Knihy o pastorácii

Spiritualita a služba - súčasné výzvy. „Ak ostanete v mojom slove, budete naozaj mojimi učeníkmi, poznáte pravdu a pravda vás vyslobodí. „ (Jn, 8, 32) Kto potrebuje viac poznať pravdu o sebe samom ak nie ten, kto vedie druhých ku ideálu, ktorým je Kristus?Čítanie knihy otca Augustína Kňazstvo umožňuje pastierom Cirkvi nazrieť hlboko do ich viery, Kristovej lásky a svojho života. Čítaním si kňazi uvedomia, že potrebujú radu spovedníka, duchovného vodcu, brata, kamaráta. Je potrebné, aby uvažovali nad milosťou vysviacky ako najväčším darom, ktorého sa im dostalo.Autor neustále pripomína aj nádej, ktorá nikdy nesklame. Je to dar milosti povolania a kňazského svätenia. Sám Boh na nich vyleje Ducha Svätého. Sila, ktorú získavajú z Ducha Svätého sa nám zdá ľudsky nemožná, ale ona je nielen možná, ale stáva sa aj zdrojom požehnania pre druhých.Tento dokonalý plán mal už dávno pripravený najvyšší kňaz - Ježiš Kristus.

Reč lásky. Bola sobota 8. októbra 1994 a tisícky rodín sa zišli na Svetovom dni na záver Roku rodiny, vyhláseného z iniciatívy Spojených národov. Zoči-voči čoraz všeobecnejšiemu chaosu a „pokusom zvrátiť zmysel rodiny a obrať ju o prirodzené puto s manželstvom“ Svätý Otec neváhal položiť rozhodujúcu otázku. Nie etickú, ale takú, ktorá sa v konečnom dôsledku stáva ontologickou: „Rodina, čo hovoríš o sebe?“ alebo ešte radikálnejšie: „Rodina, prečo si?“ „Každá rodina nesie svetlo a každá rodina je svetlom,“ vyhlásil Svätý Otec. Jeho nástupca Benedikt XVI. neskôr vyjadril prianie, aby sa misijné úsilie Cirkvi „sústredilo predovšetkým na rodinu, a to nielen preto, že táto základná ľudská skutočnosť dnes musí čeliť mnohorakým ťažkostiam a hrozbám, a teda musí byť osobitne evanjelizovaná a konkrétne podporovaná, ale aj preto, že kresťanské rodiny predstavujú rozhodujúci zdroj výchovy viery, budovania Cirkvi ako spoločenstva a jej schopnosti misijného pôsobenia v najrozmanitejších životných situáciách.“Livio Melina, prezident Pápežského inštitútu Jána Pavla II. pre štúdium manželstva a rodiny a uznávaný morálny teológ sa vo svojej knihe zamýšľa nad úlohou rodiny v dnešnej spoločnosti. Čo je jej podstatou, zmyslom, akým čelí výzvam či útokom?

V júni 1967 vo svojich sedemnástich rokoch Joni prežila tragédiu, ktorá od základu zmenila jej život. Pri kúpaní v jednom z morských zálivov si poranila chrbticu a telo, ruky i nohy jej celkom ochrnuli. Koľko vnútorných bojov a bolesti prežila, kým ju posadili na invalidný vozíček, kým pochopila, že jej neostáva nič iné, iba ísť životom, ktorý je celkom iný, ako bol doteraz, ako doterajšie predstavy a sny o budúcnosti. „Odmietam strácať čas zúfalstvom"— také našla východisko. Svoj život zasvätila pastorácii, preslávila sa i vo výtvarnom umení (naučila sa držať štetec perami), píše verše, knihy, komponuje, spieva, boli o nej nakrútené filmy, v ktorých hrala. Najbližším pomocníkom je jej manžel Ken Tada, ktorý spoločne s Joni uchvátili všetkých, ktorí sa s nimi stretli pri príležitosti ich návštevy v Prahe, Brne a Bratislave v júli 1987. Vo svojej prvej knihe opisuje, koľko času a námahy ju to stálo, kým sa vyrovnala so svojím ochrnutím a životom na vozíčku, ktoré jej Boh určil. V tejto knihe rozvíja niekoľko myšlienok o Božej ruke a zámeroch, ktoré Boh sleduje naším utrpením. Kniha je venovaná predovšetkým ľuďom, ktorých trápia otázky: Prečo mi bol Boh udelil taký krutý osud? Ako sa s ním mám vyrovnať?Prečítajte si tiež titul Eutanázia (1997).

