Edmond Rostand

Číta: Zdeněk Štěpánek, Jiří Dohnal, Otomar Krejča, Soběslav Sejk, Václav Švorc, Emil Bolek, Vlasta Fabianová, Emil Konečný, František Smolík, Bedřich Karen Celkový čas: 49 minút Z komentáře Zdeňka Štěpánka (resp. citace z jeho knihy Vzpomínky) k původnímu LP 1218 0551 "Zdeněk Štěpánek" vydanému v Supraphonu v roce 1976 a nyní vydávanému poprvé digitálně:Někdy se mi stávalo, nejčastěji v noci, když jsem byl ve varně lihovaru sám a čerpal vodu, že jsem zapomněl na stroj, na pumpu i na kotelnu a pustil jsem se do světa snů a přeludů. To jsem býval nejšťastnější. Fotografie herců a hereček oživovaly přede mnou a v blikavém světle svíčky přicházeli ke mně herci živí a promlouvali ústy básníků, které jsem znal zpaměti. Tehdy i já jsem oblékal nejrozmanitější kostýmy a hrál s nimi. Letěl jsem na křídlech fantazie do světa nejkrásnějších iluzí. Parní stroj běžel vytrvale a pravidelně, jeho tep splýval s tepem mého srdce, ani jsem ho nevnímal. To vše je za mnou. Sen se mění ve skutečnost. Jedu k divadlu...Režisér se na mne vztekle podíval a už bác, má líčidla letěla do kouta, kde se roztříštila o stěnu."Tam se budete líčit, kandrdase!". Nikdo nepromluvil ani slovo, atmosféra byla hrozná. Sbíral jsem ze země líčidla a byl jsem rád, že jsem mohl být skloněn hodně k zemi, aby neviděli slzy. Začalo se hrát. ..Hlava se mi zatočila, vyjeveně jsem se díval na sál naplněný obecenstvem, svítilo se acetylénem a v sále hořelo několik hořáků. Sál se mi zdál obrovský, zvláštní horko a podivný pach mi zarazil dech. Rampa mne oslnila. Nápověda se napil piva, což mne poněkud uklidnilo a už jsem spustil. "Vynajít mám ty, kteří jsou tu psáni...". Přišla chůva, paní Chlumská, a hrála tak báječně a tak skvěle mi nahrávala, že jsem ztratil všechnu bázeň, a když jsme oba odcházeli z jeviště, hledištěm zaburácel nadšený potlesk. Paní Chlumská mi dala pusu a pozvala mne na druhý den k obědu. Cítil jsem, že mne přijali do cechu.Tu noc jsem ve své komůrce nemohl dlouho usnout. Stále jsem slyšel šumivý, opojný hlas aplausu. První krůček k herectví byl učiněn a cítil jsem jasně a určitě, že bych ho nedovedl udělat zpátky.Jsem šťasten, že jsem ho neudělal.

