Zdeněk Vašíček

Vašíčkovy eseje nad díly Andreje Platonova, Borise Pasternaka, Josepha Conrada, Josefa Váchala, Josefa Lady, Ernesta Gellnera, Alana D. Sokala a dalších se soustřeďují na otázku vztahu skutečně obecných, vědeckých pojmů k výrazům „běžného“ jazyka. Zkoumá se zde konstituce pojmů (předpojmy, ideje-matky, vůdčí ideje, zakladatelské mýty) a jednotlivě jsou vyšetřovány celek, obraz, krajina, styl, banalita, metafora.

Knihu tvoří osmnáct esejů z let 1996-2003 a uzavírá ji rozhovor s autorem. Tématem, pokaždé nově formulovaným, k němuž se texty soustřeďují, je otázka vztahu skutečně obecných, vědeckých pojmů k výrazům "běžného" jazyka. Zkoumá se zde konstituce pojmů (předpojmy, ideje-matky, vůdčí odeje, zakladatelské mýty). Jednotlivě jsou vyšetřovány celek, obraz, krajina, styl, banalita a metafora. V souvislosti s tím jsou diskutovány vztahy mezi jazykem každodennosti a universy vědy, filosofie a literatury.

Kniha představuje výbor prací Zdeňka Vašíčka z let 1979-2008. Spoluautorkou tří textů je Francoise Mayerová. Spojujícím tématem je zkoumání toho, jak se zdánlivě jednoduché, základní pojmy jako mimo jiné minulost, současnost, paměť a dějiny proměňují, jak bývají rozličně akcentovány a naposled jak jsou využívány i zneužívány.