Pierre Manent

Úvahy o demokracii v Evropě. Kam jsme se vlastně dostali? Z jedné strany na nás tlačí náš starý národ, který chceme opustit, a z druhé nová Evropa, jejíž součástí se chceme stát, a nevíme jak. Zastupitelská vláda má být nahrazena „demokratickým vládnutím“, které ani nevládne, ani nás nezastupuje. Lhostejně přihlížíme, jak se náš politický život rozkládá, protože se živíme iluzí o nějakém sjednoceném lidstvu, které bude držet pohromadě bez jakékoli politické formy. A už dávno nevíme, co si počít s náboženstvím. Jak dát této krizi naší společné existence smysl?Pierre Manent zkoumá dávné i nedávné dějiny národa, způsob, jak národ vstřebal a pěstoval demokracii a jak dnes jeho zánik ohrožuje samu tuto demokracii. Upozorňuje na paradoxní situaci náboženství, jehož brzký konec se v jednom kuse ohlašuje, a přitom je naše politické prostředí stále více ovlivňováno náboženskými třenicemi. Evropa by už dále neměla být „oblastí nízkého tlaku“, kde máme strach z vlastního stínu. Tento esej chce přispět k oživení povědomí o znalosti duchovních zdrojů, díky nimž má Evropa svou živoucí kontinuitu.

„Co si dnes skutečně představujeme pod slovem člověk, které tak často používáme? O kom to mluvíme, když hájíme lidská práva nebo když pěstujeme humanitní vědy? Na tuto otázku nejen že nemáme žádnou jednoznačnou odpověď, ale nevíme ani, jakým směrem a jakými postupy bychom se ji měli vydat hledat.“Těmito slovy otevírá významný současný francouzský historik a filozof Pierre Manent svou knihu, v níž se snaží vyložit, jakým způsobem vzniklo moderní pojetí člověka a v čem vlastně spočívá. Autor rozebírá tradice moderního liberálního a antiliberálního myšlení a zkoumá, jak se od 17. století proměňovaly koncepty, které stály v podloží moderny a které určují náš dnešní politický a kulturní život. Postupně pak dospívá k náhledu, že tím hlavním a nejpodivnějším rysem moderní lidské zkušenosti je vědomí vlastní historičnosti. Moderní člověk je bytost historická.Pierre Manent (1949) působí jako profesor politické filozofie ve Výzkumném politologickém centru Raymonda Arona při École des hautes études en sciences sociales v Paříži. Je autorem řady knih věnovaných dějinám moderního politického myšlení, např. Histoire intellectuelle du libéralisme: dix leçons (1987, reed. 1997), Naissances de la politique moderne: Machiavel, Hobbes, Rousseau (1997, reed. 2007) nebo Cours familier de philosophie politique (2001, reed. 2004). Je spoluzakladatelem prestižní revue Commentaire. Česky vyšel jeho esej Proč existují národy: úvahy o demokracii v Evropě (CDK, 2007).