Číta: Soběslav Sejk, Martin Štěpánek, Bohuš Záhorský, Eduard Kohout, František Hanus, Luděk Munzar, Otomar Krejča, Radovan Lukavský, František Smolík, Bohumil Bezouška, Klára Jerneková, Karel Höger, Bohumil Švarc, Čestmír Řanda, Antonín Zíb, Zdeněk Štěpánek, Vítězslav Vejražka, Jaroslava Drmlová, Saša Rašilov, Marie Vášová, Jaroslav Mareš, Vladimír Leraus, Stanislav Neumann, Jarmila Krulišová, Blažena Holišová, Václav Švorc, Eliška Poznerová, Vlasta Fabianová, Jiří Dohnal, Anna Sedláčková, Emil Konečný, Emil Bolek, Oldřich Hoblík, Bohumil Eisman, Leopolda Dostalová Celkový čas: 2 hodiny 19 minút Jeviště Zdeňka Štěpánka - audiokniha obsahuje ukázky hereckých rolí Zdeňka Štěpánka.Z komentáře k původnímu 2LP albu 1218 0551 vydanému v roce 1982 v Supraphonu v řadě Historický archív a jenž nyní vychází poprvé digitálně:Ten hlas!...a tu náhle zazněl vroucím tónem tento hlas rozbolavělého srdce, hlas chvějivý a vroucný, sametově lichotivý i bouřlivě jásavý a opředl ji svým kouzlem navždycky. Kdo by se tomu v hledišti podivil? Vždyť to byl hlas Zdeňka Štěpánka. Cyrana, který jej postavil mezi první české herce už v mládí...Ten hlas! Ne, nebyl "civilní": vždyť i nejskromnější pokojík dramatu, v němž hrál, měl rozměry vinohradského jeviště (1921-1934) a potom (1934-1968) scény Národního divadla. Trochu vizionářský Štěpánkův pohled k nám přicházel přes rampu a orchestr. Jeho postavy byly uchopeny velkoryse a nedefinovatelné fluidum velké osobnosti se zmocňovalo diváka od jeho prvního výstupu. Zdeněk Štěpánek byl poslední velký český tragéd. Označení zní trochu archaicky, ale to bychom umělci ublížili. Byl samozřejmě tragédem své doby, jako jím byl dřív Vojan...Z herce ani člověka Štěpánka však nikdy nevanul chlad, naopak, dýchal láskou k životu a k lidem. Tragéd? Není to protimluv? Ne, právě proto byl Štěpánek tragédem v úlohách, kde mnozí velcí herci hledali pro své hrdiny lidskou míru, složitý výklad příčin jejich zločinu nebo i trochu komiky. Pro něho zůstávalo zlo zlem. Shylock byl krvežíznivým mstitelem, Richard III. stvůrou (však ho také poprvé hrál v době Hitlerova nástupu k moci a nad trůnem mu visel hákový kříž) a přel se s kritikou o své pojetí Molierova Tartuffa, zloducha na první pohled. Jeho výklad klasických hrdinů nebyl intelektuální, ale pudový. Proto ze všech Shakespearových hrdinů nejvíc černě září především jeho Othello, rázný velitel, majetnický manžel-milenec, přitom důvěřivý vášnivec, u něhož je jen krůček od milostného opojení k vraždě....Vytvořil celý pantheon hrdinů našich dějin. I film nám zachoval podobu jeho Žižky a především Jana Husa, kterého hrál ve hře Tylově, Jiráskově i Dvořákově. Jeho Petr Vok v trochu barvotiskové, ale za protektorátu hluboce jímavé "Zuzaně Vojířové" byl jednou z renesančních postav, které mu byly pro svou radostnou, šťavnatou lidskost nejbližší, ať to byl mimo jiné už Dvořákův Václav IV, Stroupežnického pan Dačický či Nezbedný bakalář ve vlastní dramatizaci Wintrovy povídky....V mládí byl v "Maryše" Franckem, později Vávrou. Až do symbolu narůstá jeho chlapsky rovný mlynář z "Lucerny"...Což všichni neznáme alespoň z filmu tu otřesnou chvíli, kdy Maršál z "Bílé nemoci" řeční, udeří se do prsou - a nic necítí? Bije se znova a znova a hrůza smrti mu dává zapomenout na velká slova, jimiž posílal bojovat a zemřít svůj národ. Samotná tato scéna líp než všechny výklady říká nepamětníkům, co znamenají slova "moderní tragéd". A nemusíme dodávat, že právě on byl jedním z těch, kdo ztělesňoval ideálně představy našich současných autorů, především Karla Čapka. V mládí byl jeho zvichřeným Loupežníkem, později Maršálem i Otcem v "Matce"....Posloucháme úryvky z velkých děl na desce. Od chladného Metternicha z Rostandova "Orlíka" a od Čapkova "Loupežníka" po otřesně velkého biskupa z Durrenmattových "Novokřtěnců". A vidíme Štěpánka jako Cyrana, přehlížejícího svůj život, pevně rozkročeného s taseným mečem. Bojuje do posledního dechu s polovičatostí, lží a s malostí. On, velký tragéd českého jeviště.Dr. Olga Spalová

