Stefan Zweig

Prvé slovenské vydanie klasického diela velikána svetovej literatúry.Stefan Zweig (1881 – 1942) – rakúsky spisovateľ, esejista, prekladateľ, pacifista, humanista bol vášnivý zástanca zjednotenej duchovnej Európy a spolunažívania národov i kultúr. Jeho život výrazne ovplyvnili obe svetové vojny. Proti prvej sa, napriek svojmu odporu k politike, verejne postavil. Tá druhá ho zlomila a stratiac svoje ideály si vzal život. Vo svojej tvorbe neúnavne zdôrazňoval právo človeka na uznanie jeho prirodzenosti, odmietal pokrytectvo a každý neprirodzený tlak. Silne ovplyvnený psychoanalýzou Sigmunda Freuda vykresľoval postavy zmietané vášňami a citmi, či to boli veľké osobnosti dejín alebo iba obyčajní, takmer bezvýznamní ľudia. V roku 1938 emigroval do Spojeného kráľovstva a v roku 1941 do brazílskeho Petrópolisu, kde spolu s manželkou spáchal samovraždu, keď sa k nemu dostali správy o ničení kultúrnych hodnôt nacistami.Jeho skvostný román Opojenie z premeny je príbehom dievčiny, ktorá sa z jednotvárneho života v malej obci dostáva na krátky čas do prostredia veľkomestskej spoločenskej smotánky, kde sa z tejto nenápadnej poštovej úradníčky stáva krásavica obletovaná vrstovníkmi z majetných rodín. Jej „opojenie z premeny" však netrvá dlho.Kniha je plná neuveriteľných kontrastov, pominuteľných stereotypov, vzrušujúcich nevšedností, či premien i neustáleho boja o priazeň a priateľstvo. Zároveň však dokonale vystihuje pocit vnútorného prázdna, ktorý sa po vojne usídlil v mysliach premýšľavých ľudí a zanechal v ich srdciach nezmazateľnú pachuť a trpkosť.Dielo vznikalo začiatkom v začiatkom tridsiatych rokov, no autora od práce na ňom odvádzala ekonomická a politická situácia v Európe. Napokon vyšlo až posmrtne v roku 1982.

Slávna autobiografia viedenského rodáka zachytáva spoločenské a politické zmeny od konca 19. storočia až po začiatok 40. rokov minulého storočia, keď autor spolu s manželkou spáchal v emigrácii samovraždu. Nie je to len milostný list starým časom, ako bývajú niekedy označované úvodné časti jeho memoárov, ale aj svedectvo toho, ako sa predvojnová Európa vrhla do náručia zničujúcej prvej svetovej vojny a odniesla si z toho primálo poučenia, aby sa nevyhla ďalšiemu konfliktu. V knihe zachytil nielen nástup nacizmu a to, „koľko ľudskej dôstojnosti zmizlo v tomto storočí“, ale aj pulzujúci intelektuálny život či premeny morálky na prelome storočí, keď práve dospieval.

Zweigův světově proslulý dramatický román nás zavede do zapadlého a nudného posádkového městečka staré monarchie, kde důstojníci tráví volný čas po kavárnách a vinárnách. Chudý poručík Hofmiller je jakousi náhodou pozván do místního zámku na „diner“ pro přátele a známé. Omámen opulentní nádherou zámeckého prostředí si uprostřed zábavy náhle uvědomí, že opomněl vyzvat k tanci dceru hostitele.Chce své faux pas rychle napravit a v rozčilení si nevšimne, že dívka za stolem je ochrnutá. Mladík se snaží svoji neobratnost odčinit, místo toho se ale zaplétá do kliček vlastních dobře míněných konvenčních lží a ještě konvenčnějších obav z odsudku důstojnických kamarádů. Vzbudí v postižené dívce lásku, kterou neumí a ani nechce opětovat, a protože citlivě vnímá její smutek a osamělost, nechá se unášet vlastním soucitem – s tragickými důsledky.Rozporuplné a netrpělivé je lidské srdce, říká autor. Je soucit zbabělý, který se chce zbavit trapného dojetí cizím neštěstím. Ale je i soucit tvořivý, který je odhodlán trpělivě a účastně vytrvat až do konce svých sil a možná i za něj.

Láska Marie Stuartovny k Bothwellovi náleží k nejpozoruhodnějším v dějinách. ... Vášně nejvyššího stupně totiž nejsou nikdy podrobeny vůli člověka, kterého se zmocnily, všemi svými projevy a následky nenáleží do sféry vědomého života, nýbrž dějí se mimo veškerou odpovědnost. ... Její nesmyslné činy v té době se úplně vymykají z jejího obvyklého, normálního a spíš umírněného způsobu života; původcem všeho jsou její opojené smysly bez vůle a dokonce proti její vůli. Jde jako náměsíčná ve vleku magnetické moci, vstříc neblahému osudu a zločinu. Nedolehne k ní žádná rada, neprobudí ji žádný výkřik a teprve když vnitřní plamen v krvi dohoří, královna zase procitne, avšak vypálená a vypleněná. Kdo jednou prošel takovou výhní, tomu její žár sežehne život.