Radim Palouš

Univerzitní profesor Radim Palouš přednášel doslova po celém světě, obdržel řadu ocenění, publikoval přes 300 odborných prací a napsal řadu knih. Nyní se v populární edici Autor - téma zamýšlí nad pojmem globalizace.

Zamyšlení nad obdobími křesťanského roku.

Radim Palouš v rozhovoru s Josefem Beránkem. V životopisném rozhovoru s publicistou Josefem Beránkem (autorem rozhovorů s V. Malým, P. Kolářem a J. Sokolem) profesor Palouš hovoří o událostech, které ovlivnily a nasměrovaly jeho život, vyznává se ze svého celoživotního zájmu o dílo Jana A. Komenského, Bernarda Bolzana a Tomáše G. Masaryka. Z těchto kořenů také vyrůstá Paloušova filosofie výchovy. Žánr rozhovoru může být pozvánkou k setkání s mužem, který - ač ho jeho občanské postoje léta držely v roli outsidera - se stal učitelem a moudrým rádcem mnohých.

Nové vydání Paloušova Světověku, tentokrát spolu s druhou částí nazvanou Časování. Autor v nových 12 úvahách před nás staví nové pojmy, jako jsou dnešní poevropská doba civilizační světovosti a ,magický rok 2000. Věren v základě fenomenologické tradici stopuje prof. Palouš situaci dnešního člověka v návaznosti na interpretace Patočkovy a Finkovy. S poukazem ke Komenského filosofii výchovy usiluje předvést filosofii v samé její podstatě jako sókratovský dialog a činnost po výtce vzdělavatelskou, jako babické umění přivádět na svět myšlenky. Právě vzdělávání v původním smyslu slova se ukazuje být prvořadé v dnešní situaci post-moderního, světověkého prolínání světa.

Dialogická figura odpovědnosti a její překročení. Sokratův požadavek osobní absolutní angažovanosti. Křesťanský akcent na lásku k Bohu. Věc „odpovědnost“ se odpoutala a opustila svou původní dialogickou figuru, a to jak v řecké, tak křesťanské tradici. Vláda zákona.Ontologické společenství: moderní chápání skutečnosti opustilo komunitu tvorstva. Vespolné bytí, vzájemná odkázanost, propojenost a souvislost je existenciální charakteristikou každého stvoření. Ekologie sama dává člověku porozumět světu jako domovu: svět jako drama společné existence, symbióza. Ovládavé „úspěchy“ technovědy jako problematická nadvláda.Výchovné uvádění do humánní podoby v běžném rodinném či školním životě. Osobní nezástupnost každého jedince na scéně světa. Lidské nitro jako ohnisko všech relací. Láska jako transcendence. Svoboda, která zakládá nikde nekončící lidskou odpovědnost. Ke každé kapitole jsou připojeny texty pro seminární interpretaci.

Publikace vydaná k výročí Jana Patočky z pera jeho žáka. Filosof Radim Palouš promýšlí názor na bytí jednak z pohledu totalismu, který redukuje přirozenost a chce být nositelem jediné pravdy, jednak z pohledu holismu, jehož podstatou je princip plurality a mnohotvárnosti světa.

Filosofická studie o proměně školy na instituci určovanou dnešní technovědnou civilizací. Obsahuje rozbory Sokratových dialogů, Komenského Boží svět jako školu, výukové antinomie E. Finka, jinost druhého E. Lévinase, edukační odpovědnost P. Ricoeura, pedagogiku komunikace K. Schallera a otevřenou duši J. Patočky. Též pojednává o problému tolerance, o současném věku jako světověku, a o školském vývoji.

Prof. PhDr. Radim Palouš, emeritní rektor Karlovy univerzity a člen pontifikální rady pro kulturu, patří k fenomenologické škole profesora Jana Patočky.Ve své knize staví na jednoduchých příbězích a na pohádkách, aby na základě jejich vnitřních poukazů rozvinul otázky života v dnešní době. V sedmi dopisových souborech probírá proměny ve vnímání času, ve společenském vědění, píše o smrtelnosti, o tělesnosti a sexu, o výchovném konfliktu, jakožto o konfliktu mezi autenticitou a poslušností a o moderně vůbec.