Osudy

Kardinál František Tomášek, církev a stát (1965-1992). V pestrém příběhu pražského arcibiskupa a kardinála Františka Tomáška se odrážejí všechny jeho obavy a starosti, ale i naděje a pevná víra.Tomášek ve svém životě přijal různé role a pozice. Zásadní pro něj byl II. vatikánský koncil. Když se vyjadřoval k církevní a politické situaci v Československu, stavěl na svém teologickém vzdělání, duchovní intuici, zkušenostech katechety i argumentech těch, jimž důvěřoval. Jakkoli na počátku komunistického režimu nevynikal rozhodností, pod tlakem stále častějších konfliktů s komunistickou mocí postupně dozrávaly jeho vůdčí schopnosti.I ve vysokém věku dokázal naslouchat rozmanitým názorům z různých stran a na jejich základě se pak rozhodoval. Nikdy se neskrýval se svou jasnou představou o zbožnosti, ale současně byl otevřený novým podnětům. Byl pevně zakotvený v církevním učení a věrný svým katolickým kořenům a zároveň dokázal obhajovat nejen církevní, ale i občanská a lidská práva.Tím vším je inspirací i pro současnou církev. Právě včas rozpoznal znamení času a adekvátně na ně reagoval. V paměti národa zůstává výraznou a charismatickou osobností veřejného života, která navzdory svému věku uměla věci řešit novým způsobem. Církve a křesťané vystupovali v jeho době jako svébytní a plodní aktéři společenského dění.

5. vydanie. Kniha spojuje dva slavné texty Viktora E. Frankla (1905–1997), psychiatra s českými kořeny a zakladatele logoterapie. Spis Psycholog prožívá koncentrační tábor vznikl během necelých dvou týdnů v prosinci 1945. Autor v něm popisuje, jakými fázemi odlidštění museli vězni procházet a jakou oporou jim byl duchovní rozměr života.Hra Synchronizace v Březince z roku 1948, napsaná působivým skicovitým způsobem, je myšlenkovým i literárně-dramatickým experimentem. Propojují se v něm Franklovy osobní zážitky z vyhlazovacího tábora s pomyslnou reflexí a živým dialogem tří filozofů, kteří mu byli blízcí – Sokrata, Spinozy a Kanta.Podle Frankla vždycky zůstává v člověku prostor svobody a odpovědnosti, kterého se nesmí za žádnou cenu vzdát, a to i v extrémní situaci: „Nic nemůže udolat člověka, který si vědomě přeje mít životní cíl.“Titul vyšiel aj v slovenskom jazyku: Hľadanie zmyslu života (2011).

Dal jsem se do řeči s Edwardem, nejstarším ze sourozenců. Jeho černé tričko bylo o několik čísel větší, než by potřeboval, ale na rozdíl od umazaných a potrhaných hadrů, do kterých byli zahaleni jeho sourozenci, bylo čisté. Vyprávěl mi, že je mu čtrnáct a většinu času tráví s matkou při práci na polích kolem domku. Zeptal jsem se ho, v co v životě doufá. Rozhodně jsem přitom nečekal odpověď, která by změnila život mně i stovkám tisíc jiných lidí.„Chtěl bych mít co jíst a taky bych jednou rád chodil do školy,“ odpověděl mi po chvilce zadumání slavnostním hlasem.Tato prostá slova, pronesená jako smělý sen dospívajícího hocha v Malawi, se mi zapsala hluboko do srdce. Je to výkřik, skandál a zároveň stvrzení myšlenky, která se už tehdy začala formovat, je to pobídka k činu, kterou nešlo ignorovat.Slova čtrnáctiletého afrického chlapce se stala jedním z impulsů, po nichž se introvertní chovatel ryb ze skotské vysočiny rozhodl založit „Mariino jídlo“: organizaci, která stojí na drobných příspěvcích desetitisíců lidí a dobrovolnické službě, díky nimž krmí každý den přes milion dětí ve více než tisícovce škol čtrnácti zemí rozvojového světa.Tento nesmírně poutavý příběh, jak z počátečního nadšení hrstky dobrovolníků vyrostlo dílo mezinárodních rozměrů, vypráví o obětavosti a o vynalézavé pomoci lidí, jimž není lhostejný osud těch, kteří hladoví a prožívají utrpení.

Radostné poselství P. Ladislava Kubíčka (4.vydanie). V souvislosti s 20. výročím mučednické smrti P. Ladislava Kubíčka, které připadá na 11. září 2024, vychází tato zásadní kniha již ve 4. vydání.V posledním roce života Ladislav mluvil o své blížící se smrti hodně často. Když jsem toho už měla dost, zeptala jsem se: „Proč mi to pořád děláš? To mě na to chceš připravit, abych pak nevyváděla, nebo co?“ Pro odpověď nešel daleko: „To by mi bylo hodně líto, kdybys pro mě aspoň dva dny nebrečela.“ Uplynul celý rok a já jsem si ty dva povolené dny ještě nepotřebovala vybrat. Přirozeným způsobem si to vysvětlit nedovedu. Když mě 11. září 2004 po ránu zastihla telefonická zpráva o vraždě třebenického faráře, nevěřila jsem vlastním uším, a současně jsem ho vedle sebe vnímala živého. Ujišťoval mne: „Nic se neboj, teprve teď to pořádně roztočíme!“ Ladislav mě nazýval svou sekretářkou pro zvláštní úkoly. Dodnes jsem žádnou výpověď nedostala, tak pokračuji. A jestli si ďábel myslí, že se tím mordem Ladislava konečně zbavil, šeredně se mýlí. Znám Ladislava dobře. Stejně jako se s láskou jednotlivě věnoval a žehnal každému z nás, bude se věnovat a žehnat - neomezen prostorem a časem - každému jednotlivému čtenáři, který se mu svěří do péče. (Marie Svatošová)O svou vzpomínku na P. MUDr. Ladislava Kubíčka se chtěly podělit stovky lidí. Autorka jejich dopisy zpracovala a poskládala z nich vzpomínkovou knihu. Text je doplněn více než stovkou fotografií, úryvky z dopisů a zápisky těch, kteří se u Ladislava zpovídali a radili se s ním. Podařilo se tak zachytit vrstevnatou a charismatickou osobnost muže z rodu, který je dnes téměř na vymření: z rodu opravdových duchovních průvodců. Vychází v 3. vydání.

