Malý duchovní život

Co nás svazuje v duchovním životě. Opouštění něčeho má co do činění s koncem jako vědomým uzavřením čehosi přechodného. Nabízejí se otázky: Co všechno už jsem vzdal, ukončil, uzavřel nebo jednoduše nechal jen tak být? Co musím ještě opustit, čemu musím odvyknout, od čeho se odpoutat? Co si musím připustit, nechat líbit, čemu mám dát v sobě volný průběh?Kniha se zabývá třemi základními lidskými postoji "začínat, zůstávat a opouštět", které na sebe navazují, vzájemně se ovlivňují a zvláštní důležitost mají právě v duchovním životě.

V celé historii křesťanských dějin je patrně stejný počet svatých žen jako mužů, ale počet žen, jejichž činy byly zaznamenány a uznány církví, je menší. Ženy žily spíš v úkrytu před veřejným zrakem a téměř vždy o nich psali muži. Knížka nabízí životopisy světic nejrůznějších dob, zemí, kultur i povolání. Můžeme se zde setkat s mystičkami, mučednicemi i spolupracovnicemi mužů.

Tato kniha je v pořadí druhá z trilogie Velké ženy duchovní tradice, která nabízí pohled na ženy, které stoupaly strmou cestou svatosti v různých stavech a vrstvách společnosti. Jejich častokráte až pohnuté osudy jim nebyly na překážku, ale naopak, v některých případech sloužily jako odrazový můstek.

Kniha pro všechny čtenáře, kteří hledají odpověď na otázky spojené se vztahem vědy a víry.

Střední věk jako duchovní úkol. Při krizi středního věku jde zpravidla o hlubší existenciální krizi, v níž si jedinec klade otázku po smyslu celého života. Otázka po smyslu čehosi je již sama o sobě záležitostí náboženskou.Střední věk znamená krizi smyslu života, a proto i krizi náboženskou, ta však v sobě zároveň skrývá šanci nalézt nový smysl svého bytí.Tato krizová fáze je rozhodujícím úsekem na cestě naší víry, bodem, v němž se rozhoduje, zda Boha potřebujeme, abychom svůj život obohatili a byli schopni seberealizace, nebo jsme-li připraveni ve víře odevzdat Bohu sebe i svůj život.Tato kniha chce povzbudit ke znovuobjevení náboženské cesty jako cesty uzdravení, jako léčebného prostředku na rány, které nám uštědřil život a které se právě při krizi středního věku tak bolestně otvírají.

Tato knížka vychází z řady zamyšlení nad čtvrtou kapitolou Janova evangelia, která vypráví příběh o setkání Ježíše a samařské ženy u studny. Jednotlivá zamyšlení zazněla jako úvodní slova k biblickým skupinám během mezinárodních setkání, na něž se desítky tisíc mladých lidí každoročně sjíždějí do francouzské vesničky Taizé, aby zde sdíleli život a modlitby místní ekumenické řeholní komunity.

Lidský příběh prvního z apoštolů. V každé etapě svého života – jako člověk, křesťan, mnich, opat – jsem našel ve svatém Petrovi průvodce, který šel přede mnou se stejnou povahou, jakou mám já, se stejnou lidskou ubohostí a protikladností. Petr je evangelijní svatý, který je více než všichni ostatní takový, jací jsme my – má blízko k našemu lidství a právě tím ke Kristu. Petra můžeme vždy následovat – vede nás stále k Ježíši, sjednocuje nás s Ježíšem, neboť své vlastní slabosti nikdy nedovolil, aby odloučila jeho srdce od Krista, ani tehdy ne, když ho zapřel.

Paradox následování Krista. Ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka (Flp 2,6-8).

Umíme naslouchat? Titul vyšiel aj v slovenskom jazyku: Rozprávaj - počúvam.

