Ján Praško

Jak prěkonat nadmerný stud. Sociální fobie je nepřiměřený až chorobný strach z kontaktu s ostatními lidmi. Může se týkat pouze specifických situací (například vystoupení na veřejnosti či telefonování) nebo se úzkost může projevovat při veškerém kontaktu s lidmi. V tomto případě sociální fobie významně omezuje studijní a pracovní uplatnění i celkovou kvalitu života. Příručka uvádí informace o projevech, příčinách a průběhu této poruchy a způsobech jejího zvládání, ať již svépomocnými aktivitami nebo s pomocí terapeuta.

Klasifikace, diagnostika a léčba. Úzkostné poruchy představují nejčastější psychické poruchy, které postihují velkou část populace. Setkávají se s nimi nejen psychiatři a psychoterapeuti, ale i praktičtí lékaři, zdravotníci a sociální pracovníci.Známý odborník uvádí ucelený přehled úzkostných poruch, zabývá se jejich vznikem, diagnostikou, průběhem v dětství i v dospělosti. Především však shrnuje nové trendy v komplexní léčbě úzkostných poruch, tedy kombinaci psychoterapie s farmakologickou léčbou. Monografie obsahuje řadu kazuistik.

Jak je překonat. Úzkost a obavy jsou normálními reakcemi na nebezpečí nebo na stres. Problémem se stávají tehdy, pokud se tyto emoční reakce objevují příliš často, jsou příliš silné, trvají příliš dlouho nebo se objevují v nevhodných situacích. Generalizovaná úzkostná porucha se projevuje všeobecnou trvalou úzkostí, která není vázána na konkrétní situace nebo objekty.Lidé s touto poruchou reagují nepřiměřeně i na slabé stresory a žijí v trvalém vnitřním napětí. Trápí se maličkostmi a stálou nerozhodností, trpí podrážděností, nadměrnou únavou až vyčerpaností, bolestmi hlavy, bušením srdce, poruchami spánku, svalovým napětím, třesem, závratěmi, výjimkou nejsou ani panické epizody.Kniha shrnuje poznatky o generalizované úzkostné poruše a o způsobech terapeutické intervence, kterou nejčastěji představuje kombinace psychoterapie a farmakoterapie. Využijí ji pacienti trpící úzkostnou poruchou, jejich rodinní příslušníci i lékaři a psychologové.

Klasifikace, diagnostika a léčba. Moderní trendy v léčbě. Úzkostné poruchy představují nejčastější psychické poruchy, které postihují velkou část populace. Setkávají se s nimi nejen psychiatři a psychoterapeuti, ale i praktičtí lékaři, zdravotníci a sociální pracovníci. Známý odborník uvádí ucelený přehled úzkostných poruch, zabývá se jejich vznikem, diagnostikou, průběhem v dětství i v dospělosti. Především však shrnuje nové trendy v komplexní léčbě úzkostných poruch, tedy kombinaci psychoterapie s farmakologickou léčbou. Monografie obsahuje řadu kazuistik.

Jak je překonat. Úzkost a obavy jsou normálními reakcemi na nebezpečí nebo na stres. Problémem se stávají tehdy, pokud se tyto emoční reakce objevují příliš často, jsou příliš silné, trvají příliš dlouho nebo se objevují v nevhodných situacích. Generalizovaná úzkostná porucha se projevuje všeobecnou trvalou úzkostí, která není vázána na konkrétní situace nebo objekty.Lidé s touto poruchou reagují nepřiměřeně i na slabé stresory a žijí v trvalém vnitřním napětí. Trápí se maličkostmi a stálou nerozhodností, trpí podrážděností, nadměrnou únavou až vyčerpaností, bolestmi hlavy, bušením srdce, poruchami spánku, svalovým napětím, třesem, závratěmi, výjimkou nejsou ani panické epizody.Kniha shrnuje poznatky o generalizované úzkostné poruše a o způsobech terapeutické intervence, kterou nejčastěji představuje kombinace psychoterapie a farmakoterapie. Využijí ji pacienti trpící úzkostnou poruchou, jejich rodinní příslušníci i lékaři a psychologové.

Zvládání chronického únavového syndromu. Lidé postižení chronickým únavovým syndromem pociťují obrovskou únavu a vyčerpání. Odpočinek jim k obnově energie nepomáhá a ani po delším spánku se nedostavuje pocit regenerace sil. Nadměrná únava může trvat několik měsíců. Dalšími příznaky mohou být nechuť k činnosti, nadměrná spavost, deprese, bolest svalů, nezájem o sex, zvýšené teploty či výskyt infekcí.Odhaduje se, že v České republice může chronickou únavou trpět až čtyřicet tisíc lidí. Člověk s těmito příznaky se často obává navštívit lékaře, protože má strach, že ho bude pokládat za simulanta přehánějícího své potíže. Zkušení autoři v přehledné příručce definují chronický únavový syndrom, vysvětlují jeho příčiny a nabízejí možnosti léčby (imunologické vyšetření, úprava stravy, rehabilitace a psychoterapie). Knihu využijí lidé trpící chronickou únavou, jejich rodinní příslušníci a pracovníci pomáhajících profesí.Autori: Ján Praško, Katarína Adamcová, Hana Prašková, Jana Vyskočilová.