Jen málokdo poznal papeže Benedikta XVI. tak dobře a tak zblízka jako Georg Gänswein. A proto má smysl číst jeho vzpomínky. Jejich užší spolupráce začíná v roce 1996, kdy byl Joseph Ratzinger už respektovaným i mediálně stále kritizovanějším prefektem Kongregace pro nauku víry. Jeho osobním sekretářem se Gänswein stal v roce 2003, zůstal jím po papežské volbě v roce 2005 a stál při něm při odstoupení z papežského úřadu v roce 2013 i dál, až do Benediktovy smrti na sklonku roku 2022. Gänswein líčí a interpretuje klíčové události církevních i světových dějin od 90. let do současnosti. Dokládá, jak inspirativním myslitelem, bystrým teologem i vlídným a pokorným člověkem byl Joseph Ratzinger – papež Benedikt XVI. Kniha nám přibližuje nejen to, jak funguje Vatikán a jeho instituce, ale také věrohodně dosvědčuje, že to, co papež Benedikt hlásal druhým, sám i žil a hlavní oporou mu přitom byla křesťanská víra, naděje a láska.

Deníky vojenského kaplana Guye Mayfielda jsou mimořádně cenným svědectvím o osudech britských, českých i dalších pilotů RAF v letech 1940 a 1941. Nahlížíme do doby, kdy si nikdo z nich nemohl být jistý vítězstvím ve válce ani tím, že se dožije dalšího dne. Přesto tito piloti každý den vstali, létali a bojovali za svobodu své země i celé Evropy. Mayfieldovy texty jsou lakonické, silné a osobní. Kaplan obdivuje výkony pilotů v boji s Luftwaffe, aby vzápětí sdílel jejich obavy, finanční a rodinné problémy i city, jimž se nedá poručit ani v tomto konfliktu. Piloti za ním přicházejí, odcházejí – a najednou nejsou. Tehdy vede svůj lidský zápas i on: „Ani veškeré mé modlitby je neudrží v oblacích. Jak těžké je uchovat si křesťanskou naději a víru v té drobné změně mezi dvěma životy!“ Knížku doprovázejí unikátní fotografie postav ze základny RAF v Duxfordu. V deníku narazíme i na několik pozoruhodných českých stop. Seznamte se s novým, neobyčejně působivým pohledem na bitvu o Británii.

Poslední lidický farář Josef Štemberka (1869-1942). Kniha Nejvyšší oběť je prvním podrobným životopisem posledního lidického kněze Josefa Štemberky. Na pozadí a v kontextu tehdejších událostí přibližuje jeho život. Opírá se přitom o archivní materiály i svědectví pamětníků a snaží se vyvrátit některé zažité představy i lidové legendy o jeho životě. Je to zároveň první kniha, která díky dlouholeté službě P. Štemberky v Lidicích mapuje historii této vsi od roku 1909. Mgr. František Kolouch, Ph.D. (* 1969 v Příbrami) vystudoval Katolickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy. Od roku 1992 se specializuje na problematiku moderních církevních dějin, zvláště na osobnosti pronásledované v době nacismu a komunismu. Doktorát z historie obhájil na katedře dějin Pedagogické fakulty UK roku 2015. Kromě řady článků publikoval vynikající monografii Milion duší o životě českobudějovického biskupa Josefa Hloucha, dále ceněné monografie Oběť případu Babice o nevinně popraveném knězi Janu Bulovi, Říkali mu pistolník o vězni, knězi a převaděči Bohuslavu Burianovi, Umlčený biskup o životních osudech Karla Skoupého.

Denníky z rokov 1941-1943. Pútavé čítanie Denníkov mladej holandskej Židovky Etty Hillesum (1914 – 1943) odhaľuje jej mimoriadny životný príbeh, neobyčajnú duchovnú skúsenosť, ktorá sa zrodila v hrôze holokaustu: zaznieva v nich bezhraničná dôvera v Boha, detská jednoduchosť a otvorenosť, úplná oddanosť a služba blížnym. Skúsenosť utrpenia uprostred pekla hitlerovského prenasledovania v Amsterdame a neskôr v koncentračnom tábore Westerbork v nej neprekrýva zmysel pre krásu života. Autorka Denníkov túžila stať sa spisovateľkou. Toto prianie sa jej paradoxne splnilo mnoho rokov po smrti. Jej dielo sa natrvalo zapísalo do európskej kultúry ako veľké svedectvo víťazstva postoja milosrdenstva a služby nad krutosťou a nenávisťou, ktorú hlásala a uplatňovala totalitná ideológia. Denníky sa stretli s veľkým záujmom takmer vo všetkých krajinách západnej Európy.

