Knihy o viere

Rozjímání na každý den církevního roku. Mezidobí (14. - 18. týden). Další díl z ediční řady, která čtenářům poskytuje jednu z možností, jak obracet se k Bohu Otci s důvěrou a v souladu s Písmem svatým a s živou tradicí církve. Tato edice je určena pro každého, kdo touží každý den vstoupit do modlitby a nechat se vést úryvky z Písma svatého a duchem té které liturgické doby. Praktický formát knihy si ji dovoluje brát s sebou i na cesty.

Jak pomoci svým dětem najít vztah k Bohu. Jak pomoci svým dětem najít vztah k Bohu Dr. Habenichtová vysvětluje na základě svých poznatků z oblasti rozvoje dítěte a náboženské výchovy, jak se děti duchovně rozvíjejí. Nabízí praktické návrhy, jak můžete pomoci svému dítěti rozvinout trvalé přátelství s Bohem.

Nad encyklikou Lumen fidei. Encyklika Lumen fidei byla napsána „čtyřručně“, jak uvedl papež František. Z větší části ji připravil Benedikt XVI. a po své abdikaci text předal svému nástupci, který jej doplnil a rozpracoval. Lumen fidei přináší řadu podnětů k přemýšlení, ale především je povzbuzením k radikálnímu životu podle evangelia.A právě tento moment zdůrazňují úvahy Aleše Opatrného, jemuž se podařilo hluboký teologický text zpřístupnit co nejširšímu okruhu čtenářů. Jednotlivé kapitolky mají podobu krátkých zamyšlení nad slovy encykliky, po nichž následují otázky k reflexi. Knížku lze použít pro exercicie všedního dne, ale i pro práci ve společenství.

Reflexia o viere, kultúre a výchove. "Pohľad na obsah publikácie ma presviedča, že autor nestráca vášnivú túžbu po pravde, ale ani odvahu objavovať nové cesty. Iste je to nezvyklá trojnožka: viera, kultúra a výchova. Hľadať vzájomnú súvzťažnosť mi spočiatku prichodilo trochu „syzifovské“ namáhanie. Autor vo svojom diele provokačne najprv nastreľuje a vymedzuje základné pojmy depozitu viery, fenoménu kultúry a paradigmy výchovy, ale pokúša sa aj o syntézu i konklúziu ich vzájomných vzťahov. Čítanie týchto riadkov nech nás povzbudí k ochotnejšej službe pre dobro našich bratov a sestier a pre budúcnosť nášho milovaného národa." Mons. Tomáš Galis, žilinský biskupKniha Súvislosti – reflexia o viere, kultúre a výchove poukazuje na podstatu pojmov viera, kultúra a výchova a ich vzájomnú previazanosť. Je ponukou na diskusiu pre kresťanských intelektuálov, ale aj výzvou pre inak nazerajúcich na život človeka a spoločnosti. Som presvedčený, že vzájomné prenikanie medzi vierou, kultúrou a výchovou môže byť pozvaním k rozvoju humanum. Hovoria o tom dejiny, akademické diskusie i skúsenosť matiek, otcov, vychovávateliek, animátorov a animátoriek, kňazov, katechétov a katechétiek, vedúcich rôznych detských a mládežníckych skupín a spoločenstiev a pracovníkov v najrozličnejších kultúrnych ustanovizniach. Mám nádej, že Vás aspoň trochu obohatí. Zdeno Pupík

Ježíš řekl: "Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které činím já, a bude činit ještě větší skutky než tyto." Většina lidí ale ve svém životě nic takového nezažívá. Jestliže má Ježíš pravdu, co bychom měli změnit, aby Jeho slova platila i o nás? Kniha "Přijímat Boží víru" vás uvede krok za krokem do života, který činí Bohu radost, do života víry. Představí vám víru z různých stran - její zdroj, její nepřátele i její vítězství - a ukáže vám, jak vírou žít a "hledat nejprve Boží království"."Peťa Gama znám od doby, kdy poprvé přijel do České republiky. Stal se mým přítelem, rádcem a na nějakou dobu i duchovním otcem. Vím, že když mluví, vyučuje nebo píše o víře, není to pouhá teorie, ale realita jeho života. Jemu to prostě funguje! Tuto knihu jasného, uspořádaného a hlavně biblického vyučování o víře mohu tedy jen doporučit. Vždyť čerpá ze vztahu s Bohem, který trvá už padesát let!" Petr Kácha, Th.Bc.pastor Křesťanského společenství Praha, člen Rady Církve Křesťanská společenství

