Nikolaj Vasiljevič Gogol

Číta: Josef Abrhám, Zdeněk Braunschläger, Petr Čepek, Nina Divíšková, Věra Galatíková, Jiří Hrzán, František Husák, Jan Kačer, Jiří Kodet, Pavel Landovský, Miroslav Macháček, Josef Somr, Jiří Hálek, Josef Vondráček, Věra Uzelecová, Jiřina Třebická, Václav Kotva, Bohumil Koška, Jana Marková, Jaroslav Wagner, Jana Břežková, Helena Růžičková, Miloslav Štibich, František Novák, Leoš Suchařípa Celkový čas: 2 hodiny 24 minút Původní LP album 1 58 0411 Činoherní klub vydal Supraphon v roce 1970 - nyní titul, který uváděl úryvky několika úspěšných inscenací z repertoáru proslulého pražského Činoherního klubu (Bludiště, Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho, Zločin a trest, Na koho to slovo padne, Mandragora, Revizor, Narozeniny) vychází nyní poprvé digitálně

Číta: Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský, Josef Somr, Josef Kemr, Jorga Kotrbová, Dana Medřická, Miloš Nedbal, Jan Přeučil, Petr Štěpánek, Vladimír Kudla, Lída Vostrčilová, Mojmír David Celkový čas: 44 minút V roce 1989 původně plánované nevydané LP 11 0488-1 801 "A. P .Čechov Výročí / N. V. Gogol Úředníkovo ráno" má nyní premiéru na digitálním titulu VT 7970-2.

5. diel. Číta: Vlastimil Brodský Celkový čas: 9 hodín 50 minút Půlstoletí s legendárním Vlastimilem Brodským v nahrávkách pro dospělé (ve vší počestnosti).Soubor nahrávek z archivu Supraphonu představuje vynikajícího herce Vlastimila Brodského od jeho jinošských let až do konce života. Vše je určeno dospělým posluchačům, neboť Brodského tvorba pro děti již byla mnohokrát vydána. První nahrávky mladého Vlastimila pocházejí z let 1944 a 1946 (Sentimentální romance Františka Němce a Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka).Šedesátá léta zastupuje především Čapkova Válka s mloky (Brodský je zde jako Bondy).Sedmdesátá léta představí tohoto interpreta např. v Čapkově R.U.R. a Vančurově Rozmarném létě.Osmdesátá a devadesátá léta uvedou Vlastimila Brodského četbou knih Plná bedna šampaňského Oty Pavla a Muži v ofsajdu Karla Poláčka.Uslyšíme jej také ve hře Neila Simona Vstupte a v jednoaktových hrách Úředníkovo ráno (N. V. Gogol) a Tragédem proti své vůli (A. P. Čechov).Vlastimil Brodský si získával posluchače jasnou kombinací věcného nepatetického projevu s prvky ironického humoru a zajímavě prosakujícího komična. Zároveň byl jeho herecký projev vždy uvěřitelný, citlivý a pravdivý. Tento komplet navazuje na řadu podobných portrétů vynikajících interpretů (Jan Werich Suma sumárum, Zdeněk Svěrák Skoro všechno, Miroslav Horníček Dobře odtajněný a Miloš Kopecký Známá i neznámá tvář.)

Číta: Vlastimil Brodský, Rudolf Hrušínský, Ladislav Pešek, Jan Pivec, Jana Břežková, Jiří Kodet, Helena Růžičková, Pavel Landovský, Josef Somr, Josef Abrhám, Jiří Hálek, František Husák, Miloslav Štibich, Zdeněk Braunschläger, Věra Galatíková, Václav Kotva, Jiří Hrzán, František Novák, Ivan Klička, Vladimír Janura, Karel Charvát, Otto Hradecký, Petr Šporcl, Hana Bauerová, Bibiana Šimonová, Petr Štěpánek, Lída Vostrčilová, Mojmír David Celkový čas: 1 hodina 3 minúty Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým.NIKOLAJ VASILJEVIČ GOGOL (*1.4.1809 – † 4.3.1852) byl ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu, představitel ruského romantismu s velmi silnými prvky kritického realismu, za jehož zakladatele je v ruské literatuře považován.Díla Nikolaje Vasiljeviče Gogola:Večery na samotě u Dikaňky /1832/ - dvoudílný soubor próz, humorně i strašidelně laděných povídek a pohádek inspirovných ukrajinským folkloremTaras Bulba /1835/ - povídka vyprávějící o boji ukrajinských kozáků proti polským magnátům v 17.století.Petrohradské povídky /1835-42/ - povídky, ve kterých jsou hlavními postavami úředníci a umělci, lidé, kteří jsou ponižováni a kteří mají existenční problémy.Revizor /1836/ - satirická komedie kritizující nadčasové nešvary, jaké najdeme v každé společnosti bez ohledu na způsob mocenského řízení: byrokracii, přetvářku, korupci, mamon, hloupost.Jedná se o jednu z nejznámějších her ruského dramatu, ve kterém jsou zobrazeny rozmanité typy postav s pokřiveným charakteremMrtvé duše /1842/ - příběh drobného podvodníčka Čičikova, který navštěvuje ruské statkáře, aby je přiměl ke geniálně prostoduché finanční spekulaci s prodejem „mrtvých duší“ zemřelých nevolníků, nelítostně zachycuje tehdejší realitu carského Ruska, kritizuje všechny složky ruské společenské i ekonomické struktury.Ženitba /1842/ - veselohra o nepodařených námluvách, kde se o jednu nevěstu uchází několik svérázných ženichů.

