Jaroslav Vokoun

„Jak najdu milostivého Boha?“ Otázka, která zasáhla Lutherovo srdce a stála za veškerým jeho teologickým hledáním a zápasy. Teologie pro něj nebyla akademickou záležitostí, ale zápasem o sebe sama. A tento zápas byl zápasem o Boha a s Bohem.Benedikt XVI., Erfurt, 23. září 2011Pozoruhodný portrét Martina Luthera vychází u příležitosti velkého výročí reformace (1517 – 2017). Jaké byly Lutherovy duchovní kořeny? Jaké měl zázemí a na čem stavěl duchovní život? Nebyl spíše reformátorem zbožnosti a pastýřem duší než kritikem nešvarů či napravovatelem církevních pořádků?Prof. Jaroslav Vokoun čerpá ze solidních pramenů a odborné literatury, přitom ale píše esejistickou formou, což knize dodává čtivost a přístupnost pro široké spektrum čtenářů. S užitkem si ji přečte akademik, který se zabývá teologií či religionistikou, ale i každý křesťan, který chce obnovit svou víru či „teologii srdce“ ze stejných zdrojů, z jakých čerpal sám Luther.

Úvod do telologické interpretace dějin. Hlavním tématem knihy je působení Boží prozřetelnosti a citlivost pro setkání s Bohem ve světě a v dějinách. Není cesty k Bohu mimo tento svět, ale jen skrze něj. A není cesty k Bohu mimo dějiny, ale jen skrze ně.

Tato kniha představuje jeden z proudů současné angloamerické teologie - postkritický směr. Postkritičtí autoři sdílejí s postmodernisty kritiku moderny, nikoli však nihilistické a relativistické důsledky z této kritiky nezřídka vyvozované. Absolutní jistotu nemáme, můžeme však mít dostatečnou jitotu a zdůvodněnou a rozumnou víru, a na základě této víry můžeme mnohému porozumět. V první části knihy autor probírá hlavní inspirace postkritické teologie a způsoby, jak byly v teologii přijaty - filosofii poznání Michaela Polányiho, Austinovu filosofii jazyka a nové pojetí vztahu racionality a tradice u MacIntyrea. V druhé části knihy jsou představeni teologové a teoložky, navazující na G. A. Lindbecka, nejprve ti, kdo bezprostředně rozvíjejí jeho přístupy a následně ti, kdo jsou jím sice inspirováni, ale vidí jej značně kriticky. Jako jistý solitér je představen Th. Oden. Postkritická teologie je příkladem ekumenické teologie, spektrum jejích představitelů sahá od římskokatolických teologů přes luterány a reformované až k baptistům a menonitům. Zvláštní ohlas našla mezi evangelikálními autory. Všechny tyto teology spojuje respekt k Písmu svatému a nové ocenění významu tradice a společenství pří výkladu Písma, jakož i postmoderní vědomí částečnosti a kontextuální omezenosti našich výpovědí. Postkritická teologie je otevřena současnému světu, vyrovnává se s jeho kulturou a vědeckými standardy. Tato kniha ovšem nechce pouze podat přehled o jednom proudu teologického uvažování. Jako červená niť se jí vine otázka, “jak dělat teologii dnes“. V návaznosti na Polányiho teorii vědeckých objevů chce sama uvádět na cestu teologického objevování, po které před námi kráčely velké postavy Písma svatého a dějin křesťanství. K této cestě patří “indwelling“ - přebývání v realitě, o níž teolog píše, především bohoslužebný kontakt s teologickou skutečností a otevřenost tomu, jak se nám tato skutečnost dává poznat, dále učednictví a víra, která hledá porozumění.

Tato kniha představuje jeden z proudů současné angloamerické teologie - postkritický směr. Postkritičtí autoři sdílejí s postmodernisty kritiku moderny, nikoli však nihilistické a relativistické důsledky z této kritiky nezřídka vyvozované. Absolutní jistotu nemáme, můžeme však mít dostatečnou jitotu a zdůvodněnou a rozumnou víru, a na základě této víry můžeme mnohému porozumět. V první části knihy autor probírá hlavní inspirace postkritické teologie a způsoby, jak byly v teologii přijaty - filosofii poznání Michaela Polányiho, Austinovu filosofii jazyka a nové pojetí vztahu racionality a tradice u MacIntyrea. V druhé části knihy jsou představeni teologové a teoložky, navazující na G. A. Lindbecka, nejprve ti, kdo bezprostředně rozvíjejí jeho přístupy a následně ti, kdo jsou jím sice inspirováni, ale vidí jej značně kriticky. Jako jistý solitér je představen Th. Oden.