Kniha Zjevení jako obraz mše svaté. Kniha amerického teologa a biblisty čtivým způsobem představuje knihu Zjevení svatého apoštola Jana jako mystické zobrazení naplnění času, které se odráží i ve slavení eucharistie. Mše svatá se tak stává klíčem k porozumění knize Zjevení, což si uvědomovali už církevní otcové, a mluví o tom také Druhý vatikánský koncil i Katechismus katolické církve. Autor pomáhá čtenáři nejen najít si svou cestu k na první pohled komplikované a někdy i rozpaky vzbuzující knize Zjevení, ale rovněž objevit celou řadu důležitých rozměrů mše svaté, na které často zapomínáme nebo si je ani neuvědomujeme.

Jak zacházet s myšlenkami, Modlitba a sebepoznání. Dva drobné texty inspirované tradicí starého mnišství a zároveň moderní psychologií.

Erfurtský biskup, předseda pastorační komise Německé biskupské konference Joachim Wanke čerpá ze svých zkušeností z časů NDR. Vypráví, že Bůh byl vždy se svým lidem. Křesťané se nemusí bát společenských změn, ale také nesmí zpohodlnět ve znovu nabyté demokracii.Autor se zamýšlí nad hlavními úkoly církve: šířit zvěst evangelia, svědčit o Bohu slovy i skutky a nést spoluzodpovědnost za tento svět.

S Terezií z Avily, Janem od Kříže a Editou Steinovou. V době, kterou stále více ovládá aktivita, krátkodechost a spěch, hledá mnoho lidí pomoc a průvodce pro život modlitby, pro život, v němž práce a modlitba, meditace a činnost netvoří protiklady, ale jednotu. V úvodní části knihy jde autorce o základní otázky týkající se duchovního života v běžném všedním světě a o osobní setkání s Kristem, který je středem veškeré meditace.Na příkladu tří velkých mystiků karmelitánského řádu – Terezie z Avily, Jana od Kříže a Edity Steinové – a s použitím citátů z jejich děl pak podává nadčasově platná vodítka pro osobní prodlévání před Bohem.

Modlitba tělem a duší. Své další dílo věnoval známý benediktinský autor jednomu z důležitých momentů křesťanského duchovního života, který se stal v praxi církve v poslední době tak trochu popelkou. Grün poukazuje na právoplatnost a nezbytnost postu pro zdravý a vyvážený duchovní růst z různých hledisek: biblického, lékařského, psychologického i z postní praxe prvotní církve – mj. mnoha citáty starých církevních otců a mistrů duchovního života. Kniha může být velkou pomocí pro jednotlivce i skupiny všech stavů v církvi, jak znovu pro sebe objevit poklad, který se v postu skrývá.

Švédský mistr pera a duchovního života W. Stinissen nás tentokrát provází fenoménem času, či lépe řečeno vnímáním tohoto fenoménu. Zamýšlí se nad objektivitou či subjektivitou času, časem církve, spěchem i potřebou zastavení se.

Zamyšlení nad těmi nejdůležitějšími lidskými vztahy a hodnotami, nad nejvyššími ctnostmi - vírou, nadějí a láskou. "Lidé většinou začnou být skeptičtí, rozhovoří-li se někdo o lásce, aniž by ji dal na sobě znát. Začneme-li o ní vůbec hovořit, toužíme ji zároveň zakoušet. Proto doufám, že v této knížce nebudu o lásce pouze psát, ale že ji čtenáři ze slov také alespoň trochu vycítí."

Síla víry, naděje a lásky. Tvrzení, z něhož autor, francouzský kněz Jacques Philippe, vychází, je prosté, ale má velký dosah: člověk si získává vnitřní svobodu přesně v té míře, jak v něm sílí víra, naděje a láska. Otec Jacques osvětluje, že působení „božských ctností“ je středem duchovního života, a ukazuje klíčovou roli ctnosti naděje pro náš vnitřní růst. Kniha je psána prostě a konkrétně. Je určena všem, kteří se hodlají „otevřít nádherné vnitřní obnově, kterou chce Duch svatý uskutečnit v lidských srdcích, a tak dosáhnout svobody a slávy Božích dětí!“

Když se člověku hatí životní plány. Příčiny životních karambolů v manželství, zaměstnání, z důvodů závislostí, i krachy na duchovní cestě... Kniha, kterou A. Grün napsal spolu s Ramonou Robbenovou přitom nezůstává jen u pojmenování příčin a důsledků krize, ale nabízí šanci a východisko.