Číta: Miroslav Doležal, Bohumil Bezouška, Libuše Havelková, Jaroslav Marvan, Ladislav Pešek, Josef Velda, Vítězslav Vejražka, Jaroslav Mareš, Josef Gruss, Vlasta Fabianová Celkový čas: 47 minút Herecký portrét Ladislava Peška - audiokniha obsahuje ukázky z divadelních her, v nichž exceluje Ladislav Pešek.Z bohatě vybavené tiskoviny vydané v Supraphonu v roce 1965 u příležitosti jmenování LADISLAVA PEŠKA (*4.10.1906 - †13.7.1986) národním umělcem vybíráme charakteristiky jednotlivých rolí uvedených na albu DV 15263,jež bylo přílohou této publikace a jež nyní vydáváme poprvé digitálně:… v Průchových Hrdinech okamžiku představuje Kašku nebo Mošnu. V prvém případě stačí hlas a v druhém nevadí hercův civil, v obou případech pak je výsledek tentýž: ten, kdo sleduje jeho výkon, má dojem, že vidí postavu v plném vybavení, s maskou a kostýmem, že vidí její podobu, její gesta, její mimiku. Jeho herecký projev je tak sytý, tak sugestivní, že všechno vnější, byť i bylo součástí, zdá se zbytečné a výsledný dojem není o nic chudší, je stejný, jako když jej sledujeme na scéně, na plátně, na obrazovce. Komediantský prvek vyrůstal s Peškem od jeho hereckých začátků....Peškův Polonius je především každým coulem dvořan, zdrženlivý a nenápadně obřadný, vymyká se tedy právě tak Poloniům stařecky žvanivým jako Poloniům směšným namyšlenou důstojností: není komický očividně ani bezděčně, jen zaujatému Hamletovi je terčem zlé ironie. Tento Polonius se nenaparuje domnělou moudrostí a důvtipem, své mnohomluvné názory podává s dvornou roztomilostí jíž podznívá lehounké zasmání, ale přitom všem je v tom naléhavost, doporučování, vnucování. Dokonalá studie!...Kolika odstíny zněla, skřeky a smíchy, výkřiky nejrůznějšího druhu a nejrozmanitější vzdechy a zvuky u otlemených úst Peškova Pseudola a kolik gestikulačních rysů tak výrazně nanášených vyvstávala před divákem postava, která z postoje na kresbě antické vázy ožívala a rozžívala se nejen každým výstupem, ale takřka každou větou! A než zas v závěru ustrnula, uchvátila svým lidským obsahem...Poprvé se Pešek objevil v úloze Chlestakova r. 1936...jeho Chlestakov nepostrádal zajímavosti, ale do gogolovské postavy měl daleko...Když se Ladislav Pešek vrátil k postavě Chlestakova po dvanácti letech, zavrhl všechno, čím dříve Chlestakova vybavil. Prošel už do herecké zralosti a ta mu nedovolovala nejít co nejhlouběji do nitra postavy...A jak jde děj, sílí každým okamžikem přesvědčení, že tento chlapík bez vindry v kapse, ale se sluhou po boku, má v sobě dispozice podvádět, mystifikovat, napalovat. V podstatě uťápnutý človíček, ale právě tím mocněji v něm bují touha hrát někoho, kým není, touha, která se projevuje velikášstvím, touha, která se naplňuje falešným oslňováním okolí...Radost z úspěchu Peškova Chlestakova strhává a on plave stále dokonaleji a směleji v moři hlouposti a špatnosti, které má kolem a publikum mu drží palce: jen víc, jen víc! Podvodníkem proti své vůli a z dopuštění jedinečné příležitosti, tak by se dal nazvat Chlestakov v podání Ladislava Peška...Karikatura a přitom přece lidský typ, tatrman a přece člověk - to je také Peškův doktor Cajus ze Shakespearovy veselohry o windsorských záletech otylého seladona Falstaffa.. Cajus, role, jejímž vyjadřovacím způsobem je buď komolivá hatmatilka anebo francouzština. Pešek karikuje, ale jako vždy s úžasnou mírou a s úžasným vkusem. Vychází z francouzského temperamentu, který přežene do zbrklosti, a vychází z francouzské zpěvnosti, která mu prozní všechnu řeč. Je z toho galimatyáš, jenže - a v tom je velký důkaz velkého umění Peškova! - kdo je svědkem, rozumí, i když z francouzštiny nezná vůbec nic!...Mezi zpívající figury peškovského repertoáru patří i Azdak, Brechtův kavkazský odrbanec... díky Peškovu umění stmelit slovní, zpěvní i pohybovou složku tak, aby mu vyšel věrohodný zarostlý Asiat...tato postava zůstavuje diváka v pocitu uspokojení s člověkem, jehož sehraná komedie přinesla vítězství spravedlivé věci....jeho třetí goldoniovská postava - patron Fortunato, jehož hlavním prostředkem jsou nejrůznější vady v řeči a který vynecháváním začátečních písmen jednotlivých slov si vytváří neodolatelnou zrůdnou hantýrku. Je to originálně vymyšleno a výtečně provedeno a co je na tom hodno největší pozornosti - že to nepůsobí jako samoúčelný fraškovitý prostředek sledující jediný cíl, rozesmát publikum, nýbrž že takto traktovaný Forutnato nepřestává být ani na okamžik zcela reálnou figurou. A jak zpívá! Parodují se tu manýry operních primadon až do selhání hlasu, ale všude se tu skví značka Ladislav Pešek, což je totožné s mírou, vkusem, vtipem...A konečně - tulák z čapkovské hmyzí feérie! Mluvívá se zpravidla o Peškově prosté lidskosti a ten tulák je dokladem výmluvným a nadevše průkazným. Tulák? Ne, především člověk! Člověk s filosofií lásky. A tu hlásanou lásku najednou poznává v nerušených podobách, ve hmyzím podobenství. Poznané podoby ho překvapují, pobuřují, rozbolestňují, z poznání vzchází hrůza a hnus, odpor a nenávist. Tolik sobectví jednotlivce, kasty, celku. Nejen láska, i nenávist, bezohlednost, nepřátelství! Tulák žasne nad poznáním, ale tím poznáním zároveň moudří, současně však jím i stárne a propadá smrti ve jménu neustálé obrody života. Proces poznání a moudření a stárnutí je spojen s údivem, pak s otřesem, potom s děsem, až vyúsťuje v moudré pochopení pravé podstaty toho, co se zve skutečností. Smrt je posledním poznáním života. A Ladislav Pešek to hraje s hlubokou lidskostí a přirozenou moudrostí a tuláka proměňuje v symbol lidského údělu...Vladimír Müler

