Edgar Allan Poe

Dve dlhšie poviedky E.A.Poea sa odohrávajú vo svete strachu a nadprirodzena, kde sa čitateľ stretáva so zosobnením teroru a blízkosti smrti. Aj v tomto prípade je zjavné, že autor je majstrom krátkych literárnych žánrov a dokáže navodiť pocity, ktoré vychádzajú z hlboko ukrytých častí nášho vlastného ja. Poviedky prvýkrát vyšli v slovenčine v prvej polovici 20. storočia a boli v nich urobené iba minimálne gramatické úpravy.

Číta: Zdeněk Štěpánek Celkový čas: 37 minút Z komentáře Vladimíra Justla k původnímu LP albu 0 18 0628 "Zdeněk Štěpánek recituje" vydanému v Supraphonu v roce 1969 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:"Od roku 1920, kdy se vrátil z Ruska, byl Zdeněk Štěpánek velkou nadějí jako jeden z nejnadanějších herců českého divadla, a od ledna 1928, kdy poprvé hrál Raskolnikova z Dostojevského Zločinu a trestu, zařazuje se mezi největší tragiky, kteří kdy u nás hráli." Tak začíná Götzova monografie z roku 1962. Tyto superlativy a další přívlastky je možno bohatě rozmnožovat, neboť Zdeněk Štěpánek (1896-1968) byl výraznou osobností ve všech oblastech hereckého reprodukčního umění. Soupis jeho divadelních, filmových, rozhlasových a televizních rolí by vydal na obsáhlou publikaci, nemluvě o jeho činnosti režisérské, scénáristické a spisovatelské. A pak je tu ještě jedna nepřehledná oblast, a to je Štěpánkova oddaná služba nedramatické literatuře, poezii, próze, komentářovým textům, činnost známá jak z jeho práce před mikrofonem, tak ze stovek vystoupení při nejrůznějších příležitostech. Archívy rozhlasu, filmu, televize, Supraphonu, pražského Divadla hudby a dalších institucí poskytují množství dokladů o Štěpánkově lásce a vzácném porozumění, s nímž přistupoval k přednesu textu….Snímky, které tvoří přítomnou desku, jsou z roku 1960. Jde o lyricko-filosofické verše nejvýznamnějšího představitele moderní indické literatury Rabíndranátha Thákura (1861-1941) a o Havrana, báseň amerického spisovatele Edgara Allana Poea (1809-1849). Thákurovy verše byly u nás před několika lety velmi oblíbeny. Znamenaly jeden z povolených průhledů do světa, navíc do myšlenkové oblasti, o níž u nás nebylo už dlouho slyšet, do atmosféry jisté exotiky, která se ve své obecné poloze ukázala jako velmi blízká a srozumitelná, jako věčné poselství moudrosti a pravdy. Štěpánkova interpretace dává této poezii právě to, co potřebuje takto chápaný význam: lidské porozumění a zkušenost života, moudrost, přesvědčivost. Je to laskavý rozhovor, žádné kázání, a je to poezie...Kráse nasloucháme a krásu slyšíme, vystavěnou ze slov, která utekla ze slovníku, aby se mohla nadýchat vůně života...Poeův Havran, napsaný na počátku čtyřicátých let minulého století, je jedním z děl, která jsou hojně překládána do češtiny...Nezvalův překlad přežil už čtyři desetiletí - je z roku 1926...Pro přednašeče je Havran úkolem velmi náročným. Štěpánkovo pojetí je v naší tradici výkonem ojedinělým a - zdá se mi - kongeniálním. Spojuje v sobě jak epickou dramatičnost textu, navíc se vzácným smyslem pro kompoziční výstavbu básně a její vnitřní členění, tak velké zvukové kvality Nezvalova přebásnění, a to včetně zvukomalebného refrénu , který má v básni několik různých valérů významových i zvukových...Štěpánkův přednes byl nezaměnitelný. Zvláštní barva jeho hlasu, pevného a přitom jakoby mírně zastřeného a rozechvělého, hlasu, který opravdu hovoril, je nezapomenutelná, protože je jedinečná a příznaková. Žádná nažehlená barvotisková krása, ale hlas volného, rozvážného tempa a prosté, přirozené laskavosti. A přitom vždy také hlas básníkův. Poeův Havran to ukazuje názorně: nic nevymizelo a neztratilo se ze známých rysů Štěpánkova hlasu, a přitom je tu vše, co potřebuje právě Poeův Havran, jak jej pojal Vítězslav Nezval na vrcholu svého poetistického období. Toto jedinečné spojení osobitých prvků básnického díla s osobnostními rysy svébytného uměleckého projevu je tajemstvím velkého přednašečského mistrovství Zdeňka Štěpánka.