Rómske ticho 2. Autor knihy don Peter Bešenyei je príkladom toho, že ak chcete byť misionárom nemusíte chodiť do ďalekej Afriky. Slúžiť ľuďom, ktorí potrebujú pomoc, sa dá aj u nás. Tento saleziánsky kňaz sa zaoberá pastoráciou Rómov už viac než tridsať rokov a prostredníctvom tohto diela nám prezentuje pravý nefalšovaný pohľad na túto službu. Ponúka veľa osobných skúseností, pozitívnych aj negatívnych, ku ktorým prikladá vlastné zamyslenia a úvahy. Prináša nám pohľad na Rómov z inej perspektívy, predstavuje odvrátenú tvár tejto pastorácie a taktiež odhaľuje problémy tolerancie a vzájomnej medziľudskej pomoci.Autor sa snaží hovoriť priamo k Slovákom a zmenšovať nenávisť medzi nami. Hovorí o tom, aké dôležité je vzájomné spolužitie a svojimi zamysleniami vyvracia niektoré falošné predstavy o Rómoch. Zároveň otvorene zobrazuje negatívne situácie, s ktorými sa pri bývaní v rómskej komunite stretol. Kniha Zabime rasistu v sebe je úprimné, trochu trpko-sladké svedectvo s celospoločesnkým presahom. No táto kniha nám ukazuje, že to najdôležitejšie je prinášať evanjelium tým, ktorí ho najviac potrebujú.

Radostné poselství P. Ladislava Kubíčka (4.vydanie). V souvislosti s 20. výročím mučednické smrti P. Ladislava Kubíčka, které připadá na 11. září 2024, vychází tato zásadní kniha již ve 4. vydání.V posledním roce života Ladislav mluvil o své blížící se smrti hodně často. Když jsem toho už měla dost, zeptala jsem se: „Proč mi to pořád děláš? To mě na to chceš připravit, abych pak nevyváděla, nebo co?“ Pro odpověď nešel daleko: „To by mi bylo hodně líto, kdybys pro mě aspoň dva dny nebrečela.“ Uplynul celý rok a já jsem si ty dva povolené dny ještě nepotřebovala vybrat. Přirozeným způsobem si to vysvětlit nedovedu. Když mě 11. září 2004 po ránu zastihla telefonická zpráva o vraždě třebenického faráře, nevěřila jsem vlastním uším, a současně jsem ho vedle sebe vnímala živého. Ujišťoval mne: „Nic se neboj, teprve teď to pořádně roztočíme!“ Ladislav mě nazýval svou sekretářkou pro zvláštní úkoly. Dodnes jsem žádnou výpověď nedostala, tak pokračuji. A jestli si ďábel myslí, že se tím mordem Ladislava konečně zbavil, šeredně se mýlí. Znám Ladislava dobře. Stejně jako se s láskou jednotlivě věnoval a žehnal každému z nás, bude se věnovat a žehnat - neomezen prostorem a časem - každému jednotlivému čtenáři, který se mu svěří do péče. (Marie Svatošová)O svou vzpomínku na P. MUDr. Ladislava Kubíčka se chtěly podělit stovky lidí. Autorka jejich dopisy zpracovala a poskládala z nich vzpomínkovou knihu. Text je doplněn více než stovkou fotografií, úryvky z dopisů a zápisky těch, kteří se u Ladislava zpovídali a radili se s ním. Podařilo se tak zachytit vrstevnatou a charismatickou osobnost muže z rodu, který je dnes téměř na vymření: z rodu opravdových duchovních průvodců. Vychází v 3. vydání.

Témou knihy je základná koncepcia – teológia praxe duchovnej služby. Nejde len o otázku, čo má Cirkev robiť v konkrétnych podmienkach súčasnosti, ale aj o to, čo je jej prvotnou úlohou, odhliadnuc od premenlivosti sitácie, vzhľadom na jej vlastné, teologicky reflektované sebachápanie.

