Alois Jirásek

Číta: Zdeněk Štěpánek, Jiří Dohnal, Otomar Krejča, Soběslav Sejk, Václav Švorc, Emil Bolek, Vlasta Fabianová, Emil Konečný, František Smolík, Bedřich Karen Celkový čas: 49 minút Z komentáře Zdeňka Štěpánka (resp. citace z jeho knihy Vzpomínky) k původnímu LP 1218 0551 "Zdeněk Štěpánek" vydanému v Supraphonu v roce 1976 a nyní vydávanému poprvé digitálně:Někdy se mi stávalo, nejčastěji v noci, když jsem byl ve varně lihovaru sám a čerpal vodu, že jsem zapomněl na stroj, na pumpu i na kotelnu a pustil jsem se do světa snů a přeludů. To jsem býval nejšťastnější. Fotografie herců a hereček oživovaly přede mnou a v blikavém světle svíčky přicházeli ke mně herci živí a promlouvali ústy básníků, které jsem znal zpaměti. Tehdy i já jsem oblékal nejrozmanitější kostýmy a hrál s nimi. Letěl jsem na křídlech fantazie do světa nejkrásnějších iluzí. Parní stroj běžel vytrvale a pravidelně, jeho tep splýval s tepem mého srdce, ani jsem ho nevnímal. To vše je za mnou. Sen se mění ve skutečnost. Jedu k divadlu...Režisér se na mne vztekle podíval a už bác, má líčidla letěla do kouta, kde se roztříštila o stěnu."Tam se budete líčit, kandrdase!". Nikdo nepromluvil ani slovo, atmosféra byla hrozná. Sbíral jsem ze země líčidla a byl jsem rád, že jsem mohl být skloněn hodně k zemi, aby neviděli slzy. Začalo se hrát. ..Hlava se mi zatočila, vyjeveně jsem se díval na sál naplněný obecenstvem, svítilo se acetylénem a v sále hořelo několik hořáků. Sál se mi zdál obrovský, zvláštní horko a podivný pach mi zarazil dech. Rampa mne oslnila. Nápověda se napil piva, což mne poněkud uklidnilo a už jsem spustil. "Vynajít mám ty, kteří jsou tu psáni...". Přišla chůva, paní Chlumská, a hrála tak báječně a tak skvěle mi nahrávala, že jsem ztratil všechnu bázeň, a když jsme oba odcházeli z jeviště, hledištěm zaburácel nadšený potlesk. Paní Chlumská mi dala pusu a pozvala mne na druhý den k obědu. Cítil jsem, že mne přijali do cechu.Tu noc jsem ve své komůrce nemohl dlouho usnout. Stále jsem slyšel šumivý, opojný hlas aplausu. První krůček k herectví byl učiněn a cítil jsem jasně a určitě, že bych ho nedovedl udělat zpátky.Jsem šťasten, že jsem ho neudělal.