Skeptik objevuje, že v životě jde o víc než jen o to, co můžeme vidět, čeho se můžeme dotýkat a co lze změřit. Don Bierle byl úspěšným studentem a během svých studií i úspěšným atletem. V té době začal hledat odpovědi na důležité otázky života. Zjistil, že v životě jde o víc než jen o to, co můžeme vidět, čeho se můžeme dotýkat a co můžeme měřit. Za pomoci svých vědeckých metod pečlivě zkoumal základy víry. Nejprve byl překvapen - a pak i proměněn - odpověďmi, na které přišel. Shrnul je ve své knize Překvapen vírou.

Obsah tohoto klasického díla byl nejprve předmětem rozhovorů s kněžími během rekolekcí, studijních dní a kněžských soustředění. Není ničím zvlášť vědeckým, není ani shrnutím traktátu o církvi.Autor nechtěl ani započít nový výzkum, ani dělat znovu to, co udělali před ním již jiní. Pouze ve víře meditoval nad několika aspekty tajemství církve a snažil se postavit se pokud možno do jeho středu.

Narazit na Boží lásku. Mnoho mladých katolíkov prežíva svoju vieru ako autor knižky. Málokedy vynechajú omšu, i keď jej nerozumejú. Majú Bibliu, no nečítajú ju. Chodia na spoveď, ale nepociťujú ľútosť. Viera pre nich znamená len samé pravidlá. Je načase vstúpiť do svetla Stvoriteľa, ktorý mení životy a pozýva nás, aby sme žili z jeho nesmrteľnej lásky.Autorove vtipné a výstižné zamyslenia ukazujú na hlavnú pointu: Boh nikoho nevolá k tomu, aby bol dobrým človekom, niekým, kto len dodržiava pravidlá, ale aby bol novým človekom v Ježišovi Kristovi.

Životný príbeh dvoch mladých ľudí, ktorých postupne spája viera, nádej a láska, dostáva podobu osobného svedectva o tom, že každú situáciu, nebezpečenstvo a prenasledovanie dokáže Boh v našich srdciach premeniť na novú nádej pre budúcnosť. Cirkev skutočne rastie cez naše srdce a naše rozhodnutia. To platí nielen pre obdobie, kým prišiel November, ale aj dnes.V tomto živom svedectve viery konkrétni ľudia tvoria nielen historické pozadie, ale aj dejiny. Prajem všetkým čitateľom tejto rozsahom neveľkej knihy, aby v nej našli – tak ako ja – radosť z čítania a odvahu pre budúcnosť. (Marian Mráz)

V intimních dialozích s Pánem autorka názorně ukazuje způsob, jak lze krok za krokem lépe poznávat Boha, i sebe samotného. Ve snaze usnadnit orientaci lidem Boha hledajícím, neváhá dovolit jim nahlédnout do hlubin vlastní duše. Křesťany, kteří se dvacet roků po revoluci stále ještě bojí k Bohu veřejně přiznat, kniha povzbudí, a jejich sebevědomí zdravě pozvedne. Křesťany, kteří mají Bibli zasunutou v knihovně, se snaží vyprovokovat, aby ji ve vlastním zájmu oprášili a začali s ní pracovat.Pokračovanie tejto knihy nájdete v publikácii Tykadlem víry (2010).

