Zdeněk Matějček

Číta: Miroslav Černý Celkový čas: 3 hodiny 58 minút Renomovaný dětský psycholog Zdeněk Matějček si se zamýšlí nad tím, jak prohřešky dítěte nikoli trestat, ale jak je předvídat a jak jim zabránit. Význam odměn a trestů je ve výchově zřejmě stále týž. Jen v různých dobách a společnostech se jedno nebo druhé více nebo méně zdůrazňuje a uplatňuje. Světově uznávaný dětský psycholog Zdeněk Matějček si dovoluje pozvat posluchače, aby se spolu s ním zamýšleli, proč, kdy a jak máme dát ve výchově svých dětí přednost tomu "po dobrém" nebo "po zlém". Jako první krok na cestě ke správné výchově zdůrazňuje porozumění sobě sama a pochopení dítěte. Dobře může potrestat dítě jenom ten, kdo je má rád. I ten nejlépe míněný trest však špatné chování jen zastavuje, ale sám o sobě nic dobrého nebuduje. Je proto třeba soustředit svůj pedagogický vtip a umění ne na to, jak prohřešky dítěte trestat, ale jak je předvídat a jak jim zabránit. Jak na to, ukazuje tato audiokniha. Prof. PhDr. Zdeněk Matějček, CSc. (1922–2004) světově uznávaný dětský psycholog, který se průkopnicky věnoval studiu podmínek vývoje dětí v ústavech - v prostředí psychického strádání neboli deprivace. Moderní reformátor péče o děti, zdůrazňující nezastupitelnou úlohu rodiny. Narodil se ve východních Čechách, jeho otec byl ředitelem kladrubského hřebčína. Právě sem se Matějček rád vracel ve vzpomínkách. Byl také spoluzakladatelem a prvním předsedou sdružení, které do terapie dětí zapojilo i domácí zvířata, například psy nebo koně. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval češtinu a filozofii (jejíž součástí byla tehdy i psychologie). V roce 1950 nastoupil jako psycholog v Sociodiagnostickém ústavu v Praze, jehož úkolem bylo sledovat mimo jiné vývoj dětí v kojeneckých ústavech a v dětských domovech. Spolu s Josefem Langmeierem zde vytvořil originální a světově objevné dílo o psychické deprivaci. Na základě pravidelného a mnohaletého sledování vývoje dětí v dětských domovech prokázali autoři, že ústavní výchova představuje závažné ohrožení duševního a sociálního vývoje dětí a její negativní důsledky poznamenávají tyto děti jako skupinu až do dospělosti. Na konci života prohlásil „Rozumět znamená pomáhat“.

Kritické periody vývoje, těhotenství, první chvíle spolu, jak na školáky, pocit méněcennosti, výchova k odpovědnosti, strach a úzkost dětí... Prof. Matějček odpovídá na základní otázku: „Kdy je při výchově pro co vhodná doba a co kdy nepromeškat?“ Ve svém výkladu srozumitelně spojuje poznatky dnešní vědy i praktické zkušenosti vlastní i dalších psychologů a pedagogů.A jak autor sám slibuje: „Bude v tom jistě i dost mých vlastních osobních postojů a možná i libůstek, takže mi nezbývá než prosit laskavého čtenáře jednak o shovívavost a jednak o jeho vlastní tvořivé uvažování na dané téma.“ Kniha je určena především rodičům, ale i učitelům a vychovatelům a všem, kdo přemýšlejí o výchově a jejích možnostech.

V době tak znejištěné, jako je ta naše, se jistě vyplatí sáhnout ke „klasice“, k níž dnes nepochybně patří i kniha Nové vydání knihy významného českého psychologa. Rodiče a děti slavného dětského psychologa profesora Matějčka. V téměř stovce drobných i šířeji rozpracovaných kapitolek, které provázejí nově narozeného človíčka až za práh jeho dospělosti, se autor zastavuje u problémů, s nimiž se setkává každá rodina. Přináší je na svět dítě, nesou si je však v sobě i rodiče. Tento zorný úhel – rodiče a děti – proto v Matějčkově práci jednoznačně převažuje. Kniha je určena především mladým rodičům, prarodičům, vychovatelům, pedagogům a koneckonců všem, kdož chtějí prostřednictvím dětského světa porozumět světu a životu vůbec.

Kritické periody vývoje, těhotenství, první chvíle spolu, jak na školáky, pocit méněcennosti, výchova k odpovědnosti, strach a úzkost dětí. Prof. Matějček odpovídá na základní otázku: „Kdy je při výchově pro co vhodná doba a co kdy nepromeškat?“ Ve svém výkladu srozumitelně spojuje poznatky dnešní vědy i praktické zkušenosti vlastní i dalších psychologů a pedagogů. A jak autor sám slibuje: „Bude v tom jistě i dost mých vlastních osobních postojů a možná i libůstek, takže mi nezbývá než prosit laskavého čtenáře jednak o shovívavost a jednak o jeho vlastní tvořivé uvažování na dané téma.“ Kniha je určena především rodičům, ale i učitelům a vychovatelům a všem, kdo přemýšlejí o výchově a jejích možnostech.

