Ludvík Aškenazy

Číta: Jan Pivec, Jiří Šrámek, Zdeněk Štěpánek Celkový čas: 50 minút Druhý výběr umělecké prózy, druhá část ve školní řadě GK obsahuje jednak kratší literární útvary (povídky a pověst), jednak výňatky z delších děl. Zvukové snímky jsou určeny pro literární výchovu šestého až devátého ročníku základní devítileté školy. Rozšiřuje se jimi dosavadní soubor umělecké prózy na gramofonových deskách, vydávaných Gramofonovým klubem pro literární vyučování. Plocha dvou gramofonových desek určovala rozsah a počet textů. Při jejich volbě se přihlíželo k četbě žáků, která je stanovena učebními osnovami z roku 1960.V souboru je především zastoupena mimočítanková četba, aby se v každém ročníku mohl uplatnit poslech některé ukázky při práci s díly mimočítankové četby. Vzhledem k praxi byly voleny z těchto děl jiné ukázky, než které byly pojaty do čítanek; lze jich využít v besedách, ve kterých se kombinuje rozhovor o domácí četbě žáků s poslechem, čtením a výkladem vybraných ukázek. Poslech ostatních próz, které žáci mají v čítankách příslušných ročníků, obohatí a zpestří možnosti práce s textem. Poslech uměleckého přednesu je nejenom osvědčeným prostředkem přímého citového účinu literaatury: rozvíjí také pozornost žáků ke zvukovým kvalitám jazyka a tím přispívá i ke tříbení výrazného, pěkného čtení a přednesu, i když žáci nebudou vedeni k napodobování profesionálních umělců.Tento druhý výběr se ve své druhé části věnuje ukázkám z tvorby Jana Drdy (Vyšší princip. Z knihy Němá barikáda (Závěrečná scéna prof. Málka), Ludvíka Aškenazyho (Dušan a generál. Z knihy povídek Májové hvězdy) a Karla Čapka (Dušan a generál. Z knihy povídek Májové hvězdy.)

Číta: Zdeněk Svěrák Celkový čas: 2 hodiny 3 minúty Drobné povídky, v nichž autor reflektuje odlišný pohled dětí a dospělých na svět.Když v roce 1955 vyšla útlá knížka Dětské etudy, jako by do tehdejší české literární nabídky vpadlo něco nečekaného čistého, co vůbec nesplňovalo požadavky kladené na socialistickou tvorbu. Ludvík Aškenazy vystoupil do hájemství prózy tím, že se jako novopečený otec svěřil čtenářům s pocity, jaké mu přineslo soužití s malým potomkem. Bylo to psaní nepolitické, něžné, humorné, melancholické a navýsost básnické. Je s podivem, jak se mohl autor, který nabyl vzdělání na polských školách a do vlasti se vrátil až jako voják Svobodovy armády, s takovou virtuozitou zmocnit češtiny.Zastihlo mě to jako studenta Vysoké školy pedagogické. Okouzleni knížkou, pozvali jsme autora na besedu. Přišel malý kulatý pán ještě nepoznamenaný spisovatelskou slávou, poseděl s námi a vyslechl i naše literární pokusy.Že mě Český rozhlas požádal, abych Dětské etudy přečetl, bylo pro mě ctí a potěšením.Zdeněk SvěrákPoslouchám Dětské etudy a děkuju Zdeňku Svěrákovi, že svým neokázalým, civilním čtením jako by se chytil za ruku Ludvíka Aškenazyho a jeho syna – „človíčka“. Je jim spolu dobře na procházce parkem, doma nebo třeba cestou do vesmíru. Je jim spolu dobře na světě. Ať je tedy i vám. Robert TamchynaBONUS: vzpomínka Zdeňka Svěráka na Ludvíka Aškenazyho

Číta: Rudolf Hrušínský, Bohuš Záhorský, Karel Höger, Olga Scheinpflugová, Miloš Nesvadba, Marie Tomášová, Zdeňka Procházková Celkový čas: 48 minút Karel Höger (17. 6. 1909 – 4. 5. 1977) .Z velmi obsažného komentáře Vladimíra Gabriela k původnímu supraphonskému albu DV 15197 z roku 1963 jsme vybrali:...Je-li v základech hereckého umění onen známý paradox mezi tvůrcem a vytvářenou postavou, k vrcholům patří něco na první pohled ještě paradoxnějšího: odvaha propůjčit vlastní, dokonale ovládaný herecký nástroj postavě tak, aby se zdálo, že na něj hraje falešně a špatně. Jenom představitel plaše senzitivních hrdinů a zjihlých milenců mohl zahrát i citové slabošství, faleš milostného gesta, narcisní sebevzhlížení, hypochondrii. Jenom suverén ovládající bez námahy obroušené, až hladké vystupování mohl zahrát jednání neobratné, nezvládnuté a trapné, mohl zdůraznit špatně zakrývané hroty a nezamaskované deformace na povrchu postavy. Jenom virtuos konverzačního umění mohl zahrát prázdno pod slovy prázdných lidí, neschopných vůbec se dohovořit s ostatními. Jenom velký herec mohl usvědčit Nicky, Moráky, Struny, Lomany a jim podobné, že se marně snaží v životě na něco si hrát, před druhými i sami před sebou, mohl je usvědčit z exhibicionismu i ze ztráty kontroly nad tím, co je opravdové a co předstírané, čím jsou sami a čím by se chtěli zdát.Jenom velký herec mohl demaskovat tyto s postavy s vědomou krutostí někoho, kdo příliš dobře zná řemeslo, kdo vidí do karet a ví, kdy se fixluje a kdy se vynáší diletantsky, takže podvod vyjde rázem najevo a prozradí ubohou nemohoucnost hráčů.Skutečně jen velký herec, který dozrál k tomuto umění a k této paradoxní odvaze. Velký herec, jako je Karel Höger...

Číta: Jaroslava Adamová, Vladimír Brabec, Rudolf Hrušínský, Jana Drbohlavová, Karel Höger, Marie Vášová, Jindra Holmanová, Valtr Taub Celkový čas: 1 hodina Jedna z nejvýznamnějších rozhlasových her Ludvíka Aškenazyho vychází z Aškenazyho povídek, konkrétně z povídky Vajíčko. Dodnes patří k tomu nejlepšímu, co v oblasti rozhlasové dramatiky vzniklo. Hra, označovaná jako „koncert hlasů“, je příběhem muže, který v den svých čtyřicátých narozenin rozmlouvá se svým mnohem mladším já. Hra byla oceněna na festivalu Prix Italia 1964.

Číta: Jitka Molavcová, Viktor Preiss, Jan Rotter, Kamila Rotterová Celkový čas: 1 hodina 10 minút Vyprávění Ludvíka Aškenazyho vyšlo u nás v knižní podobě poprvé v roce 1959 a od té doby patří do Zlatého fondu dětské literatury.Příběh trpaslíka Pitrýska, který uteče z pohádkové knížky před hloupou a domýšlivou husou, je plný poezie i úsměvného humoru, je vyprávěním pro děti i dospělé.Pitrýsek putuje světem, nechce být sám a tak hledá spřízněnou duši, přítele; během cesty mnoho ztratí, ale také mnoho získá a hlavně zjistí, kde je jeho pravé místo a štěstí...Naše nahrávka vznikla v roce 1999 ve studiu Supraphonu v Radlicích, rolí vypravěčů se ujali Viktor Preiss a Jitka Molavcová.