Katolícky pohľad na vyslobodenie, Most medzi exorcizmom a sviatosťou zmierenia. Cítite sa niekedy pripútaný k nejakému hriechu a nedokážete toto puto prelomiť?Cítite sa previnilo, zahanbený a odsúdený na neustále upadanie do tých istých hriechov aj po prijatí Sviatosti zmierenia?V tom prípade môžete nájsť cestu k duchovnej slobode skrze modlitbu vyslobodenia. V knihe Vzoprite sa diablovi autor Neal Lozano ukazuje, že niekedy ľuďom diabol našepkáva lži, aby ich uzamkol v hriechu a osobných problémoch. Vysvetľuje princíp modlitby vyslobodenia a spôsob ako sa vysporiadať s diablovým vplyvom v zhode s učením Katolíckej cirkvi. Kniha pomôže: naučiť sa rozpoznávať aktivity zlého ducha.vidieť, aké môže byť vyslobodenie z duchovného otroctva jemné, bezpečné a efektívnepochopiť ako sa modlitba vyslobodenia odlišuje od exorcizmu a ako idú vyslobodenie a zmierenie ruka v ruke.To je len malá ukážka tém, ktorým sa kniha Vzoprite sa zlému venuje. Okrem nich si čitateľ môže prečítať aj svedectvá ľudí, ktorí boli skrze túto modlitbu oslobodení. Kniha Vzoprite sa diablovi je voľným pokračovaním knihy Vyslobodení, ktorá model piatich kľúčov oslobodenia podrobne rozoberá.

Nakažlivá radost. V tomto poutavém životopise, čerpajícím z velkého množství pramenů, před námi znovu ožívá plastický obraz temperamentního a vtipného člověka – Filipa Neriho (1515–1595). Jeho současníci na něm milovali to, co na něm fascinuje i nás: byl nekonvenční, veselý a velmi komunikativní, především ale dokázal neotřelým a přitažlivým způsobem přivádět lidi k víře. Filip Neri je jedním z nejznámějších a možná i nejsympatič­tějších světců západní církve. Bývá nazýván Božím šprýmařem nebo mystikem v šatu blázna. Bůh i svět pro něj byli radostí, kolovalo o něm mnoho anekdot a také sám měl velký smysl pro humor. Žil v bouřlivé a přelomové době nástupu protestantismu, ale i reformních proudů uvnitř katolické církve.Byl současníkem velkých světců – Ignáce z Loyoly, Terezie z Avily, Jana od Kříže, Karla Boromejského. Dlouho si myslel, že zůstane laikem a bude působit zejména mezi římskou mládeží, později se však nechal vysvětit na kněze. Byl vyhledávaným zpovědníkem a mužem hluboké kontemplativní modlitby. V jeho oratoři se shromažďovala směsice nejrůznějších osob, od církevních hodnostářů po ševcovské učně a bezdomovce. Už za svého života byl pokládán za apoštola Říma a dnes patří k hlavním patronům Itálie.

Po Silvánovi z Athosu a Serafimovi Sarovském představujeme čtenářům další velkou postavu východní spirituality. Tichon Zadonský vnímá přírodu jako souhrn svědků, kteří vydávají svědectví o Bohu, nebo jako knihu, která dosvědčuje Boží všemohoucnost, moudrost a dobrotu. Svět je plný stop vedoucích k poznání Boha, zrcadlícího se ve svém stvoření.Poznání Boha je pak onen „duchovní poklad“, který svatý Tichon sbírá v přírodě. Vrcholem poznání Boha je sjednocení s ním v lásce. Muž Boží si přeje, aby všichni křesťané tento poklad hledali a stále více jej nacházeli.

Stephen Rossetti je známý americký kněz a psycholog, který se léta věnuje doprovázení kněží. Poznal kněze radostné a spokojené, ale i rozervané a frustrované. Tvrdí, že těch prvních bylo víc, přesto nabízí mnoho cenných podnětů, jak pečovat o „poklad v nádobě hliněné“. Kniha získala už několik ocenění.