Nakažlivá radost. V tomto poutavém životopise, čerpajícím z velkého množství pramenů, před námi znovu ožívá plastický obraz temperamentního a vtipného člověka – Filipa Neriho (1515–1595). Jeho současníci na něm milovali to, co na něm fascinuje i nás: byl nekonvenční, veselý a velmi komunikativní, především ale dokázal neotřelým a přitažlivým způsobem přivádět lidi k víře. Filip Neri je jedním z nejznámějších a možná i nejsympatič­tějších světců západní církve. Bývá nazýván Božím šprýmařem nebo mystikem v šatu blázna. Bůh i svět pro něj byli radostí, kolovalo o něm mnoho anekdot a také sám měl velký smysl pro humor. Žil v bouřlivé a přelomové době nástupu protestantismu, ale i reformních proudů uvnitř katolické církve.Byl současníkem velkých světců – Ignáce z Loyoly, Terezie z Avily, Jana od Kříže, Karla Boromejského. Dlouho si myslel, že zůstane laikem a bude působit zejména mezi římskou mládeží, později se však nechal vysvětit na kněze. Byl vyhledávaným zpovědníkem a mužem hluboké kontemplativní modlitby. V jeho oratoři se shromažďovala směsice nejrůznějších osob, od církevních hodnostářů po ševcovské učně a bezdomovce. Už za svého života byl pokládán za apoštola Říma a dnes patří k hlavním patronům Itálie.

Světcův stručný životopis (3. vydání). Vzpomínka dona Amortha, novináře, kněze a přítele, který v letech 1942 až 1968 otce Pia pravidelně navštěvoval, ukazuje život tohoto kapucína z bezprostřední blízkosti. „Myslím, že otec Pio měl poslání živě nám připomínat všechna tajemství víry: výkupné umučení Páně, jeho milosrdenství, existenci ráje, pekla, očistce a také existenci andělů, zvláště našeho anděla strážného, který je při nás čtyřiadvacet hodin denně..."Existuje již mnoho životopisů otce Pia, ale stojí snad za to přidat k nim ještě pár řádek, aby byl Bůh ve svých dílech oslaven.

Niektorí ľudia veria na zázraky. Sestra Briege McKenna nielen verí, ale aj vidí, že zázraky sa dejú. Roku 1970 bola zázračne uzdravená z reumatickej artritídy a odvtedy bola svedkom toľkých uzdravení a zázrakov, že si to väčšina kresťanov nedokáže ani predstaviť. Vo svojej uzdravovacej službe precestovala celý svet od Latinskej Ameriky až po Južnú Kóreu.V knižke Zázraky se opravdu dějí sestra Briege opisuje svoje stretnutia s Božou uzdravovacou mocou. Delí sa v nej so svojimi myšlienkami o dôležitosti viery a modlitby, o kňazskej službe, o uzdravovacej moci Eucharistie. Jej knižka ukazuje cestu k užšiemu spoločenstvu s Bohom, k uvedomeniu si jeho lásky a k prehĺbeniu viery, že on môže aj nemožné.Titul je v českom jazyku.

Svatá Gianna Berettová - Mollová. Táto kniha autorky Giuliany Pelucchi umožňuje spoznať svätú Giannu Berettovú - Mollovú cez konkrétne okolnosti jej života a svedectvá ľudí, ktorí jej poli blízko a milovali ju.Gianna sa narodila 4. októbra 1922 v Magenta rodičom zo strednej vrstvy. Vyštudovala medicínu a špecializovala sa na pediatriu. Po niekoľkých rokoch sa stretla s inžinierom Pietrom Mollom, ktorý bol hlboký veriaci a zaľúbili sa.Po svadbe sa im postupne narodili tri deti: Pierluigi, Mariolina a Laura. V lete 1961 počas jej štvrtého tehotenstva nastal problém. Gianne objavili fibrom (bujnejúci nádor) a bol nutný chirurgický zákrok, ktorý by znamenal umelý potrat. Gianna odmietla nechať svoje dieťa zabiť a toto rozhodnutie oznámila manželovi aj lekárovi. Podstúpila iný druh operácie, ktorý bol veľmi riskantný práve pre ňu.Gianna Emanuela sa narodila úplne zdravá. Pre jej matku však už nebola nijaká nádej. Obetovala svoj život pre svoje dieťa. Po blahoslavení a následnom svätorečení sa stala Gianna Berettová - Mollová patrónkou pro-life hnutia. Jej život je príkladom pre každého človeka dnes ale aj do budúcich rokov.

Pohled do nitra stigmatizovaného kapucína. Páter Pio – neobyčajný rehoľník, o ktorom bolo v priebehu pár rokov napísaných viac než päťsto diel. Tieto diela čerpali z mnohých aspektov zo života Pátra Pia, ktoré môže ponúknuť jeho život- jeho pastorácia, charizma, zložité a dramatické udalosti tej doby...Knihu Otec Pio z Pietrelciny písali traja kňazi – duchovné deti a dlhoroční priatelia Pátra Pia. Nejde len o priamy opis jeho osoby, ale v prvom rade o jeho štúdium, spiritualitu a vnútorný život ako kňaza, sprievodcu duší a mystika.Zámerom autorov je prehĺbiť a rozšíriť vnútorné bohatstvo Pátra Pia pre tých, ktorí chcú vstúpiť do školy mnícha z Pietrelciny.

