Robert Plomin

Číta: Borek Kapitančik Celkový čas: 8 hodín 48 minút Je naše osobnost utvářena více prostředím, či za vše můžou vrozené dispozice? Otázka, kterou se lidstvo zabývá po staletí, se zdá být s rozvojem genetiky blíže svému rozluštění: pochopitelný vliv mají oba faktory, ale geny v tomto souboji dominují. Jsme, kým jsme ne díky rodičovské výchově, ale vlivem genů, které nám předali.Může se vám tato představa nelíbit, ale je to fakt: čím starší jste, tím více se podobáte svým rodičům. Zděděné rozdíly v DNA představují totiž největší systémovou sílu při formování naší osobnosti, větší, než vlivy prostředí, výchovy, vzdělání, i náhodných událostí a s věkem se jejich exprese zvyšuje! Žijeme v převratné době nových objevů, které mění klinickou psychologii i výzkum, a jakmile naplno vstoupíme do věku personální genomiky, ovlivní nás všechny.Prof. Robert Plomin se genetickému výzkumu věnuje téměř padesát let. Řídí dlouhodobé studie dvojčat, sourozenců a adoptovaných dětí a v knize vysvětluje nejen zákony a metody behaviorální genetiky, ale především dopad často provokativních výsledků výzkumu na mnohá odvětví. Apeluje na rodiče i školské systémy, vybízí k větší toleranci rozdílů mezi dětmi a dokazuje, že genetika představuje hlavní důvod, proč se lidé liší ve schopnostech učení a kognice. Na závěr se zabývá i etickými otázkami vyplývajícimi z možností analýzy genomu embryí i malých dětí a na příkladu rozboru svých polygenních skóre ukazuje, jak statečně čelit svým genetickým výsledkům.Kód života vás nejspíš donutí přehodnotit názory na rodičovství, vzdělávání a události formující život.V audioknihe sa dozviete aj: proč vytrvalost, síla pozitivního myšlení nebo deset tisíc hodin tréninku nezmění váš život natolik, jak se tvrdíže genetickými dispozicemi měníme své okolí, takže čistý vliv prostředí je výrazně menší, než jsme si mysleliproč není výběr školy či rodičovského přístupu hlavním faktorem studijních výsledkůproč je zbytečné vinit se za pár kil navíc, náchylnost k depresím či za pomalé učeníže neexistuje jeden konkrétní gen pro psychické poruchyže polygenní skóre jsou probabilistická, nikoliv deterministická, tedy že geny nejsou osud, ale přesto je dobré jít spíš s nimi než proti nimo úžasných perspektivách léčby navržené na míru konkrétnímu genotypu a o nových možnostech prevenceproč jsou liché obavy, že se budoucnost lidstva zvrhne v rozdělení do genetických kastže genetika je příliš důležitá na to, aby se jí zabývali pouze genetici