Ludvík Aškenazy

Číta: Zdeněk Svěrák Celkový čas: 2 hodiny 3 minúty Drobné povídky, v nichž autor reflektuje odlišný pohled dětí a dospělých na svět.Když v roce 1955 vyšla útlá knížka Dětské etudy, jako by do tehdejší české literární nabídky vpadlo něco nečekaného čistého, co vůbec nesplňovalo požadavky kladené na socialistickou tvorbu. Ludvík Aškenazy vystoupil do hájemství prózy tím, že se jako novopečený otec svěřil čtenářům s pocity, jaké mu přineslo soužití s malým potomkem. Bylo to psaní nepolitické, něžné, humorné, melancholické a navýsost básnické. Je s podivem, jak se mohl autor, který nabyl vzdělání na polských školách a do vlasti se vrátil až jako voják Svobodovy armády, s takovou virtuozitou zmocnit češtiny.Zastihlo mě to jako studenta Vysoké školy pedagogické. Okouzleni knížkou, pozvali jsme autora na besedu. Přišel malý kulatý pán ještě nepoznamenaný spisovatelskou slávou, poseděl s námi a vyslechl i naše literární pokusy.Že mě Český rozhlas požádal, abych Dětské etudy přečetl, bylo pro mě ctí a potěšením.Zdeněk SvěrákPoslouchám Dětské etudy a děkuju Zdeňku Svěrákovi, že svým neokázalým, civilním čtením jako by se chytil za ruku Ludvíka Aškenazyho a jeho syna – „človíčka“. Je jim spolu dobře na procházce parkem, doma nebo třeba cestou do vesmíru. Je jim spolu dobře na světě. Ať je tedy i vám. Robert TamchynaBONUS: vzpomínka Zdeňka Svěráka na Ludvíka Aškenazyho

Číta: Rudolf Hrušínský, Bohuš Záhorský, Karel Höger, Olga Scheinpflugová, Miloš Nesvadba, Marie Tomášová, Zdeňka Procházková Celkový čas: 48 minút Karel Höger (17. 6. 1909 – 4. 5. 1977) .Z velmi obsažného komentáře Vladimíra Gabriela k původnímu supraphonskému albu DV 15197 z roku 1963 jsme vybrali:...Je-li v základech hereckého umění onen známý paradox mezi tvůrcem a vytvářenou postavou, k vrcholům patří něco na první pohled ještě paradoxnějšího: odvaha propůjčit vlastní, dokonale ovládaný herecký nástroj postavě tak, aby se zdálo, že na něj hraje falešně a špatně. Jenom představitel plaše senzitivních hrdinů a zjihlých milenců mohl zahrát i citové slabošství, faleš milostného gesta, narcisní sebevzhlížení, hypochondrii. Jenom suverén ovládající bez námahy obroušené, až hladké vystupování mohl zahrát jednání neobratné, nezvládnuté a trapné, mohl zdůraznit špatně zakrývané hroty a nezamaskované deformace na povrchu postavy. Jenom virtuos konverzačního umění mohl zahrát prázdno pod slovy prázdných lidí, neschopných vůbec se dohovořit s ostatními. Jenom velký herec mohl usvědčit Nicky, Moráky, Struny, Lomany a jim podobné, že se marně snaží v životě na něco si hrát, před druhými i sami před sebou, mohl je usvědčit z exhibicionismu i ze ztráty kontroly nad tím, co je opravdové a co předstírané, čím jsou sami a čím by se chtěli zdát.Jenom velký herec mohl demaskovat tyto s postavy s vědomou krutostí někoho, kdo příliš dobře zná řemeslo, kdo vidí do karet a ví, kdy se fixluje a kdy se vynáší diletantsky, takže podvod vyjde rázem najevo a prozradí ubohou nemohoucnost hráčů.Skutečně jen velký herec, který dozrál k tomuto umění a k této paradoxní odvaze. Velký herec, jako je Karel Höger...

Číta: Jitka Molavcová, Viktor Preiss, Jan Rotter, Kamila Rotterová Celkový čas: 1 hodina 10 minút Vyprávění Ludvíka Aškenazyho vyšlo u nás v knižní podobě poprvé v roce 1959 a od té doby patří do Zlatého fondu dětské literatury.Příběh trpaslíka Pitrýska, který uteče z pohádkové knížky před hloupou a domýšlivou husou, je plný poezie i úsměvného humoru, je vyprávěním pro děti i dospělé.Pitrýsek putuje světem, nechce být sám a tak hledá spřízněnou duši, přítele; během cesty mnoho ztratí, ale také mnoho získá a hlavně zjistí, kde je jeho pravé místo a štěstí...Naše nahrávka vznikla v roce 1999 ve studiu Supraphonu v Radlicích, rolí vypravěčů se ujali Viktor Preiss a Jitka Molavcová.