Marek Vácha

Štefan Hríb sa pýta troch pozoruhodných kňazov - Marka Orka Váchu, Karla Satoria a Tomáša Halíka. Štefan Hríb sa pýta troch pozoruhodných kňazov: Marek Orko Vácha, Karel Satoria, Tomáš HalíkŠtefan Hríb viedol tri provokujúce rozhovory o Bohu a svete okolo nás. V tejto knihe nájdete prekvapujúce odpovede na otázky, ktoré položil inak, než sme zvyknutí. Aj preto je to dobrodružné čítanie.Kde sa stratil Boh Marek Vácha o tom, ako hľadať Boha v kráse prírody a jej zákonov, o Božom mlčaní a komunikácii s ním, a takisto o základnej otázke: Akého príbehu som súčasťou?Bože, kde si? Karel Satoria o tom, ako si uvedomil, že je schopný len zbožných fráz, a tak odišiel hľadať Boha do ticha trapistického kláštora, a tiež o svojom mystickom zážitku. O islame a spoločnom Bohu Tomáš Halík o tom, že treba mať odvahu hľadať pravdu aj v islame a iných náboženstvách a o hlbokej spiritualite, ktorá si vyžaduje zbaviť sa strachu z cudzieho.Štefan Hríb o knihe: Tieto rozhovory sú to najhlbšie, čo som za posledné roky zažil. Marek Orko Vácha, Karel Satoria a Tomáš Halík vo mne dlho doznievali a všetci traja niečím jemne zahýbali. Ale pozor, nie je to intelektuálska kniha. Traja kňazi tu neodhaľujú svoje pevné názory, ale našu krehkú realitu. Preto mi nasvietili Boha trochu inak, než je to bežné v kostoloch či sekulárnych arénach. Je to iný Boh a aj iný svet, než na aký sme si zvykli. Je nádejnejší a omnoho krajší.

Dříve si lidé psali deníky, aby pomohli paměti a zachytili pomíjivé okamžiky. Rembrandt si občas kreslil rychlé skicy, pérovky, zachycení momentu pár čarami. Dnes si mladí fotí selfíčka, aby, snad, zachytili důležité momenty života. Marek Orko Vácha se naučil selfíčka nikoli fotografovat, ale psát. Chce spíše ustoupit do pozadí a nechat čtenářovu fantazii pracovat, ukázat jen náčrtky. Autorské podání textu nabízí další rozměr a umožňuje prožít ještě silnější zážitek z knihy. Nechte se vtáhnout do vnitřního světa známého autora.

Toulky argentinským pralesem, osamělé bivaky v horách, setkání s pumou, výuka studentů či přednáška pro mládež. Katolický kněz a biolog Marek Orko Vácha vychází ve svých úvahách z konkrétních, někdy nebezpečných zážitků, aby je přetavil v text týkající se životně důležitých otázek. Jak je možné, že se něco zlého stane dobrému člověku? Jaký je Bůh? Jak moc svým chováním ovlivňujeme zvířata a rostliny? Jsme „my“ dobří a „oni“ špatní, nebo je to ještě jinak? Někdy možná překvapivá zamyšlení nad přírodními danostmi či biblickými příběhy doplňují kytarové melodie Štěpána Raka.

Z úvodu: "Milí mladí lidé. Moc se omlouvám. Tahle knížka je tak trochu kulometná palba. Nebo spíš kobercový nálet. Moc se omlouvám všem nevinným. Ano, velmi si vážím všech katolických aktivit, moc si vážím spolč, moc si vážím katolických serverů cé zet, moc si vážím děkanátek, diecézek i celostátních setkání mládeže a všech, kteří je obětavě organizují, a především, a moc, si vážím vás, dívek a chlapců, jinak bych to nepsal. Když jdete k přijímání, ano, vidím krásné mladé lidi. Vidím ve vás obrovský potenciál. Jak moc bych si přál, aby vaše charismata zasvítila! Vážím si i duchovních vůdců, psychologů, aktivistických řeholníků, učitelů a obecně všech moudrých dospělých i jejich moudrých a dobře myšlených rad."