Číta: Jiří Langmajer Celkový čas: 1 hodina 18 minút Podivínský genius, velký mystifikátor, básník a melancholik napsal morbidní "povídku hrůzy" o záhadných vraždách v zamčeném pokoji. Strašidelný příběh napsal ve čtyřicátých letech 19. stoletía položil v něm základy principů detektivního žánru. Přivedl na scénu hrdinu, prvního velkého detektiva, Augusta Dupina, který metodou racionální analýzy, pouze na základě výpovědí svědků a nepatrného množství stop, objeví nepředvídatelného vraha. Poprvé také použil techniku sdělení geniálních objevů formou dialogu mezi vševědoucím analytikem a jeho mírně nechápavým přítelem. Základní text evropskédetektivní literatury čte Jiří Langmajer s neobyčejným citem pro tři základní polohy příběhu: hrůzná sdělení svědků, vypravěčův obdiv nad detektivovými schopnostmi a nadšení detektivního analytika z vlastní neomylnosti. V jeho interpretaci je Poeovo napínavé vyprávění, jež se vzápětí změní v dobrodružství ducha, skutečným posluchačským zážitkem.Poeova slavná strašidelná záhada zamčeného pokoje s vynikajícím Jiřím Langmajerem!

Číta: Ladislav Mrkvička, Jiří Adamíra, Jan Přeučil, Otakar Brousek st., Viktor Vrabec Celkový čas: 1 hodina 12 minút Jiří Adamíra, Jan Přeučil, Ladislav Mrkvička, Viktor Vrabec a další ve vynikající dramatizaci příběhu, označovaného za první klasickou detektivku a další detektivní povídka v podání Otakara Brouska st.

Číta: Vladimír Dlouhý, Marta Vančurová Celkový čas: 1 hodina 19 minút V povídce Pád domu Usherů se samo zdivo starého paláce, „způsob sestavení jeho kamenů“, stává spolu s plísněmi, které na něm bují, a s hynoucími stromy v okolí tajemnou chemickou silou tvořící zvláštní atmosféru domu. Tento přízračný van rozkládá stavbu i determinuje osud hrdinů. Pocit bezmoci, prázdna kdesi pod maelströmem nebo mezi akcí jámy a kyvadla, nezadržitelný rozpad všeho, co je člověku drahé, včetně alkoholického rozpadu lidské bytosti, ale také ironie, racionální odstup a profesionální prakticismus jsou motivy, které řadí Edgara Allana Poea k moderním autorům, vždy znovu oslovujícím a inspirujícím. Jeden z nejznámějších textů Edgara Allana Poea jsme doplnili o povídku Berenice, v níž autor rozvíjí podobné motivy jako v Pádu domu Usherů, jen v drastičtější, skutečně horrorové podobě. Chorobná posedlost, kataleptické stavy, proměna osobnosti, vrcholící propuknuvším šílenstvím, doplňují charakteristiku Poeových hrdinů, kteří jsou často, ba téměř vždy, i vypravěči.

Inšpiratívne dielo veľmajstra hororu a napínavých príbehov.Dobrodružné príbehy Arthura Gordona Pyma z Nantucketu sú jedinečným dôkazom literárneho majstrovstva slávneho amerického básnika a prozaika. Svoj jediný román publikoval roku 1837 v mesačníku "Southern Literary Messenger" v Richmonde a už o rok vyšiel knižne v New Yorku a Londýne. Neobyčajne dômyselný námornícky román, prešpikovaný prvkami exotiky, hororu a tajomna sa okamžite stretol s obrovským čitateľským záujmom na oboch stranách Atlantiku, pretože v ničom nezaostáva za autorovými famóznymi poviedkami.Edgar Allan Poe svojím dielom inšpiroval Fiodora Michailoviča Dostojevského, Howarda Phillipsa Lovecrafta i Arthura Conana Doyla a jeho veľký obdivovateľ Jules Verne vydal roku 1897 román Ľadová sfinga, ktorý je priamym pokračovaním Pymových príhod.

Príbeh o ukrytom pirátskom poklade, neviditeľnom písme a šifrovanom odkaze sa stal hneď po napísaní hitom. Aj napriek svojmu veku, stále navodí u čitateľa atmosféru tajomna a záhady, čo je iba dôkazom majstrovstva autora.Text bol digitalizovaný z prekladu z roku 1946.

Číta: Jiří Adamíra Celkový čas: 13 minút EDGAR ALLAN POE ( *19.11.1809 – †7.10.1849) autor Havrana, nejznámější básně všech dob a nejvýznamnějšího díla romantismu, byl americký básník, prozaik, literární teoretik a esejista.Lyricko-epická baladická báseň Havran (v orig. Raven = Krkavec) vypráví příběh nemocného muže ležícího v horečkách a především trýzněného vzpomínkami na svoji zemřelou milenku Lenoru, jehož navštíví tajuplný host - havran, který na otázky kladené mu z počátku žertem, později vážněji a vážněji odpovídá vždy jen "nevermore", tzn. "nikdy více", v překladu V. Nezvala "už víckrát ne". Odpoví tak i na otázku znejistělého muže, zda ještě někdy uvidí svou milou... Mužův údiv a nejistota postupně graduje v paniku a posléze i v hrůzu. Snaží se havrana zbavit, ale ten zmizet nehodlá. Závěrem muž přijímá, že havran již zřejmě nikdy neodletí a zůstane jako temný stín v jeho duši...