Heinrich Böll

Číta: Jaroslava Adamová, Josef Červinka, Luděk Munzar, Karel Höger, Karel Fořt Celkový čas: 50 minút Rozhlasová nahrávka z roku 1962Po roce 1945 se do popředí zájmu mnoha národních literatur dostalo prožité trauma války a následky, které přinesla. Mnozí autoři také čerpali z vlastních zkušeností ze zákopů, zajetí, věznění v koncentračních táborech nebo (v případě německých literátů) také z vynuceného exilu.Snad nejvýrazněji jsou příběhy a prožitky druhé světové války přítomny v německé poválečné literatuře. Spisovatelé velmi silně cítili potřebu přispět k morální očistě svého národa, který válečný konflikt zapříčinil, a po roce 1945 se musel vyrovnat s porážkou a pocitem viny. S tímto zaměřením také vznikla v roce 1947 literární skupina Gruppe 47, s níž na kratší nebo delší dobu spojila svou literární tvorbu řada významných německých spisovatelů. K nejznámějším patřili zakladatel Gruppe 47 Hans Werner Richter, Siegfried Lenz, Günter Grass, Martin Walser, Peter Weiss, Erich Maria Remarque a v neposlední řadě také Heinrich Böll, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1972.Stejně jako v četných prózách i v rozhlasové hře Hodina v rodném městě se Heinrich Böll vrací ke svému ústřednímu tématu, a sice k účtování s válečnou minulostí své vlasti. Sám druhou světovou válku prožil na frontě ve službách wehrmachtu a od roku 1945 v zajetí. Hlavní hrdina se náhodou ocitá ve městě, kde prožil mládí a odkud odešel v sedmnácti letech. Nyní se proti své vůli ve vzpomínkách vrací k lidem a událostem oné doby.

Číta: Luděk Munzar, František Smolík, Blanka Waleská, Nelly Gaierová, Josef Kemr, Jaroslav Marvan, Olga Scheinpflugová, Marie Tomášová Celkový čas: 47 minút Olga Scheinpflugová (*3. 12. 1902 - 13. 4. 1968) je česká herečka a spisovatelka. Napsala 16 románů, přispívala svými články do Lumíra a do Národních listů. Hrála ve Vinohradském, později v Národním divadle, kde vytvořila na 130 rolí.Od roku 1933 žila s Karlem Čapkem, který na ní obdivoval její energii, herecké umění, básnický a spisovatelský talent. Olga za svým mužem stála pevně v době útoků fašisticky orientovaného českého tisku a hájila jeho názory i po jeho smrti v prosinci 1938. Po jeho smrti dál hrála v divadle a začala psát své paměti, které s názvem "Byla jsem na světě" v necenzurované verzi mohly vyjít až v roce 1993.Na prknech Národního divadla naposledy odehrála svoji roli ve hře Karla Čapka Matka a krátce na to zemřela.