Deset let v trapistickém klášteře naučilo Karla Satoriu mnohem víc než jen naslouchat tichu, učilo jej především umět život, umět svůj čin, porozumět zadání svého života.Kniha je strhujícím uvedením do kontemplativní modlitby, do mystiky v tom nejkrásnějším slova smyslu a myšlenkově vychází z Terezie z Avily, Jana od Kříže, Josefa Ratzingera a mnoha dalších.Přes závažnost obsahu je kniha napsána nečekaně uvolněně a lehce, s vtipem, občasnou břitkou ironií i zemitým slovníkem. Otázkami a nadhozenými tématy knihu provází Marek Orko Vácha.

Příručka pro biřmovance (2. vydání). Letmé nahlédnutí do hlubin pokladů katolické církve – tak charakterizuje známý autor duchovní literatury Marek Orko Vácha svou novou knihu Radost z Boha, která je určena zejména biřmovancům. Od Písma svatého coby „návodu k přežití“ přechází k tématům, jako jsou církev či svátosti, a prostor věnuje i morálce a Desateru nebo modlitbě. Spíš než na znalosti samotné přitom apeluje na „znalosti kryté životem“, „znalosti, které se osvědčí v každodennosti“. Čekáš hodně, dostaneš hodně, nečekáš nic, nedostaneš nic. Mohu Ti zaručit vratkou palubu a nikoho, kdo Ti v těžkých chvílích pomůže. Nemohu Ti zaručit, že Tě opustí všechny Tvoje hříchy a staneš se dokonalým. Nemohu Ti zaručit, že již víckrát nepadneš a že všechna Tvoje rozhodování budou od nynějška jen dobrá. Však jen ďábel se po pádu nezvedne. Vlastně, to jediné, co Ti zaručit mohu, je radost z Boha.

Pokud budu svět zkoumat jen z vnějšku, jako nezávislý a nezaujatý novinář, nikdy jej nepostihnu. Životem procházíme dnes tak, jako se v sobotu procházíme po zoologické zahradě.Takto se ale s Bohem nikdy nesetkám - jako nezainteresovaný turista, který si během své životní vycházky po Zemi sem tam zmáčkne spoušť a vytvoří fotografii. Jsem vášnivá bytost, toužící a hladovějící po Bohu, toužící nalézt smysl věcí, jsem uvnitř světa, nikoli mimo něj."Kniha je dostupná aj vo forme CD: Modlitba argentinských nocí.

Principem hry je, že všemu, co vytvoří, dá Bůh do vínku kus stvořitelských možností. Tvůrce tvoří tvůrce. V první části knihy je zvýrazněna radost člověka z bytí, radost z Boha, radost z tvorby, radost z rozhodnutí, radost z toho, že všichni jsme pozváni k umění a že zadáním člověka je být obrazem Božím. Ve druhé části důsledky, kam až může odpovědnost člověka za jeho vlastní osud zajít.Bůh, který si natolik váží člověka, že neudělá nic proti jeho vůli, byť by tato vůle byla destruktivní nebo sebedestruktivní. Vyšší než zvířata, menší než andělé, mezi zemí a nebem je člověk. "I já se tě ptám, Bože, za koho mě lidé pokládají. A když se to všechno s lehkou sebeironií dozvím, pak se po chvíli ticha zeptám: Bože, a za koho mě pokládáš Ty?"

O vývoji života na Zemi, o člověku a o Bohu. Kniha vznikla na základě přednášek z náboženství na Biskupském gymnáziu v Brně v letech 1998–2001 a je určena především středoškolským studentům. Fascinující dějiny naší existence od velkého třesku po vznik samostatně uvažujících bytostí tvoří bohatý zdroj inspirace pro teologii. Jsme bytosti obdarované nesmrtelnou duší a zároveň jsme bytosti utvořené z hmoty 15 miliard let vzdáleného velkého třesku.Prostým vývojem událostí vznikají ze žhavé výhně počátku vesmíru tvorové schopní složit Devátou symfonii nebo vyzdobit Sixtinskou kapli. Jsme obdařeni nesmrtelnou duší a zároveň jsme stvořeni z prachu země. Jsme tančící skály. Čím víc rozumíme vesmíru, tím více si uvědomujeme nesamozřejmost naší existence, nesamozřejmost objevení se života na Zemi – a především nesamozřejmost vzniku nás samých, bytostí obdařených inteligencí a schopností se tomu všemu divit.

