Francesco Petrarca

Číta: Jiří Adamíra, Olga Čuříková, Václav Renč Celkový čas: 43 minút Francesco Petrarca (*1304 - 1374) – italský básník a prozaik, po celý svůj život psal milostné sonety, ballady, kanzóny a madrigaly věnované jedné konkrétní, idealizované ženě, šlechtičně Lauře.Význam Petrarcovy lyriky je v hloubce a pestrosti vyjádření myšlenek, nálad a citů milujícího člověka, náhled do rozporuplného vnitřního světa básníka, který se zmítá mezi pozemskými city a oddaností Bohu.Původní LP 1 18 1215 z roku 1972 pro Supraphon ze svých vlastních překladů Petrarcova díla vybral, sestavil a průvodním slovem opatřil Václav Renč.Hudbu renesančních autorů vybral Pavel JurkovičRecituje Jiří Adamíra. Mota čte Olga Čuříková.

Půvabné milostné básně konce středověku. Slavný italský básník a prozaik Francesco Petrarca (1304–1374) bývá považován za otce renesančního humanismu. Jedním z rozhodujících momentů jeho života se stalo jeho setkání s krásnou Laurou, do níž se platonicky zamiloval a jež se mu stala mohutnou inspirací – podobně jako dříve Beatrice Dantovi. Lauře věnoval Petrarca řadu svých veršů, procítěné kancony či sonety Lauře představují snad nejčtenější součást jeho díla, které dodnes má svůj půvab. Zároveň je Petrarkova milostná lyrika prvním významným literárním svědectvím o proměně sebepojímání člověka končícího středověku: Petrarca sám sebe nechápe jen jako součást okolního celku, ale vyzvedá svou subjektivitu, hrouží se do svého vnitřního světa a líčí svár milostných citů ve svém nitru. V českém jazyce se překladu několika Petrarkových sonetů podjal již František Ladislav Čelakovský a Jaroslav Vrchlický. Z následujících jsme k novému vydání zvolili překlad Václava Renče z roku 1965.