Korespondence dvou kněží v době normalizace. Život P. Josefa nebyl právě snadný, osud se s ním nemazlil. Někdy v padesátých letech půjčil komusi větší peněžní obnos, dotyčného zatkli na hranicích při pokusu o útěk, a když z něj vymáčkli, kdo mu peníze půjčil, odsoudili P. Josefa k dlouholetému žaláři do Valdic a na Mírov. Na jednu z amnestií byl nakonec spolu s dalšími propuštěn.Ačkoliv měl v Praze byt, dal přednost životu na venkově. Když se naskytla možnost působit jako výpomocný duchovní bez nároku na plat, ujal se jedné vesnice. Svou samotu a tím i značnou míru nezávislosti si P. Josef sice pochvaloval, ale kontakty a přátelské vztahy se spolubratry udržoval. Adresátem zde vydaných dopisů byl přítel z mládí, spolužák a kanovník.Zatímco kriminál naučil P. Josefa zametat za sebou, a proto dopisy pana kanovníka likvidoval, pan kanovník vycítil, že Josefovy řádky nejsou jen obyčejnými dopisy, a tak je uchoval. Díky panu kanovníkovi tedy můžeme nahlédnout do srdce kněze Josefa, jehož víra je přesvědčivá a vztah k Bohu ryzí.

Kniha vypovídá o tom, jaké velké věci se mohou dít, když člověk člověku není lhostejný; hovoří o lidské solidaritě, statečnosti, víře a úsilí abbé Pierra (1912–2007), který, pohnut smutnými osudy lidí na okraji společnosti, založil roku 1949 „útulek“ Emauzy.První emauzská komunita žila ve starém domě na pařížské periferii, živila se sběrem hadrů a odpadků a stavěla svépomocí jednoduchá obydlí pro další lidi bez domova, pro opuštěné, zoufalé, alkoholiky či jinak strádající. Bezdomovci zde tak nejen získali zázemí a materiální pomoc, ale tím, že sami pomáhali druhým, jim bylo navráceno vědomí jejich lidské důstojnosti.

Ve chvíli, kdy Benedikt XVI. opouští svůj úřad, zůstává v těch, kteří se v posledních letech sytili jeho slovem, pocit vděku. Velký duchovní odkaz nelze samozřejmě shrnout na několika stranách, avšak tato knížka – malé poděkování za pontifikát, který zanechává trvalou stopu – může posloužit k načrtnutí vnitřní linie jeho díla. Ústředním motivem je téma víry, protože ona byla pulzujícím srdcem celého učitelského úřadu Benedikta XVI. Nad textem jeho testamentu si uvědomujeme, nakolik je každý člověk v křesťanském životě vlastně na začátku a jak moc má zapotřebí stále znovu se učit tomu, na co pozapomněl, nebo znovu vdechnout život tomu, co bylo zhašeno nebo vyhaslo, či dokonce znovu získat to, co bylo opuštěno nebo odloženo. Benedikt XVI. (Joseph Ratzinger) se narodil v Marktlu na Innu v pasovské diecézi 16. dubna 1927. V roce 1951 byl vysvěcen na kněze spolu se svým bratrem Georgem. Dvacet pět let vyučoval teologii na různých německých univerzitách. V roce 1977 se stal mnichovským arcibiskupem a v témže roce byl jmenován papežem Pavlem VI. kardinálem. V roce 1981 ho papež Jan Pavel II. ustanovil prefektem Kongregace pro nauku víry. 19. dubna 2005 se stal nástupcem Jana Pavla II. Na konci února 2013 rezignoval na svůj papežský úřad a odešel do ústraní. Nadále se chce věnovat modlitbě a psaní.

Podněty k prohloubení víry. Knihy tohoto vídeňského kardinála a profesora dogmatické teologie si získávají čtenáře po celém světě. Také jeho pravidelné katecheze, pořádané v katedrále sv. Štěpána ve Vídni, přivádějí každý měsíc do tohoto chrámu mnoho lidí. A právě výběr z jeho katechezí přináší tato kniha. Vybrány byly katecheze z přelomu let 2000 - 2001, věnované výkladu základních pravd obsažených ve Vyznání víry.

