Josef Kajetán Tyl

Číta: Martin Štěpánek, Oldřich Kaiser, Vlastimil Brodský, Daniela Kolářová, Gabriela Vránová, Josef Bláha, Otakar Brousek st., Jiřina Švorcová, Svatopluk Skopal, Oldřich Musil, Vlastimil Fišar, Vladimír Krška, Vladimír Bičík, Břetislav Slováček Celkový čas: 1 hodina 31 minút ...Ideou této báchorky, kterou kritika označila za "politickou školu lidu", je boj člověka o svobodný rozvoj. Tyl myšlenku umělecky ztvárňuje v osudech osmačtyřicátníka učitele Pěnkavy, který si musí svou lásku vybojovat jednak na tvrdohlavé mlynářce, jednak na feudálním pánovi. Za lidskou důstojnost zápasí i služka Madlenka a čeledín Kuba, sloužící, kteří za revoluce zvedli hlavu, i chudý žid Ezechiel. Rozsáhlá epizoda Ezechielova, umístěná do závěru dramatu, v níž se chudák brání proti výpadům bohatého sedláka Loukoty, shrnuje základní ideu hry. České divadlo zaujímalo touto epizodou velmi vyspělý postoj k soudobému úsilí židů o zrovnoprávnění.Premiéra, která se konala 18.března 1849 ve Stavovském divadle, ukázala, jak hluboce autor cítí svou současnost, český lid, jeho sny, touhy a zklamání. Jen hluboký zájem o člověka mohl totiž způsobit, že tato ostře politicky a aktuálně zaměřená hra, s jasnými dobovými narážkami na Metternicha, Windischgrätze, oktrojírku, přetrvá staletí. Hra totiž, ačkoliv zobrazuje bouřlivou a převratnou dobu, neulpívá na jejích konkrétních událostech, ale řídí se vlastním příběhem, který, jak se u Tyla často stává, není jen zápasem člověka o jeho nové, svobodné postavení, ale zároveň příběhem lásky. Láska tu však nehraje úlohu "nadčasového" motivu, na který je jen vnějškově navěšena aktualizující dobová dekorace. Láska je pro hrdiny Tylových her základním prubířským kamenem celého jejich poměru ke světu. Učitel Pěnkava tím, že bojuje o svou lásku, bojuje zároveň o své místo ve světě, o své zařazení v boji za národní svobodu a práva lidu. Idea svobody a celá soudobá politická situace neobráží se proto jen v celé řadě přímých dobových politických narážek, v jednotlivých myšlenkách, ale v charakteru postav a jejich vývoji, v celém syžetu hry, v němž idea svobody lidu neoddělitelně srůstá ve sféře individuálních osudů hrdinů hry s ideou věrné lásky.(úryvky z knihy Jiřího Hájka "Tylova Tvrdohlavá žena)

Číta: Bořivoj Navrátil, Libuše Havelková, František Derfler, Miroslav Saic, David Vejražka, Karel Richter, Karel Fořt, Stanislav Neumann, Miroslav Doubrava, Karel Sekera, Rudolf Vodrážka, Jarmila Krulišová, Eva Boušková, Václav Švorc, Jiří Dohnal, Jan Jílek, Zdeněk Šavrda, Vendulka Vejražková, Vít Vejražka, Bohuslav Kalva, Zdeněk Peroutka, Jiřina Genzerová, Dana Franková, Helena Nováčková Celkový čas: 46 minút Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři je první Tylovo sociální drama odehrávající se v Kutné hoře za vlády Ludvíka Jagelonského. V Kutné hoře se tehdy razily mince, horníci pracovali těžce a za malou mzdu, to vedlo k rebelii, která je potlačena a její vůdčí osobnosti popraveny. Žertovná báchorka Lesní panna aneb Cesta do Ameriky vypráví o touze lidí po novém ráji v Americe, které někteří podlehnou a nechají se zlákat k daleké cestě.A všichni ti, kteří této touze podlehli, se dříve či později přesvědčí, že v Americe se mají podstatně hůř než ve své vlasti...vrací se tedy všichni zpět domů.A nebyla by to báchorka, kdyby v ní svoji úlohu nesehrála právě lesní panna Jasana a láska hlavních hrdinů Terezky a venkovského učitele Isidora, jenž hledal štěstí tam, kde není..Nahrávka inscenace dramatického oratoria Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři v podání Divadla Jiřího Wolkra v Praze (režie Karel Texel) byla realizována v roce 1975.Nahrávka divadelní inscenace činohry Národního divadla v Praze "Lesní panna aneb Cesta do Ameriky" (v režii Vítězslava Vejražky) z roku 1967 byla původně zaznamenána v monaurální verzi.

