Duchovní život

V této knížečce hovoří autor o "daru jazyků" - o glosolalii - způsobem, který je srozumitelný nejširší čtenářské veřejnosti. V první části výkladu shromáždil informace, které o glosolálii přináší Nový zákon z dob apoštolských. Představuje užívaný slovník a různé popisy daného charismatu.V druhé části shrnuje hlavní hypotézy týkající se původu a duchovního významu daru jazyků. Ve třetí části odpovídá na několik otázek, aby napomohl dobrému využívání modlitby v jazycích v dnešní církvi a překonání různých nedorozumění, plynoucích zejména z neznalosti.

Znovu objaviť poslušnosť... V skutočnosti ide o staronový objav. Ak sa pri tomto slove strasieme, tak bezpochyby preto, že sa nám už vytratil zmysel i krása opravdivej poslušnosti, ktorá je vyjadrením synovskej dôveryplnej lásky k nášmu nebeskému Otcovi. Človek sa poslušným nerodí, ale stáva. Boh nás pozýva na duchovnú púť, na ktorú sa môžeme vydať, ak prijmeme podnet Ducha Svätého. Autor nám približuje trasu tohto putovania; vyznačuje jednotlivé etapy, ťažkosti ale i krásu a plodnosť. Uvidíme dosť dôvodov, aby sme celou dušou zatúžili po takejto synovskej poslušnosti.

Božie plány s každým človekom sú jedinečné a majú jediný cieľ: nasmerovať ho k večnému životu. Život autora Thomasa Mertona nebol vždy ideálny. Zažil aj chvíle, možno to boli roky, ktoré by zo svojho života najradšej vymazal. Práve jeho kľukatá cesta k duchovnej zrelosti, mu dala mnohé vedomosti, ktoré využíva v knihe Duchovní vedení a rozjímaní. Opisuje zmysel a účel duchovného vedenia.

Platí toto zaslíbení i pro dnešní církev?. Je toto zaslíbení a poslání platné i dnes a v dnešní církvi, žijící uprostřed světa špičkové medicíny?Uprostřed světa léčitelů a různých podivných uzdravovatelů?A především uprostřed světa stále plného nemocí, bolestí a fyzického i duchovního utrpení?A jestliže je platné i pro dnešní církev, pro naše farní obce, pro naše křesťanská společenství, pro nás osobně, jakým způsobem lze toto poslání prakticky uskutečňovat?Jaké v něm má místo církev jako celek?Jakou roli zde mají zaujmout kněží a jakou laici? To vše jsou otázky, na které se alespoň částečně pokoušejí odpovědět autoři jednotlivých příspěvků sborníku.

První týden ignaciánských exercicií. Rozjímaní na základě Duchovních cvičení svatého Ignáce z Loyoly.Kniha u nás dobře známého autora nabízí praktickou pomoc všem, kdo touží prožít duchovní obnovu metodou exercicií sv. Ignáce. Autor vychází z vlastní bohaté praxe s vedením duchovních cvičení. Kniha může pomoci těm, kdo prožívají exercicie organizovaným způsobem ve skupině, i těm, kdo je chtějí prožít v soukromí vlastního domova.V úvodu autor poskytuje užitečné praktické rady, jak vytvořit patřičné vnější podmínky a jak dosáhnout vnitřní dispozice pro otevření se Božímu působení. V části s vlastním rozjímáním spojuje starozákonní texty s texty evangelií a představuje tak nové souvislosti, které doprovází citlivým a velmi osobním úvodem k rozjímavé modlitbě.V druhé části knihy obrací autor čtenářovu pozornost k závažným skutečnostem duchovního života, jakými jsou zpytování svědomí, role lidských citů, strach, lidská sexualita, duchovní doprovázení a rozlišování duchů.Kniha je jednou zo série Ignaciánskych cvičení:Kde jsi, Adame? (1. týždeň)Dej mi napít (2. týždeň)V Jeho ranách (3. týždeň)Viděli jsme Pána (4. týždeň)Zástupy žasli nad jeho učením (syntéza)

Druhý týden ignaciánských exercicií. Rozjímaní na základě Duchovních cvičení svatého Ignáce z Loyoly.“Je prokazatelné – píše Pius XI. – že mezi všemi metodami konání duchovních cvičení má jedna naprosté prvenství. Hovoříme o metodě užívané svatým Ignácem z Loyoly. Tato podivuhodná knížečka, malá svým rozsahem, ale plná moudrosti, zazářila od doby svého slavnostního potvrzení..." (z encykliky Pia XI. Mens nostra)Kniha je jednou zo série Ignaciánskych cvičení:Kde jsi, Adame? (1. týždeň)Dej mi napít (2. týždeň)V Jeho ranách (3. týždeň)Viděli jsme Pána (4. týždeň)Zástupy žasli nad jeho učením (syntéza)