Až do svojej smrti v roku 1981 Marta Robinová žila na farme v Châteauneuf- de- Galaure. Chorá, ochrnutá, žijúca ďaleko od slávy v diskrétnej izolácii, zmenila bezpočetné množstvo životov. Svoje utrpenie obetovala Bohu a tak bola príkladom pre mnohých. V jej dome ju navštívili tisícky ľudí, známych aj neznámych, aby im dala radu, povzbudenie. Niekedy stačilo len jediné slovo.Knihu Život Marty Robinové napísal autor Bernard Peyrous na základe výpovedí ľudí, ktorí sa s Martou osobne stretli a tak pomohli získať o nej čo najúplnejší obraz. O žene, ktorá ďaleko od prebytku ukázala silu jednoduchosti a obdivuhodnú odvahu.

Starší sestra Terezie z Lisieux. Leonie Martinová (1863–1941), starší sestra svaté Terezie z Lisieux (1873–1897), zůstávala dlouho ve stínu svých sester a rodičů. Její život přitom krásně ukazuje, jak Bůh umí proměnit člověka, který je v očích druhých „problém“ či „přítěž“. Rodiče mají s Leonií odmala těžkosti. Maminka se v dopise příbuzným ptá, „jak to všechno dopadne“. Terezie píše lapidárně „chudák Leonie“. Tvrdohlavá dívka je typická průšvihářka, není s ní k vydržení. Nikdo neumí najít klíč, jak ji usměrnit.Přesto se Leonie stane nadějí pro mnohé. Pro mladé je živým svědectvím, že u Boha není beznadějných případů. Do kláštera vstoupí úspěšně až napočtvrté. Důležité je vydržet ve svých základních rozhodnutích a doufat v Boha, i když se životem někdy motáme a tápeme. Pro dnešní rodiče je její příběh posilou – Bůh otevírá srdce i nejnepřístupnějším povahám.

Svatý Rafael Arnáiz Barón (1911 - 1938). Předkládáme svěží duchovní životopis Rafaela Arnáize Baróna (1911–1938), trapisty z kláštera San Isidro ve Španělsku. Zemřel v pověsti svatosti ve věku sedmadvaceti let. Jako patrona mládeže jej blahořečil ještě Jan Pavel II., roku 2009 byl svatořečen.Život Rafaela byl plný zvratů a překvapení, ale je v něm čitelná zlatá nit Boží milosti. Rafael pocházel z dobře situované rodiny, byl inteligentní a všestranně nadaný, oplýval humorem a chutí do života, rád se bavil s přáteli a sportoval. Studoval v Madridu architekturu, ale zajímala ho i hudba, poezie a malování.Jeho povolání do kontemplativního řádu ovlivnil strýc, k němuž jezdíval na prázdniny. Přečetl si u něj knihu „Z bitevního pole do Trappy“, přerušil studium a požádal o přijetí k trapistům neboli cisterciákům přísné observance (OCSO).V klášteře se cítil velice šťastný, objevoval krásu mnišského povolání, ale záhy se u něj projevila vážná nemoc, takže se musel vrátit domů. Celkem čtyřikrát musel kvůli nemoci z kláštera odjet, ale vždycky se zase vrátil. Krátce před smrtí směl obléci hábit mnicha s věčnými sliby, ale tehdy už dozrál k životu v plnosti před Boží tváří.

Jean-Marie Élie Setbon vyrostl v židovské rodině, stal se dokonce rabínem, ale v dospělosti objevil Ježíše Krista a moc jeho kříže. V roce 2008 byl pokřtěn, po smrti své manželky se znovu oženil a má osm dětí.Ukřižovaný jej zvláštně přitahoval už od chlapeckých let, ale cesta za Kristem byla dlouhá a spletitá. Jeho typicky židovský způsob vnímání se nepřestal srážet s tím křesťanským ani během přípravy na křest. Později autor napsal: „Po dlouhém putování Bůh konečně sňal závoj z mých očí. Najednou se všechno vyjasnilo, Bůh mi dal nové smýšlení a já jsem vše uviděl v novém světle. Tato kniha vypráví o obrácení. Je to ale hlavně příběh člověka, který velmi dlouho bojoval s Bohem Ježíše Krista, jenž ho očekával a dával mu znamení.“Neobyčejný příběh, jenž dokazuje, jak nevyzpytatelné jsou cesty Boží.

V chudinské čtvrti New Yorku, plné násilí, drogových dealerů a lidí bez domova, žije od roku 1987 nová františkánská komunita. „Chcete-li opravdu následovat ukřižovaného Krista, jděte až na samé dno ghetta,“ řekl prvním osmi bratřím kardinál O´Connor, newyorský arcibiskup. A svěřil jim farnost v jižním Bronxu. Kniha Františkáni z Bronxu je plná příběhu z jejich života a jsou konkrétním svědectvím milosrdenství v akci, ale i neuvěřitelné péče Prozřetelnosti.

Otec neznámy, chlapec vyrastajúci uprostred banditizmu. René-Luc nevyzeral ako prototyp budúceho kňaza, ale stretol Krista v období dospievania a zvolil si novú cestu života. V príbehu Vychoval mě gangster plnom viery a nádeje, autor vykresľuje prostredie, v ktorom vyrastal. Pripomína Božiu milosť, ktorá skúšky neodstraňuje, ale pomáha ich prekonávať.Prezrite si tiež: Vychoval mě gangster (audiokniha).

„Chceme-li hovořit o dějinách 20. století, nelze opomenout fatimské události,“ prohlásil Jan Pavel II., velký ctitel Panny Marie Fatimské, jejíž ochraně přičítal přežití atentátu v roce 1981. Kniha Pasáčci z Fatimy nás provází životními příběhy tří pasáčků, kterým se zjevila Panna Maria, a následnými událostmi, přičemž zasazuje příběh zjevení ve Fatimě do historických souvislostí.Za vydatného použití dostupných pramenů představuje autor nejprve rodiče Lucie, Františka a Hyacinty a atmosféru v obou rodinách, dále povahy dětí, rané dětství a počátky jejich duchovního zrání. Zjevení Matky Boží zasáhlo do jejich života a učinilo z prostých dětí proroky pro celý svět, i když dvě z nich se nedožily dospělého věku.