Číta: Bořivoj Navrátil, Martin Štěpánek, Rudolf Hrušínský, Jan Pivec, Blanka Bohdanová, Bohuš Záhorský, Jana Hlaváčová, Luděk Munzar, Miroslav Doležal, Otomar Krejča, Radovan Lukavský, Bedřich Karen, Libuše Havelková, František Derfler, Václav Vydra, Ljuba Skořepová, Miroslav Saic, Růžena Nasková, Čestmír Řanda, Josef Kemr, Marie Burešová, Ladislav Pešek, David Vejražka, Josef Velda, Vítězslav Vejražka, Milan Mach, František Krahulík, Alena Kreuzmannová, Karel Richter, Marie Vášová, Jaroslav Průcha, Miloš Nesvadba, Naďa Gajerová, Jarmila Orlová, Jaroslava Tvrzníková, Ladislav Boháč, Karel Fořt, Vladimír Leraus, Stanislav Neumann, Miroslav Doubrava, Karel Sekera, Rudolf Vodrážka, Jarmila Krulišová, Milan Karpíšek, Eva Boušková, Lída Engelová, Blažena Holišová, Gabriela Preissová, Iva Šašková, Martin Kubala, Pavel Bešík, Petra Kroftová, Václav Švorc, Miroslav Chorvát, Milan Nosál, Vladimír Pospíšil, Bohuslav Čáp, Jaroslav Vojta, Bedřich Vrbský, Jiří Dohnal, Jiří Steimar, Josef Mixa, Vladimír Jedenáctík, Jan Jílek, Zdeněk Šavrda, Vendulka Vejražková, Vít Vejražka, Jindřich Jindrák, Bohuslav Kalva, Zdeněk Peroutka, Jiřina Genzerová, Dana Franková, Helena Nováčková, Leopolda Dostalová Celkový čas: 2 hodiny 58 minút Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. Josef Kajetán Tyl (4.2.1808 – 11.7.1856) byl český dramatik, režisér, herec, překladatel, divadelní kritik, spisovatel a novinář.Byl nejvýraznější osobností českého divadla ve 30. a 40. letech 19. století, osobností reprezentující mladou romantickou uměleckou inteligenci, kterou si získal svojí vzdělaností a všestranným uměleckým talentem. Pro divadlo se nadchl již za studií; navštěvoval německá i česká divadelní představení. Snahy o nové české divadlo byly hned od počátku spjaty s jeho jménem - nebyl spokojen s úrovní českých představení ve Stavovském divadle, toužil založit vlastní divadelní společnost, což se mu pro nedostatek prostředků nedařilo.Byl členem kočovných divadelních společností, upravoval pro ně hry; aby vyřešil svoji finančí situaci, s pomocí přátel získal místo písaře ve vojenské kanceláři. I nadále pak věnoval svůj volný čas divadlu a literatuře. V roce 1833 se stal redaktorem časopisu "Jindy a nyní", který po roce přejmenoval na "Květy české", později na "Květy". Psal pro ně své povídky a básně, překládal práce uznávaných autorů.Ve svých divadelních hrách se nechal inspirovat díly rakouských divadelníků, byla mu blízká jejich snaha spojit komerční záměry s výchovnými cíly.Tyl se ale více soustředil na morální aspekt svých her, než na záměr diváka pobavit. Mezi jeho nejznámější díla patří Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, Tvrdohlavá žena aneb Zamilovaný školní mládenec, Paní Marjánka, matka pluku, Paličova dcera, Lesní panna aneb Cesta do Ameriky, Strakonický dudák aj.

