Osudy

Neobyčejná cesta ke kněžství. Kniha je svědectvím o neobvyklé cestě autora, vedoucí od zázračného uzdravení z leukémie až k povolání ke kněžství. Rychle si čtenáře získá svou přímočarostí, zemitostí i smyslem pro humor. Vážná nemoc u něj propuká v pouhých dvanácti letech. Tehdy si začne Benjamin zapisovat do deníku své smíšené pocity, bystré postřehy o rodině, spolužácích, učitelích, ale rovněž o svých životních plánech, které se ocitají v troskách. Celý život teď nahlíží v jiném světle.Pozdější klikatá cesta hledání povolání vede od běžných lásek přes službu doma, ve škole a farnosti až k rozpoznání Božího hlasu a nalezení duchovního domova v Komunitě Blahoslavenství. Benjamin přijímá kněžské svěcení symbolicky ve třiatřiceti letech, tedy ve věku, kdy Kristus prolil svou krev, aby všem lidem získal spásu a uzdravení.

Život Etty Hillesum. Díky Etty nalézá světlo a cestu k Bohu mnoho lidí, kteří mají potíže přijmout církev. Bůh totiž není svázán se strukturami žádné církve, je svrchovaně svobodný. (Jean Vanier)Etty Hillesum (1914 – 1943) byla mladá holandská Židovka, která zahynula na podzim roku 1943 v Osvětimi. Její deníky a dopisy, jež po válce vyšly knižně, patří mezi nevýznačnější duchovní svědectví 20. století. Uprostřed svého intelektuálního bloudění a v kontextu válečných hrůz objevila Boží přítomnost, tajemný zdroj hluboké lásky a radosti, začala nově vnímat krásu a důstojnost lidského života. Její duchovní cesta je dost atypická.Při svém hledání čerpá jak z judaismu, tak z křesťanství, ani jedno vyznání však a nepřijme bezvýhradně a plně nepraktikuje. Ve svém nitru však postupně objevuje osobního Boha, kterého bez obtíží poznávají židé i křesťané, a objeví i sílu sebedarující lásky, která je silnější než jakékoli zlo, silnější než smrt. Autor napsal svou životopisnou črtu o Etty s jediným přáním – umožnit nám lépe poznat tuto oslovující osobnost, která svou autentičností přitahuje stále nové a nové čtenáře.

Příběh trapistické mnišky Marie Gabriely. Maria Sagheddu narodená v Dorgali v roku 1914 vo veku 21 rokov vstúpila do trapistického kláštora Grottaferrata, dnes v Vitorchiano, a prijala meno Maria Gabriella. V kláštore žila podľa pravidiel svätého Benedikta. O mnoho rokov neskôr počas oktávy modlitieb za jednotu kresťanov berie na seba úmysel modlitby a obetuje zaň Bohu svoj život. Zomrela 15 mesiacov po tomto akte, na nedeľu Dobrého Pastiera. Blahorečená bola 23. januára 1983.Knihu Cesta vdečnosti, životopisnp črtu, napísala jedna z jej mladších sestier v roku 1983. Teraz vychádza v novom vydaní.