Psycholog prožívá koncentrační tábor. Nie je to len taká obyčajná historická kniha. V knihe A přesto říci životu ano sú spracované dojmy, zážitky a spomienky autora Viktora E. Frankla z koncentračného tábora.Tieto Hitlerove a Himmelerove tábory sú iba jedným z novších pekiel, ktoré vytvárajú ľudia na zemi. Po druhej svetovej vojne autor dospel k názoru, že treba nájsť cestu z katastrof mocenského konfliktu a zmierenie s obeťami holokaustu.Kniha vyšla aj v slovenskom jazyku: Hľadanie zmyslu života (2011).

Povstání z popela rwandské genocidy. Počas troch mesiacov na jar roku 1994 zažil africký národ Rwandy jednu z najkrutejších a najkrvavejších genocíd akú kedy svet videl. Immaculée Ilibagiza, mladá univerzitná študentka prežila kruté vyčíňanie, ktoré zanechalo mŕtvu väčšinu jej rodiny, priateľov a milión jej spoluobčanov.V knihe Odpustila som zoberie autorka čitateľa na pozoruhodnú cestu. Vďaka svojej jednoduchej výrečnosti opisuje svoje ťažkosti a trápenia, keď sa snažila prežiť holokaust. Je to príbeh o naivnej, zraniteľnej mladej, opustenej žene, prechádzajúcej nebezpečným nepriateľským svetom len s hlbokou vierou v Boha, ktorý ju vedie a zachráni. Snaží sa nájsť lásku v krajine, kde sa viac darí nenávisti. Aby začala novú kapitolu svojho života uteká Immauculée do Ameriky.S rovnakou odvahou a vierou v Boha, ktorý ju viedol tmou genocídy, autorka objaví nový život, o ktorom sa jej ani v najdivokejších snoch nesnívalo ako dievčaťu v malej dedine v jednej z najchudobnejších krajín Afriky. V Spojených štátoch skutočne pochopí prečo Boh ušetril práve jej život. Preto prežila, aby rozpovedala svoj príbeh svetu.

Lékařka a řeholnice pomáhá v Pákistánu. Napriek vojne, teroru, smrti a krvi, ktorú videla každý deň, autorka knihy Srdce má své důvody Ruth Pfau odmieta vyhovieť žiadosti veľvyslanectva a vrátiť sa do Nemecka. Táto uznávaná lekárka zostáva v Pakistane, kde pomáha 500 000 utečencom a malomocným v meste Karáčí.Má viac ako 75 rokov, ale je to silná, odvážna žena, ktorá bojuje o to intenzívnejšie, o koľko je situácia zúfalejšia. Svojou obetavou prácou a námahou nám ukazuje, že jednotlivec môže urobiť svet lepším miestom pre život. Toto heslo vyznávala, aj žila. Kniha uvádza dôvody, prečo napriek všetkému vyvíjala neúnavné úsilie v islamskom svete.

Tak dlouho se nedařilo ukončit válku v Sýrii, až jsme otupěli a přestali vnímat, co se v této zkoušené zemi děje. Syrský františkán, otec Ibrahim Alsabagh, se spolubratry Aleppo a jeho obyvatele neopustil ani v těch nejhorších okamžicích. A napsal o tom strhující knihu. Plnou každodenního strádání, ale také naděje a znamení, že Bůh člověka neopouští ani v nejbezvýchodnější situaci. Kde celé rodiny ohrožuje podvýživa, kde je čím dál dražší bydlení a nedostupná zdravotní péče, tam církev s vírou v Krista a s láskou k bližnímu usiluje o síť vztahů a brání chaosu. Kde dopadají rakety teroristů na domy nejchudších i na kostely, kde je nedostatek elektřiny i pitné vody, tam otec Ibrahim a jeho spolubratři dodávají útěchu, rozdávají potravinové balíčky a vodu z vlastní studny.

Dne 13. července roku 1858 si v Alençonu vzal Louis Martin za ženu Zélii Guérinovou. Jemu bylo třicet čtyři let, jí šestadvacet. Znali se pouhé tři měsíce, ale ani na okamžik nezapochybovali o tom, že jejich manželství bylo uzavřeno z Boží vůle. Martinovým se narodilo devět dětí, ale jen pět dcer se dožilo dospělého věku. Mezi nimi byla i Terezie, dnes známá jako karmelitka svatá Terezie od Dítěte Ježíše, učitelka církve. V roce 2008, tedy 150 let od jejich svatby, byli rodiče svaté Terezie blahořečeni. Jací vlastně byli a jaká byla jejich životní cesta?Co vnesli do života svých dětí a čím naopak jejich děti přispěly k dozrání rodičů?Jakým životním zkouškám a nejistotám museli čelit?O tom všem pojednává kniha Helene Monginové. Jejím prostřednictvím poznáme blíže dva obyčejné lidi, kteří Bohu dovolili, aby z jejich svazku vytvořil něco neobyčejného. A požehnání, které vnesla do světa jejich dcera Terezie, nám bezděky připomíná slova Písma: Já Hospodin… prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mne milují (Ex 20,6).