Pozoruhodné odpovede na horúce otázky, ktoré nenapísal novinár, ale sám život.. Publikáciu zostavil Slavomír Kontúr. Je v nej ponechaný priestor na aktuálne otázky ako napr. sú: nepohodlné evanjeliá, modlitba, ekumenizmus, Cirkev a my, partnerské vzťahy, ekológia a i.

Tomáš Halík. Osobní svědectví o hledání vlastní cesty v duchovním životě, ve filozofii i ve společnosti. Kromě osobních témat (vzpomínky na dětství, studentská léta, konverze, kněžské svěcení, působení v roli psychoterapeuta, polistopadové období aj.) reflektuje vývoj v české společnosti a církvi. Čtenář v knize nalezne i vzpomínky na významné osobnosti – J. Reinsberga, J. Zvěřinu, V. Bendu nebo zamyšlení nad tématy, jako je hlubinná psychologie, krize víry, sekularizace. Kniha je nově doplněna o CD, na němž T. Halík čte vybrané části knihy.

Život jako náboženský experiment. V souboru 15 esejů autor dále rozvíjí svou filozofii dialogu víry a nevíry. Jednou z inspirací jeho úvah byla výzva současného papeže Benedikta, aby ti, kteří nemohou přijmout Boha, se přesto snažili žít „jako kdyby Bůh byl“. Tomáš Halík se ptá, co vlastně rozlišuje život věřících a nevěřících a zda i věřící nemohou chápat víru jako hypotézu, kterou musí neustále ověřovat vlastním životem. Kniha vychází v roce, kdy autor získal významné evropské ocenění za „vynikající zásluhy o interpretaci našeho světa“, cenu Romano Guardiniho. Kniha obsahuje CD.

Spiritualita nelhostejnosti. Ve čtrnácti esejích autor vychází z evangelijního příběhu o „nevěřícím Tomášovi“. Představy o Bohu, církvi a víře „bez zranění“ autor považuje za iluze. Ke křesťanské víře patří odvaha vidět rány našeho světa a dotýkat se jich vírou, která sama je jimi zasažena, zraněna. Tváří v tvář „zraněnému Bohu“ člověk může odložit „brnění, masky a šminky“, jimiž před druhými a někdy sám před sebou zakrývá svá bolestná místa. Kniha obsahuje jak teologicko-filozofické meditace, dotýkající se mystických hloubek víry, tak překvapivé, ostré i místy humorné komentáře konkrétních událostí a typických znaků naší doby. Zdrojem autorovy inspirace je křesťanská i židovská mystika, Pavlova a Lutherova teologie kříže, současná postmoderní filozofie a teologie i poklady staré lidové velikonoční zbožnosti a umění a v neposlední řadě i autorovy vlastní zkušenosti z dlouholeté terapeutické i pastorační praxe. Ke knize je připojeno autorské čtení na CD.