Číta: Jan Přeučil Celkový čas: 46 minút Z komentáře k původnímu LP albu 1 18 1305 vydaného Supraphonem v roce 1973: Nikolaj Vasiljevič Gogol, (1.4.1809–4.3.1852) "miloval pravdu a nenáviděl zvůli", jak se o něm vyjádřil N.G.Černyševskij; proto nemilosrdně tepal poměry v carském Rusku, přísně soudil bezpráví, obnažoval kořeny zla nespravedlivého společenského řádu. Čelné postavení ve světové literatuře získal především třemi vrcholnými díly: otřesným románem Mrtvé duše, jedinečnou komedií Revizor a skvělou burleskní Ženitbou. K nim přistupuje bohatství Gogolových kratších próz, jež svérázným způsobem charakterizují jak spisovatele, tak jeho vidění světa. Nejen stěžejní práce, i povídková tvorba Gogolova je neustálým zdrojem námětů pro film, divadlo, rozhlasovou i televizní dramaturgii. Vnitřní napětí jeho výpovědí, strhující dialog, pravdivé postižení skutečnosti života vytváří nejednou obrazy i čehosi neuchopitelného v lidském nitru.Snad právě proto vznikla dramatizace Bláznových zápisků jako divadelní monolog pro "jednoho herce"; jeviště jistě přispívá k ostře diferencovanému a niternému průniku do světa Gogolových hrdinů. Daumierovská kresba, naplněná ironií a sarkasmem, bolestí i hněvem, vyniká ještě více v rytmickém členění inscenace. Tísnivá kontrapunktická skladba duševního rozkladu člověka nabývá konkrétních forem před zraky diváků. Vzepření se světu končí u Popriščina v rozpadu myšlení, v nepřekonání sebe sama, v zoufalé prosbě o omilostnění těla. Tělo pohltilo duši jako sasanka oběť na dně oceánu. Gogol nepíše děj. Jako hudební skladatel rozvíjí symfonické téma. Příběh u něho zastupuje hnací síla básnické obrazotvornosti. U Gogola se psychologie rodí ze situace, obdobně jako v starých lidových hrách a jarmarečních podívaných, kam se obracel i Puškin....Gogolova satira nastavuje zrcadlo všemu nelidskému. Vypovídá o vnitřní síle autorově, staví diváka, čtenáře i posluchače před "okamžikem pravdy". Popriščin pozbývá rozumu uprostřed kompromisu mezi egoismem touhy a omezeností moci. Jeho trýznivá kalvárie varuje člověka před vším nelidským. Gogol rozbíjí strnulé kategorie románového popisu. Činí z literatury vědomý celek v otázce angažovanosti a společenství, společenství a reality. Svým groteskně "modelovým" dramatem Bláznových zápisků akcentuje, byť na malé ploše, téma, kterým žije moderní literatura: vztah člověka a společnosti. Gramofonová nahrávka ponechává celkovou kompozici představení. Nevynechává žádný z obrazů bláznova deníku. Snaží se postihnout psychologicky složitý svět hrdiny v řadě jemných nuancí a detailů, které jsou specifické pro tento druh herecké a režijní práce. Před posluchače tak předstupuje zajímavý pokus o záznam monologického představení v celé jeho barevné a výrazové šíři.Jaroslav Gillar

