Rozvoj osobnosti

Kedy povedať nie, kedy povedať áno. Mať jasne určené hranice je nevyhnutné pre zdravý a vyvážený životný štýl. Hranica je osobná čiara každého z nás, ktorá označuje tie veci, za ktoré sme zodpovední. Inými slovami definuje kto sme a kto nie sme.Hranice majú dopad na všetky oblasti nášho života:Fyzické hranice: pomôžu nám určiť kto a za akých podmienok sa nás môže dotknúť;Psychické hranice: dávajú nám slobodu v myšlienkach a názoroch;Emočné hranice: napomáhajú vysporiadať sa s našimi emóciami a oslobodiť sa od manipulatívnych a škodlivých pocitov druhých ľudí;Duchovné hranice: pomôžu rozlíšiť Božiu vôľu od tej našej a dajú nám obnovenú úctu k nášmu Stvoriteľovi.Niekedy chcú byť kresťania natoľko milujúci a nesebeckí, že zabudnú na svoje vlastné limity a obmedzenia. Pri konfrontácii s nedostatkom hraníc si potom kladú otázky:Môžem si nastaviť limity a pritom zostať milujúcou osobou?Čo ak je niekto sklamaný alebo zranený kvôli mojim hraniciam?Ako mám odpovedať človeku, ktorý chce môj čas, energiu, lásku alebo peniaze?Nie sú hranice sebecké?Prečo sa cítim previnilo alebo sa bojím, keď si stanovujem osobné hranice?Dr. Henry Cloud a Dr. John Townsend ponúkajú odpovede založené na Biblii na tieto na iné otázky. Kniha Hranice ukazuje ako nastaviť zdravé hranice s vašim partnerom, rodičmi, deťmi, priateľmi, kolegami a dokonca aj so sebou samým.Recenzia Hranice na stránke blog.zachej.sk.

Čo povedať, ako to povedať a kedy nepovedať radšej nič. Karen Ehmanová v knihe Pozor na jazyk s veľavravným podnázvom Čo povedať, ako to povedať a kedy nepovedať radšej nič, pomáha riešiť globálny problém - ako lepšie ovládať svoj jazyk.Od biblických čias až po modernú dobu ženy zápasili so svojimi slovami.Čo povedať a ako to povedať a kedy radšej mlčať?A čo robiť, keď ste povedali niečo, čo by ste najradšej vzali späť?Vieme, že Písmo nás usmerňuje ako používať naše slová, ale vypovedané, často neuvážené slová stále spôsobujú obrovský problém, ktorý prináša zármutok a napätie nielen v rodinných vzťahoch, ale aj v priateľstve, práci i v cirkevných spoločenstvách.Odporúčame Vám: Drž si jazyk na uzde! od Joyce Meyer.

Bezpečná cesta do digitálneho sveta. V dnešnej dobe mnohé deti vymenili svoje hračky za digitálne technológie. Má to aj svoje výhody, ale aj negatívny dopad na život detí, pokiaľ ide o ich psychické, emocionálne, fyzické i duchovné zdravie. Tento kurz chce pomôcť rodičom i učiteľom vo výchove detí, aby im vedeli dať správne usmernenie v oblasti bezpečného používania informačných technológií. Táto brožúrka obsahuje biblické lekcie, rady, nápady a aktivity, ktoré sú vhodné pre deti i pre rodičov či učiteľov, ktorí s deťmi pracujú.Tento interaktívny pracovný zošit pripravený učiteľmi IT školy "Scriptehinfo" obsahuje tieto lekcie: Reálne a virtuálne priateľstvoAko odlíšiť dobré od zlého v online priestoreMúdre narábanie s časom a peniazmiOchrana pred zlomAko sa vyhnúť hanebným fotkámOchrana osobných informácií

