Jan Burian

Číta: Jan Burian Celkový čas: 6 hodín 27 minút "Narodil jsem se v polovině minulého století. Prožil jsem obyčejné dětství v hradčanském bytě mých dost neobyčejných rodičů - otec byl divadelník, hudební skladatel, ale také básník, spisovatel a ředitel divadla. Ve vzácných chvílích i zpěvák a tanečník, dokonce také malíř… Umřel, když jsem se chystal postoupit z první třídy do druhé, a tak jsem vyrůstal s matkou, herečkou, spisovatelkou, později taktéž principálkou malého zájezdového divadla Maringotka. Přestože pořád pracovala, vždycky si našla čas i na mě. Se vztahem k otci jsem se vypořádával značně složitěji, ovšem ne proto, že byl podle všeho geniální umělec, zatímco já ne; mne to na něm vždycky spíš přitahovalo a líbilo se mi to. Jenže když se s mou pubertou téměř současně dostavily i ruské tanky, přestal jsem si myslet, jako si myslíval on, že komunismus člověka osvobozuje".Tak začíná jeden z textů Jana Buriana v podání samotného autora této audioknihy, která navazuje na předchozí vydání pravidelných fejetonů. Při čtení se s autorem octneme například v Solopiskách i na mnoha dalších místech u nás doma, ale tradičně procestujeme i jeho oblíbený Island, Portugalsko, Chile nebo ostrovy v Baltském moři. A nejen to - tentokrát se Burian při pátrání po předcích vydal do minulosti, takže studium starých matrik zapříčiní, že obdrží SMS od pradědečka svého pradědečka, ve snech se mu začne zjevovat tajemná sestřenka Růžena a náhle začne objevovat do té doby neznámé žijící příbuzné… Jisté je, že ať už se s Burianem vydáme kamkoli, není to nuda!

Číta: Jan Burian Celkový čas: 6 hodín 7 minút Jak naznačují témata několika úvodních fejetonů, tedy potíže s nespavostí, předoperační vyšetření apod., Jan Burian takzvaně jde do let. Obvyklé náměty rozšířily úvahy související s rehabilitační péčí, lázeňstvím či výhodami nemocničního ubytovacího nadstandardu. Autor však zanedlouho odloží berle a nasadí tempo, jaké pamatují čtenáři předchozích knižních vydání pravidelných fejetonů. Záhy se s Burianem octneme na nejsušší poušti světa v Chile, kde si budeme moci společně potvrdit, že demokracie je křehká věc, v Portugalsku se seznámíme s typickými představiteli tamní lumpenkavárny první poloviny 15. století, vzápětí strávíme Silvestr v Kapském Městě - a to nás ještě čeká sever, konkrétně Rujána, ostrovy v Baltském moři a Island. Vášeň pro tento ostrov "zdědil" po své matce, které - stejně jako prastrýci Karlovi, jehož odkaz byl ovšem neblahý, jak se též budeme moci doslechnout - věnoval pomyslné cesty v čase do dětství a do minulosti. A protože součástí cestování jsou návraty, občas se přeneseme zpět do současnosti a domů. Octneme se tak například na Burianově koncertě pro školní mládež v nejmenovaném českém městečku, dozvíme se, která naše kulturní instituce je podle jeho mínění královnou mezi veřejnými domy, prožijeme s ním jednu pražskou předvolební sobotu a mnoho dalšího, přičemž mnohé z toho bude obohaceno o kocouří pohled...