Číta: Vladimír Brabec, Jiří Sovák, Josef Kemr, Blažena Holišová, Bohuslav Čáp, Jana Březinová, Jan Tříska, Josef Čáp, Ivan Klička, Vladimír Janura, Petr Šporcl, Karel Charvát, Hana Bauerová, Bibiana Šimonová, Karel Šebesta Celkový čas: 49 minút Audiokniha Inscenace, které zaujaly IV - obsahuje výběr scén z výrazných inscenací her autorů jako Nikolaj Vasiljevič Gogol, Johann Wolfgang von Goethe Jean Baptiste Poquelin. Hrají Vladimír Brabec, Jana Březinová, Josef Kemr, Jiří Sovák a Jan Tříska.

Číta: Eva Salzmannová, Radka Fidlerová, Ondřej Pavelka, Zdeněk Dušek, Václav Helšus, Karel Kerlický, Lenka Machoninová, Luděk Richter, Jiří Schmiedt, Luděk Vostárek, Vít Šolle, Markéta Potužáková, Jarmila Kerlická, Petra Urbanová, Tomáš Dubec, Klarisa Benešová, Petr Lepša, Luboš Veselý, Ladislav Matějček Celkový čas: 1 hodina 19 minút Audiokniha Ozvěny malých scén 2 - obsahuje zachycené scény a vystoupení dvojic či trojic kabaretního, popř. písničkářského typu.

Číta: Růžena Merunková, Martin Růžek, Václav Postránecký, Václav Vydra st., Zdeněk Dítě Celkový čas: 1 hodina 42 minút Audiokniha Revizor ve formátu mp3 okamžitě ke stažení.Původní cena: 11.86 EUR/299 KčNámět k Revizorovi poskytl Gogolovi Alexandr Sergejevič Puškin, který mu vyprávěl příběh o tom, jak byl jednou při jakési cestě považován za tajného vládního úředníka. V té době totiž nebylo ničím neobvyklým, přijel-li do okresního města „inkognito“ vysoký státní úředník, aby se přesvědčil, zda je vše v pořádku. Bylo to dáno tím, že car Mikuláš I., vědom si toho, že jeho režim není v Rusku nijak zvlášť oblíben, zřídil zvláštní tajnou policii, jejímž úkolem bylo především pozorovat, kdo se vyslovuje opovážlivě a neuctivě proti vládě nebo proti církvi, nebo vyzvídat, nevznikají-li tajné spolky. Stávalo se tak, že zcela náhodný cestující byl omylem pokládán za tajného agenta nebo revizního úředníkaV roli Chlestakova Václav Postránecký. Dále hrají Martin Růžek, Jarmila Krulišová, Růžena Merunková, Václav Vydra st., Čestmír Řanda, Zdeněk Dítě a další... Režie Jiří Horčička

Málo známé dílo velkého ruského klasika vzniklo během jeho pobytu v Paříži roku 1845. Autor osobitou formou zpřístupňuje mystérium východní liturgie.