Chiara Corbella Petrillo. Chiara Corbellová Petrillová zemřela v 28 letech na rakovinu jazyka. Nevyléčitelný nádor jí lékaři objevili v pátém měsíci těhotenství, kdy se těšila na narození svého syna Francesca. Pro ni a manžela Enrica to bylo už třetí dítě, které čekali, ale první, které přežilo a narodilo se zdravé. První dvě děti zemřely krátce po narození. Příběh, kde nedojde k zázraku uzdravení, ale kde oba manželé zažijí víc než zázrak: pokoj shůry, radost z Boží blízkosti, která rozšiřuje srdce a dodává naději uprostřed bouře.Příběh, který zblízka sledovali a o němž vydali svědectví jejich přátelé, rodinní příslušníci i členové církevních společenství, kteří se za ně modlili. Příběh Chiary, Enrica a jejich syna Francesca (i obou sourozenců v nebi) již zasáhl tisíce lidí v Itálii i jinde. Vypráví o utrpení, a přitom je silným svědectvím o lásce, kterou „neuhasí ani velké vody."Titul vyšiel aj v slovenčine: Chiara Corbella Petrillo (2014).

Nekorunovaný král Polska. Životopis kardinála Wyszyńského představuje osudy polského „primase Tisíciletí“, známého obránce lidské důstojnosti, práv jednotlivého člověka i práv církve. Stefan Wyszyński (1901–1981) byl v době tvrdého komunistického útlaku mužem na správném místě. I v těžkých podmínkách podporoval v polských městech i na venkově víru Božího lidu. Třikrát ve svém životě přečetl Marxův Kapitál, aby věděl, jak vést s protivníkem ideový střet. I když ho polští komunisté internovali a dokonce se ho pokusili zabít, zachoval klid a hledal způsoby, jak koexistovat s komunistickou mocí, aniž by si církev zadala s materialistickou ideologií. V zásadních otázkách byl neoblomný, naopak v tom, co bylo druhořadé, přístupný dohodě: „Máme právo ve všem obětovat sebe sama, ale nesmíme obětovat diecéze, církev ani věřící.“ Tváří v tvář komunistickým státním strukturám hájil lidská práva a právo polské církve na normální život. Byl neúplatný: „Raději vězení nežli výhody, protože budu-li ve vězení, stanu po boku těch nejztrápenějších.“ A byl i velmi praktický: „S každým hovoř jazykem lásky.“

Nový začátek vyhořelého reportéra v Sarajevu. Do obleženého Sarajeva je roku 1992 vyslán jako válečný zpravodaj Marco de Luca, aby zprostředkoval dramatický konflikt divákům italské televize. Jednou natáčí v místním pobořeném sirotčinci. Bombardování přežilo i malé tmavovlasé děvčátko, které se k němu instinktivně přimkne. Napadne ho bláznivá myšlenka, že by mohl sirotka adoptovat…Román známého televizního reportéra se v Itálii setkal s velkým čtenářským ohlasem, dočkal se několika vydání i filmového zpracování (L’angelo di Sarajevo). „Honem, pryč odtud, jsou tam odstřelovači!“ Markův výkřik nevyvolal žádnou reakci. Stařík dále drobnými krůčky pokračoval v chůzi. „Sniper, sniper!“ křičel Marco a opakovaně ukazoval ke kopci po své levici, odkud po něm každým okamžikem mohli vystřelit. Stařík zvedl hlavu a obrátil k němu tázavý pohled. Rozepjal paže, dlaně obrátil k nebi, bradu vzhůru, zavřel oči a nehybně čekal. Vypadal jako Kristus na kříži.„Panenko Maria...,“ špitl Luciano a prstem mačkal na kameře knoflík rec.Nikdo ani nedutal. Stařík tam stál bez hnutí před svým vrahem a vyčkával.„Ty vole, teď ho zastřelí...“Čas se zastavil a vzduch kolem nich se ani nepohnul. Jediným slyšitelným zvukem bylo bzučení pásku, jenž zachycoval každý okamžik té absurdní scény.

Naeem byl zbožný pákistánský muslim, jemuž se Kristus zjevil tak, že se tomu nemohl vzepřít. Osobně, bezprostředně, silně. Jeho příběh je navzdory veškerému neporozumění, které jeho obrácení ke křesťanství vyvolalo mezi jeho nejbližšími, příběhem naděje. Naděje v to, že se nepřátelé stanou přáteli a uvědomí si, že jsou bratři.„Miluji muslimy. Líbí se mi jejich pohostinnost, kultura a ryzost. Rmoutí mě, že následování Ježíše vytváří mezi mnou a lidmi, k nimž mám velmi blízko, nepřekonatelný odstup. Přeji si, abych jim mohl říct, že to, že jsem byl muslimem, ze mě v žádném případě nedělá jejich odpůrce. Prostě jsem se setkal s Ježíšem a nemohu se ho zříct.“ (autor v úvodu)

Radostné poselství P. MUDr. Ladislava Kubíčka. Kněz Ladislav Kubíček ve vzpomínkách přátel: od dětství na Ukrajině, studia v Brně, práci v dolech, nasazení u černých baronů, působení ve zdravotnictví, a posléze i v řadě severočeských farností. Dvoubarevně tištěná kniha je doplněna více než stovkou fotografií a citáty z dopisů otce Ladislava.

Zakladateľ Taizé, brat Roger pred atentátom, ktorý bol naňho spáchaný 16. augusta 2005 písal knihu Vyvolit si lásku. Tieto stránky sú svedectvom jeho života v Komunite, obsahujú úryvky z jeho nedokončenej knihy, jeho listy a rozhovor s ním z roku 1992, ktorý doteraz nebol zverejnený.Kniha Vyvolit si lásku je poctou a vďakou bratovi Rogerovi. Jednoduchá, krásna publikácia je dotvorená radom fotografií a obsahuje aj ukážky rukopisov br. Rogera.

