Sv. František z Assisi

Při pohledu na sochy svatých z mramoru může leckoho napadnout: Mají tyto postavy ještě něco společného s námi, obyčejnými smrtelníky? Autor této půvabné knížky je pevně přesvědčen o tom, že ano. Propůjčuje proto hlas světcům a světicím z Berniniho kolonády na Svatopetrském náměstí v Římě, aby si před našima očima vyměnili názory na problémy aktuální ve své i v naší době. Svatým v jeho podání nejsme vůbec lhostejní, stále se za nás přimlouvají u Boha, zůstávají však v první řadě našimi bratry a sestrami a chtějí se s námi podělit o své zkušenosti. Každý z nich přece musel také zápasit se svými slabostmi, prožívat obyčejné lidské starosti, útrapy a obtíže rozhodování. Někteří povstali k novému způsobu životu z velké mravní pokleslosti – o to víc pak mohou svědčit o milosrdné Boží lásce.Padovese neotřelou formou poukazuje také na to, jak důležité pro svatost jsou hodnoty jako vnitřní svoboda, humor a odvaha k pravdě. Využívá při tom úryvků z vlastních spisů svatých nebo vyprávění o jejich životě. V knize se setkáváme jak s postavami obecně známými (např. František z Assisi, Kateřina Sienská, Terezie z Avily, Ignác z Loyoly), tak i pozapomenutými (někdejší prostitutky Marie Egyptská a Pelagie Jeruzalémská, odstoupivší papež Celestýn V....). Živá rozprava světců a světic ústí nakonec v poselství křesťanům třetího tisíciletí – laikům, kněžím, řeholníkům, biskupům i papežům.

Duchovní život vyžaduje stále novou potravu, nemá-li vyhasnout. Člověk se setkává s různými názory a potřebuje orientaci. Proto hledáme učitele duchovního života a jedním z nich je bezpochyby František z Assisi. Jeho příklad se stal školou takového života.Tato kniha dává nahlédnout do jeho života a působení a přivádí nás k prameni, z něhož stále čerpal: k milujícímu, uctivě něžnému spojení s živým a život dávajícím Bohem. Z tohoto vztahu se zrodily modlitby, které dodnes září a ukazují směr. Kniha je rozebírá, rozjímá, a navrhuje, jak jich můžeme v praxi využít.