Postkritický přístup. Jak dál v teologii po „konci novověku“, který již před půl stoletím ohlašoval Guardini? V návaznosti na teorie postmoderny jako syntézy moderního s premoderním vidí autor knihy příležitost obnovit teologii postkritickou syntézou klasických a moderních zdrojů a dokládá možnosti tohoto pojetí na příkladu obnoveného přístupu k Písmu svatému.

Tato práce zkoumá metodologii, která byla v německé oblasti základem dokumentů ekumenického konsensu, především ekumenickou metodologii Edmunda Schlinka a jeho spolupracovníků a pokračovatelů v Ekumenickém pracovním kruhu evangelických a katolických teologů. Zvažuje vhodnost této metodologie pro naše prostředí, modifikuje ji a snaží se rozvinout její podněty.V druhé části je metoda aplikována na českou ekumenickou situaci, konkrétně na problematiku jednoty církve a dynamiky ekumenických procesů v české reformaci, dále na otázky duchovenské služby, apoštolské sukcese, mariologie a liturgické modlitby církve. Práce ukazuje, že rozvíjení vztahu k české reformaci a jí předcházejícímu reformnímu hnutí jako společné primární struktuře našich církví ve smyslu Schlinkovy metodologie představuje významný ekumenický potenciál.Česká reformační minulost nepředstavuje překážku pro sblížení církví, naopak, i v tak obtížných otázkách, jako je pojetí jednoty církve, duchovenské služby, mariologie aj. by návrat evangelických církví k vlastní reformační minulosti vedl ke sblížení s církvemi katolického typu včetně římskokatolické.

Úvod do teologické interpretace Písma. Docent Jaroslav Vokoun, vyučující na katedře filosofie a religionistiky Teologické fakulty Jihočeské univerzity, vychází ze své pedagogické a pastorační praxe. Ukazuje možnosti, jak číst Bibli v duchovní tradici křesťanské církve a současně s využitím poznatků moderní biblické hermeneutiky.V úvodní, obecně srozumitelné části je čtenář krátkými názornými texty uveden do toho, co znamená číst křesťansky Bibli ve společenství se Vzkříšeným a jeho lidem všech dob. Poté se seznámí se stručně formulovanými pravidly četby Písma ve shodě s jednotlivými křesťanskými konfesemi a vykladačskými školami, a pak se může ponořit hlouběji do problematiky patristicko-středověkého způsobu četby, sledovat proměny výkladu některých biblických míst v dějinách či působení biblických textů na dějiny církve a světa nebo se nechat obohatit způsobem četby Písma očima umělců.Kniha obsahuje sbírku kázání na Skutky apoštolů, dokládající možnost číst Bibli odborně poučeně a současně s užitkem pro osobní život víry i práci církve, a v závěru nabízí čítanku s ukázkami základních textů od Melitona ze Sard přes Tomáše Akvinského a reformátory až k Bonhoefferovi a Petrovi Pokornému.

O ženách - teoložkách se obvykle mluví v souvislosti s feministickou problematikou. Jaká však je teologie žen, které netematizují své ženství ani sexuální orientaci? Autor knihy si ve svých předchozích publikacích kladl otázku, „jak dělat teologii po konci novověku", a nyní se v této věci rozhodl „naslouchat teoložkám".Představuje devět autorek s různými inovativními přístupy, od modifikací klasického teologického realismu v podmínkách postmoderny až po přístupy poetické, narativní, dramatické, postkriticko-personalistické a ekumenicko-liturgické; tyto přístupy vidí jako slučitelné s klasickou křesťanskou ortodoxií a současně schopné sdělovat evangelium v naší době.Kniha je uvedena studií Petry Kriegelové o teologii Dorothy Leigh Sayersové jako předchůdkyni dnešních teoložek - ze studie je patrné, že současné přístupy nejsou tak docela nové, ale mohou navázat na obrat v teologii představovaný okruhem teologů a literátů sdružených v polovině 20. století ve skupině Inclings (Sayersová, C. S. Lewis, Tolkien aj.). „Kristus z Kréda" a „člověk z ulice" se mohou v perspektivě představených teologií znovu setkat a dorozumět.