Francúzka Paulína Jaricotová, ktorá žila na prelome 18. a 19. storočia, je zakladateľkou najväčšieho hnutia, ktoré pomáha misiám. Jej dielo je také veľké, že ho Cirkev povýšila na pápežské a dnes je známe pod názvom Pápežské misijné diela. Ako mladá deva mala videnie o dvoch lampách, čo ju viedlo k horlivosti šíriť vieru vo vlastnej krajine, zdevastovanej Francúzskou revolúciou, ale aj v misiách. Táto jej iniciatíva viedla k založeniu Diela šírenia viery. Krátko po tomto diele založila Spoločnosť živého ruženca. Vytvorila krúžky, malé spoločenstvá, ktoré sa rozrastali a zakladali nové skupiny. Tvorivé nadanie ju viedlo i k ďalším iniciatívam, ktorými chcela pomôcť chudobným a priblížiť každému človeku Boha. Brožúrka približuje jej životný osud i inšpirácie na misijné poslanie každého z nás, litánie k Paulíne Jaricotovej, ako aj modlitby, ktoré napísala, či modlitby za misionárov.Ukážka z knihy Inšpirácie zo života Paulíny JaricotovejV Paulíninom živote a v jej svedectve vynikajú tri aspekty, ktoré môžu slúžiť ako inšpirácia pre misijné poslanie každého z nás a ktoré sa dajú preniesť aj do nášho každodenného života.Každodenný misijný záväzokPaulína si pre misie nevyčlenila len zopár momentov, stali sa jej každodennou záležitosťou. Skupinky zamestnancov v ich rodinnej továrni na hodváb prisľúbili každodennú modlitbu a prinášanie pravidelných obetí za misie. Každý deň môžeme ponúknuť modlitbu za tých, ktorí slúžia v misijných cirkvách po celom svete, ako aj za chudobných a slabých, ktorí počúvajú ich posolstvo o „nádeji, ktorá zachraňuje“. Pomoc pre celý svetPaulína silno cítila, že pomoc misiám by mala byť univerzálna a že na nikoho by sa nemalo zabudnúť. A keď 3. mája 1822 oficiálne založila Dielo šírenia viery, pretrvala v ňom rovnaká vízia: modlitba a obety za celosvetové misie. Život v láskeAko mladá žena Paulína vyjadrila želanie: „Kiežby som mohla nekonečne milovať.“ Či už to bola jej práca pre misie, alebo pre chorých a chudobných, celú činnosť Paulíny Jaricotovej motivovala láska. Stredobodom misijného povolania je v skutočnosti prikázanie lásky. Naša láska by mala prúdiť do spoločnosti, presahujúc seba, a smerovať do všetkých vzdialených miest, kde sú slabí, zabudnutí a chudobní neraz opustení. To je miesto, kde má byť misionár. A to je miesto, kde prostredníctvom Pápežských misijných diel môžete byť prítomní aj vy vďaka svojim denným modlitbám a pravidelným obetám.

Praktická příručka, jak na modlitební setkání ve farnosti, chce ukázat, že dynamická modlitba představuje v životě farnosti klíčový moment. Nabídnuté modely mohou fungovat v téměř libovolném počtu účastníků a hodí se pro nejrůznější typy setkání, která ve farnostech fungují. Zdravé církve i společnosti se dočkáme pouze s modlitbou, připomíná autor a dodává, že církev je jediná armáda na světě, která dosahuje vítězství na kolenou.

Som človek, som kresťan - katolík a som výtvarník. Čo to znamená? Nie je to vec názoru, je to vec bytia. Prijal som život ako dar a vážim si ho.Celú pravdu biblického zjavenia opatruje len Katolícka cirkev. Kto ju neprijíma, prichádza o veľa ... K večným aj časným pravdám možno do istej miery prísť aj prirodzeným rozumom. Veľa právd možno vnímať aj cez svedomie ... Pravdou je napríklad to, že ľudský plod v živote matky je človekom od počatia. Pýtam sa tých, ktorí súhlasia s potratmi, čo by sa stalo, keby ich odstránili zo života ich matky po počatí. Boli by teraz na tomto svete? ... Ale aj oni dostali dar života, narodili sa do tohto sveta, preto nemajú právo zabíjať človeka ani v jeho počiatočnom štádiu vývoja. Mnohí ľudia nechápu túto a ďalšie pravdy viery, alebo ich nechcú prijať. Viera v Krista nie je rozprávka pre nechápavých. Je to Život sám pre všetkých rozumných a múdrych, pre všetkých, ktorí Ho chcú prijať. Drvivá väčšina významných vedcov verila a verí v Božiu existenciu ... Každý výtvarník by mal čerpať z Kristovej pravdy. Pokiaľ jestvujú napríklad gotické katedrály, žiaden umelec, človek nemá príčinu pochybovať o pravosti Katolíckej cirkvi.

Mierou našej viery sú nenápadné skutky, za ktoré nám nikto neplatí: ani peniazmi, ani pozornosťami, ani vďačnosťou. Mierou našej viery sú nenápadné dobré skutky, o ktorých nikto nevie. Mierou viery a ľudskosti. A o tom je táto knižka.