Číta: Bohuš Záhorský, Luděk Munzar, Radovan Lukavský, Karel Höger, Marie Burešová, Vítězslav Vejražka, Naďa Gajerová, Marie Tomášová, Jarmila Krulišová, Vlasta Fabianová, Karel Pech, Josef Mixa Celkový čas: 45 minút Bohuš Záhorský (5.2.1906 - 22.9.1980) do srdcí diváků a posluchačů se zapsal nesmazatelně svými rolemi bodrých, usměvavých chlapíků, dědů a dědků.Již od studentských let se zajímal o divadlo, studoval herectví a již při studiích vystupoval v avantgardních projektech Jiřího Frejky a jeho Zkušební Scény. Studia nedokončil a přijal angažmá v Divadle Rokoko. Po jeho bankrotu střídal různá angažmá, hrál i v kočovné společností Anny Steimarové. Jeho další kroky změnilo setkání s E. F. Burianem, které znamenalo angažmá Záhorského v Zemském divadle v Brně. Zde se poznal s režisérem Jindřichem Honzlem a spolu s ním pak přešel do legendárního Osvobozeného divadla - zásadního bodu jeho hereckého života. Spolu s V+W si zahrál ve všech jejich stěžejních hrách. (Golem, Rub a líc, Těžká Barbora) a díky spolupráci s nimi vstoupil do světa filmu. Poprvé se objevil v komedii Pudr a benzín, Hej rup, velkou roli měl v posledním snímku dvojice V+W Svět patří nám. Začal hrát ve filmech, většinou veselohrách, jiných režisérů, a většinou ve vedlejších rolích, po boku největších hvězd té doby (Tři vejce do skla, Kdybych byl tátou, Přítelkyně pana ministra, Roztomilý člověk, Valentin Dobrotivý aj.). Po uzavření Osvobozeného divadla hrál Záhorský v Divadle U Nováků, v Nezávislé scéně a chvíli i v Intimním divadle (po válce Realistickém).Poválečná filmografie Bohuše Záhorského čítá stovky vedlejších rolí, které Záhorský svým herectvím povýšil na role stěžejní, důležité a nezapomenutelné (Ves v pohraničí, Císařův pekař, Pekařův císař, Tři přání, Dařbuján a Pandrhola, Šíleně smutná princezna, Limonádový Joe aj.)Hlavní roli si zahrál Bohuš Záhorský v komedii Zlatá svatba a Náš dědek Josef. Poslední filmovou rolí před filmovou kamerou byl starý včelař Heiliberg v životopisném filmu Koncert na konci léta, divákům však jistě v paměti uvízla více malá, ale krásná role laskavého dědy v nestárnoucí komedii Léto s kovbojem. Bohuš Záhorský také hodně spolupracoval s rozhlasem a televizí - i zde vytvořil nespočet krásných, nezapomutelných rolí v televizních komediích (Tchýně, Láska jako trám), účinkoval i v řadě dalších televizních inscenací, adaptací divadelních her i záznamů divadelních představení, objevil se také v několika seriálech.

Číta: František Filipovský, Rudolf Hrušínský st., František Smolík, František Kreuzmann, Meda Valentová, Ilona Hodačová, Rudolf Široký, Jindra Holmanová, Jarmila Krulišová, Otto Motyčka, Jaroslav Seník, Jarmila Švabíková, Jaroslav Vágner, Václav Špidla, Stanislav Sklenář, Věra Pokorná, Marie Krtičková, Táňa Lepičová Celkový čas: 2 hodiny 22 minút Obrazy národního života pražského se zpěvy a tanci ve 4 dějstvích, rozhlasová úprava Vladimír Procházka.Vychází u příležitosti letošního 180. výročí premiéry.