Číta: Jaroslava Adamová, Josef Bek, František Filipovský, Stanislav Fišer, Iva Janžurová, Josef Kemr, Jaroslav Kepka, Naďa Konvalinková, Otomar Krejča, Dana Medřická, Viktor Preiss, Jiřina Šejbalová, Zdeněk Štěpánek, Václav Voska, Jarmila Kronbauerová, Jaroslav Průcha, Karel Pavlík, Oldřich Hoblík, Bohumil Švarc, Václav Švorc, Miloš Nedbal, Jiří Dohnal, Bořivoj Navrátil, Luděk Munzar, Josef Pehr, Petr Svojtka, Zdeněk Buchvaldek, Jarmila Kurandová, Jaroslav Moučka, Jiří Bruder, Vladimír Šmeral, Dalimil Klapka, Oldřich Musil, Jindřich Rychtařík, Karel Effa, Vladimír Pospíšil Celkový čas: 1 hodina 17 minút Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým.ALOIS JIRÁSEK (*23. srpna 1851 Hronov u Náchoda - †12. března 1930 Praha) byl vynikající český spisovatel, dramatik a autor řady historických románů, je považován za zakladatele české historické beletrie. Pocházel ze selského rodu, studoval na německém gymnáziu v Broumově (1863 - 1867), pak na českém gymnáziu v Hradci Králové. Ve studiu pokračoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Celý život pracoval jako učitel dějepisu na gymnáziu, nejprve v Litomyšli a poté v Praze. Přátelil se s mnoha vynikajícími osobnostmi českého národa - například s M. Alšem, J. V. Sládkem, K. V. Raisem, J. S. Macharem či Z. Nejedlým. Jeho prozaické dílo s historickou tématikou odrážející významné epochy naší země je velmi rozsáhlé.Jiráskovi vždy šlo v jeho dílech především o obraz společenského dění, proto jedinec je u něho volen tak, aby zároveň reprezentoval svou dobu, její tendence a myšlenky, zároveň poukazoval na to, že tvůrcem všeho historického dění je lid. Z období husitství jmenujme jeho romány Mezi proudy, Syn ohnivcův, Proti všem, Bratrstvo. Z doby pobělohorské pak román Skály, Psohlavci a Skaláci.Nejvyzrálejším Jiráskovým románem je Temno, které popisuje morální, kulturní a společenskou situaci národa ve dvacátých letech 18. století v prostředí pražského měšťanstva, tajných nekatolíků a drobné venkovské šlechty. V románu je také zachycena postava proslulého ničitele českých nekatolických knih, jezuity Antonína Koniáše.Protireformační dobu, dobu rokoka a osvícenství zobrazil např. v románu Poklad, Sousedé, povídce Pandurek a ve dvou dalších povídkách dotýkajících se panského života na dvoře vévody Zaháňského v protikladu k bídě nevolných sedláků Na dvoře vévodském a Ráj světa, zobrazujících poživačný život rokokových kavalírů v době vídeňského kongresu (1815).Dobu národního obrození popisuje v pětidílném románu F. L. Věk, jenž zahrnuje období od konce sedmdesátých let 18. stol. do dvacátých let 19. století, v čtyřdílné kronice U nás a konci obrození je věnována povídka Filosofská historie. Pro mládež napsal Jirásek dvě knihy, které dosáhly značné popularity - Povídka Z Čech až na konec světa a Staré pověsti české.Divadelními hrami Lucerna a Pan Johanes ze života šlechty a utiskovaného lidu v době rokoka se Jirásek přihlásil k Tylovské pohádkové symbolice.Historické divadelní hry Jan Žižka, Jan Hus a Jan Roháč byly analogií k husitské trilogii.Jirásek se stal nejvýznamnějším českým autorem historické beletrie a ač mu bývá leckdy vyčítána rozvláčnost a idealizování historie, je občas nekriticky obdivován i opovrhován, jeho dílům nelze upřít vlastenectví a lásku k národu. A přestože bylo jeho dílo v minulých dobách ideologicky zneužíváno, jeho význam pro náš národ přetrval.

Číta: Martin Růžek Celkový čas: 13 minút Národní umělec MARTIN RŮŽEK (*23.9.1918 - 18.12.1995) dědic realistických tradic českého herectví, které cílevědomě obohacuje prostředky novodobé estetiky, opíral vždy své poznání světa o bouřlivé dotyky se životními procesy. Hrál a učil se od r. 1939 všude, kde byla příležitost: na ochotnickém jevišti, na poloprofesionálních scénách, u kočujících společností, u hereckých mistrů...Je výraznou osobností našeho reprezentativního hereckého souboru; spoluvytváří jeho umělecký styl, odpovídající společenskému vývoji. Znalostí života i proniknutím do tajemství herecké tvorby je dokonale vybaven nejen pro jeviště; prostřednictvím novodobých médií - filmu a televize - proslulo jeho herecké mistrovství i v zahraničí. Přemnohé jsou jeho služby rozhlasovému umění, velkým tvůrčím vkladem přispěl i k úrovni našeho dabingu. ..Z jeho herecké tvorby v Národním divadle si připomeňme Tartuffa, Krále v Tomáši Becketovi, Sigmunda v Janu Roháčovi, Kuchaře v Matce Kuráži a jejích dětech, Dona Juana, Biskupa v Nápadnících trůnu, Valentu v Paličově dceři, Lízala v Maryše, Dvojtečku v letních hostech a Millera v Úkladech a lásce; z jeho filmových počátků pak alespoň Koniáše v Temnu, z tvorby v televizních inscenacích postavy Balzaka, Goyi, Vévody (Na dvoře vévodském), Skočdopole (V zámku a podzámčí) a jedinečně ztvárněného Joea Manxe ve Velké šanci. Jaroslav Nezval

Číta: Vlasta Fabianová, Zdeněk Štěpánek, Marie Vášová Celkový čas: 46 minút Z komentáře Václava Kamelského k původnímu titulu DV 15133 "Česká umělecká próza" vydanému v Supraphonu v roce 1961 a nyní vydávanému poprvé digitálně:Úsilí o živou literární výchovu spjatou se životem vyvolalo potřebu bohatšího fondu základních pomůcek. Patří mezi ně soubor gramofonových desek se základními texty našich literatur v interpretaci vynikajících umělců. Poslechem přiblížíme žákům ideovou a uměleckou krásu literárního díla. Přispějeme jím i k mnohostrannému rozvoji žákovi osobnosti a k výchově smyslů, citu, myšlení, představivosti, vůle. Poslechem posilujeme i estetické činnosti žáků: přednes, výraznou četbu, rozvoj jazykové kultury...Po ukázkách z poezie a dramatu seznámí se žáci i s ukázkami z prózy. Výběr čtyř výňatků má ukázat rozmanitost druhových forem (povídka, historický román, balada v próze, román z nedávné minulosti) a jistě vhodně doplní vlastní hodiny literatury...Ať si naši žáci uvědomí malý zázrak: jedna otáčející se deska - a prožíváme čtyři děje zobrazené spisovateli - čtyři životy z časově tak odlišných dob. Prožíváme je takřka společně s postavami, zásluhou veliké tvůrčí síly živého slova.