Pátý týden ignaciánských exercicií - syntéza. Rozjímaní na základě Duchovních cvičení svatého Ignáce z Loyoly.Než byla Duchovní cvičení oficiálně potvrzena papežem Pavlem III. v roce 1548 a než si dobyla jakéhokoli veřejného úspěchu, byl si Ignác už dobře vědom mimořádného pokladu, který měl v rukou. V dopisu jednomu ze svých pozdějších spolubratří píše se sobě vlastní pokorou a prostotou: “Cvičení jsou tím nejlepším, co si jen v tomto životě mohu přát k tomu, aby člověk mohl sám osobně užívat plodné pomoci a také ji přinášet druhým.” Nešlo o lacinou chválu člověka nadšeného sebou a svým dílem.Od prvního úředního potvrzení Apoštolským stolcem se k Duchovním cvičením vyjádřilo dalších třicet papežů. Nepochybně nejdůležitějším dokumentem zabývajícím se Cvičeními je encyklika Pia XI. Mens nostra: “Je prokazatelné – píše Pius XI. – že mezi všemi metodami konání duchovních cvičení má jedna naprosté prvenství. Hovoříme o metodě užívané svatým Ignácem z Loyoly. Tato podivuhodná knížečka, malá svým rozsahem, ale plná moudrosti, zazářila od doby svého slavnostního potvrzení (…) jako nejmoudřejší a jedinečně všeobecný kodex pravd potřebných k vedení duší na cestě spásy.” Jan Pavel II. nazval Duchovní cvičení “mimořádně účinným prostředkem hluboké obnovy křesťanského života.Kniha je jednou zo série Ignaciánskych cvičení:Kde jsi, Adame? (1. týždeň)Dej mi napít (2. týždeň)V Jeho ranách (3. týždeň)Viděli jsme Pána (4. týždeň)Zástupy žasli nad jeho učením (syntéza)

Chtěl bych vám na těchto stránkách nabídnout k zamyšlení věc, která mi leží na srdci již několik let - spiritualitu čekání, které je v naší době tak důležité.Jak mluvit o pokoji? Chtěl bych vám v této útlé knížečce nabídnout teologii slabosti.

Kniha věnovaná tajemství povolání každého křesťana. Autor se zamýšlí nad tím jak tuto výzvu přijmout.

Autor vychází z pojetí člověka, které neopomíjí jeho duchovní stránku. Léčit jen psychiku, když je v mnoha případech zasažena i duchovní oblast, nestačí. Člověk potřebuje být uzdraven celý, ve všech dimenzích svého bytí.

Jak svobodně jednat a myslet v konzumní společnosti. Je možné, aby lidé konzumní společnosti, často znudění a deprimovaní, byli hluboce svobodní ve svém jednání a ve způsobu myšlení? Odpověď zní ano, ovšem za předpokladu, že se dopracujeme globálního pohledu na člověka, tedy pohledu, který bude brát na vědomí jeho morální konflikty a současné hodnoty jako důslednost, integritu a solidaritu jakožto důležitou alternativu konformismu obecně předkládaných kulturních vzorů.Už nestačí promlouvat k člověku jenom o jeho neuspokojených potřebách. Člověk se realizuje, když se mu podaří najít smysl života, to je, když pojímá život jako úkol, který je třeba plnit tak, že se svobodně a odpovědně rozhodujeme. V této souvislosti je svoboda nazírána jako vnitřní dispozice, která dovoluje čelit jakékoli situaci, i té zcela negativní, s vědomím hodnoty a důstojnosti lidské bytosti. Každodenní realita, složená často z nedorozumění a násilí, se tak stává výzvou k znovuobjevení lidstva, „lidstva hledajícího přesvědčivé důvody pro svůj růst a pro svou naději”.

Ať chceme nebo nechceme, nejjistější věc v tomto životě je smrt. Nic nepomůže zahalovat ji diskrétním mlčením. Čím je a co znamená v životě křesťana, to se snaží nastínit světoznámý duchovní autor a papežský kazatel R. Cantalamessa.

