Papežská biblická komise

Obsáhlá studie Co je člověk? se snaží odpovědět na základní otázky, které si klademe: Co je podstata člověka? V čem spočívá lidská přirozenost? Jak uskutečňujeme své lidství? Základním textem, z něhož vycházíme, jsou druhá a třetí kapitola První knihy Mojžíšovy (Gn 2–3), dokument však cituje všechna významná místa Starého i Nového zákona. Téma biblické antropologie sledujeme ve čtyřech okruzích.

Slovo, které pochází od Boha a mluví o Bohu pro spásu světa. Podle víry církve jsou všechny spisy Písma svatého inspirovány, mají za autora Boha, který použil k jejich sepsání lidi, jež si sám vyvolil. Z důvodu své božské inspirace sdělují tyto knihy pravdu. Veškerá jejich hodnota pro život a poslání církve závisí na jejich inspiraci a pravdě. Spisy, které nepocházejí od Boha, nemohou sdělovat Boží slovo, a spisy, které nejsou pravdivé, nemohou zakládat a podněcovat život a poslání církve. Jenže pravdu přítomnou v posvátných textech není vždy snadné rozpoznat. Někdy v nich jsou – alespoň zdánlivě – protiklady mezi tím, co čteme v biblických vyprávěních, a závěry přírodních a historických věd. Zdá se, že tyto vědy protiřečí tomu, co tvrdí biblické spisy, a zpochybňují jejich pravdivost. Je zřejmé, že tento stav se dotýká také biblické inspirace: Jestliže to, co se sděluje v Bibli, není pravda, jak může být Bůh jejím autorem?Na základě těchto otázek se Papežská biblická komise usilovně snažila prozkoumat vztah, který je mezi inspirací a pravdou, a ověřit, jakým způsobem pojednávají o těchto pojmech samy biblické spisy. Gerhard kardinál Müller (z předmluvy)

Dokument Papežské biblické komise. Biblická exegeze plní v církvi a ve světě nepostradatelný úkol. Kdo se chce dobrat smyslu biblických textů, jak jim vždy rozuměla církev, a zároveň se nechat oslovit jejich stále aktuálním poselstvím, neodmítá pomoc, kterou mu exegeze nabízí. Papežská biblická komise v roce 1993 vypracovala dokument Výklad Bible v církvi, který tuto nezastupitelnou úlohu katolických exegetů jasně vymezuje. Ve čtyřech kapitolách osvětlují autoři dokumentu vše podstatné, co je třeba respektovat, aby katolická exegeze byla opravdovou službou Božímu slovu i církvi. První kapitola se zabývá různými metodami a přístupy k výkladu Bible; druhá probírá otázky týkající se smyslu inspirovaného textu; třetí je věnována charakteristickým dimenzím katolického výkladu Bible, úkolům exegetů a jejich spolupráci s ostatními obory; čtvrtá kapitola pak mluví o postavení, jaké zaujímá výklad Bible v životě církve.

Biblické kořeny křesťanského jednání. Další dokument Papežské biblické komise vychází ze zadání, který tomuto grémiu špičkových katolických biblistů v celosvětovém zastoupení dal v r. 2002 papež Jan Pavel II.V současné situaci morálního relativizmu a určité skepse v biblickém a teologickém bádání se ukázalo nutné, aby se tým odborníků vyslovil k otázce, do jaké míry a jakým způsobem zavazuje Bible jakožto sbírka starobylých textů a zároveň inspirované Boží slovo v oblasti mravních principů a norem. Po šestileté usilovné práci vychází dnes tento dokument.

Jaké vztahy stanoví křesťanská Bible mezi křesťany a židovským národem? Obecná odpověď na tuto otázku je jasná: mezi křesťany a židovským národem stanoví křesťanská Bible vztahy mnohostranné a velmi těsné, a to ze dvou důvodů: především proto, že křesťanská Bible se z větší části skládá ze “svatých Písem” (Řím 1,2) židovského národa, která křesťané nazývají “Starý zákon”, dále proto, že na druhé straně křesťanská Bible obsahuje soubor spisů, které, vyjadřujíce víru v Krista Ježíše, uvádějí ji do těsného vztahu ke svatým Písmům židovského národa. Tento druhý soubor, jak víme, se nazývá “Nový zákon”, což je výraz ke “Starému zákonu” souvztažný.

Dokument papežské biblické komise z r. 1984 představuje základní současné přístupy k osobě Ježíše Krista.