Číta: Vladimír Šmeral, Jiřina Jirásková, Vlastimil Fišar, Blanka Bohdanová, Zdeněk Řehoř, Vladimír Hlavatý, Jaroslav Kepka, Světla Amortová Celkový čas: 48 minút Původní LP album 0 18 1219 "Herecký portrét Vladimíra Šmerala" vydal Supraphon v roce 1972 - nyní titul s ukázkami z bohaté tvorby herce VLADIMÍRA ŠMERALA (*16.10.1903 – 15.3.1982) vydáváme porpvé digitálně.

Číta: Bohuš Záhorský, Jiřina Petrovická, Bohumil Bezouška, Jaroslav Marvan, Ladislav Pešek, Jiřina Šejbalová, Marie Glázrová, Jaroslav Mareš, Eliška Poznerová, Bohuš Hradil, Josef Pehr Celkový čas: 47 minút Herecký portrét Jiřiny Šejbalové - audiokniha obsahuje několik ukázek z hereckých rolí Jiřiny Šejbalové. Jiřina Šejbalová (17.9. 1905 – 23.8.1981) pocházela z kulturně založené rodiny, studoval na konzervatoři v Praze operní zpěv, později přesotupila na dramatický obor. Po studiích účinkovala v operním souboru v Brně a současně hostovala v Národním divadle v Praze. Byla i dlouholetou filmovou herečkou (např. Cech panen Kutnohorských, Maskovaná milenka, Světáci, Vlčí jáma, Zlatá svatba,..).Měla chakteristický a nezaměnitelný hlas i osobitý herecký projev.

Číta: Soběslav Sejk, Martin Štěpánek, Bohuš Záhorský, Eduard Kohout, František Hanus, Luděk Munzar, Otomar Krejča, Radovan Lukavský, František Smolík, Bohumil Bezouška, Klára Jerneková, Karel Höger, Bohumil Švarc, Čestmír Řanda, Antonín Zíb, Zdeněk Štěpánek, Vítězslav Vejražka, Jaroslava Drmlová, Saša Rašilov, Marie Vášová, Jaroslav Mareš, Vladimír Leraus, Stanislav Neumann, Jarmila Krulišová, Blažena Holišová, Václav Švorc, Eliška Poznerová, Vlasta Fabianová, Jiří Dohnal, Anna Sedláčková, Emil Konečný, Emil Bolek, Oldřich Hoblík, Bohumil Eisman, Leopolda Dostalová Celkový čas: 2 hodiny 19 minút Jeviště Zdeňka Štěpánka - audiokniha obsahuje ukázky hereckých rolí Zdeňka Štěpánka.Z komentáře k původnímu 2LP albu 1218 0551 vydanému v roce 1982 v Supraphonu v řadě Historický archív a jenž nyní vychází poprvé digitálně:Ten hlas!...a tu náhle zazněl vroucím tónem tento hlas rozbolavělého srdce, hlas chvějivý a vroucný, sametově lichotivý i bouřlivě jásavý a opředl ji svým kouzlem navždycky. Kdo by se tomu v hledišti podivil? Vždyť to byl hlas Zdeňka Štěpánka. Cyrana, který jej postavil mezi první české herce už v mládí...Ten hlas! Ne, nebyl "civilní": vždyť i nejskromnější pokojík dramatu, v němž hrál, měl rozměry vinohradského jeviště (1921-1934) a potom (1934-1968) scény Národního divadla. Trochu vizionářský Štěpánkův pohled k nám přicházel přes rampu a orchestr. Jeho postavy byly uchopeny velkoryse a nedefinovatelné fluidum velké osobnosti se zmocňovalo diváka od jeho prvního výstupu. Zdeněk Štěpánek byl poslední velký český tragéd. Označení zní trochu archaicky, ale to bychom umělci ublížili. Byl samozřejmě tragédem své doby, jako jím byl dřív Vojan...Z herce ani člověka Štěpánka však nikdy nevanul chlad, naopak, dýchal láskou k životu a k lidem. Tragéd? Není to protimluv? Ne, právě proto byl Štěpánek tragédem v úlohách, kde mnozí velcí herci hledali pro své hrdiny lidskou míru, složitý výklad příčin jejich zločinu nebo i trochu komiky. Pro něho zůstávalo zlo zlem. Shylock byl krvežíznivým mstitelem, Richard III. stvůrou (však ho také poprvé hrál v době Hitlerova nástupu k moci a nad trůnem mu visel hákový kříž) a přel se s kritikou o své pojetí Molierova Tartuffa, zloducha na první pohled. Jeho výklad klasických hrdinů nebyl intelektuální, ale pudový. Proto ze všech Shakespearových hrdinů nejvíc černě září především jeho Othello, rázný velitel, majetnický manžel-milenec, přitom důvěřivý vášnivec, u něhož je jen krůček od milostného opojení k vraždě....Vytvořil celý pantheon hrdinů našich dějin. I film nám zachoval podobu jeho Žižky a především Jana Husa, kterého hrál ve hře Tylově, Jiráskově i Dvořákově. Jeho Petr Vok v trochu barvotiskové, ale za protektorátu hluboce jímavé "Zuzaně Vojířové" byl jednou z renesančních postav, které mu byly pro svou radostnou, šťavnatou lidskost nejbližší, ať to byl mimo jiné už Dvořákův Václav IV, Stroupežnického pan Dačický či Nezbedný bakalář ve vlastní dramatizaci Wintrovy povídky....V mládí byl v "Maryše" Franckem, později Vávrou. Až do symbolu narůstá jeho chlapsky rovný mlynář z "Lucerny"...Což všichni neznáme alespoň z filmu tu otřesnou chvíli, kdy Maršál z "Bílé nemoci" řeční, udeří se do prsou - a nic necítí? Bije se znova a znova a hrůza smrti mu dává zapomenout na velká slova, jimiž posílal bojovat a zemřít svůj národ. Samotná tato scéna líp než všechny výklady říká nepamětníkům, co znamenají slova "moderní tragéd". A nemusíme dodávat, že právě on byl jedním z těch, kdo ztělesňoval ideálně představy našich současných autorů, především Karla Čapka. V mládí byl jeho zvichřeným Loupežníkem, později Maršálem i Otcem v "Matce"....Posloucháme úryvky z velkých děl na desce. Od chladného Metternicha z Rostandova "Orlíka" a od Čapkova "Loupežníka" po otřesně velkého biskupa z Durrenmattových "Novokřtěnců". A vidíme Štěpánka jako Cyrana, přehlížejícího svůj život, pevně rozkročeného s taseným mečem. Bojuje do posledního dechu s polovičatostí, lží a s malostí. On, velký tragéd českého jeviště.Dr. Olga Spalová