Otčenáš, Modlitba k Duchu Svatému, Modlitba svatého Efréma. Olivier Clément (1921), francouzský pravoslavný teolog a spisovatel, v této knížce komentuje tři modlitby. První je všekřesťanský Otčenáš, dalšími pak modlitby našich východních bratří - modlitba k Duchu svatému (Králi nebeský, Utěšiteli...) a modlitba svatého Efréma.Vůdčí nití autorových meditací, teologických a duchovních současně, by mohla být jeho slova z komentáře k Otčenáši: "...celé liturgické bohatství církve, celé její asketické a duchovní dědictví není ničím jiným než symbolikou a prostředkem našeho setkání s Kristem a našeho života v něm."

Teologie* Metoda* Spiritualita* Praxe. "Lectio divina" je četba Písma svatého. Ale není to obyčejná četba, je to vnikání do Písma svatého až k jeho podstatě. Církevní Otcové i středověcí mniši se živili v modlitbě i v životě Písmem svatým.Později je nahrazovaly rozjímavé knihy, které se čím dále od něho vzdalovaly. II. Vatikánský koncil vyzval k návratu k Písmu svatému, ale neměl možnost vykládat, jak se má číst. To je úkol "lectio divina".

Je možné věřit v člověka? Prostá zkušenost vidí děsivé krutosti, jichž je člověk schopen, a tuto víru odmítá.Je však možné žít bez víry v člověka?Jak bychom bez ní byli schopni žít a pracovat pro druhé v rodině a ve společnosti? Těmito a podobnými otázkami se zabývají tři texty Jacqua Maritaina, které se zamýšlejí nad hodnotou člověka. Ateismus, který je předmětem prvního textu, je rozhodnutí vyloučit Boha z vlastního života. Ale co jiného pak může být cílem člověka, než on sám?Tolerance, o níž jde v druhém textu, je úsilí přiznat právo na existenci i člověku, jehož myšlení a jednání je poznamenáno zlem nepravdy a zloby.Víra v člověka je vlastním tématem třetího textu. Co je vlastně základem víry v člověka? - To všechno jsou otázky, kterým se nevyhne nikdo, kdo se snaží žít pro Boha a pro člověka uprostřed tohoto svízelného světa.

Knižní rozhovor s Raniero Cantalamessou vedený novinářem S. Gaetou, který je věnován aktuálním problémům církve a společnosti přelomu tisíciletí.Předmluva: kard. Roger Etchegaray.

Cílem tohoto "malého úvodu" je představit prostřednictvím meditací nad jednotlivými články Apoštolského vyznání víry prostým a hutným stylem křesťanskou víru jak věřícím, tak nevěřícím čtenářům.Úvahy vznikly ze setkání s živým Bohem v církvi, jež je společenství smlouvy, ve snaze přivést čtenáře k radosti z tohoto setkání, která může změnit život.

Hluboká proměna prostřednictvím duchovních cvičení. Věhlasný duchovní autor, indický jezuita, předkládá vlastní zkušenosti s ignaciánskými exerciciemi. Podněty obsažené v této knize mohou pomoci čtenáři uskutečnit odevzdání celého svého života Bohu. Odevzdání se, ke kterému autor vede, umožňuje i efektivní zapojení do služby církve.

Svaté město ve světle Starého a Nového zákona. Čtenář především užasne, že tuto knihu, prozrazující hlubokou a dopodrobna prorozjímanou znalost Písma svatého, nenapsal kněz, ale ženatý jáhen, otec tří dětí. Vede nás jako za ruku od stvoření prvního člověka na "svaté skále" Jerušalaimu po křivolakých cestách putujícího lidu až k zářivým výhledům na Jeruzalém nebeský v Apokalypse.Místo, od počátku vyvolené Bohem, kde se odehrávají všechny klíčové události, vyvstává před naším zrakem jako těžiště celých dějin. Některá autorova tvrzení mohou ovšem vyvolat diskusi. Ale vcelku bude toto dílo zajímat nejen křesťany všech vyznání, ale i naše "starší bratry a sestry", kteří se hlásí k praotci Abrahámovi a k Mojžíšovi a kterým se zde dostává plného zadostiučinění. (Což není zanedbatelné zejména v této době, kdy se znovu ozývají rasistické tendence.)Rozhodně máme všichni v této knize základnu pro mezikonfesijní dialog, a hlavně pro vzájemné porozumění a spolupráci.

