Prokop Siostrzonek

Z pouště do Jeruzaléma srdcem, vzpomínkami, rozjímáním a modlitbou. Meditace o místech, kde se setkávali a setkávají lidé s Bohem a Bůh s lidmi. Texty břevnovského arciopata doprovázejí snímky redemptoristy Stanislava Přibyla.Když chcete Svatou zemi nejen vidět, ale i zažít…

Jsme-li k sobě upřímní, přiznáme si, že se často probouzíme v podivném vnitřním rozpoložení či v zajetí negativních myšlenek. Z vlastní zkušenosti také víme, že naše ranní postoje – závist, zlost, úzkosti, sebelítost, ale i radosti, trpělivost, spokojenost a láska – ovlivňují následně naše jednání, vztah k druhým lidem a Bohu. Velmi proto záleží na tom, co uděláme ráno jako první. Staří mniši doporučovali po probuzení nejprve otevřít ústa ke chvále Boží. Věděli dobře proč: vždyť „první zaměstnání, kterým se duch ráno zabývá, zůstává“.Prokop Siostrzonek píše v Ranních zamyšleních vesele i vážně právě o tom, jak můžeme dobře naplnit všední i sváteční čas, jeden den i celý rok. Jsou určena každému, kdo si přeje do dne vstoupit „tou správnou nohou“, kdo kolem sebe chce šířit pokoj, a ne protivnou náladu.

Čtyřicet krátkých meditací nad Řeholí sv. Benedikta, které nepostráda jí vtip a moudrost. Jejich autorem je převor - administrátor Benediktinského arciopatství v Praze na Břevnově Prokop Siostrzonek.

Každý z nás jistě už zažil situaci, kdy by se mu hodil drobný dárek pro své přátele, blízké nebo třeba spolupracovníky. Miniperly jsou právě takovouto drobností, která může potěšit …

V roce 1950 byl břevnovský klášter obsazen a řeholníci v něm nesměli nadále zůstat. Benediktinská komunita přesto nezanikla. Mniši procházeli internací, vězením nebo jim nebylo dovoleno studovat a pracovat v duchovní správě, odcházeli do exilu, ale příslušnosti k Břevnovu se nevzdávali. Petr Siostrzonek (1957) se během teologických studií seznámil s břevnovským převorem Alešem Gwuzdem a s řádovým jménem Prokop se také stal břevnovským benediktinem. Své »benediktinské« osudy a hlavně nejnovější dějiny nejstaršího mužského kláštera v Čechách v přelomové době 1989—1999, kdy se břevnovský klášter podařilo pod opatem a poté arciopatem Anastázem Opaskem znovu oživit, rekapituluje formou rozhovoru, »besed«. Kromě konkrétních vzpomínek na cesty, které vedly k dnešku, se v besedách dostalo i na obecnější otázky mnišského života a vztahu kláštera a jeho okolí. Fotografický doprovod tvoří snímky z klášterního archivu nebo z jedinečného cyklu Jindřicha Štreita, který vznikl v roce 1993, kdy klášter slavil milénium od svého vzniku.