Číta: Jiří Štědroň Celkový čas: 4 hodiny 38 minút Filosofská historie zachycuje litomyšlskou mládež v letech 1847 a 1848, v době, kdy celá Evropa bouřila revolucí. Přes tuto skutečnost vyzdvihuje autor poezii studentského života se všemi kouzly i trampotami.Pokud bychom hovořili současným jazykem, jedná se o love story z poloviny devatenáctého století, kde jsou mladí lidé konfrontováni s nástrahami doby, a Alois Jirásek vypráví svůj příběh opravdu poutavě, posuďte sami.

Číta: Josef Somr, Boris Rösner, Hana Maciuchová, Jana Hlaváčová, Jiří Klem, Otakar Brousek st. Celkový čas: 57 minút Překrásným symbolem, který nejlépe zobrazuje moc českých králů, je panorama Hradčan se svou dominantou Pražského hradu. Nejmohutnější věže Svatovítské katedrály, ukrývající pod sebou pozůstatky českých králů a korunovační klenoty, nám připomenou celou řadu nejvýznamnějších historických událostí.Naše pověsti vyprávějí o době Karla IV. a jeho syna Václava IV.Karel IV. byl zřejmě prvním českým králem, který uměl číst a psát. Předběhl dobu - síle zbroje nadsadil sílu ducha. A úspěšně! Vytvořil ze slabého českého trůnu skutečný střed Evropy. Přilnul k české zemi a především k Praze, za což sklízel kritiku zejména říšských stavů. Počal z Prahy systematicky budovat politické a kulturní centrum západního křesťanstva. Budování Prahy se Karlovi stalo vášní.Syn Otce vlasti - Václav IV. byl štvancem politiky a dobových vášní. Ani po smrti mu pověsti nedaly oddechu. Byly psány pod vlivem silné nenávisti a podávají obraz tyrana. Ve velmi nepřehledné době si král totiž znepřátelil všechny strany: vysokou šlechtu, církev i přívržence husitského hnutí. Sám dával přednost úvahám o možnostech přirozeného života člověka. Dal vzniknout rytířskému řádu lázně - symbolu fyzické i duševní očisty.Mohutný duchovní proud, který sílí na sklonku druhého tisíciletí, s sebou přináší zrod nebývalých kulturních projektů. Jedním z nich je i Rudolf II. a Praha, k němuž se svobodně hlásí vlastním vkladem také vydavatelství Audiostory. Připravilo ojedinělý zvukový projekt - Praha v pověstech, mýtech a legendách. Jde o volný cyklus zvukových pásem staropražských historických příběhů mnoha renomovaných českých autorů.V magických mýtech nacházíme pravzorce lidského chování, odpovědi na základní otázky týkající se smyslu života, zrcadlo lidské duše. Jejich uvědomování vytváříme neviditelné pouto s minulostí, oživujeme tradice, abychom pochopili, jako úlohu ve světě máme. Praha je jako slovanské centrum předurčena k propojení racionálního myšlení s intuicí a citem, ke sbližování vědeckého a uměleckého pohledu na svět, jež je nadějí na globální duchovní přesah lidstva. Praha je symbolickým srdcem Evropy, centrem lásky a porozumění pro příští věk.

