Antonio G. Iturbe

Číta: Tereza Causidu Celkový čas: 15 hodín 24 minút Nejstatečnější je ten, kdo z bahna lágru znovu vstane. A kráčí zpříma, i když má strach.Počátkem roku 1944 v Osvětimi-Březince plápolala jiskřička naděje i uprostřed metodického barbarství. Na nejzvrácenějším místě tehdejšího světa, na dohled od továrny na smrt, byl zřízen rodinný tábor a v jeho baráku BIIb 31 škola. Obojí s Himmlerovým vědomím a v zájmu mezinárodního maskování, jaké se předstíralo už v Terezíně, odkud byli vězni deportováni až sem. Nicméně reichsführer SS ani jeho zdejší pohůnci netuší, že doslova před pekelnou bránou obíhají předměty, jež by tito fanatikové dávno spálili na hranici. Jedenatřicítka má totiž i tajnou knihovnu: osm ohmataných svazečků ukořistěných na rampě nad kusou kolejí, odkud už není cesty zpět. Jejich přechovávání znamená smrt.Čtrnáctiletá pražská Židovka Edita „Dita“ Adlerová, lágrové číslo 73305, toto blokové tajemství stráží s obdivuhodnou srdnatostí. Svěřený poklad – zeměpisný atlas, výklad dějin, učebnice, slavné romány, ba i Freudovo pojednání – chrání mnohdy přímo na těle pod mundúrem. Současně ostražitě koordinuje výstupy půltuctu knih „živoucích“: tedy šestice vzdělaných spoluvězňů, kteří malým žákům zpaměti recitují další díla jako pozdější spiklenci z Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita. A zároveň Dita ze srdce doufá, že se tato osvětimská „anomálie“ udrží co nejdéle. Vždyť co bude se školou po odchodu kápa Fredyho Hirsche, jenž pro ni byl vzorem nezdolnosti ještě před okupací, kdy se spolu zocelovali na hřištích pražského Hagiboru? A proč po ní soustavně pokukuje místní řezník v bílém plášti, hauptsturmführer Josef Mengele?Statečnost Dity Polachové (1929), provdané Krausové a od roku 1949 osadnice mladého Státu Izrael, inspirovala uznávaného španělského prozaika k románové baladě, v níž citlivě proplétá její lágrové osudy se známějšími postavami osvětimského divadla hrůzy. Nacistické běsnění tuto dívku připravilo o dětství, o rodiče i o iluze, ale ani navzdory každodennímu koncentráčnickému zápasu o lidskost své poslání nevzdala.Svědectví o tom, že knihy neztratily moc ani v nejpochmurnější chvíli dějin. Nutí přemýšlet, tříbí paměť a lze s nimi aspoň pomyslně utéct za ostnatý drát nabitý tisícovkami voltů.

Číta: Vladimír Javorský, Ondřej Brousek Celkový čas: 22 hodín 9 minút Co je důležité, je očím neviditelné. Správně vidíme pouze srdcem. A z výšky.Ti tři se potkali v hangárech společnosti Latécoère v Toulouse, kde železnou rukou vládne pan Daurat. Z řad armádního letectva se sice do civilu odporoučeli z rozličných příčin a povahy mají ještě rozdílnější, ale spojuje je nezměrná touha hledět na svět zase shora. Zatímco poživačný dříč Jean Mermoz je ve vztazích přelétavý i na zemi, Henri Guillaumet slouží jako vzor plachého šťastlivce. A tělnatý, o to však noblesnější snílek Antoine de Saint-Exupéry je možná zhrzený z nešťastné lásky, nicméně už pilně sbírá náměty pro slavné podobenství o zodpovědnosti Malého prince za růži. Francie si může jedině blahořečit. Získala v nich zapálené piloty letecké pošty, na něž se lze spolehnout při přepravě zásilek zpoza zrádných Pyrenejí, z berberské Afriky i Jižní Ameriky. Trojlístku hrdinných letců ubíhají léta sladká i ošidná – to když jejich nasazení poznamená hospodářská krize a krátkozraká politika. A byť se k nim osud zachová ještě drsněji než jejich šéf, s jistotou cítíme, že vysoko v oblacích nechali srdce, která dole jen výjimečně otevřeli ženám…„Pro hrdiny má život smysl jen tehdy, pokud mohou létat. Román tak čtenáře ponouká, aby i oni zkusili jít za vlastní životní vášní.“– iliteratura.cz„Iturbe se nebojí velkých slov, někdy i frází, které ovšem skvěle vystihují dobu, o níž píše. Zároveň je totiž kniha poctou nejslavnějšímu z trojice hrdinů, Antoinovi de Saint-Exupérymu – jeho psaní, a zejména slavné filozofické pohádce Malý princ inspirované létáním a ztroskotáním, jež bylo pevnou součástí života někdejších vzdušných pionýrů.“– RespektMohutné tělo z něj na pevné zemi dělá zmateného, rozkolébaného tučňáka. Tam nahoře je z něj ale úplně jiný člověk. Lehký jako pírko. Splnil se mu sen každého dítěte. Dosáhl toho, že hračky jsou skutečné a skutečnost je hrou. „Nechci žít. Chci létat.“– ukázka z textu