Zvládaní nespavosti. Dobře vyspalí se lépe přizpůsobujeme změnám a lépe řešíme každodenní problémy, platí to i naopak, když jsme spokojeni s prožitým dnem, tak po ulehnutí snadno usínáme. Nespavostí, která je subjektivně velice nepříjemně prožívána, trpí asi třetina lidí. Poruchy spánku se vyskytují téměř u všech duševních poruch, u zátěžových situací, emočního vypětí, úzkosti, bolestivých syndromů apod. Příručka uvádí základní informace o různých typech nespavosti (porucha usínání, časné buzení, mělký a nekvalitní spánek s opakovaným probouzením) a o dalších poruchách spánku, mezi něž patří například zvýšená spavost nebo porucha cyklu spánek-bdění. Shrnuje možné příčiny těchto poruch a představuje různé typy léčebných intervencí (léky, úpravy denního režimu, psychoterapie). Výklad je doplněn řadou příkladů.

Příčiny a způsoby léčby. Letadla, vlaky, metra, autobusy, dopravní zácpy, výtahy, fronty v samoobsluze, eskalátory a kina jsou místa, z nichž se špatně utíká do bezpečí. Podobně, bez možnosti dovolat se pomoci, se člověk cítí, když je doma sám, nebo když je na nějakém osamělém místě (například v lese). Ve srozumitelně psané příručce se čtenáři dozvědí, jak mohou rozpoznat, zda oni sami nebo jejich příbuzní trpí agorafobií či panickou poruchou a co je jejich příčinou. Část knihy je věnována popisu nejdůležitějších strategií léčby – práci s katastrofickými myšlenkami a představami, nácviku zklidnění dechu, relaxaci apod. Úspěšnost terapie dokládá řada příběhů osob postižených těmito poruchami, v nichž popisují způsoby, jak se jim tyto potíže podařilo odstranit. Publikace je určena lidem trpícím agorafobií či panickou poruchou, jejich rodinným příslušníkům a pracovníkům pomáhajících profesí. Počet strán: 208 Väzba: brožovaná  Ukážka: Zdá se, že lidé s panickými atakami mají strach ze skutečných probíhajících tělesných pocitů, které jsou součástí odpovědi na stres (reakce boj, nebo útěk). Obava z tělesných příznaků pak způsobuje paniku. Takže panickou ataku můžeme vnímat jako sérii neočekávaných tělesných příznaků, na které člověk reaguje panikou nebo strachem. Až do této chvíle jsme si probírali rysy a složky stresové reakce neboli reakce „boj, nebo útěk“. Pokoušeli jsme se již trochu přiblížit, jak to souvisí s panickými záchvaty. Nicméně při reakci „boj, nebo útěk“ organismus zjevně vnímá vnější ohrožení. Proč se tedy vůbec spustí odpověď „boj, nebo útěk“ během panických záchvatů, když tu zjevně není nic vnějšího, z čeho by šlo mít strach? V současné době se ovšem ve skutečném fyzickém nebezpečí ocitáme jen zřídka. Je však řada možností, jak vyvolat tyto příznaky nejen pomocí strachu. Například v každodenním životě můžeme být chronicky ve stresu. Tento stres má za následek zvýšenou produkci adrenalinu a dalších chemických látek, které čas od času vyvolají příznaky. Protože panika při panické poruše se spouští bez vnějšího ohrožení, obracejí lidé, kteří jí trpí, svou pozornost sami na sebe. Jinými slovy: Když mě neohrožuje nic zvenčí, musí být něco v nepořádku se mnou! V těchto situacích náš racionální mozek vytvoří katastrofická vysvětlení, jako např.: Co když umírám, udusím se… ztrácím kontrolu… asi se zblázním! Jak jsme si vysvětlili, tyto interpretace jsou velmi daleko od pravdy. Navzdory tomu jsou uvedené myšlenky velmi pochopitelné. Protože takové interpretace tělesných příznaků jsou velmi ohrožující, je pochopitelné, že následuje strach a panika. 

Stop zoufalství a beznaději. Příručka pro postižené, jejich blízké a pomáhající profese. Depresivní porucha je onemocnění celého organismu, které postihuje tělo, náladu, myšlení i chování. Bez léčby mohou příznaky deprese trvat měsíce i léta, mohou nemocnému způsobovat velké utrpení, nebo dokonce vést k sebevraždě. Dobrá léčba však může pomoci více než osmdesáti procentům lidí trpících depresí. Autoři uvádějí základní informace o depresích a příbuzných poruchách, jejich příčinách a projevech. Představují různé typy léčby. Důraz je kladen na to, co pacient může pro překonání deprese dělat sám a jak mu může pomáhat jeho rodina a okolí.

Specifická (izolovaná) fobie je chorobný strach, který je vyvolán určitou situací, například blízkostí některých zvířat, létáním, návštěvou zubního lékaře, požíváním určitých jídel, pohledem z výšky. Specifické fobie patří mezi nejčastější psychické poruchy vůbec, ale jejich důsledky většinou nejsou tak závažné, aby přivedly postiženého k léčbě.Některé fobie však mohou výrazně znepříjemňovat život. Ve srozumitelně psané příručce s množstvím příkladů se čtenáři dozvědí, jak mohou rozpoznat, zda oni sami nebo jejich příbuzní trpí fobií a jaké existují terapeutické možnosti.