Číta: Josef Somr, Hana Maciuchová, Otakar Brousek st. Celkový čas: 1 hodina 10 minút Praha vděčí za svůj výjimečný ráz mimo jiné také tomu, že byla po staletí městem několika národů. Problematické, ale funkční a hlavně inspirativní soužití Čechů, Němců a Židů ukončila dramaticky až druhá světová válka. Ztráta tohoto mnohapolárního světa ubrala Praze část jejích tajemných zákoutí, i jejího evropského kontextu. Zanechala však naštěstí po sobě obrovské literární dědictví představované především pověstmi a mýty.Židovské pověsti mívají často obranný ráz, který pramenil z věčně nezakotveného postavení Židů. Kontrast bohatství (jako důsledku celoevropského duchovního propojení Židů) a strachu z násilí, bídy, nemocí a častých pogromů - je spojujícím motivem těchto pověstí. Není tedy divu, že jejich téma se soustřeďovalo především na obhajobu domovského práva a unikátního vzdělání a náboženství Židů. Ruku v ruce s tím se objevoval prvek morálního apelu na lidský charakter.Vstupujeme do podivuhodného, bizarního, marného, drsného i krásného světa, uprostřed něhož, za branami židovského ghetta (pozdějšího Josefova) žil uzavřený, mocný i pronásledovaný národ. Národ, který nacházel v dávných dobách bezpečné útočiště pouze ve svém světě víry a mystické kabaly. Pověsti z Josefova přežily věky, tak jako bájné poklady.Mohutný duchovní proud, který sílí na sklonku druhého tisíciletí, s sebou přináší zrod nebývalých kulturních projektů. Jedním z nich je i Rudolf II. a Praha, k němuž se svobodně hlásí vlastním vkladem také vydavatelství Audiostory. Přiravilo ojedinělý zvukový projekt - Praha v pověstech, mýtech a legendách.Jde o volný cyklus zvukových pásem staropražských historických příběhů mnoha renomovaných českých autorů. V magických mýtech nacházíme pravzorce lidského chování, odpovědi na základní otázky týkající se smyslu života, zrcadlo lidské duše. Jejich uvědomování vytváříme neviditelné pouto s minulostí, oživujeme tradice, abychom pochopili, jako úlohu ve světě máme. Praha je jako slovanské centrum předurčena k propojení racionálního myšlení s intuicí a citem, ke sbližování vědeckého a uměleckého pohledu na svět, jež je nadějí na globální duchovní přesah lidstva. Praha je symbolickým srdcem Evropy, centrem lásky a porozumění pro příští věk.

Číta: Jaromír Spal, Václav Voska, Jiřina Švorcová, Karel Höger Celkový čas: 50 minút Komentář k původnímu LPDV 15162 z roku 1963:Druhý výběr umělecké prózy ve školní řadě GK obsahuje jednak kratší literární útvary (povídky a pověst), jednak výňatky z delších děl. Zvukové snímky jsou určeny pro literární výchovu šestého až devátého ročníku základní devítileté školy. Rozšiřuje se jimi dosavadní soubor umělecké prózy na gramofonových deskách, vydávaných Gramofonovým klubem pro literární vyučování.Plocha dvou gramofonových desek určovala rozsah a počet textů. Při jejich volbě se přihlíželo k četbě žáků, která je stanovena učebními osnovami z roku 1960. V souboru je především zastoupena mimočítanková četba, aby se v každém ročníku mohl uplatnit poslech některé ukázky při práci s díly mimočítankové četby. Vzhledem k praxi byly voleny z těchto děl jiné ukázky, než které byly pojaty do čítanek; lze jich využít v besedách, ve kterých se kombinuje rozhovor o domácí četbě žáků s poslechem, čtením a výkladem vybraných ukázek.Poslech ostatních próz, které žáci mají v čítankách příslušných ročníků, obohatí a zpestří možnosti práce s textem.Poslech uměleckého přednesu je nejenom osvědčeným prostředkem přímého citového účinu literatury: rozvíjí také pozornost žáků ke zvukovým kvalitám jazyka a tím přispívá i ke tříbení výrazného, pěkného čtení a přednesu, i když žáci nebudou vedeni k napodobování profesionálních umělců.