Lidé zachránění papežem Františkem za diktatury v Argentině. Titul vyšiel aj v slovenčine: Bergogliov zoznam (2016).Kniha obsahuje dosud nezveřejnený výslech kardinála Jorgeho Maria Bergoglia v rámci "procesu ESMA" v roce 2010. Víc než rok po zvolení papeže Františka – Jorgeho Maria Bergoglia – se českému čtenáři dostává do rukou kniha italského investigativního novináře Nella Scava, známého mimo jiné svým nesmlouvavým postojem proti sicilské mafii.Za svůj zrod vděčí tato kniha „novinářské zvědavosti“, díky níž se Scavo pustil do mravenčí práce zkoumání okolností Bergogliova působení v čele jezuitského řádu v Argentině v období vlády vojenské junty (1976-1983).Kniha Bergogliův seznam je svědectvím Bergogliova „odboje“ proti režimu diktátora Jorge Videla, který potíral jakoukoli svobodu, je svědectvím toho, že má smysl stavět se na odpor aroganci moci a projevům hrubé síly, že i jeden člověk může přispět k záchraně mnohých. Vždyť „život spočívá v detailu“...V knize jsou vylíčeny osudy lidí, kterým Bergoglio pomohl a kterým zachránil život, ať již to byli členové jeho řádu, kněží, laici či studenti a jiní pronásledovaní političtí aktivisté. Kniha je doplněna přepisem soudního líčení v rámci procesu ESMA v roce 2010, v němž byl Bergoglio předvolán k výslechu a v rámci něhož nejenže argentinský soud neshledal žádnou jeho odpovědnost za jakoukoliv spolupráci s režimem, ale vyšlo také najevo, že se Bergoglio zasazoval o záchranu těch, k nimž si režim zapsal krvavým inkoustem poznámku „k likvidaci“.V úvodu knihy se k tehdejším událostem vyjadřuje rovněž držitel Nobelovy ceny za mír, argentinský bojovník za lidská práva Adolfo Pérez Esquivel.

Emil Kapaun, vojenský kaplan a hrdina korejské války. „Vojáci, kteří byli Kapaunovi nablízku… ho nazývali světcem, viděli v něm dar od Boha. My tu dnes oceňujeme jeho odvahu. Tento americký voják nikdy nevystřelil ze zbraně, a přece zacházel s nejsilnější zbraní ze všech. Miloval své bratry natolik, že byl ochoten zemřít, aby oni mohli žít.“ (Barack Obama při udělení Medaile cti otci Emilu J. Kapaunovi, 11. dubna 2013)Otec Emil Joseph Kapaun (1916–1951), americký vojenský kaplan s českým jménem i českými kořeny, je jednou ze světlých postav korejského konfliktu v 50. letech minulého století. S jeho nevšedním příběhem se konečně mohou seznámit i čeští čtenáři.Jeho příběh se zpočátku odvíjel zcela obyčejně a nenápadně. Svou odvahu, obětavost i poctivě žitou víru prokázal tento muž v plné míře až tváří v tvář protivníkům na bojištích v komunisty ovládané Severní Koreji. Kapaun byl řadě svých spolubojovníků posilou, mnohým z nich dokonce zachránil život, o čemž svědčí i tato kniha. Od roku 1993 probíhá jeho kanonizační proces. Posmrtně se mu nedávno dostalo i nejvyššího amerického vojenského vyznamenání.

Od maminky Emilie po Matku Terezu. Čo hovoria ženy o ženách?Aký druh vzťahov je medzi nimi?Kniha Ženy a Karol Wojtyla je dielom, ktoré napísala žena. Zosnulý pápež Ján Pavol II. po prvýkrát v histórii Cirkvi napísal encykliku o dôstojnosti ženy (Muglieris dignitatem) a hovorí o ženách génioch. Hovorí o ženách, ktoré poznačili jeho život a pomáhali tvarovať jeho osobnosť. Kniha hovorí o ženskom svete Karola Wojtylu, odhaľuje tvár človeka, ktorý v sebe vždy nechával rásť silné a jasné zameranie nielen na stranu sveta, ale i na stranu nebies.

Toto je príbeh dvoch duší. Dňa 13. Júla 1858 si povedali svoje áno pred Božou tvárou Louis Martin a Zélie Guérin. Poznali sa len tri mesiace, ale obaja cítili, že toto manželstvo bude požehnané, že je to Božia vôľa. Boh si týchto ľudí vyvolil pre svätosť. Zažili lásku bez tieňov a narodilo sa im deväť detí. Medzi ne patrila aj sv. Terézia z Lisieux, ktorú pápež Pius X. označil za „Najväčšiu sväticu modernej doby.“ Ako vnímali rodičia svoju dcéru, ktorá bola „viac hodná neba ako zeme?“Autorka Hélene Mongin sa v knihe Rodiče Terezie z Lisieux venuje stretnutiu dvoch výnimočných duší. Boli to bežní ľudia uprostred obmedzení, prekážok a radostí každodenného života. Mali však aj niečo navyše, niečo úžasné. Dôverné priateľstvo s Bohom a vieru v Jeho prozreteľnosť.