Nová monografie Ctirada V. Pospíšila přináší podstatné rozšíření předchozích výzkumů v oblasti vztahů katolické teologie k poznatkům přírodních věd v minulém a předminulém století. V první části autor představuje poměr dobové teologie k astronomii a neshledává zde sebemenší konflikt. Druhá část pojednává o postoji teologie k evoluci v oblasti fauny a flóry. I zde se rýsuje značná otevřenost k faktu evoluce, nikoli však k jejímu materialistickému pojetí. Hlavní třecí plochou byla vize evolučního vzniku lidstva, která vyvolávala bouřlivé diskuse nejen v oblasti teologie, ale také mezi představiteli jiných vědních oborů. Autor zachycuje nejen postoje českých teologů, ale také těch, kdo tuto koncepci vzniku lidstva propojovali s křesťanskou teologií stvoření a antropologií již od posledních desetiletí 19. století a na počátku století dvacátého. V českém prostředí doposud zcela nezpracovaná tematika s řadou přínosů i na poli mezinárodního bádání dokládá, že postoj teologů nebyl zdaleka jednoznačně zamítavý a že již od dvacátých let minulého století bylo přijímání vzniku lidského těla evolucí vcelku běžným standardem katolické teologie stvoření zejména v německy mluvících zemích a ve spojitosti s tím i v Čechách a na Moravě.

Na sránkach publikácie Jak to vůbec je?, sa dočítame, že si Boh používa obyčajných ľudí so všetkými ich slabosťami a nedostatkami. Ako vieme, Abrahám zaprel manželku, Mojžiš zabil človeka, Dávid zviedol vydatú ženu, Judáš zradil Pána, Peter povedal, že Pána nepozná, a mohol by som pokračovať. Tak je to doteraz, ale rovnako ako v biblických dobách, tak aj dnes nás Boh vyslobodzuje z našich pút a v pokání vďaka Kristovej obeti nám odpúšťa. V čom nám ale ani Všemohúci nepomôže a čo nás zráža, je naša voľba vlažnej viery bez vášne, horlivosti a túžby naplniť Božiu vôľu. Autorka Míla Marková na pozadí biblických textov a svojich vlastrných skúseností naznačuje, ako sa z takej patálie dostať a ako navzdory ťažkostiam žiť živú a radostnú vieru.

Duchovní potřeby v každodenním životě. Komu knihu doporučit Senioři a spiritualita? Pravděpodobně po ní v první řadě sáhnou odborníci, kteří z titulu své profese pracují se seniory - sociální pracovníci, duchovní všech denominací, psychologové, lékaři, zdravotní sestry, ošetřovatelé, pečovatelé a podobne. Knihu vřele doporučuji také všem, kdo mají ve své rodině nebo ve svém blízkém okolí seniora; možná osamělého, opomíjeného, nešťastného. Staří lidé mají mladším mnoho co dát. Jistě, ne každý senior je moudrý, radostný a zábavný. Jsou i mrzutí a se vším nespokojení, dovedou zraňovat. Jenže právě ti jsou naší - a také duchovní péče - nejpotřebnější. Nejspíš hladoví po lásce. Jak jim pomoci? Nechte se inspirovat touto knihou. Ono vás nad ní určitě něco napadne.

Úvahy a podněty k zamyšlení. Kniha je souborem statí na základní témata křesťanské víry z oblasti věrouky, biblistiky, morálky, liturgie a liturgického roku a duchovního života. Autor nezamýšlel své dílo jako systematickou příručku, ale jako "podněty k zamyšlení". Víra je víra, ale je třeba, aby jí člověk využíval také jako světla pro svůj rozum a každodenní život. Otci Františkovi se podařilo napsat knihu, ve které je shrnuto to podstatné pro orientaci a formování vážných zájemců o dobrý a hluboký křesťanský život v běžných podmínkách každodenního života. Knihu lze žánrově zařadit mezi katechismus, punkta k rozjímání, katechetické hodiny, psychologizující úvahy nad tématy víry, zdravou současnou apologetiku, ale také osobní vyznání věrného a poctivého kněze.