Číta: Viktor Preiss, Jaroslava Adamová, František Filipovský, Oldřich Musil, Stanislav Fišer, Jaroslav Kepka, Naďa Konvalinková, Iva Janžurová, Josef Kemr, Josef Bek, Jaroslav Moučka, Dalimil Klapka, Jiří Bruder, Vladimír Šmeral, Karel Effa, Vladimír Pospíšil, Jarmila Kurandová, Zdeněk Buchvaldek, Jindřich Rychtařík Celkový čas: 2 hodiny 14 minút Audiokniha Lucerna je pohádková svita o 6 obrazech.

Číta: Josef Dvořák, Pavlína Filipovská, Karel Gult, Radka Stupková, Iva Hüttnerová, Milan Duchek, Jiří Veit Celkový čas: 1 hodina 18 minút Audiokniha Dvořák v Lucerně - je záznamom divadelního představení hry Aloise Jiráska. Na audioknize účinkuje Josef Dvořák, Karel Gult, Radka Stupková a další

Číta: Josef Somr, Jana Hlaváčová, Jiří Klem Celkový čas: 1 hodina 3 minúty Obsahuje tyto pověsti, mýty a legendy: Alois Jirásek - O Krokovi a jeho dceráchVáclav Cibula - O silném BivojoviEduard Petiška - Soud a volbaVáclav Cibula - O založení PrahyVáclav Cibula - O zlaté kolébce kněžny LibušeEduard Petiška - O boji a zraděAlois Jirásek - Předmluva k pověstem z doby křesťanskéEduard Petiška - Dvě hvězdy

Číta: Vladimír Kovářík, Milan Navrátil Celkový čas: 1 hodina 35 minút Reportážní zastavení v hlavním městě republikyPrvní dvoudeskové album reportážních procházek předhistorickou Prahou, které vydal Supraphon v roce 1981, se setkalo s velkým ohlasem. Naplnilo totiž bohatě účel, pro který bylo připraveno a vydáno: stalo se suvenýrem pro ty návštěvníky Prahy, kteří žijí mimo hlavní město; bylo přijato jako moderní mluvená kronika, kterou si lze kdykoliv poslechnout, jako je možno kdykoliv otevřít knihu, a proto také jako výborná pomůcka při studiu historie a literatury; stalo se užitečným průvodcem pro ty, kteří se chystali do Prahy nejen na nákupy, nýbrž především poznat památná místa našich nejstarších i nejnovějších dějin. ...Naše putování Prahou staletou mělo zatím čtyři zastavení: na Vyšehradě jsme se zamyslili nad Prahou starých českých pověstí i nad Prahou křesťanských legend, na Hradčanech nad Prahou přemyslovskou a zejména nad velikou postavou českého krále Karla IV.Doba vlády jeho syna Václava IV. vede pražského poutníka z královského Hradu do ulic Staré Města, protože rozmarný král, zcela nepodobný slavnému otci, dával přednost rušnému životu kolem nově vybudovaného "králova dvora" v okolí starobylé ulice Celetné; ale právě tato skutečnost umožňuje osvětlit podrobně dobu předhusitskou plastickým vylíčením poměrů, které nezbytně vedly k husitskému revolučnímu hnutí. Tentokráte procházejí reportéři se svým mikrofonem kapli Betlémskou, vyprávějí o jejím vzniku, o kazatelském působení Mistra Jana Husa, i o tom, jak z místa, odkud mělo z vůle zakladatelů zaznívat slovo boží v jazyce českém, stávala se z vůle lidu politická tribuna...Reportážní vyprávění o Praze husitské začíná ovšem na vrchu Žižkově před dnešním Národním památníkem; neboť to je místo, odkud hnal husitský vojevůdce v roce 1420 s nevelkým houfcem svým mnohonásobnou převahu křižáckých vojsk přes Špitálské pole...Snaha ukázat, že naše dějiny nejsou jen pásmo zajímavých historek, nýbrž ustavičný, souvislý a vzrušující proces ideového zrání národa za stále patrnější účasti lidových vrstev, nositelů nejpokrokovějších tradic, vede autory k hlubšímu pohledu na jednotlivé vývojové etapy. Tak např. na dobu poděbradskou, kdy na královský trůn zasedl panovník českého původu, hlasatel míru mezi národy, který šířil a ve své politice uplatňoval myšlenky nové, smělé na svou dobu pokrokové. Reportéři si zvolili pro své sedmé zastavení druhé poschodí Prašné brány, která sice v době Jiříkově ještě nestála, ale která ve své nynější podobě umožňuje pohled na Prahu z doby Jiřího Poděbrad: na radnici, kde byl zvolen českým králem, na Týnský chrám, kam ho s jásotem doprovázely nesmírné zástupy, na královskou cestu, po které jezdíval z "králova dvora" na Pražský hrad a kudy bylo vezeno na Hrad jeho tělo, když zemřel, teprve jednapadesátiletý, k zármutku všech věrných Čechů.Osmé zastavení nemohlo být jinde než před Letohradem v Královské zahradě, kterému se dlouho říkalo Belveder, protože je nejkrásnějším dokladem renesance, která začala pronikat do gotické Prahy za Jagelonců a prvních Habsburků. Z nich zejména Rudolf II. přítel věd a umění, ale zároveň častá důvěřivá oběť podvodných alchymistů, astrologů a věštců, bývá pokládán za panovníka "pražského"; tento podivínský císař Prahu i miloval i proklínal, i budoval i zanedbával. Dějiny se řítí kupředu, i když se někdy zdá, že se čas vleče, že příliš dlouho trvá poroba, že utiskovaný lid se marně občas pozvedá k odporu osamělými akcemi, že příliš dlouho je temno nad celou vlastí, než se na konci osmnáctého století objeví první červánky obrození.Ale to už uslyšíme na dalších deskách alba Prahou století....Dr. Vladimír Kovářík

