František Novotný

Číta: Luděk Munzar, František Novotný Celkový čas: 1 hodina 20 minút Výběr z úspěšného rozhlasového cyklu z roku 2015Účinkují František Novotný a Luděk MunzarO kouzlení slovem„Já ti někdy, Františku, když na mne dolehne ta zbytečná malost, agrese, arogance, zloba a jiný podobný marasmus doby, tak mám naprosto nutkavý pocit říct si honem nějaké obyčejné, krásné, prosté české slovíčko. Jako – maminka, ráno, louka, mlýn… Omýt tu špínu, vnořit dlaně do průzračné studánky času.“„Vždyť já ti, Luďku, rozumím: Dědictví otců, zachovej nám, pane. Ale žádné obavy, přátelé, nebudeme z ničeho dělat vědu. Ona se, jak říká Jan Werich, z ničeho nemá dělat zbytečně věda, ani z vědy ne. Navíc v žádném případě nejsme jazykovědci, jen se chceme poradovat spolu s vámi ze slov, se kterými je nám lépe na světě.“Tak takhle nějak začínal první díl pořadu, kterým jsme chtěli vzdát poctu naší rodné řeči. Vždyť právě společným jazykem definuje Karel Čapek národ. Naším záměrem bylo, abychom si připomněli, že to, že si teď povídáme česky, že si rozumíme, že jsou pro nás běžná taková krásná slova jako záměr nebo názor, touha, odstín, úsvit, obloha ale třeba i trojúhelník, vlast, vůbec není tak samozřejmé.On ten náš cyklus začal vlastně zrušením nevolnictví. Kdy lidé z venkova, kde český jazyk žil, na rozdíl od tří set let systematicky poněmčovaného městského prostředí, tak právě ti lidé z venkova mohli najednou do měst, a tak spolu s nimi obrozenečtí vlastenci rozfoukávali skomírající plamínek našeho rodného jazyka, který do té doby chránily venkovské chalupy.Zkrátka, světýlko donesené z českých luhů a hájů.Najednou se stalo, že nás začala i ta nejvšednější slovíčka provokovat, že jsme v nich našli spoustu příběhů, zjistili jsme, že jsou to slůvka čarovná, která nás vracejí nejen do dětství, že svědčí o slávě našich předků, ale že nás vracejí i do krajiny nadějí, že s nimi nahlédneme za zrcadlo současnosti. A ohlas u posluchačů nám dodával odvahu sáhnout znovu a znovu do klobouku plného písmen, abychom je pak v hrstičce půlhodinky sesypali do vět pokorně vzdávajících hold matičce češtině. Hledali jsme slova, která se nepočítají, neměří, ale váží. A vida, najednou už je těch zastavení téměř stovka. Přijměte, prosím, tuto malou, náhodnou ochutnávku jako výraz úcty a s přáním, aby vám tu chvilku, kdy budeme spolu, bylo pěkně.Vaši Luděk Munzar a František Novotný

Číta: Luděk Munzar Celkový čas: 57 minút Buďme blaženi - básně Františka Novotného v podání Luďka Munzara. Buďme blaženi z poezie, která v nás zůstává a přichází v pravý čas.“Františku - kamaráde drahej... Kolikrát jsem ti už řekl, že neumím recitovat a že je mi to dokonce velmi protivné. Ale taky jsem ti mnohokrát řekl, jak mám rád tvoje básničky, tvoje verše a že si je častokrát čtu potichu, jen tak pro sebe. A teď jsem se drze pokusil ty krásné verše přečíst nahlas, protože jsem z celého srdce přesvědčený, že ta prostá, obyčejná, krásná česká slova by měli lidé, zvlášť v dnešní polámané, přihlouplé, hrubé a vulgární době poslouchat co nejčastěji. Tak, jako když jsme byli malí a maminky nám šeptaly do dušiček vlídná slůvka a slovíčka a my až později poznávali, že to je dar, který jsme dostali od Pána, ta naše řeč mateřská.Děkuji Ti Františku.” Tvůj Luděk MunzarObsah: Pár slov, Před zastavárnou, Piják absintu, V cukrárně, Třetí světová, Stráň Triga, Kvartet d moll, Moudrá hudba Milostná paměť, Krásná porucha, Nesmělý, Jak se dobývají hrady, Galerie, Až, Dotýkánek, Obrázek, Říkej mi skoro všechno, Něžné hádání, Den jako obloha, Den velkých lásek, Loupež, Večeře s půvabnou dámou, Dva šálky kávy, Noc zázraků Pár písmen, Dívej nahoru, Buďme, Blažení, Zlatá Čas, Jaro naboso, Kleť, Barvy, Sněženky, Velikonoční týden, Velikonoční povzdech, U jesliček O pravdě, Moc politiků, Strom spravedlivý Domov, U dveří domova, Stará dětská postel, Nedělní bábovka, Ráno před školkou, Ať půjdu kamkoliv Vyznání, Kam by ses vracel, Cesty Klečící Bůh