Inspirováno Plejádami, Orionem a encyklikou Laudato si´. Kniha o přírodě vycházející z encykliky Laudato si´. Encyklika Laudato si´ nepřináší ke všem těmto problémům a starostem ještě další starost navíc, encyklika to vše integruje, dává našemu snažení rámec a soustřeďuje nás na to, co je opravdu důležité. Když chránit život, tak veškerý.“

Hodiny náboženství pro věčné začátečníky. Budu v této knize často používat jméno Wakan Tanka. Moc se omlouvám všem ortodoxním katolíkům, klidně si pokaždé dosaďte to naše staré dobré „Bůh“, přesně to tím myslím. Wakan Tanka by snad šlo přeložit jako „Velké Tajemství“. Jméno jsem zvolil z osobních důvodů.Jestli budeme mít otevřené supermarkety, a nebudeme mít otevřené kostely, nač ještě žít? Co by na nás řekli jezuité, ptám se, ti, co přijeli do Gran Chaca a založili první reducciones a vydřeli to potem a krví a nechali tam svá těla, pohřbená kdoví kde v bažinách, nebo ti z Québecu, sevřeni mezi Huróny a Irokézy? Co by na nás řekli Jean de Brébeuf a Isaac Jogues? Když nebudeme umírat my, kdo bude?

Marek Orko Vácha se ve své knize dělí se čtenáři o vlastní reflexe a prožitky. Některé texty se zrodily z náhodně zachycených myšlenek a v autorově mysli rozehrály sled spontánních úvah o naší civilizaci, přírodě a katolické církvi. Jiné ohromují autentickým zachycením pocitů a existenciální naléhavostí, s nimiž se zamýšlí především nad vlastní rolí v tomto světě.

I když je každá z povídek z jiného prostředí, jsou spojeny myšlenkami, které jsou pro autora charakteristické.Je to obdiv k Hospodinovu dílu a starost o ně. Je to pokora s jakou má člověk v tomto díle pokračovat. Je to čistý otevřený postoj a láska k lidem. To vše okořeněno troškou humoru.

Nebudu nikdy dobrým teologem, pokud budu jen studovat názory jiných, psát vybroušené rešerše a nikdy nepocítím žízeň živé bytosti po Bohu. Pokud budu svět zkoumat jen z vnějšku, jako nezávislý a nezaujatý novinář, nikdy jej nepostihnu.Životem procházíme dnes tak, jako se v sobotu procházíme po zoologické zahradě. Takto se ale s Bohem nikdy nesetkám; jako nezainteresovaný turista, který si během své životní vycházky po Zemi sem tam zmáčkne spoušť a vytvoří fotografii. Jsem vášnivá bytost, toužící a hladovějící po Bohu, toužící nalézt smysl věcí, jsem uvnitř světa, nikoli mimo něj.

Neuvidíte-li zázraky a divy, říká Kristus, neuvěříte. Přál bych si, abych se uměl dívat kolem sebe, abych viděl. Kéž bych svůj život zde, nebe a hvězdy, květiny a motýly vnímal jako zázrak, jako něco nesamozřejmého, jako něco, co by nemuselo být. Kéž bych příběh Země včlenil do svého osobního příběhu. Kéž bych pod hvězdami dobře odtančil svůj tanec.