Číta: Dana Syslová, Otakar Brousek st., Oldřich Vlach, Jiří Langmajer, Jaromír Meduna, Martin Zahálka, Milan Stehlík, Ilona Svobodová, Lucie Juřičková, Marek Holý, Jiří Žák Celkový čas: 1 hodina 58 minút V dějinách divadla je datum 28. prosince 1897 bezpochyby jedním z hvězdných okamžiků umění, jemuž vládne múza Thálie. I když o vyloženě přelomovém datu zase mluvit nemůžeme. Hra, která tehdy měla svou světovou premiéru, totiž neznamenala pro tehdejší ani pozdější divadlo žádný vývojový posun, naopak. Svým pojetím i formou se vracela dokonce do časů před tehdejší konvence a progresivní trendy. Přesto pařížská scéna Théâtre de la Porte Saint-Martin takovou slávu ještě nezažila.Toho dne obecenstvo poprvé zhlédlo bohatýrskou komedii Edmonda Rostanda Cyrano de Bergerac, velmi volně inspirovanou životem a dílem spisovatele Saviniena Cyrano de Bergerac. Devětadvacetiletý autor byl historickým Cyranem dlouhodobě fascinován. Když svoji hru psal, pomýšlel na obsazení titulní role jednou z tehdejších divadelních hvězd. A dokonce se jí odvážil ještě rozepsanou komedii nabídnout. Benoit Constant Coquelin byl novinkou nadšen a mladému básníkovi uděloval nad textem praktické divadelnické rady.Před premiérou se Rostand Coquelinovi omlouval, že ho zatáhl do takového dobrodružství – do mimořádně náročné role, jejíž part čítá více než 1600 veršů – čekal totiž naprosté fiasko. Příběh fanfaróna, rváče, brilantního šermíře s dlouhým nosem a jeho nenaplněné lásky však obecenstvo strhl. Po třetím dějství trvaly ovace neuvěřitelně dvě hodiny. Do autorovy lóže se dostavil osobně ministr financí a symbolicky a předem mu udělil Řád čestné legie.Jak už to tak bývá, dobová kritika se rozdělila na dva nesmiřitelné tábory, ta modernistická (Gide, Daudet aj.) Rostandovo pozdně romantické gesto striktně odmítla jako zpátečnické, ta tradičnější (Sarcey, Faquet) ocenila živou divadelnost a krásu verše. Jindy jízlivý a nelítostný Sarcey na adresu Cyrana (a tehdejších divadelních „pokrokářů“ samozřejmě) napsal: „Konečně si se Cyranem odpočineme od skandinávských mlh, ubíjející zevrubnosti psychologismu a hrubého realismu!“Od těch dob se Cyrano stále vrací na jeviště jako vítěz. Jeho autor, který nedbal na dobovou módu a řídil se svým vkusem, v něm přivedl do světového divadelního repertoáru charakter a archetyp lákající další a další generace divadelníků. A že je snad Cyrano svým lpěním na cti dnes už trošku komicky, svou dvorností maličko směšný a ve svých verších sentimentální? Možná pravě to dnes více než kdy předtím potřebujeme.Hynek Pekárek„Rádio má tu výhodu, a zároveň je v tom ta práce nesmírně těžká a současně krásná, že vše musí vycházet čistě z nitra herce. Nemůže použít nic, co by měl k dispozici na jevišti, tzn. doplnit gestem, muzikou, kordem nebo hodit širák. Tady se to musí všechno z hloubi duše, v tomto případě mé duše a mého srdce, dostat skrz mikrofon k divákům a já jsem pevně přesvědčen, že jsme pro to udělali maximum. Je pro mne ohromné štěstí, že jsem dostal šanci podílet se na této hře. Za to rádiu děkuji a nejvíc děkuji režiséru Tomáši Vondrovicovi, který mi dal tu důvěru a v sezóně, které já říkám padesátá, protože za pár měsíců mi bude padesát, mi dal jeden z nejkrásnějších dárků, které jsem mohl dostat,“ řekl k nastudování hry Jiří Langmajer.

Číta: Taťjana Medvecká, Martin Štěpánek, Viktor Preiss, Hana Maciuchová, Jiří Adamíra, František Němec, Miroslav Masopust, Luděk Munzar, Petr Štěpánek, Petr Kostka, Jana Preissová, Hana Kofránková, Dagmar Sedláčková, Ivana Vondrovicová, Jaroslava Pokorná, Eva Boušková Celkový čas: 1 hodina 2 minúty Milostné dialogy: Ztracený prsten, Robin a Marion, Romeo a Julie... - audiokniha obsahuje vybrané milostné dialogy ze známých divadelních her. Autoři Karel Čapek, Kalidása, Michail Jurjevič Lermontov, Vítězslav Nezval, Edmond Rostand, William Shakespeare. Účinkují Eva Boušková, Petr Kostka, Hana Maciuchová, Miroslav Masopust, Taťjana Medvecká a další.Původní EP komplet 0 88 0545 vydaný Supraphonem v roce 1976 vychází nyní poprvé digitálně.

Číta: Jan Pivec, Miloš Nedbal, Zdeněk Štěpánek, Marie Glázrová, Anna Sedláčková Celkový čas: 37 minút Hamlet, Othello, Orlík, Marie Stuartovna - audiokniha obsahuje výňatky z her, jejichž autory jsou William Shakespeare, Edmond Rostand, Friedrich Schiller. Účinkují Marie Glázrová, Miloš Nedbal, Jan Pivec, Anna Sedláčková, Zdeněk Štěpánek.Původní LP album s výňatky z her Hamlet, Othello, Orlík a Marie Stuartovna vydal Supraphon v roce 1959.Nyní vychází toto album poprvé digitálně.