Čtvrtý týden ignaciánských exercicií. Závěrečný díl kompletu duchovních cvičení známého polského autora, které se mohou stát inspirací pro jednotlivce i společenství. Knihy vycházejí z duchovních cvičení Ignáce z Loyloy a snaží se poskytnout podněty k rozjímání nad inspirativními pasážemi z Písma.Kniha je jednou zo série Ignaciánskych cvičení: Kde jsi, Adame? (1. týždeň)Dej mi napít (2. týždeň)V Jeho ranách (3. týždeň)Viděli jsme Pána (4. týždeň)Zástupy žasli nad jeho učením (syntéza)

Poslání ženy v církvi. Biblické exercicie zaměřené na postavu Panny Marie. Neokázalá forma, kterou autor zvolil dává prostor pro zamyšlení a meditaci.

"Na těchto stránkách nehledejte profesionálně sestavený obraz politické situace v Bosně a Hercegovině, ještě méně pak odborný popis pohybů vojsk nebo působivou reportáž žurnalisty, který se pídí po silných dojmech. Najdete tu spíše spontánní vylití srdce..."Odporúčame Vám: Moje srdce zvíťazí.

Text byl původně napsán anglicky na žádost přátel z ciziny. Překvapil mě zájem o něj jak v cizině, tak u nás, kde si jej přeložili do češtiny, opisovali a množili. Jeho vznik vychází z praxe. V šedesátých letech ke mně začali chodit lidé, kteří chtěli vědět, jak se meditativně modlit. Nebyli to jen křesťané, ale i zájemci o jiné víry a ateisté. Modlitba byla přizpůsobena tak, aby byla přístupná každému. Při těchto meditacích jsme zakoušeli inspiraci z Ducha svatého, a tak docházelo k obrácení. Dnes, kdy už je tolik pěkných knih se ptám, má tento text ještě co říci?

Texty přednášek z konference konané v Alexandrii. Jsem ambiciózní blázen, nadšenec, mám jasné vědomí své křehkosti a slabosti. Chci změnit tvářnost Egypta a celého světa, odmítám přitom dávat si nějaké hranice pro své sny a touhy, protože si myslím, že Bůh může nechat rozkvést a uzrát na hnojišti mé osoby a mého života "obrovskou sklizeň lásky". Tato slova stručně charakterizují autora a jeho životní krédo.

Úvahy o vzdělání se zvláštním zaměřením na výuku angličtiny ve vyšších třídách. Tak jako se například tělesa řídí zákonem zemské přitažlivosti, má svůj zákon i tvor jménem člověk. Staří myslitelé nazývali tento zákon, který byl znám v různých civilizacích a různých dobách, "zákonem (lidské) přirozenosti".Porovnáme-li mravní naučení starých Egypťanů, Babyloňanů, Číňanů, Řeků či Římanů, zjistíme mezi nimi zásadní shodu a možná nás překvapí, že se podobají i mravním naučením našim. Autor této pozoruhodné studie upozorňuje na to, že zpochybnění těchto společně sdílených hodnot či snaha nahradit je "lepšími" či "rozumnějšími" nutně vyústí ve zničení toho, co je nám jako lidským bytostem vlastní.Titul vyšiel v novom vydaní: Zničení člověka (2017).

Když se ptáme v našich modlitbách, co je to pokora, Bůh nám ukazuje na Marii. Jak ale získat pokoru? Nestačí si říci: já jsem pokorný, já chci být pokorný. Cítíme, že to tak nejde. Budeme ji tedy hledat u Marie, zamyslíme se v této knížečce nad několika řádky z Písma. Maria tam vystupuje tak pokorně, že ji téměř nevidíme ani v Písmu, ani ve vykupitelském díle. Kéž nám Duch svatý pomáhá poodhalit tuto Mariinu skrytost.

úvod Josefa Ratzingera. V rozhovorech se svatým Pavlem od Kříže nám Martin Bialas umožňuje navštívit tak říkajíc "základní kurz" ve škole lidství. (z úvodu Josefa Ratzingera)

Kniha, která se zabývá fenoménem modlitby a otdpovídá na otázku jak se máme modlit.

Tato kniha má umožnit přístup k podstatě dnešní obnovy v Duchu svatém v křesťanském světě. Opírá se o zkušenosti s takzvanými semináři charismatické obnovy, ale též s duchovními cvičeními svatého Ignáce a pokouší se mezi nimi vybudovat spojující most. Tím chce docílit vzájemného doplnění a obohacení.