O kruhu úcty k člověku, živé přírodě i celému vesmíru. Kdysi dávno postavil člověk sám sebe do kruhu bytostí, kterým přiřadil důstojnost a které se rozhodl chránit morálními zákony. Během let různé etiky rýsovaly kruhy různě: někdy byli z kruhu vyloučeni všichni lidé s odlišnou barvou pleti, jindy byli v kruhu jen dospělí a lidé příliš staří nebo příliš mladí či ještě nenarození byli postaveni mimo kruh.Ještě jindy byl kruh narýsován mezi člověka a živou přírodu, se kterou se pak zacházelo jako s věcí určenou k prodeji a drancování.

(2.vydanie). Co je největším problémem naší doby? Molekulární biolog a katolický kněz Marek Orko Vácha odpovídá na tuto otázku v sedmi obrazech.„Za největší problém současné Evropské unie považuji, možná překvapivě a paradoxně, otázky kdo jsem, kdo jsme, kdo je člověk. Nikdy v dějinách nebyla odpověď důležitější než dnes. Podle odpovědi se budou psát zákony, podle odpovědi se budeme chovat sobecky, nebo laskavě, podle odpovědi antinatalisté budou mít, nebo nebudou mít děti,“ píše.

Evoluce a křesťanství. Mezi sedmi dny stvoření první kapitoly Geneze a vznikem vesmíru Velkým třeskem se zdá být neřešitelný rozpor. Evoluční myšlenka a nauka bible, příběh Adama a Evy v Edenu a příběh australopitéků na afrických pláních je obvykle považován ateisty i křesťany za vzájemně se vylučující alternativy.O evoluci, vzniku druhů a především o vzniku samotného člověka se mluvilo v církvi až do jasného projevu Jana Pavla II. v roce 1996 s určitými rozpaky. Na počátku 21. století však již nejde o to, zda mezi vírou a vědou, biblí a Darwinem, stvořením a evolucí rozpor je nebo není.Evoluční biologie, jedna z nejkrásnějších věd, nám především otevírá oči pro tajemno a upozorňuje, že pro mimořádné události, po kterých dychtíme, přehlížíme zázračnost prostého bytí. Píseň o stvoření, kterou začíná Písmo svaté, pokračuje celými dějinami světa. V jejích sedmi dnech se právě nacházíme.

O havranech, o liliích a o mnohem vzácnější cestě. Planeta Země v prostoru nevisí, ani se nevznáší, nýbrž prostě je, shora i zdola obklopena mrazivým kosmem s vakuem. V tomto černém vakuu pluje náš modrý koráb, osvětlený jako reflektory paprsky Slunce. Z jeho paluby visí girlandy orchidejí, nad kterými se vznášejí motýli a kolibříci a který překypuje životem. Náš příběh patří do říše pohádek, je čarokrásný, je to nejfantastičtější epická báseň, kterou by bylo možno vymyslet.Na této planetě nám bude dáno potkat Boha, věčně se skrývajícího. V jednom svém díle se však Bůh již nemůže skrýt – v bytostech, které jsou vrcholem hmotného stvoření. Jsou-li spojeni tajemstvím lásky stávají se jeden pro druhého svátostí, prostorem, který propojuje viditelné s neviditelným. Co uvidí skrze sebe snoubenci, mají-li čisté srdce?

V textu je diskutován vztah vědy a víry, Darwinovy teorie a první kapitoly knihy Genesis, evoluce a křesťanství. Zvláštní pozornost je pak věnována třem zprávám o stvoření knihy Genesis a vztahu těchto textů k moderní vědě, jakož i současným oficiálním textům katolické církve souvisejícími s evoluční myšlenkou.V textu je zastáván názor, že dnes nejde toliko o prokazování, že věda a víra si neprotiřečí, nýbrž o to, že věda se může stát věřícímu člověku cennou inspirací. Židovsko-křesťanská tradice vnímá člověka jako spolutvůrce vesmíru, jako obraz Boží. Umění, věda a víra se v člověka nutně musí protnout, má-li člověk dostát svému zadání být spolu-Tvůrcem světa.