Číta: Rudolf Hrušínský, Jan Pivec, Eduard Kohout, Jiřina Štěpničková, Bedřich Karen, Božena Půlpánová, Zdeněk Dítě, Karel Höger, Václav Vydra, Růžena Nasková, Marie Burešová, Zdeněk Štěpánek, Rudolf Deyl, Olga Scheinpflugová, Václav Lohniský, Jiřina Šejbalová, Marie Glázrová, Otomar Korbelář, Vladimír Šmeral, Ladislav Boháč, Stanislav Neumann, Vlasta Matulová, František Vnouček, Oldřich Kovář, Bedřich Vrbský, Jiří Dohnal, Karel Hradilák, Jarmila Kronbauerová, Gustav Nezval, Míla Pačová, František Rolland, František Salzer, Jiřina Stránská, Zdeněk Stránský, Karel Dostal, Lída Chválová, Jarmila Pechová, Jarmila Kristenová Celkový čas: 2 hodiny 14 minút Digitální titul sestavený z historických snímků vydaných původně pod značkou Ultraphon představuje písničky a ukázky scén z inscenací Národního divadla a divadla Větrník (1941 - 1946)Byť je kvalita záznamu poplatná přepisu ze standardních desek, představují se vám hlasy a herecké či pěvecké umění legendárních umělců jako byl Bedřich Karen, Václav Vydra, Olga Scheinpflugová, František Rolland, Marie Glázrová, Zdeněk Štěpánek, Jarmila Kristenová, Otomar Korbelář a mnoho dalších.

Číta: Martin Štěpánek, Blanka Bohdanová, Bohuš Záhorský, Jana Hlaváčová, Miroslav Doležal, Libuše Havelková, Čestmír Řanda, Josef Kemr, Ladislav Pešek, Josef Velda, Milan Mach, František Krahulík, Miloš Nesvadba, Jarmila Orlová, Jaroslava Tvrzníková, Vladimír Leraus, Lída Engelová, Blažena Holišová, Gabriela Preissová, Iva Šašková, Martin Kubala, Pavel Bešík, Petra Kroftová, Václav Švorc, Miroslav Chorvát, Milan Nosál, Vladimír Pospíšil, Bohuslav Čáp Celkový čas: 2 hodiny 4 minúty 21. listopadu 1847 se ve Stavovském divadle v Praze poprvé hrála dramatická báchorka Strakonický dudák Josefa Kajetána Tyla (*4. února 1808). Podle literárních kritiků hra, která "...natrvalo ovlivnila český divadelní repertoár a většinou byla přijímána jako umělecká výpověď o nás samých, o našem národním charakteru..."Báchorka vypráví příběh o dudákovi Švandovi, synovi lesní žínky Rosavy, která pro něj vyprosila čarovnou moc jeho dud. Švanda má rád Dorotku, ale jako nápadník je odmítán Dorotčiným tatínkem pro svoji chudobu. Švanda se furiantsky vydává do světa, aby si hrou na dudy vydělal zlaťáky a mohl si vzít Dorotku za ženu - a tak jsou proti sobě postaveny takové hodnoty jako je láska a peníze. Švanda je na své cestě světem, provázen svým přítelem šumařem Kalafunou, ale také vykukem Vocilkou, nejprve okouzlen všemi možnými marnostmi světa a hlavně mocí peněz, zapomíná na domov a lásku, kvůli které se do světa vydal, ba ji v jeden čas izapírá...Dalším vývojem příběhu však Švanda poznává, že peníze nejsou důležité, že důležitá je láska Dorotčina i oddaná mateřská láska víly Rosavy a také přátelství šumaře Kalafuny.