Číta: Miroslav Doležal, Vladimír Kovářík, Milan Navrátil Celkový čas: 1 hodina 29 minút Reportážní zastavení v hlavním městě republikyPrvní dvoudeskové album reportážních procházek předhistorickou Prahou, které vydal Supraphon v roce 1981, se setkalo s velkým ohlasem. Naplnilo totiž bohatě účel, pro který bylo připraveno a vydáno: stalo se suvenýrem pro ty návštěvníky Prahy, kteří žijí mimo hlavní město; bylo přijato jako moderní mluvená kronika, kterou si lze kdykoliv poslechnout, jako je možno kdykoliv otevřít knihu, a proto také jako výborná pomůcka při studiu historie a literatury; stalo se užitečným průvodcem pro ty, kteří se chystali do Prahy nejen na nákupy, nýbrž především poznat památná místa našich nejstarších i nejnovějších dějin....Naše putování Prahou staletou mělo zatím čtyři zastavení: na Vyšehradě jsme se zamyslili nad Prahou starých českých pověstí i nad Prahou křesťanských legend, na Hradčanech nad Prahou přemyslovskou a zejména nad velikou postavou českého krále Karla IV. Doba vlády jeho syna Václava IV. vede pražského poutníka z královského Hradu do ulic Staré Města, protože rozmarný král, zcela nepodobný slavnému otci, dával přednost rušnému životu kolem nově vybudovaného "králova dvora" v okolí starobylé ulice Celetné; ale právě tato skutečnost umožňuje osvětlit podrobně dobu předhusitskou plastickým vylíčením poměrů, které nezbytně vedly k husitskému revolučnímu hnutí. Tentokráte procházejí reportéři se svým mikrofonem kapli Betlémskou, vyprávějí o jejím vzniku, o kazatelském působení Mistra Jana Husa, i o tom, jak z místa, odkud mělo z vůle zakladatelů zaznívat slovo boží v jazyce českém, stávala se z vůle lidu politická tribuna...Reportážní vyprávění o Praze husitské začíná ovšem na vrchu Žižkově před dnešním Národním památníkem; neboť to je místo, odkud hnal husitský vojevůdce v roce 1420 s nevelkým houfcem svým mnohonásobnou převahu křižáckých vojsk přes Špitálské pole...Snaha ukázat, že naše dějiny nejsou jen pásmo zajímavých historek, nýbrž ustavičný, souvislý a vzrušující proces ideového zrání národa za stále patrnější účasti lidových vrstev, nositelů nejpokrokovějších tradic, vede autory k hlubšímu pohledu na jednotlivé vývojové etapy. Tak např. na dobu poděbradskou, kdy na královský trůn zasedl panovník českého původu, hlasatel míru mezi národy, který šířil a ve své politice uplatňoval myšlenky nové, smělé na svou dobu pokrokové. Reportéři si zvolili pro své sedmé zastavení druhé poschodí Prašné brány, která sice v době Jiříkově ještě nestála, ale která ve své nynější podobě umožňuje pohled na Prahu z doby Jiřího Poděbrad: na radnici, kde byl zvolen českým králem, na Týnský chrám, kam ho s jásotem doprovázely nesmírné zástupy, na královskou cestu, po které jezdíval z "králova dvora" na Pražský hrad a kudy bylo vezeno na Hrad jeho tělo, když zemřel, teprve jednapadesátiletý, k zármutku všech věrných Čechů. Osmé zastavení nemohlo být jinde než před Letohradem v Královské zahradě, kterému se dlouho říkalo Belveder, protože je nejkrásnějším dokladem renesance, která začala pronikat do gotické Prahy za Jagelonců a prvních Habsburků. Z nich zejména Rudolf II. přítel věd a umění, ale zároveň častá důvěřivá oběť podvodných alchymistů, astrologů a věštců, bývá pokládán za panovníka "pražského"; tento podivínský císař Prahu i miloval i proklínal, i budoval i zanedbával. Dějiny se řítí kupředu, i když se někdy zdá, že se čas vleče, že příliš dlouho trvá poroba, že utiskovaný lid se marně občas pozvedá k odporu osamělými akcemi, že příliš dlouho je temno nad celou vlastí, než se na konci osmnáctého století objeví první červánky obrození. Ale to už uslyšíme na dalších deskách alba Prahou století.... Dr. Vladimír Kovářík