Dříve si lidé psali deníky, aby pomohli paměti a zachytili pomíjivé okamžiky. Rembrandt si občas kreslil rychlé skicy, pérovky, zachycení momentu pár čarami. Dnes si mladí fotí selfíčka, aby, snad, zachytili důležité momenty života. Naučil jsem se selfíčka nikoli fotografovat, ale psát. Chci teď spíše ustoupit do pozadí a nechat čtenářovu fantazii pracovat, chci ukázat jen náčrtky. Caspar David Friedrich u svých obrazů maloval postavy otočené zády k divákovi, aby ho vtáhl do děje. Dělám si velkou naději, že ty okamžiky, které jsou čímsi výjimečné, čtenář v té či oné podobě zažil taky, a že snad v něm mohou něco rozeznít, jako rozezněly ve mně.

Reflexivní, autobiograficky laděné eseje o setkání s Bohem, fascinaci Božím stvořením, o hledání smyslu života a jeho duchovních dimenzí. Osloví jak člověka zakotveného v křesťanství, tak toho, kdo v sobě tuší spirituální dimenzi a chtěl by svému životu dát hlubší rozměr.

Evolúcia a kresťanstvo. Táto kniha sa týka veľmi chúlostivej témy, vzťahu evolúcie a kresťanstva, viery a vedy, prírodných vied a teológie. Existuje iba málo prírodovedných myšlienok, ktoré by tak zasiahli do teológie alebo, lepšie povedané, do sveta teológov ako práve myšlienka evolúcie.Už v devätnástom storočí, keď sa presadila, ju teológovia chápali ako porušenie prímeria. A súboj neprestal: aj mnohí dnešní biológovia nebezpečnú Darwinovu myšlienku chápu ako vyhlásenie vojny akémukoľvek náboženstvu.

Kolikrát jsme z kazatelen slyšeli, že Pán Bůh stvořil svět z lásky! Pavel řekne, že v tom, co nazýváme God, Dios, Dieu nebo Bůh, žijeme, pohybujeme se a jsme, jsme uvnitř něj. Jan řekne, že to ono je láska. Je-li Bůh láska a je-li láska tvořící tak, že dá vzniknout vesmíru z ničeho, pak je lidská láska taky taková, láska je jedna. Láska nejen odkrývá zlaté poklady uvnitř duše člověka, ona je především tvoří. Láska tvoří krásu, láska umí v člověku vytvořit něco, co zde dříve nebylo, a nyní je. Každý sebemenší dobrý čin je fraktálem velkého třesku, je dotekem Boha, tvoří tento vesmír. Co by se stalo, kdyby člověk konečně začal milovat Boha, a co by se stalo, kdyby člověk konečně začal milovat člověka!

Antarktida. Bál jsem se, moc jsem se bál této knížky. Když zavřu oči, vítr mi ještě zpívá na tvářích a vidím tance plejtváků v chladné a husté vodě oceánu. Bojím se, abych svůj příběh správně přetlumočil. Úkol je téměř nemožný, pokusit se předat pohled na křičící modrooké kormorány a na plápolavý karmín pomalu zapadajícího antarktického slunce do plochých papírových stránek s trochou černi.

...a tak zkouším z paluby zamávat či poslat znamení, že zde jsem. Volám ze svého plavidla po někom, kdo by rozuměl, nakláním se přes palubu a odhazuji do moře lahve se zprávami, ale zdá se, že celý nekonečný svět je pustým oceánem, že zde není nikdo, ke komu by zprávy mohly doputovat. Ostatní lodi planet a flotily galaxií nejsou než bludnými Holanďany, vory bez života, nahodile plovoucí vesmírem. Já, jediný žijící ve skoro nekonečně a výstředně velkém vesmíru, jsem jediný námořník na palubě Země v tichém a černém moři nebeských hlubin.