Praktický přístup k vysvobození. Velice aktuální kniha z pera lékaře psychiatra se zabývá dávným biblickým problémem vztahu ďábla a lidské duše. Autor na řadě příkladů dokazuje, že se nejedná o překonané báchorky z minulosti, ale že ďábelský vliv na duše skutečně existuje a že jej lze rozpoznat. Při četbě s překvapením zjišťujeme, jak právě osoby hluboce duchovně založené mohou být v tomto směru zranitelné. Dále jsou zde podrobeny kritice některé orientální duchovní proudy a metody duchovního sebezdokonalování, které se u osob nepřipravených mohou stát vstupní branou ďábelské nákazy. A lékem na to všechno není ani freudismus, ani psychoanalýza, leč upřímná křesťanská modlitba.

Boj s démony ve starém mnišství. Zprávy o prvních mniších nám neustále zmiňují jejich zápas s démony. Stačí letmý pohled do Atanášova životopisu svatého Antonína a okamžitě vidíme, že byl Antonín na každém svém kroku obtěžován a napadán démony. A když se dokonce rozhodl odejít na poušť, považovanou přímo za říši démonů, ti se ho s veškerou mocí snažili od jeho úmyslu odradit a z pouště vyhnat: „Jdi pryč z naší říše! Co tu pohledáváš?“ (Ant 13).Antonín odešel na poušť, aby tu žil výlučně pro Boha a otevřel se mu. Jenomže cesta do samoty ho nevede pouze do Boží blízkosti, nýbrž právě tak do blízkosti Zlého. Zlo nyní k němu přistupuje otevřeně. A ze samoty se vyklube nepříjemné sousedství se Zlým. Antonín pak musí přijmout zápas se Zlým, aby se mu jeho cesta na poušť nestala osudnou, nýbrž vedla ho k Bohu.

Učení Sundara Singha. Sundar Singh (1889 - 1929) čeká na úsvitu 21. století na znovuobjevení. I když byl za svého života znám jako nejznámější konvertita ke křesťanství v Indii, není tato jeho pověst zcela přesná, neboť nikdy nepřijal jeho konvence, ale místo toho tíhl k jeho absolutnímu původnímu učení.Sundar Singh opustil bohatství svého domova v šestnácti letech, aby žil jako sadhu, potulný svatý muž, a jeho život žebráka, jeho intenzivní bhakti (zbožnost), jeho mystická setkání s Ježíšem a jeho prostá, ale hluboká podobenství se stala základem legend. Nikdo, kdo se s ním setkal - včetně tisíců lidí, kteří se sbíhali, aby ho slyšeli během jeho návštěv v Evropě, Orientu a Spojených státech -, nezůstal tímto moderním svatým Františkem nedotčen.

Otec Thomas Philippe OP (1905 – 1993) je zakladatelem komunit Archa, v nichž žijí společným životem lásky a kontemplace mentálně postižení spolu se zdravými lidmi. Jeho duchovní promluvy jsou “svatým kázáním,” které obrací srdce ne silou lidské výmluvnosti, ale Boží mocí. Vždyť mnozí čtenáři jistě zažili kázání, které se přímo dotklo jejich srdce. Kniha se zabývá duchovními cvičeními, základními postoji kontemplativních osob či Pannou Marií jako vzorem kontemplativního života.

Titul vyšiel aj v slovenskom jazyku: V škole Ducha Svätého (2012).Jak se otvírat Duchu svatému a nechat se jím vést nás autor učí velice svěží a přehlednou formou, především na základě zkušeností velkých duchovních osobností církve.

Krátká zamyšlení nad povoláním ke kněžství, nad každodenními životními situacemi, i slovy Otčenáše - taková je nová knížka E. Hradecké. Na cestu po opravdu prožitém životě zve s hlubokou láskou i své čtenáře.