1. diel série. Číta: Jiří Just, Vladimír Just, Luboš Unzeitig, Jan Burian, Jiří Dědeček Celkový čas: 1 hodina 11 minút Komentář k původním LP 1218 0478:Když jsem byl vyzván, abych po dokončení mladofrotovní populárně vědecké publikace Proměny malých scén (Máj 1983) vypracoval pro Supraphon jakési její zvukové pokračování či zvukový "pandán", považoval jsem to zprvu za jedinečnou příležitost, jak prezentovat před širší veřejností neopakovatelný a většinou jen divadelním zasvěcencům důvěrně známý svět dnešních malých divadel a divadélek. Těšil jsem se však pouze do chvíle, než jsem si uvědomil základní ošidnost celého projektu: tkví-li v něčem specifické kouzlo malých netradičních scén, pak je toprávě v oné neopakovatelné jiskře, elektrizující večer co večer jeviště a hlediště, jiskře, dokonale nepřenosné kamkoliv jinam mimo intimní prostor malého divadla a v útlumu nahrávacího studia neodvratně hasnoucí. Nehledě k tomu, že nejvlastnější účin zmíněných scén určitě nespočívá v precizně zvládnutém mluveném či zpívaném slově, nýbrž v celkové atmosféře, v kouzlu právě vznikající improvizace a samozřejmě i ve složce vizuální (netradiční výtvarné pojednání intimního prostoru) a mimické: příklad Bolka Polívky z Divadla na provázku nechť mluví za všechny další. Ale pak jsem si řekl,že bude-li gramofonový snímek rezignovat na celkový vyčerpávající obraz a bude se místo toho věnovat především těm skupinám a jednotlivcům, jež sázejí v prvé řadě na slovo - ať již mluvené čizpívané - a v neposlední řadě i na humor (který patří a vždycky patřil svým neučesaným, neuctivým kritickým ostřím k nejcennějším devizám těchto scén), pak půjde pro současné malé formy opravdu o velkou šanci, již by byl hřích nevyužít. Sympaticky zněl mým uším i rezolutní požadavek vydavatelů, aby přednost dostali především ti tvůrci, kteří dosud nemají žádnou desku a kteří nejsou - a v dohledné době ani nebudou - zrovna denními hosty masových médií. Tolik na vysvětlenou, proč se na desce nesetkáte například se zvučnými jmény protagonistů Semaforu, ale ani Ypsilonky, Divadla Járy Cimrmana, s Miroslavem Horníčkem apod. Výběr byl zaměřen na tvůrce relativně mladé a "nezavedené" - a už vůbec nebyl brán zřetel na jejich případný amatérský či profesionální statut. Právě v oblasti malých scén je totiž hranice mezi profesionalismem a amatérismem pojmem velmi mlhavým. Neboť řada mladých amatérských skupin zájmové umělecké činnosti podává v tomto oboru špičkové výkony, převyšující běžný profesionální standard (namátkou: brněnská X-ka či Divadelní studio J. Skřivána, M-dílna, Dětské, resp. Mladé studio Divadla na provázku, pražská Vizita, Sklep, Teatrzyk apod.). Výrazná účast a nebývalá iniciativa amatérů v této oblasti svědčí o trvale vzestupném celospolečenském zájmu i potřebě právě tohoto druhu tvořivosti mladých lidí.A nyní stručně k jednotlivým ukázkám: Jan Burian (syn národního umělce E. F. Buriana) a Jiří Dědeček vystupují spolu již přes deset let. Za tu dobu vyprodukovali kolem patnácti původních autorských pořadů, těžících z neuvěřitelněširokého zázemí tří set (!) dokončených písní. Jejich texty se svou gellnerovskou zpěvností i otevřeností staly nepochybně trvalou součástí živé poezie posledního desetiletí a po publicitě již létavolají: často jest nám slýchati i čísti textů o poznání méně poetičtějších, méně vtipnějších i současnějších, než jsou texty B+D. - Vitiza je naopak souborem mladým až nejmladším (vznikla jako typický vysokoškolský soubor roku 1981). Ústřední autorsko-interpretační dvojice Borna+Dušek spojuje prvky text-appealového, vyprávěného, "epického" divadla s prvky aktuální společenské satiry, jejíž intelektuální kalibr můžeme srovnávat s kalibrem někdejší tvorby V+W. Stálý host Vizity, harmonikář Václav Koubek představuje typ samorostlého moderního barda, navazujícího na přebohaté tradice neoficiálních pražských lidových písničkářů. - K ukázkám Bratří Justů z pražského Rubínu (zde od roku 1975) se jako bratrská polovina nemohu dost dobře objektivně vyjadřovat. Předávám tedy slovo časopisu Tvorba z 26. 5. 1982: "Bří Justové očišťují nikoli posměškem, grimasou, ale satirou, nadsázkou, vědomě deformovaným obrazem, který však přitom neustále myslí na člověka... Zejména v jednom ze závěrečnýchmonologů Referát (Přednáška) a Kritika na tento referát, demaskují v možné podobě potenciálního parazita, schopného všeho, jen ne myslet". - Sdružení přátel mírného humoru Š.O.U. je jednou zmnoha brněnských malých scén netradičního zaměření. Trojice Šimek-Opluštil-Unzeitig svým originálním hudebním i textovým profilem dokazuje, že pojem "brněnský kabaret" může znamenat i cosi zcela opačného, než jsou Stréček Křópal apod. Pozoruhodné spojení moravského folklorismu s rockovým světem má hodnotu až básnické koláže, satiricky odhalující nové pohledy na skutečnosti a mýty moderní doby. Ozvěny malých scén 1 zachycují tedy dvojice či trojice povýtce kabaretního, popř. písničkářského typu. V dohledné době však bude realizována i jejich druhá část (Ozvěny malých scén 2 ), ježbude natočena již bez přímé účasti publika a zachytí spíše studiové, divadelně stylizovanější podoby soudobých malých scén (konkrétně: Divadlo na provázku, Divadlo na okraji aj.). I tady bude všakhumor základní barvou spektra, která si klade za cíl přiblížit netradiční divadla pokud možno netradiční zvukovou formou.