Táto kniha je o prírode, ktorá hovorí o Bohu, je o jednom z detí prírody, o človekovi, ktorý je vytvorený z hliny zeme rovnako ako kvety, motýle a vtáky, ale do ktorého je naviac vložený drahý dar lásky a ktorý je pozvaný, aby putoval po omnoho vzácnejšej ceste.

rozhovor s Jožinem Valentou. Svůj první knižní rozhovor poskytl Marek Vácha svému příteli, bývalému studentu a vedoucímu táborů pro mládež Jožinu Valentovi. Vácha v něm vydává svědectví o své cestě k Bohu a ke kněžství, o radostech i bolestech kněžského života, hovoří o svých zkušenostech učitele a cestovatele, o tématech duchovních i společenských, a to vše v atmosféře rozhovoru dvou přátel, která se při jednotlivých setkáních příliš nelišila od momentu, kdy vzešel nápad knihu rozhovorů vydat – když spolu oba autoři v jedné únorové noci 2018 seděli u ohně kdesi v argentinských horách.

s předmluvou Dominika Duky. Kniha poslouží nejen rodičům, ale i kněžím při setkání s rodiči dětí, připravujících se k prvnímu sv. přijímání nebo na křest svých dětí.Líbí se Bohu, co mu zpíváme v kostele, i když se to nelíbí mně?K čemu je dobré to, co se děje v kostele?Jak to vypadá v nebi?Má Bůh rád také zlé lidi?Proč je na světě dobro a zlo?Kdo stvořil Boha?Už dal Bohu někdy někdo facku?Proč Ježíš nezůstal s námi na zemi?Proč se neděje to, co bych chtěla?Jaké je to umřít?Bude konec světa? Kdy?Jak to, když první lidé byli Adam a Eva, tak jsou vykopávky pravěkých lidí?Na otázky odpovědají: Jiřina Prekopová; David Eben; František Kunetka; František Václav Lobkowicz; Tomáš Machula; Ludmila Muchová; Adolf Pintíř; Mireia Ryšková; Vladimír Smékal; Marie Svatošová; Tomáš Tyc; Marek Orko Vácha.

Publikace poskytuje základní přehled lékařské etiky v současném euroamerickém prostoru se zvláštním zaměřením na problematiku v České republice. V úvodních částech autoři popisují základní pojmy lékařské etiky, obecný postup při řešení bioetického problému a základní etické teorie. Jsou charakterizovány také současné etické teorie, uznávané a používané ve zdravotnictví na začátku 21. století, s akcentovanými čtyřmi principy Beauchampa a Childresse. Problematice komunikace s pacientem a psychologickému přístupu k nemocnému jsou věnovány zvláštní kapitoly. Speciální část velmi volně kopíruje etapy lidského života a popisuje všechny etické otázky týkající se zejména obou konců lidského života, kdy je z různých důvodů člověk nejzranitelnější. Závěrečné kapitoly pojednávají o specifických problémech současné lékařské etiky, zvláště pak problematika popáleninové medicíny a tématu hromadných poranění v rámci katastrof. Text doplňuje řada příkladů z praxe.

Bioetika, genetika, ekologie, etika ochrany přírody (formou přednášek v přírodě). Prosazuje naše společnost a církve dostatečně ekologické myšlení? Máme v tom ohromující rezervy. Ale máme velké naděje, že naše (křesťansky vychovaná) společnost byla vždycky citlivá k chudým, bezmocným a bezbranným. Udělala-li něco viditelného, pak je to právě na poli charity. Domovy důchodců, sirotčince, léčebny, péče o nemocné AIDS a tak dále. Otázka tedy zní, zda péči nerozšířit i na jinak bezmocné. Projevuje se to v nervozitě vůči eutanázii či potratům, tedy v péči o další skupiny lidí, které z různých důvodů nejsou už nebo ještě schopny artikulovat svá práva, přání a preference. A pak zde máme zvířata, rostliny a ekosystémy. Evoluční nebo molekulární biologie si toho všimla, ale svět si teprve od šedesátých let dál začal uvědomovat, že existuje ekologická krize. Do té doby ochrana přírody nikoho nenapadla.Názvy jednotlivých dílů:I. Etika ochrany přírodyII. Věda a víra (Darwin a evoluce)III. Etika a začátek životaIV. Konec života autor a průvodce: Marek Orko Vácharežie: Jana Studničková (střih, grafika) a Otakáro Maria Schmidt