Čo povedať, ako to povedať a kedy nepovedať radšej nič. Karen Ehmanová v knihe Pozor na jazyk s veľavravným podnázvom Čo povedať, ako to povedať a kedy nepovedať radšej nič, pomáha riešiť globálny problém - ako lepšie ovládať svoj jazyk. Od biblických čias až po modernú dobu ženy zápasili so svojimi slovami. Čo povedať a ako to povedať a kedy radšej mlčať? A čo robiť, keď ste povedali niečo, čo by ste najradšej vzali späť? Vieme, že Písmo nás usmerňuje ako používať naše slová, ale vypovedané, často neuvážené slová stále spôsobujú obrovský problém, ktorý prináša zármutok a napätie nielen v rodinných vzťahoch, ale aj v priateľstve, práci i v cirkevných spoločenstvách.Odporúčame Vám: Drž si jazyk na uzde! od Joyce Meyer.

Hnev je niečo, čo zažíva bežne každý z nás. Hnev je medzi manželmi, medzi deťmi, medzi rodičmi a ich potomkami i naopak. Hnev prežívame ako občania, zamestnanci, susedia. Mnohí sa dokonca hneváme aj sami na seba. Väčšina z nás má s hnevom problémy a ako kresťania si možno kladieme otázku, či existuje vôbec prijateľný spôsob hnevu.Aký je pôvod hnevu a v čom spočíva jeho zmysel? Odkiaľ sa hnev vlastne berie? Toto sú otázky, na ktoré potrebujeme nájsť odpovede a pochopiť ich, aby sme hnev dokázali konštruktívne spracovať.Gary Chapman vo svojej knihe Hnev ponúka mnoho odpovedí a podnetov a prináša kresťanský pohľad na vec. Pripomína nám, aby sme nezabudli na to najpodstatnejšie, ak chceme dosiahnuť úspech: odovzdať svoj hnev Kristovej vláde, aby sme mohli uzdraviť naše vzťahy a v neposlednom rade naplniť plány, ktoré má s nami Boh.

Kniha Vést jako Ježíš vás povzbudí k tomu, abyste odložili náboženské řeči a místo toho se vrátili zpátky k jádru křesťanství – ke Kristu samotnému. Ať už jste učitel, pastor, vedoucí mládeže, rodič či manažer, můžete se toho o vedení druhých mnoho naučit tím, že budete následovat Ježíšův příklad. Čtyřicet krátkých kapitol čerpá z Janova evangelia a mnoha osobních zkušeností. Kniha má díky své praktičnosti potenciál změnit nejen způsob, jak vedete, ale i to, jak žijete.Floyd McClung (*1945) je pastor, učitel a zakladatel organizace All Nations, jejímž cílem je přinášet Boží lásku lidem na okraji společnosti a vychovávat k učednictví. Během své služby navštívil více než 190 zemí, několil let sloužil se svou ženou Sally v afgánském Kábulu a poté v amsterdamských slumech. Má dvě dospělé děti a dvě vnoučata. V současné době žije a slouží v Kapském městě v Jihoafrické republice.

Obyvatelstvo stárne a stárne, do penze odcházejí silné populační poválečné ročníky, ale současně ještě žijí jejich rodiče. Automaticky se předpokládá, že svým rodičům budou věnovat péči jejich dcery. Linie matka–dcera, dcera jako pečovatelka o stárnoucí a staré rodiče, je v této společnosti považována za samozřejmost. Tyto ženy nejen že nemají často znalosti nutné pro pečovatelky o staré lidi, ale jsou pod velkým tlakem psychickým. Jejich práce není oceněna ani ostatními členy rodiny, protože si myslí, že je to jejich povinnost, obávají se postěžovat si, aby je ostatní neodsoudili, že nejsou dobré dcery.Knížka formou dopisů mezi dvěma ženami přibližně ve věku 60–65 let přibližuje traumata, s nimiž se ženy bojí vůbec někomu svěřit proto, aby je ostatní neodsoudili. Obě tyto ženy odešly do penze, myslí si, že teď se budou věnovat svým zájmům, případně svým dcerám s vnoučaty, a pak se starají o svoje matky. Napřed se nechtějí přiznat k potížím a tenzím, které to v nich vyvolává. Idealizují si tuto péči i svůj vztah k matkám. Pak se v e–mailech, reflexích denních problémů a denní bezmocnosti trochu jedna druhé svěří.Postupně se uvolní a občas si i postěžují. Obě ženy se přiznávají i ke svému vzteku na nemocné matky, k tomu, jak je tato péče svazuje, jak mají občas i zlost na své umírající příbuzné a pak si to zase vyčítají a sebe obviňují. Texty–dopisy jsou občas proloženy volně napsanými odbornými radami, citáty z odborné literatury, běžně dostupné, nebo sdělením, že existují poradny pro tyto pečovatele a jak funguji a že přiznat se, že již nemohou pokračovat v této náročné práci a mají nárok na odpočinek (respitní péči) a uznání od ostatních členů rodiny, je docela normální.Do textů jsou zakomponovány i úvahy o vztahu matka–dcera např. z hlediska freudiánského, myšlenky, zda opravdu je jen žena určena k pečování o druhé, úvahy o smrti a paliativní péči, hospicích a etickém aspektu "dání" rodičů do sociálních ústavů.

