnoha zemích, ale o zodpovědné využívání Božích obdarování pro život církve. Všichni pokřtění mají účast na kněžském, prorockém a královském úřadě Kristově. Z toho plynoucí uschopnění a úkoly neplatí jen pro nositele služebného kněžství, ale adekvátním způsobem pro všechny. Nejde o „klerikalizaci laiků“, ale o co nejplnější život mystického těla Kristova, jehož jsou biskupové, kněží, jáhni, řeholníci, řeholnice a laici údy. Proto se jeví jako potřebné zabývat se pastorální teologií v takovém úhlu pohledu, který laikům ozřejmuje pastoraci v církvi a současně pobízí k podílu na pastorační činnosti, která by měla základy v pastorální teologii, přiměřené životním rolím laiků.

Rok svatého Pavla vyhlášený v červnu 2008 papežem Benediktem XVI. není jen příležitostí k poutním oslavám a úvahám o životě a díle apoštola národů. Pozornost bychom měli trvale zaměřit především na obsah a styl Pavlova působení. K tomu nám slouží novozákonní listy, spjaté s Pavlovým jménem, s jeho osobou a učením. Aleš Opatrný chce, abychom se ponořili do čtení apoštolových listů, protože jsou v mnohém ohledu aplikací evangelia na náš každodenní život. Autor uspořádal své úvahy do osmi tematických celků, jež se týkají hlavních apoštolových témat (evangelium, víra, modlitba, vzkříšení, Duch svatý pro člověka, Boží věrnost, Ježíš Kristus, křesťan v Ježíši Kristu). Samozřejmě, že tím nevyčerpal bohatství apoštolových myšlenek. Usiloval spíše o „malou ochutnávku“, která má vzbudit hlad po důkladnější četbě.

Nad encyklikou Lumen fidei. Encyklika Lumen fidei byla napsána „čtyřručně“, jak uvedl papež František. Z větší části ji připravil Benedikt XVI. a po své abdikaci text předal svému nástupci, který jej doplnil a rozpracoval. Lumen fidei přináší řadu podnětů k přemýšlení, ale především je povzbuzením k radikálnímu životu podle evangelia.A právě tento moment zdůrazňují úvahy Aleše Opatrného, jemuž se podařilo hluboký teologický text zpřístupnit co nejširšímu okruhu čtenářů. Jednotlivé kapitolky mají podobu krátkých zamyšlení nad slovy encykliky, po nichž následují otázky k reflexi. Knížku lze použít pro exercicie všedního dne, ale i pro práci ve společenství.

Pražský arcibiskup kardinál František Tomášek stál v čele arcidiecéze v létech 1965 - 1991, tedy v době plné významných změn, jakými bylo zakončení 2. vatikánského koncilu, "pražské jaro", tzv. normalizace, sametová revoluce a přechod do života ve svobodě. Desetiletý odstup od Tomáškovy smrti umožňuje reflexi jeho působení v kontextu vnitrocírkevních a politických proměn i vyhodnocení vlivu koncilu na život arcidiecéze. To vše by mělo napomoci k pochopení kořenů dnešní situace české církve, zamýšlející se nad sebou při přípravě Sněmu.

Volné pokračování autorova předchozího titulu Pastorační situace u nás. "Většina prvků popsaných v této publikaci se vyskytuje dodnes. Jsme ale o několik let dál a tomu, kdo chce, může být už zcela zřejmé, že se dnes i zítra budeme spíše vyrovnávat s nároky, otázkami a problémy, které přináší postmoderní společnost."Jednotlivé oddíly jsou věnovány jednak samotné pastoraci, včetně stručné historie pastorální teologie v posledním století u nás, dále jednotlivým skupinám účastníků pastoračního dění i některým aktuálním otázkám.

Diskusní večer na celostátní VII. katolické charismatické konferenci v Českých Budějovicích v roce 1996.

Přednáška České křesťanské akademie 7. 2. 1996 v Praze. Záznam pořídilo Radio Proglas.

Někteří katolíci chtějí, aby všechny věci v církvi u nás zůstaly tak, jak byly, jiní touží po změnách a zlobí se, že probíhají pomalu. Publikované přednášky A. Opatrného ani neomlouvají současný stav, ani ho nezatracují. Snaží se porozumět přítomné a minulé situaci v naší pastoraci i ve společnosti a z tohoto porozumění naznačit možná východiska.

V současné pastoraci se vyskytují čím dál častěji problémy lidí, které souvisejí s vírou, ale nejsou řešitelné jen cestou zbožnosti, svátostné praxe a sdílení v křesťanském společenství.Nemůže před nimi unikat ten, kdo chce naplňovat zásadní výpověď konstituce O církvi v dnešním světě 2. vatikánského koncilu: Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků, a není nic opravdu lidského, co by nenašlo v jejich srdci odezvu.