W.J. Stankiewicz

Political probings. Nové česko-anglické vydání aforismů, jež upozorňují na pociťovaná i opomíjená nebezpečí dnešního světa: relativismus, manipulativní žargon či zažité myšlenkové stereotypy. Autor, politický filosof W. J. Stankiewicz, si po desetiletí razil cestu konceptuální změtí mnoha typů politické teorie, ale přitom se vyhýbal kategorizacím, uzavřeným definicím a postupům v rámci ustavených systémů. Zřejmě i proto mu forma krátkých textů a aforismů - konfuciánský pokus „zapálit svíčku raději než proklínat temnotu" - tolik vyhovovala. Jeho myšlení bylo nesmlouvavě racionální, ale zároveň otevřené a vnímavé k novým tématům globalizovaného světa. Stankiewicz při formulaci svých často nekompromisních a „politicky nekorektních" názorů nikdy nepouštěl ze zřetele hierarchii hodnot, dovedl se však přitom vyhnout povrchnostem a banalitám.

Klasické koncepty ve věku relativismu. Tato kniha ukazuje, jakými cestami se ubírají myšlenky neoklasicky orientovaného politického teoretika. Jak autor praví v Úvodu k českému vydání, „,Neoklasicismus‘ ovšem v tomto kontextu neznamená pouze ‚renesanci‘ ‚klasických konceptů‘ – a zároveň předpoklad konceptů nové generace přizpůsobených naší době – nýbrž i vyjádření toho, že si je autor vědom své spřízněnosti s takovými novými – v daném případě postmoderními – koncepty. (…) Takový neoklasicismus neukazuje na žádný statický soubor idejí či zásad odrážejících klasické vzory, nýbrž spíše se snaží ukázat, jak tkát strukturu politické společnosti způsobem, který se přímo vztahuje k veliké tradici a přitom je vhodný pro člověka dnešní doby. V textu, jenž tak vzniká (v nové ‚tkanině‘) nenajdeme kategorická vyhlášení toho, ‚co je‘ nebo co by bylo třeba si o tom myslet (taková prohlášení jsou přitom pro moderní psaní v oboru společenských věd nemálo charakteristická), žádnou ideu ‚zmrzlého textu‘, nýbrž pokus zapříst se čtenářem tichý dialog. (…) Za autorským záměrem se skrývá didaktický cíl: naučit čtenáře, jak myslet, jak se tím, že se postaví textu, nechat vtáhnout do samotného umění teoretizace. (…) Číst si o člověku, o státu a o vztahu mezi člověkem a politickým společenstvím v jeho rozmanitých důsledcích, což je vlastní podstatou politické teorie, a činit tak se soustředěním, jehož si tento předmět žádá, to je krok k pochopení místa politické filosofie v dějinách lidstva a ke správnému pojetí role čtenáře-občana uplatňujícího svou tvůrčí ctižádost.“

Ideologie na sklonku dvacátého století. Kniha je zamyšlením nad hlavními ideologiemi sklonku dvacátého století či přesněji – jak uvádí sám autor – „výkladem konzervatismu, rozborem liberalismu, obžalobou socialismu a nekrologem komunismu“. Stankiewiczův přístup je zakotven v tradici politické filosofie, takže jednotlivé směry a předpoklady, které stojí v jejich pozadí, jsou „brány za slovo“ důsledněji, než dnes bývá zvykem, a bez ohledu na to, že některé formulace dnešnímu uchu znějí až provokativně a politicky nekorektně.V závěrečné části autor dospívá k novému pojetí politické ideologie, jež má umožnit „repatriaci“ tohoto konceptu a jeho nové uplatnění v současné i budoucí politické teorii.