Pracovní listy pro rozvoj dětské řeči. Nedaří se vám domluvit se se svým dítětem?Máte dojem, že vám nerozumí, nebo že nedokáže říci, co potřebuje?Užitečnou pomůckou mohou být pracovní listy, které vytvořila klinická logopedka Kateřina Slezáková ve spolupráci s ilustrátorkou Patricií Koubskou. Pracovní listy jsou určené pro děti s opožděným vývojem řeči, tzn. děti od dvou let, které nemají potřebu něco vyjádřit, mají velmi malou slovní zásobu, netvoří dvouslovné kombinace nebo je jejich řeč pro blízké těžko srozumitelná a mají výrazně lepší porozumění řeči než vyjadřovací schopnosti.Pracovní listy osloví rodiče malých dětí a také klinické logopedy, kteří s nimi pracují.

Nová knížka socioložky Jiřiny Šiklové obsahuje pětadvacet skutečných i fiktivních dopisů vnučce a dotýká se mnoha problémů, které v dospívání řeší mladí lidé a spolu s nimi jejich blízcí. Dopisy jsou adresovány mladým, ale určeny jsou i lidem starším, tedy jejich rodičům, babičkám a dědečkům. Cílevědomě ukazují na kontinuitu generací a snaží se vytvářet mezi nimi porozumění: aby mladí trochu chápali, jak uvažuje stará generace, a naopak, aby si staří uvědomovali, co se asi děje v mladých. Knížka je tak poučenou a přitom dokonale srozumitelnou formou dialogu mezi generacemi. Autorka píše naprosto konkrétně o nejrůznějších tématech: O tom, že i dnešní staří lidé byli kdysi mladí; o tom, že člověk chce být dospělý a současně se toho bojí; o tom, že zamilovanost ještě není láska; o chybějícím sebevědomí; o těch, co si neváží života; o pohlavní lásce; o emancipaci; o volbě povolání; o stárnutí i o smyslu života. Bez nadsázky lze říci, že jde o autorčin naléhavý, velmi osobní a zároveň všeobecně platný odkaz, jakého je v současnosti zvláště třeba.

Kedy povedať nie, kedy povedať áno. Hranica v rôznych oblastiach nášho života vymedzuje, kto sa k nám smie priblížiť, pomáha nám rozhodnúť komu a čomu povieme nie alebo áno, či určiť vzťah k sebe samému. Hranica je rozhodnutie, ktorým definujeme veci a okolnosti, za ktoré sme zodpovední. Definuje, kto sme a kto nie sme. Kniha prináša biblický pohľad na hranice: čo hranice sú, čo chránia, ako sa vytvárajú, ako sú narušované, ako ich opraviť a ako ich využívať. Pomôže stanoviť či napraviť hranice vo vzťahu k našim blízkym – k rodine, partnerovi, deťom, v práci, ale aj k sebe samému a k Bohu.