Lenka Karfíková

Sedm studií. Aurelius Augustinus (354-430) není jen největším teologickým učitelem západního křesťanství, ale zároveň originálním filosofickým myslitelem, který v mnohém navázal na antické zdroje platonské, stoické a částečně aristotelské a v zajímavé křesťanské syntéze je zprostředkoval středověkému i novověkému myšlení. Stěží bychom našli téma evropské filosofie, pro něž by Augustin nebyl jednou z hlavních inspirací, ať už je to motiv času, svobody nebo lásky, ba dokonce hlubiny lidského nevědomí. Tato kniha si v sedmi dílčích studiích všímá nejen těchto typicky augustinovských témat, ale i některých méně známých otázek, jako je pozornost mysli, promýšlení aristotelské kategorie relace nebo pojetí umění.

Vysoké hodnocení tělesnosti je jedním z nejnápadnějších rysů, které křesťanství vneslo do kultury a myšlení pozdní antiky. Víra v Boha, který se vtělil, měla přitom vliv také na představu o člověku. Podle starokřesťanských autorů řeckého jazyka, o něž jde v této knize především (Klement Alexandrijský, Origenes, Řehoř z Nyssy a další), člověk není jen bytostí, k jejíž identitě náleží individuální tělo, ale navíc bytostí pevně začleněnou do kosmického řádu. Křesťanská naděje ve vzkříšení těla je tak v jejich podání nadějí v záchranu a proměnu všech lidských bytostí, ba celého veškerenstva. Díky tomuto poselství je křesťanství těchto autorů zajímavé i pro člověka 21. století, který znovu začíná chápat kosmický rozměr své odpovědnosti a zároveň si ve světě redukovaném na digitální média znovu uvědomuje význam tělesnosti pro svou identitu i pro společenství s druhými.

Plotin, filosof alexandrijského vzdělání, který působil v letech 244 - 269 jako učitel v Římě, byl nejen zakladatelem novoplatonské školy, ale zároveň podstatně ovlivnil raně křesťanské autory. Ti se jeho myšlením inspirovali jak ve své spiritualitě duchovního výstupu k neuchopitelnému božství, tak i ve formulaci závažných témat křesťanské teologie, jako je nauka o Trojici v Bohu, o Duchu svatém, o spojení božství a lidství v Kristu. Kniha tento vliv mapuje u teologů řeckého jazyka od 4. do 7. století. Autorka je překladatelkou Plotinova pojednání V,3(49), které vyšlo pod názvem „O sebepoznání“ (Praha 2014), zároveň se dlouhodobě zabývá raně křesťanskými autory filosofického zaměření.

Sborník je výsledkem práce ekumenické skupiny autorů y centra biblických studií (UK a AV ČR Praha) a Centra pro práci s patristickými, strědověkými a renesančními texty (UP Olomouc, MU Brno, AV ČR Praha)Obsahuje tyto příspěvky: Martin Prudký: Hospodin, "Bůh milostivý" a Izrael, lid "z boží milosti": teologie milosti ve Starém zákoněJan Roskovec: Pojem milosti v pavlovském okruhu Nového zákonaPetr Pokorný: Markovo evangelium a lukášovské spisyJiří Mrázek: Milost v Matoušově evangeliuJiří Mrázek: Milost v Prvním a Druhém listu PetrověJan A. Dus: Milost u Klémenta ŘímskéhoMatyáš Havrda: Valentinovské pojetí milostiVít Hušek: Nauka o milosti u Ambrože MilánskéhoLenka Karfíková: Augustinův dvojí výklad Pavlovy nauky o milostiLadislav Chvátal: Kosmologické předpoklady nauky o milosti u Maxima Vyznavače.

Tato kniha je výsledkem spolupráce mezi Centrem pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty a Centrem biblických studií. Chce být nejen příspěvkem k jednomu z klíčových témat křesťanské teologie, ale také k ekumenickému rozhovoru jednotlivých duchovních tradic evropského prostoru.

Miroslav Šedina, Charis a Charitky: od Hésioda k Filónu Alexandrijskému;Jiří Mrázek, Milost v deuterokanonické a intertestamentární literatuře;Matyáš Havrda, Milost jako pokračující tvoření: Irenej z Lyonu;Petr Kitzler, Vis divinae gratiae, potentior utique natura: Tertullianovo pojetí Boží milosti;Václav Ventura, Órigenova mnohotvárná milost;Lenka Karfíková Milost v Katechetických homiliích Theodora z Mopsuestie;Vít Hušek, Milost stvoření, zjevení a odpuštění podle Pelagia;Ladislav Chvátal, Filanthropia: Pojetí “milosti” u Dionysia Areopagity

Kniha ukazuje fascinaci „platonskými knihami“, na jejichž četbu Augustin vzpomíná ve svých Vyznáních, i jeho postupný odklon od novoplatonských myšlenek pod vlivem křesťanství. Tento pohyb je představen na třech tématech nestejné šíře: na Augustinově pojetí moudrosti (studie Sapientiae amor), na jeho představě o vztahu duše a těla (studie Duše a tělo v Augustinových raných dílech) a konečně na jeho úvahách o paměti a fantazii (studie Fantazie a paměť v Augustinově korespondenci s Nebridiem, k níž je připojen český překlad dopisů 6 a 7).

Monografie věnovaná vztahu lidské svobody a Boží milosti v Augustinově myšlení od raných filosofických dialogů přes vrcholná díla až po spor s pelagiány sleduje postupnou krystalizaci jedné z nejkontroverznějších, zároveň však i nejvlivnějších nauk v dějinách západního křesťanství. Kniha může ze zvolené perspektivy posloužit i jako úvod do Augustinova myšlení v celé jeho znepokojivé ambivalenci.

Boží a lidská nekonečnost. Monografie o jednom z nejzajímavějších autorů řecké patristiky sledující motiv Boží nekonečnosti a lidského života jako cesty bez konce.