Publikace Psychické deprivace v dětství J. Langmeiera a Z. Matějčka zaznamenala již po svém prvním vydání v r. 1963 značný ohlas. Průlomová práce, ve které autoři citují díla západních expertů i výsledky z vlastní praxe s ohroženými dětmi, popisuje pojem psychické deprivace u dětí v ústavní péči a nepříznivých rodinných poměrech. Metodologicky důkladné dílo se nezastavuje u odborného posouzení problému, ale klade do popředí zájmy dítěte a humanistický přístup. Oba autoři se u nás významně zasloužili o to, aby se péče o opuštěné děti sestávala z vhodné kombinace péče ústavní a podporované péče rodinné či pěstounské. Ovlivnili též zakládání prvních SOS dětských vesniček. Psychická deprivace v dětství je stále doporučovanou základní literaturou pro studenty psychologie, pedagogiky a sociologie, ocení ji však každý, kdo se věnuje problematice ohrožených dětí. Čtvrté vydání díla je opatřeno předmluvou profesorky Vágnerové a aktualizovaným výběrem literatury k tématu.

V době tak znejištěné, jako je ta naše, se jistě vyplatí sáhnout ke „klasice“, k níž dnes nepochybně patří i kniha Rodiče a děti slavného dětského psychologa profesora Matějčka. V téměř stovce drobných i šířeji rozpracovaných kapitolek, které provázejí nově narozeného človíčka až za práh jeho dospělosti, se autor zastavuje u problémů, s nimiž se setkává každá rodina. Přináší je na svět dítě, nesou si je však v sobě i rodiče. Tento zorný úhel – rodiče a děti – proto v Matějčkově práci jednoznačně převažuje. Kniha je určena především mladým rodičům, prarodičům, vychovatelům, pedagogům a koneckonců všem, kdož chtějí prostřednictvím dětského světa porozumět světu a životu vůbec.

Publikace Psychické deprivace v dětství J. Langmeiera a Z. Matějčka zaznamenala již po svém prvním vydání v r. 1963 značný ohlas. Průlomová práce, ve které autoři citují díla západních expertů i výsledky z vlastní praxe s ohroženými dětmi, popisuje pojem psychické deprivace u dětí v ústavní péči a nepříznivých rodinných poměrech. Metodologicky důkladné dílo se nezastavuje u odborného posouzení problému, ale klade do popředí zájmy dítěte a humanistický přístup.

V úvodní části publikace vymezují autoři pojem dyslexie, zabývají se jejím neurobiologickým základem, výskytem, příčinami i jednotlivými specifickými poruchami. V následujících kapitolách představují výsledky výzkumného projektu zaměřeného na dyslektické školáky, jejich rodiče, učitele a spolužáky. Analyzují například názory na problémy spojené s dyslexií, míru informovanosti a sebehodnocení. Text je doplněn množstvím grafů a tabulek, na závěrečné shrnutí navazuje doporučení pro praxi.

Co malé děti nejvíce potřebují? To je otázka, která předznamenává celou řadu úvah nad různými tématy ze světa vědy o dětské duši. Odpověď je složitá i jednoduchá zárověň – mnoho věcí, ale snad nejvíce jistotu ve vztazích k lidem z nejbližšího okolí. Poutavá, často velmi osobní a hluboká zamyšlení známého dětského psychologa probírají potřeby dětí a úkoly rodičů, vychovatelů a psychologů jsou určená rodičům i ostatním vychovatelům.

O výchovných odměnách a trestech.Umění odpouštět.Výchovné prostředky a situace pro jejich využití.

Autor shrnuje praktické zkušenosti ze své mnohaleté poradenské práce, při níž vyšetřil přes třicet tisíc dětí. Hlásil se k biopsychosociálnímu přístupu, zároveň v knize zdůrazňuje tvořivost a respekt k jedinečnosti svých malých klientů.Ještě více než o vědecký výklad témat mu jde o zpracování osobní zkušenosti a o osobní vyznání. Mezi probíraná témata patří: obecné zásady dětského psychologického poradenství a psychologického vyšetření dětí, poruchy učení, mentální retardace, mozkové dysfunkce, smyslové vady, poruchy emocí a chování vzniklé v dětství a pod.S těmito tématy se běžně setkávají pracovníci v pedagogicko-psychologických poradnách i další lidé, kteří pracují s dětmi ve věku povinné školní docházky a před nástupem do školy. Knihu také dobře využijí studenti psychologických, pedagogických a pediatrických oborů. Publikace vychází v aktualizovaném vydání, které připravila PhDr. Jarmila Klégrová, dětská psycholožka a dcera prof. Matějčka.