Monology a scény. Číta: Eduard Kohout, Vlasta Fabianová, Jiří Steimar Celkový čas: 37 minút Eduard Kohout (*6. 3. 1889 –25. 10. 1976) byl český herec, po desítky let byl jedním z protagonistů činoherního souboru Národního divadla v Praze, kde byl v angažmá v letech 1916 až 1960, kdy odešel do důchodu, ale pohostinsky zde hrál takřka do své smrti.Vystupoval i ve filmu, v rozhlase a televizi.Patřil k důležitým osobnostem českého herectví 20. století. Jeho projev se vyvíjel z psychologického realismu přes impresionismus, expresionismus a civilismus až k věcnosti a tlumenosti s využíváním všech výrazových prostředků. Výborně ovládal svůj podmanivý zvláštní hlas. Od 20. let pod vedením K. H. Hilara vytříbil svůj herecký rejstřík a vyrostl ve vynikajícího umělce.Byl obsazován do rolí romantických či lyrických, heroických i komických, zahrál prosťáčka stejně jako rozbolavělého, rozervaného, konfliktního dramatického hrdinu. Pod Hilarovým vedením hrál v Bratrech Karamazových, Lucerně, Králi Oidipovi, Svaté Johance, ve Višňovém sadu, Zkrocení zlé ženy či Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Cyrano z Bergeracu aj. Role pro dramatické herce snové, ale také nejtěžší - Hamleta - se zhostil doslova famózně; získal ocenění nejen kritiky, ale také velkou popularitu. Po Hilarově smrti spolupracoval neméně úspěšně s režiséry Jiřím Frejkou a Karlem Dostalem.Ve filmu nebýval obsazován do hlavních rolí - za jeho nejvýraznější a nejlepší filmovou roli je pokládána role podivínského Artuše Fabiána ve filmu Turbína.

Číta: Eduard Kohout, Zdeněk Štěpánek, Václav Švorc Celkový čas: 49 minút Eduard Kohout (6. března 1889 – 25. října 1976 ) český herec, byl dlouhá léta členem Národního divadla v Praze a jedním z hlavních protagonistů shakespearovských her..Na prknech Národního divadla vytvořil přes sto postav světového i českého dramatu. Uměl pracovat se svým hlubokým hlasem, uměl utlumit expresivní projev do projevu civilního, uměl pracovat s intonací,byl i skvělý recitátor. Jeho herecký projev byl nezaměnitelný.Hrál již v němém filmu; jeho role ve zvukovém filmu, byť byly většinou vedlejší či okrajové, se vyznačovaly opět precizním projevem blízkým jeho projevu divadelnímu.Nezapomenutelná a nejvýraznější je jeho role podivínského Artuše Fabiana v Turbině (1941). Velmi často také vystupoval v rozhlase a později i v televizi.

Číta: Alois Švehlík, Martin Růžek, Jiří Adamíra, Rudolf Hrušínský, František Němec, Petr Haničinec, Luděk Munzar, Miloš Nedbal, Václav Voska, Jiří Sovák, Josef Kemr, Jan Hrušínský Celkový čas: 1 hodina 8 minút Album monologů z her W. Shakespeara (Hamlet, Othello, Julius Cézar, Romeo a Julie), Moliéra (Zdravý nemocný, Lakomec), Dostojevskij (Zločin a trest), Goethe (Faust) a dalších vydal Supraphon v roce 1981.Podařilo se tak zachovat mimo jiné herecké umění dnes již nežijících hereckých legend Jiřího Adamíry, Martina Růžka, Rudolfa Hrušínského, Josefa Kemra, Jiřího Sováka, Václava Vosky, Petra Haničince a Miloše Nedbala

Číta: Karel Höger, František Hanus, Miroslav Doležal, Václav Voska, Vlasta Fabianová Celkový čas: 2 hodiny 14 minút Audiokniha Cyrano z Bergeracu ve formátu mp3 okamžitě ke stažení.Původní cena: 9.87 EUR/249 KčPyšný gaskoňský šermíř Cyrano je beznadějně zamilován do své sestřenice Roxany, ale nejen kvůli svému velkému nosu jí své city nikdy nevyznal. Nahrávka z roku 1955.