Paměti architekta. Paměti architekta Jana Sokola (1904–1987) osvětlují dlouhou cestu za smyslem života, práce a víry. Volba architektury vymezila prostor ke studiu i tvoření, doba někdy pomáhala, jindy stavěla těžké překážky. O minulém pro přítomné a budoucí píše autor v první části knihy. Druhá část, Moje plány, shromáždila architektovo dílo, vycházející z koncepcí zakotvených historicky, technicky i umělecky. Ideje a plány se ale často nedaly realizovat jinde než na pracovním stole. Tam přesto i drobné úkoly nalézaly váhu symbolu, v hledání přinášely pevnou oporu reality.

kniha + DVD Ohlédnutí za Národní poutí do Svaté země. Závěr Roku víry jsme při národní pouti prožili v místech, kde se naplnily dějiny spásy a odkud se víra rozšířila do celého světa. Bylo velmi krásné putovat na tato daleká místa ve společenství stovek věřících z naší země a v modlitbě se spojit se všemi ostatními.

č. 25 - 36 + zakladač zadarmo. Ponúkame Vám všetky čísla z edície Viera do vrecka, ktoré vyšli v roku 2013.Balenie obsahuje dvanásť brožúr (25 – 36) + praktický zakladač – GRÁTIS.V roku 2013 vyšli tieto témy:25. V Boha verím, Cirkev nepotrebujem (Jozef Vadkerti)26. Svätosť pre každého (Marián Gavenda)27. Ako prežívať svätú omšu? (Jozef Luscoň)28. Čo znamená veriť? (Pavol Grach)29. Žijeme spolu, nie sme zosobášení (Jozef Slivoň)30. Naučme sa odpúšťať (Pavol Grach)31. Odluka cirkví od štátu (Marián Cipár)32. Sexualita nie je o zákazoch (I. M. Szanisló, D. Demočko)33. Bohatstvo rituálov v rodine (Dominika Hajkovská)34. Tajomstvá zo života Panny Márie (Peter Mášik)35. Čo nás čaká po smrti? (Igor Giboda)36. Čo prezrádzajú naše sny? (Igor Smelý)

Ceněná, přehledně strukturovaná, stručná, ale přitom obsahově bohatá učebnice poskytuje vhled do základních otázek evangelické theologie. Jednotlivé kapitoly (předmět theologie, zjevení, Písmo svaté, vztah Starého a Nového zákona, víra a rozum, problém kánonu, otázka biblické hermeneutiky, theologie jako věda aj.) mají stejnou strukturu: Joest nejprve klade zásadní otázky k danému tématu, poté v kritickém rozhovoru nastiňuje reprezentativní pokusy o jejich řešení v dějinách evangelické theologie. Nakonec připojuje formou delší řady tezí vlastní odpověoe. Učebnice tak přináší jednak dějinný přehled, jednak díky závěrečným tezím motivuje k vlastnímu přemýšlení.

Dárková publikace plná inspirativních citátů o víře. Velmi úspěšná knížka povzbuzující křesťany po celém světě nyní vychází i v češtině.

Světlo víry. Letos v červenci představil papež František svoji první encykliku Lumen fidei (Světlo víry). Jak poznamenal: byla napsána „čtyřručně“. Papež Benedikt XVI ještě za svého pontifikátu encykliku z velké části připravil, ale nestačil ji už dokončit. Nabídl ji však svému nástupci. Papež František přijal Benediktův koncept doplnil ho či upravil. Vzhledem k různosti teologických, pastoračních i osobnostních rysů obou velkých mužů je to obdivuhodný projev vzájemné úcty a pokory obou. Poselství má vztah k probíhajícímu Roku víry.Titul je dostupný aj v slovenskom jazyku: Lumen fidei (2013).