C. S. Lewis. Autorka život „tvůrce Narnie“ nejenže důkladně studovala, ale měla to štěstí, že se s C. S. Lewisem i osobně setkala. Dává nám nahlédnout do jeho rodinných a přátelských vztahů, do jeho životních radostí i strastí. Jeho literární talent se projevil už při studiích v Oxfordu. Zde si také vybudoval slušné akademické postavení. Delší dobu žil jako agnostik a své vlastní hledání pravdy si musel protrpět. Patřil k neformální skupině „Inklingů“ a byl blízkým přítelem J. R. R. Tolkiena. Jejich společný zájem o mýty a literární příběhy přivedl Lewise postupně ke křesťanství, jehož hodnoty pak začaly prosakovat do všech jeho knih, včetně slavných Letopisů Narnie, které autora proslavily i daleko mimo rámec křesťanských intelektuálů nebo literátů.Zdá se, že útlá kniha podivuhodně vystihuje nejednoduchou postavu a životní příběh C. S. Lewise. Je naděje, že zaujme znalce Lewisova díla i náhodné čtenáře příběhů Narnie, kteří o jejich tvůrci nevědí vůbec nic.

Příběh obrácení slavného boxera. Slavný francouzský boxer Tim Guénard (*1958) vypráví o své dramatické cestě za láskou a odpuštěním. Když mu byly tři roky, opustila ho matka. Otec začal pít a chlapce týral. Pětiletého ho odvezli do nemocnice a po nějakém čase umístili do pěstounské péče jedné venkovské rodiny. Kvůli nespravedlivému obvinění byl v dospívání umístěn do polepšovny, kde zažil další šikanu. Velmi strádal nedostatkem lásky, což v něm vyvolalo nenávist k celému světu. Po čase z ústavu utekl a rok živořil jako dítě ulice v Paříži, kde zapadl mezi dětské prostituty. Poté ho policie našla a vrátila do ústavu pro mladistvé delikventy.Až v patnácti letech mu jedna soudkyně dala důvěru a umožnila jeho propuštění na svobodu. Vyučil se sochařem, zároveň začal intenzivně trénovat box, až se vypracoval k titulu mistra Francie. Další přelom v jeho životě znamenalo setkání s komunitou Archa, založenou Jeanem Vanierem, v níž prožil své obrácení. Postupně objevoval Krista, skutečnou Lásku, jež ho proměňovala a dala mu sílu vzdát se zakořeněné nenávisti.Dnes žije Tim Guénard s manželkou a dětmi na farmě poblíž Lurd. Kromě práce v hospodářství rád přijímá mladé lidi, kteří jsou v nesnázích nebo hledají své povolání. Často jezdí přednášet a vyprávět o svém životě. Je autorem několika úspěšných knih.V ponuke aj audio verzia: CD: V ringu s Bohem.

„Myslím, že si mě Bůh vyvolil, abych byla nejšťastnější ze své generace…“Klára de Castelbajac (1953–1975) byla šťastná dívka s radostnou až nezkrotnou povahu, s hudebním i výtvarným nadáním. Hledala poctivě Boha i smysl svého života. Když jí je dvacet, odchází do Říma studovat restaurování obrazů. Prvotní nadšení ze studia záhy vyprchá a začne hodně času trávit s přáteli z uměleckého prostředí. Ze školy ji málem vyhodí, její víra zvlažní. Stále se ale ptá, jak má vypadat její život. Na podzim 1974 se vydá na pouť po Svaté zemi, jež vede k prohloubení jejího duchovního života: „Objevila jsem Boží lásku. Ohromnou, podivuhodnou, prostou.“ Když následně restauruje fresky v Assisi, je radostí celá bez sebe. O Vánocích však onemocní meningoencefalitidou a v lednu 1975 umírá. Příběh vrcholí jejím setkáním s Ním – na prahu života a smrti –, kdy se Klára konečně a navždy stává sama sebou.

Příběh ženy zneužívané knězem. Kniha je důkladnou psychologickou sondou do prožívání jedné belgické dívky (dnes už babičky), která se stala obětí letitého sexuálního zneužívání ze strany místního faráře. Vydat svědectví se rozhodla až po desetiletích skrytého trápení. Nechce skandalizovat církev ani její služebníky, ale poskytnout vhled do bolestného a komplikovaného prožívání podobně trpících lidí, aby se jim dostalo pochopení a adekvátní pomoci.Takové trauma má totiž za následek nejen vážné psychosomatické potíže, ale i ztrátu důvěry v Boha a v lidi církve. Oběť zneužití naráží často po léta na zeď odmítnutí, nedůvěry, pokryteckého mlčení, ale i obviňování a cíleného umlčování. O tom svědčí i závěr knihy – shrnující studie belgického kněze, pověřeného tamní biskupskou konferencí, aby vedl komisi zkoumající případy sexuálního zneužívání.

Jan Bula 1920-1952. Zhasl nedokouřenou cigaretu a pohledem se ještě rozloučil se svými obrázky. Jeden z dozorců si od něj převzal napsané dopisy. Pak byl odveden do dvorku v rohu zadní budovy věznice… Soudce mu přečetl rozsudek státního soudu, rozhodnutí Nejvyššího soudu a přípis prokuratury o zamítnutí milosti. P. Jan Bula ho nevnímal. Byl vyrovnaný a připravený zemřít… V červenci 1951 zazněly ve škole v Babicích výstřely. Zemřeli tři funkcionáři MNV. Třebaže již druhý den byli pachatelé dopadeni, využil komunistický režim událost jako záminku pro likvidaci dalších „nepohodlných“ osob. Rozpoutal tak jednu z největších represivních akcí v dějinách Československa. V kontextu atmosféry padesátých let nám autor představuje životní příběh mladého kněze Jana Buly, jednoho z nevinně popravených v kauze Babice.