Viktor Dyk

Číta: Ota Sklenčka Celkový čas: 2 hodiny 26 minút Z komentáře k původnímu LP albu 1218 0501 vydanému Supraphonem v roce 1980:Toto dvoudeskové album přináší záznam slavnostního pořadu z české poezie 19. a 20. století, který uvedla Viola pod názvem Slovo a hlas 22. října 1978 v Dvořákově síni Domu umělců k patnáctému výročí svého vzniku. Scénář zahrnuje čtyřicet básní třiceti šesti autorů a dva prozaické texty, tvořící rámec kompozice.Je pokusem o malé náznakové dějiny novočeské poezie od Jana Kollára a K. H. Máchy až po starší generaci současných básníků....Volba interpretů byla dána především patnáctiletou tradicí Violy. Chtěli jsme, aby v tomto pořadu účinkovali především ti, kdo tuto tradici vytvářeli, a aby se pokud možno sešli právě se svým autorem; aby tedy mohlo dojít k těsné vzájemné vazbě, k citovému i racionálnímu pochopení i ztotožnění,které jediné tvoří z přednesu básně autonomní umělecké dílo, dotvářejíc zázračností hlasu to, co napsal básník.Ovzduší, v němž se slavnostní pořad Slovo a hlas odehrával, je ovšem takřka nezachytitelné a těžko sdělitelné...o tom svědčí naše nahrávka, která je tak v několikerém směru ojedinělým dokumentem. S vědomím této dokumentárnosti ji předkládáme posluchačům - a v tom smyslu by ji měli také přijmout a vnímat.Vladimí Justl

Číta: Eduard Bass, Jan Bor, Josef Čapek, Viktor Dyk, Pavel Eisner, Otokar Fischer, Jaroslav Hurt, Jaroslav Ježek, Jiří Mahen, Josef Svatopluk Machar, Jiří Karásek ze Lvovic, Ludvík Kuba, Jaroslav Kvapil, Helena Malířová, Alfons Mucha, Otakar Nejedlý, Gabriela Preissová, Marie Pujmanová, Václav Rabas, Antal Stašek, Josef Suk, Zdeněk Štěpánek, Bedřich Václavek, Václav Vydra Celkový čas: 1 hodina 34 minút Titul je složen z vyprávění a z dokumentů o osobnostech našeho kulturního života jako např. Eduard Bass, Josef Čapek, Helena Malířová, Gabriela Preissová, Alfons Mucha, Jaroslav Ježek, Václav Vydra a mnoho dalších. Průvodní slovo mají Zdeněk Štěpánek a Milan Friedl, dokumenty a texty vybral k vydání dr. Jan Wenig.

Číta: Vladislav Beneš Celkový čas: 2 hodiny 50 minút Námět Krysaře pochází z Německa, kde opravdu podle báje osoba krysaře žila. Ten měl za úkol čistit město Hameln od škůdců v podobě krys. Obyvatelé města ho považují za méněcenného a zesměšňují ho, jemu je to však jedno až do té doby, než se zamiluje do vesničanky, která ho ubytuje ve svém domě. Krysař vyhání krysy hraním na svoji píšťalu, ale radní nejsou stále spokojeni, a tak mu nechtějí zaplatit. Tím autor poukázal nejen na zesměšňování funkcí a osob, podoby lásky, ale i na problémy té doby. Podle knižní předlohy vznikl film (2003) a muzikál (1996).

Číta: Petr Pelzer, Alois Švehlík, Václav Postránecký, Věra Galatíková, Miroslav Moravec, Rudolf Hrušínský, František Němec, Jiří Klem, Pavel Soukup, Stanislav Fišer, Helena Friedrichová, Veronika Jeníková, Bohumil Švarc, Julie Jurištová, Josef Kemr, Jan Schánilec, Jana Březinová, Jana Šulcová Celkový čas: 1 hodina 38 minút Z komentáře režiséra Tomáše Vondrovice k prvnímu vydání hry v roce 1995: Zmoudření Dona Quijota je pro mě jedním z nejkrásněších snímků, které mi bylo dopřáno natočit. Měl jsem a dodnes ho mám rád z několika důvodů. Především pro hru samu, od mládí jsem ji ctil  jako jednu z oněch "erbovních her srdce", s nimiž bych se rád někdy setkal; ale také proto, že, domnívám se, její akustický přepis v mnohém vyhovuje básnickému originálu V.Dyka věrněji, než to může dokázat jeviště - hra na fantazie tu není vymezena hmotným prostorem, milenci nepotřebují malované hory - a rána, kterou Quijote utrží v souboji, nevyžaduje rozličného komparsu. Dalším důvodem je, že jsem měl možnost vybrat si ideální soubor, který by se na jevišti sotvakdy mohl sejít; nemyslím tím na dva představitele hlavních rolí, pana J. Kemra a pan R. Hrušínského,  ale skutečně na celý soubor a výkony všech dalších herců - však také práce probíhala podle toho, brali jsme jen to nejlepší a nenenechali se tísnit časem ani jinými vnějšími okolnostmi. Samozřejmě dominantní role i výkony obou pánů - pravých mistrů svého oboru - nelze zapomenout; dnes už si své dialogy o věčném ideálu, kráse a lásce doříkávají na jiné scéně,  kde, jak věřím, nešťastné Quijoty nesužuje malost, závist ani nepochopení. Je paradoxní (ale možná i zákonité), že tenhle snímek čekal na okamžik, kdy bude smět spatřit světlo světa, víc než šest let.  Jsem opravdu rád, že ta chvíle nadešla, i když mě naplňuje jistým zármutkem fakt, že se jí nedočkal ani jeden z protagonistů. Básnické poselství Viktora Dyka se tak - kouzlem nechtěného - stává i posledním hereckým vzkazem pana Kemra pro ty, kteří chtějí naslouchat.