Nakolik se Ježíš skutečně dotýká našeho života a mění jej? Určuje skutečně náš všední den? Pomáhá nám správně zacházet se všedním, běžným strachem, konflikty a zklamáními? Co pro nás znamená jeho poselství právě dnes? Jaké obrazy se ve vztahu k němu vybavují v naší mysli? Tyto a další otázky si klade známý duchovní autor a ve svých padesáti úvahách nám předkládá různé tváře Ježíše Krista (Ježíš vybočující z řady, Ježíš odpůrce výkonu, Ježíš-muž modlitby, Ježíš-vypravěč, Ježíš něžný, Ježíš plačící...).

Život Matky Terezy z Kalkaty. Jedním z nejryzejších, nejvíce otcovských a nejlaskavějších vtělených Božích slov v naší době podvodníků a zlodějů, nových zákoníků a farizeů, falešných proroků a mudrců, kteří si činí nárok na Pravdu, je nepochybně Matka Tereza z Kalkaty, kterou nám v tomto mistrovském životopise přibližuje Renzo Allegri. Jakoby Matka Tereza stála vedle nás, vidíme ji před sebou jako básnířku, řeholnici, pokornou samaritánku a ženu, která s námi odvážně podstupuje celou naši pouť a má tolik ráda naše duše.Ale milosrdně má ráda také naše ubohé, a přece tak podivuhodné tělo, takže chápe, jak je potřebné a dobré pomáhat umírajícím, být nám nablízku, když se blíží naše poslední vydechnutí, a vážit si ho jako drahocenné mince, kterou může dát Bohu.

Překročit svůj vlastní stín. V dějinách spirituality existují mezi jiným dva proudy: jednak spiritualita shora, jednak zdola. Spiritualita zdola je toho názoru, že Bůh k nám nemluví jen v Bibli a prostřednictvím církve, nýbrž i prostřednictvím nás samých, prostřednictvím našich myšlenek, citů, našeho těla, našich snů a dokonce i prostřednictvím našich ran a našich domnělých slabostí. Spiritualita zdola byla praktikována především v mnišství.Dávní mniši vytyčili okruh vlastních náruživostí a začali se sebepoznáním, aby byli schopni poznat pravého Boha a setkat se s ním. Evagrius Ponticus formuluje tuto spiritualitu zdola klasickou větou: „Chceš poznat Boha? Poznej nejdříve sám sebe“. Výstup k Bohu vede sestupem do vlastní reality, včetně hlubin nevědomí. Spiritualita zdola nevidí cestu k Bohu jako jednosměrnou ulici, na níž se stále více k němu blížíme. Cesta k Bohu vede spíše oklikami a bludnými stezkami, různými „krachy“ a zklamáními nad sebou. Vůči Bohu mne neotvírá ani tak má vlastní ctnost jako spíše moje slabost, moje nemohoucnost, ba dokonce i můj hřích

Dopisy Pánu Bohu a jeho pozemskému personálu. "Tato kniha není teologickým traktátem, ale někdy velmi emotivním vyjádřením autorky, která zná současný život a jeho problémy. Některé její úvahy nám budou mluvit z duše, jiné nás překvapí tím, že se přece jen liší od běžných poučení, která v církvi slýcháme," píše úvodem P. Fatka.Po úspěšné knížce Skateboard Boží se autorka, řádová sestra, představuje čtivými duchovními dopisy, které adresuje Bohu a současné pozemské církvi.

Krátké meditace o lásce. Láska je božská kvalita. Vnáší kouzlo do našeho života. Je v jednom každém z nás a obklopuje nás v okolní přírodě, zahaluje nás milující přítomností Boží a objímá nás v milujících lidech. Přeji vám, abyste věděli, že jste milováni, abyste se těšili z lásky, jíž vás milují druzí. A věřím, že na základě svých zkušeností o lásce, svých zklamání v lásce a své radosti, kterou ve vás vyvolala, poznáte - byť třeba tápavě - tajemství lásky, která není křehká, ale na niž byste se mohli navždy spolehnout, tajemství lásky, která nikdy nevysychá, protože je napájena z pramene Boží lásky, jež ve vás proudí. Cítíte-li v sobě takovou lásku, pak si buďte jisti tím, že jste v Bohu, že jste zasvěceni do největšího tajemství Boha - do tajemství jeho lásky.