Číta: Vladimír Kovářík, Milan Navrátil Celkový čas: 1 hodina 35 minút Reportážní zastavení v hlavním městě republikyPrvní dvoudeskové album reportážních procházek předhistorickou Prahou, které vydal Supraphon v roce 1981, se setkalo s velkým ohlasem. Naplnilo totiž bohatě účel, pro který bylo připraveno a vydáno: stalo se suvenýrem pro ty návštěvníky Prahy, kteří žijí mimo hlavní město; bylo přijato jako moderní mluvená kronika, kterou si lze kdykoliv poslechnout, jako je možno kdykoliv otevřít knihu, a proto také jako výborná pomůcka při studiu historie a literatury; stalo se užitečným průvodcem pro ty, kteří se chystali do Prahy nejen na nákupy, nýbrž především poznat památná místa našich nejstarších i nejnovějších dějin. ...Naše putování Prahou staletou mělo zatím čtyři zastavení: na Vyšehradě jsme se zamyslili nad Prahou starých českých pověstí i nad Prahou křesťanských legend, na Hradčanech nad Prahou přemyslovskou a zejména nad velikou postavou českého krále Karla IV.Doba vlády jeho syna Václava IV. vede pražského poutníka z královského Hradu do ulic Staré Města, protože rozmarný král, zcela nepodobný slavnému otci, dával přednost rušnému životu kolem nově vybudovaného "králova dvora" v okolí starobylé ulice Celetné; ale právě tato skutečnost umožňuje osvětlit podrobně dobu předhusitskou plastickým vylíčením poměrů, které nezbytně vedly k husitskému revolučnímu hnutí. Tentokráte procházejí reportéři se svým mikrofonem kapli Betlémskou, vyprávějí o jejím vzniku, o kazatelském působení Mistra Jana Husa, i o tom, jak z místa, odkud mělo z vůle zakladatelů zaznívat slovo boží v jazyce českém, stávala se z vůle lidu politická tribuna...Reportážní vyprávění o Praze husitské začíná ovšem na vrchu Žižkově před dnešním Národním památníkem; neboť to je místo, odkud hnal husitský vojevůdce v roce 1420 s nevelkým houfcem svým mnohonásobnou převahu křižáckých vojsk přes Špitálské pole...Snaha ukázat, že naše dějiny nejsou jen pásmo zajímavých historek, nýbrž ustavičný, souvislý a vzrušující proces ideového zrání národa za stále patrnější účasti lidových vrstev, nositelů nejpokrokovějších tradic, vede autory k hlubšímu pohledu na jednotlivé vývojové etapy. Tak např. na dobu poděbradskou, kdy na královský trůn zasedl panovník českého původu, hlasatel míru mezi národy, který šířil a ve své politice uplatňoval myšlenky nové, smělé na svou dobu pokrokové. Reportéři si zvolili pro své sedmé zastavení druhé poschodí Prašné brány, která sice v době Jiříkově ještě nestála, ale která ve své nynější podobě umožňuje pohled na Prahu z doby Jiřího Poděbrad: na radnici, kde byl zvolen českým králem, na Týnský chrám, kam ho s jásotem doprovázely nesmírné zástupy, na královskou cestu, po které jezdíval z "králova dvora" na Pražský hrad a kudy bylo vezeno na Hrad jeho tělo, když zemřel, teprve jednapadesátiletý, k zármutku všech věrných Čechů.Osmé zastavení nemohlo být jinde než před Letohradem v Královské zahradě, kterému se dlouho říkalo Belveder, protože je nejkrásnějším dokladem renesance, která začala pronikat do gotické Prahy za Jagelonců a prvních Habsburků. Z nich zejména Rudolf II. přítel věd a umění, ale zároveň častá důvěřivá oběť podvodných alchymistů, astrologů a věštců, bývá pokládán za panovníka "pražského"; tento podivínský císař Prahu i miloval i proklínal, i budoval i zanedbával. Dějiny se řítí kupředu, i když se někdy zdá, že se čas vleče, že příliš dlouho trvá poroba, že utiskovaný lid se marně občas pozvedá k odporu osamělými akcemi, že příliš dlouho je temno nad celou vlastí, než se na konci osmnáctého století objeví první červánky obrození.Ale to už uslyšíme na dalších deskách alba Prahou století....Dr. Vladimír Kovářík