Třetí týden ignaciánských exercicií. “Je prokazatelné – píše Pius XI. – že mezi všemi metodami konání duchovních cvičení má jedna naprosté prvenství. Hovoříme o metodě užívané svatým Ignácem z Loyoly. Tato podivuhodná knížečka, malá svým rozsahem, ale plná moudrosti, zazářila od doby svého slavnostního potvrzení (…) (encyklika Pia XI. Mens nostra)Kniha je jednou zo série Ignaciánskych cvičení: Kde jsi, Adame? (1. týždeň)Dej mi napít (2. týždeň)V Jeho ranách (3. týždeň)Viděli jsme Pána (4. týždeň)Zástupy žasli nad jeho učením (syntéza)

V tomto pojednání chce autor vylíčit spásnou zvěst Bible, aby se čtenář cítil být pozván k hledání biblické odpovědi na své nejhlubší otázky a na cesty k naplněnému lidství. Omezil se na nejdůležitější biblické obrazy vtělení a ukázal, že v Bibli existují různé obrazy, které nám popisují vtělení a učí nás je chápat.Tajemství našeho vtělení v Ježíši Kristu se snaží uchopit různými obrazy, přitom si však uvědomuje, že to jsou vždy jen pokusy, jak učinit nepochopitelné pochopitelným. Za vším vždy zůstává tajemství božské lásky. Abychom porozuměli novozákonním textům o vtělení Ježíše Krista, musíme je číst na pozadí Starého zákona. Proto před novozákonními obrazy vtělení vykládá i některé starozákonní představy.

Touto drobnou teologickou studií přispívá autor do diskuse o tajemství Boží Trojice. Jeho úvahy nevybočují z rámce rozprav, jež se po staletí vedou v teologii řecké a latinské, v níž se shodně říká, že Duch vychází od Otce. Latinská však navíc podává argumenty, že vychází také ze Syna. Je tedy naléhavým úkolem teologie nalézt nějaký styčný bod, aby Duch, který je zosobněním božské harmonie a božského společenství lásky, přestal být v církvi příčinou nesouladu a rozdělení.K dosažení tohoto cíle se autor opírá originální způsobem o autentické texty Písma víc, než se to v souvislosti s pojednávaným tématem dělo dosud. Zjistíme, že Písmo vlastně v tom nejzákladnějším potvrzuje legitimitu závěrů jak teologů řeckých, tak i latinských. Předmluvou doprovodil kardinál Miloslav Vlk.

Individuálních exercicií a exercicií pro všední den je dnes velmi zapotřebí. S těmito dvanácti meditacemi se můžete stáhnout do ticha a po dvanáct dnů se nechat texty bible a jejich výkladem inspirovat k osobní modlitbě, nebo si pomocí této knížky udělat exercicie ve všední dny. Obzvláště se k tomu nabízí doba postní a adventní.

Proč a jak se zpovídat. Zamyšlení nad svátostí smíření jako jedním z nejsilnějších impulsů v našem duchovním životě.

Soubor příběhů a lidských osudů, které posloužili autorovi jako důkaz boží přítomnosti mezi námi.

Nový zákon, myšlenky řeckých filosofů a tradice prvotního křesťanství jsou inspirací k zamyšlení nad skutečnou podstatou lidské svobody.

Dárková publikace, ve které nám autoři ukazují možnost, kterou máme všichni, a to nabídnout druhému člověku porozumění, pochopení a lásku.

Už řadu let vede otec Jacek Salij, člen dominikánského řádu, v polském měsíčníku W drodze (Na cestě) zajímavou rubriku. Soustřeďují se v ní nejrůznější dotazy čtenářů, týkající se víry, morálky, mezilidských vztahů, života církve a pod. Některé z odpovědí na tyto otázky uveřejňuje Salij přímo v této rubrice a časem se staly materiálem pro tři publikace, které vznikaly postupně: (Těm, kdo hledají cestu), (Závažné otázky) a (Hledání ve víře), Český překlad je výborem z uvedených tří polských originálů.Snažili jsme se vybrat kapitoly, které se zdály být pro naše poměry nejtypičtější. Věříme, že čtenáři se nezaměří jen na "své" otázky, ale že je zaujmou i ty, které si sami nekladou. A možná při čtení s údivem zjistí, z kolika stran je možno na věc nahlížet a do jaké hloubky mohou ve svém poznání ještě jít. Ze Salijových textů nečerpáme jen věcné poučení. Způsob, jakým své úvahy podává, je poučný i jinak, je ukázkou toho, jak přistupovat k náboženským otázkám: otevřeně a věcně, a přitom s křesťanskou vroucností a s důvěrou v Boží slovo.

Kniha vznikla na základě otázek, se kterými se autor v rámci své pastorační činnosti setkal. Ukřivdění* odpuštění* usmíření* vztahy s rodiči* manželské vztahy* výchova dětí a další.

Výklad modlitby Páně, na které se sjednocují křesťané většiny denominací, od bratra ekumenické komunity.