Číta: Stella Zázvorková, Rudolf Hrušínský, Jiří Holý, Jiřina Švorcová, Jaroslav Satoranský, Jiří Bartoška, Zuzana Bydžovská, Jan Čenský, Luděk Kopřiva, Jan Schánilec, Ota Sklenčka, Lubor Tokoš, Jan Kanyza, Dagmar Veškrnová Celkový čas: 2 hodiny 33 minút Částečná dramatizace Starých pověstí českých Aloise Jiráska ve výběru a scénáristické úpravě režiséra Jana Fuchse připomene jistě nejznámější knihu tohoto klasika české literatury, z níž generace čerpaly znalosti o nejstarších dějinách naší vlasti předávané v pověstech. Snímek natočený v r. 1988 je ukázkou velkorysých edičních projektů Supraphonu realizovaných zkušenými režiséry a jistě zaujme hereckými výkony a celkovým pojetím i dnešní posluchače.Mimořádná nahrávka ve skvělém hereckém podání

Číta: Martin Růžek, Petr Haničinec, Blanka Bohdanová, Dana Medřická, Luděk Munzar, Radovan Lukavský, Jiří Němeček, Václav Vydra, Consuela Morávková, Ladislav Boháč, Alfred Strejček Celkový čas: 1 hodina 12 minút Audiokniha Staré pověsti české obsahuje tyto části:O praotci ČechoviO KrokoviO LibušiO PřemysloviO BruncvíkoviO Karlu IV.O Václavu IV. a lazebnici ZuzaněO staré Praze: a) O mistru HanušoviO staré Praze: b) O GolemoviO Janu Žižkovi

Číta: Rudolf Hrušínský Celkový čas: 2 hodiny 19 minút Vzpomínka na herecké mistrovství Rudolfa Hrušínského! Staré pověsti české v neopakovatelném podání jednoho z nejvýznamnějších českých herců všech dob. Výjimečná archivní nahrávka je velkým posluchačským zážitkem!

Číta: Zdeněk Svěrák Celkový čas: 1 hodina 55 minút "Pojďte a poslyšte pověsti dávných časů…" Zdeněk Svěrák se vyznává v kratičkém úvodu z toho, že "asi nemá ten správný hlas na takové předčítání", ale je-li tomu tak, potom jako velký mistr ze svého nedostatku učinil přednost. Od první věty chceme naslouchat tomuto zdánlivě nevzrušivému přednesu doplněnému tu a tam vhodnými předěly souboru Kvinterna. Volně sestaveno z pověstí O Čechovi, O Krokovi a jeho dcerách, O Bivojovi, Libuši, Přemyslovi, Dívčí válce a z novějších pověstí O Staroměstském orloji, Daliborovi z Kozojed, o Faustově domě a Blanických rytířích. Zdá se, že na co Zdeněk Svěrák sáhne, to utěšeně vzkvétá. Jiráskovy pověsti určitě.

Vzpomínka na herecké mistrovství Rudolfa Hrušínského! Staré pověsti české v neopakovatelném podání jednoho z nejvýznamnějších českých herců všech dob. Výjimečná archivní nahrávka je velkým posluchačským zážitkem!Velikost 757.6 MB; délka 13 hod. 50 min.

Staré pověsti české popisují události z české historie založené na lidové slovesnosti a historických faktech. Kniha vyšla poprvé již v roce 1894 a s výjimkou období protektorátu vychází opakovaně dodnes. V našem vydání s ilustracemi Věnceslava Černého.

Staré pověsti české vycházejí ve dvojím vydání, jak s původním Jiráskovým textem a Trnkovými ilustracemi a tak s obrázky z Trnkova stejnojmenného filmu s krátkými slovesnými pasážemi. Staré pověsti české, inspirované Kosmovou kronikou a Kronikou českou Václava Hájka z Libočan, napsal Alois Jirásek v roce 1894 již jako zralý autor a knihu věnoval Františku Bartošovi.Česká mytologie je i významnou součástí tvorby filmového tvůrce, ilustrátora a malíře Jiřího Trnky.