Číta: Miroslav Doležal, Vladimír Kovářík, Milan Navrátil Celkový čas: 1 hodina 29 minút Reportážní zastavení v hlavním městě republikyPrvní dvoudeskové album reportážních procházek předhistorickou Prahou, které vydal Supraphon v roce 1981, se setkalo s velkým ohlasem. Naplnilo totiž bohatě účel, pro který bylo připraveno a vydáno: stalo se suvenýrem pro ty návštěvníky Prahy, kteří žijí mimo hlavní město; bylo přijato jako moderní mluvená kronika, kterou si lze kdykoliv poslechnout, jako je možno kdykoliv otevřít knihu, a proto také jako výborná pomůcka při studiu historie a literatury; stalo se užitečným průvodcem pro ty, kteří se chystali do Prahy nejen na nákupy, nýbrž především poznat památná místa našich nejstarších i nejnovějších dějin....Naše putování Prahou staletou mělo zatím čtyři zastavení: na Vyšehradě jsme se zamyslili nad Prahou starých českých pověstí i nad Prahou křesťanských legend, na Hradčanech nad Prahou přemyslovskou a zejména nad velikou postavou českého krále Karla IV. Doba vlády jeho syna Václava IV. vede pražského poutníka z královského Hradu do ulic Staré Města, protože rozmarný král, zcela nepodobný slavnému otci, dával přednost rušnému životu kolem nově vybudovaného "králova dvora" v okolí starobylé ulice Celetné; ale právě tato skutečnost umožňuje osvětlit podrobně dobu předhusitskou plastickým vylíčením poměrů, které nezbytně vedly k husitskému revolučnímu hnutí. Tentokráte procházejí reportéři se svým mikrofonem kapli Betlémskou, vyprávějí o jejím vzniku, o kazatelském působení Mistra Jana Husa, i o tom, jak z místa, odkud mělo z vůle zakladatelů zaznívat slovo boží v jazyce českém, stávala se z vůle lidu politická tribuna...Reportážní vyprávění o Praze husitské začíná ovšem na vrchu Žižkově před dnešním Národním památníkem; neboť to je místo, odkud hnal husitský vojevůdce v roce 1420 s nevelkým houfcem svým mnohonásobnou převahu křižáckých vojsk přes Špitálské pole...Snaha ukázat, že naše dějiny nejsou jen pásmo zajímavých historek, nýbrž ustavičný, souvislý a vzrušující proces ideového zrání národa za stále patrnější účasti lidových vrstev, nositelů nejpokrokovějších tradic, vede autory k hlubšímu pohledu na jednotlivé vývojové etapy. Tak např. na dobu poděbradskou, kdy na královský trůn zasedl panovník českého původu, hlasatel míru mezi národy, který šířil a ve své politice uplatňoval myšlenky nové, smělé na svou dobu pokrokové. Reportéři si zvolili pro své sedmé zastavení druhé poschodí Prašné brány, která sice v době Jiříkově ještě nestála, ale která ve své nynější podobě umožňuje pohled na Prahu z doby Jiřího Poděbrad: na radnici, kde byl zvolen českým králem, na Týnský chrám, kam ho s jásotem doprovázely nesmírné zástupy, na královskou cestu, po které jezdíval z "králova dvora" na Pražský hrad a kudy bylo vezeno na Hrad jeho tělo, když zemřel, teprve jednapadesátiletý, k zármutku všech věrných Čechů. Osmé zastavení nemohlo být jinde než před Letohradem v Královské zahradě, kterému se dlouho říkalo Belveder, protože je nejkrásnějším dokladem renesance, která začala pronikat do gotické Prahy za Jagelonců a prvních Habsburků. Z nich zejména Rudolf II. přítel věd a umění, ale zároveň častá důvěřivá oběť podvodných alchymistů, astrologů a věštců, bývá pokládán za panovníka "pražského"; tento podivínský císař Prahu i miloval i proklínal, i budoval i zanedbával. Dějiny se řítí kupředu, i když se někdy zdá, že se čas vleče, že příliš dlouho trvá poroba, že utiskovaný lid se marně občas pozvedá k odporu osamělými akcemi, že příliš dlouho je temno nad celou vlastí, než se na konci osmnáctého století objeví první červánky obrození. Ale to už uslyšíme na dalších deskách alba Prahou století.... Dr. Vladimír Kovářík