Meditace a zamyšlení velkého teologa dvacátého století nad tím, jak hledat a nalézat v modlitbě a meditaci pravého Boha. Autor nabízí několik cest k pochopení meditace jako jednoho z pilířů duchovního života.

Apokryfní dopisy velkým postavám Vánoc a Velikonoc. Alžběta, Jan Křtitel, Maria, Josef ... ale také Petr, Pontius Pilát, dobrý lotr - to jsou postavy, které doprovázely pozemský život Ježíšův od jeho narození v betlémské jeskyni až k jeho smrti na Kalvárii, ano až k jeho zmrtvýchvstání, a ti všichni jsou shromážděni v této knize jako adresáti opravdu zvláštních dopisů.Na jedné straně je to připomínka skutečné historie, a vedle toho pranýřování pokrytectví, které je často prapříčinou mnoha zel naší doby. Tato psaníčka mají pomoci čtenáři, aby si oživil nejvýznamnější události evangelia a zahleděl se při nich do vlastního nitra, aby rozšířil srdce pro přijetí radostné zvěsti.

Myšlenky známého autora se mohou stát inspirací a povzbuzením pro modlitbu růžence.

Modlitba jako dobrodružství. Modlitba je v této knize prezentována jako vztah mezi člověkem a Bohem. Pro všechny, kteří tento vztah hledají, nebo ho chtějí rozvíjet, mohou být rady otce Antonyje velmi praktickou inspirací…

Kdy, jak a proč odpouštět a prosit o odpuštění. Titul vyšiel aj v slovenskom jazyku: Zamknuté znútra.Existuje dvojí typ duchovní nesvobody, s níž měl i má osobní zkušenosti každý obyvatel planety Země. Jedná se o vězení neodpuštění a vězení samospravedlnosti.

Zkušenosti z boje proti zlu. Tato kniha je osobním svědectvím italského exorcisty. Autor se snaží přístupnou formou odpovědět na otázky spojené s problematikou boje proti zlu.

Co říká Jan Pavel II. o velkém jubileu. Kdo může lépe mluvit o Velkém Jubileu než papež, který ho nosí v srdci už od počátku svého pontifikátu a který si byl vědom, že má převést církev do třetího tisíciletí, jak mu předpověděl kardinál Wysziňski. Vždyť hluboce prožíval a protrpěl její rány a v modlitbě čerpá od Boha Světlo, které udává další cestu a vnuká nezdolný optimismus.

Odraz Kristova nitra jako poselství pro naši dobu. Romano Guardini je českým čtenářům dobře znám především knihou O modlitbě, která patří mezi nejúspěšnější překladové tituly věnované spiritualitě.V této knize se autor zaměřuje na Otčenáš. Jednotlivé verše této základní křesťanské modlitby posloužily jako inspirace k rozjímání a meditaci.

Úvahy o radostné důvěře. Co je pro tělo pocit bolesti, to je pro duši pocit nespokojenosti. Jestliže není správné zůstat netečný k pocitu tělesné bolesti, stejně není správné přehlížet pocit nespokojenosti. Je třeba zkoumat, co ve mně pocit nespokojenosti vyvolává. Člověk, který nezkoumá příčiny vlastní nespokojenosti, propadá, aniž to postřehne, duchovní i duševní zkáze. Navzdory všem nepříjemnostem je tělesná bolest dobrodiním pro tělo a nespokojenost dobrodiním pro duši.

Nedělní povídání pro ty, kteří musejí ráno vstávat. Nové vydání úspěšných rozhlasových promluv. Autor nás provádí církevním rokem a zároveň přesvědčuje o tom, že víra a humor se navzájem nevylučují…