Knihu Sväté prijímanie a viatikum, ktoré chorým prináša mimoriadny vysluhovateľ možno považovať za druhú časť trilógie publikácií zameraných na starostlivosť o chorých. Logicky nadväzuje na už vydaný Obrad pomazania chorých (Výňatok), ktorý má slúžiť kňazom v pastoračnej službe chorým. Naopak, táto publikácia má byť priam nezrieknuteľným sprievodcom akolytov a všetkých tých, ktorí prinášajú sväté prijímanie veriacim v nemocniciach, v zariadeniach pre seniorov, ale aj do domácností chorým a na pomoc odkázaným bratom a sestrám. Ide o mimoriadne vzácnu službu v Cirkvi, ktorej vysluhovatelia majú vzácnu možnosť sprevádzať veriacich na ich ceste do nebeskej vlasti a zároveň im pomáhať v prehlbovaní duchovného života. Publikácia je doplnená výňatkom z dokumentu Immensae caritatis o mimoriadnych vysluhovateľoch a Pokynmi na riešenie niektorých otázok spolupráce laických veriacich, zameranej na kňazskú službu.

Objaviť obraz Boha Otca je pre muža tým najdôležitejším, na čom môže budovať vedomé, zodpovedné a zrelé povolanie k manželskej i rodičovskej láske. Autor, katolícky kňaz, spracoval tému teologicky fundovane a s praktickým poukázaním na ťažkosti a problémy, ktoré prináša so sebou poslanie aj úloha muža ako otca.

Cesta, po ktorej som šiel (2007 - 2015). Dokumentárny film o životnej ceste Antona Srholca, človeka, ktorý nikdy neopustil svoje zásady – milovať ľudí a Boha, napriek životným okolnostiam a bojovať za lepší svet uprostred pokazeného sveta.

O duchovním vedení a pastoraci. Útlý svazeček slavného švédského mistra duchovního života a autora mnoha u nás známých knižních titulů se ve čtyřech kapitolách věnuje pastoraci duchovního vedení. Odpovídá tak na trvale rostoucí potřebu této služby církve. V první kapitole se zabývá osobností toho, kdo se věnuje službě doprovázení druhých na duchovní cestě. Druhá kapitola nabízí úvahy na téma vzájemného vztahu doprovázejícího a jeho svěřence.Ve třetí kapitole upozorňuje autor na skutečnost, že tento vztah je dialogem obou zúčastněných, především však dialogem každého z nich s Bohem. Závěrečnou kapitolu zaměřil tento karmelitán na schopnost či dar rozeznávání Boží vůle, bez nějž se žádná skutečná duchovní cesta neobejde. Jak je pro W. Stinissena typické, vyjadřuje se hutným a srozumitelným jazykem, který vede krátkou cestou k podstatě. Kniha je určena zejména těm, kdo už doprovázením slouží, ale i těm, které Pán chce k této službě povolat a připravit.

Kniha Kristov kňaz v sieti čias je výpoveďou a svedectvom kňaza o tom ako svoje kňazstvo prežíva. Róbert Sárka je aktívne pôsobiaci kňaz v pastorácii, no zároveň aj akademikom. Knihu rozdelil do troch časových pásem: Včera - roky pred pádom komunizmu, kedy bol ešte laikom a približuje nám svoju skúsenosť s tzv. podzemnou CirkvouSúčasnosť - koncilové a pokoncilové úvahy o kňazstve - aj keď je toto obdobie staršie ako Včera - počas komunizmu ho u nás nebolo možné aplikovaťBudúcnosť - estachologické témy, ktoré by sa nemali vytratiť z pastoračnej činnostiAutor píše, že pri tvorbe tejto knihy mal pred očami svojich spolubratov kamarátov, ktorí často pôsobia v ťažkých pastoračných podmienkach.Kniha je svojim obsahom veľmi zaujímavá, približuje katolícke kňazstvo z viacerých aj neprebádaných uhlov pohľadu. Publikácia je určená predovšetkým pre kňazov.

Prednáška prefekta Najvyššieho tribunálu apoštolskej signatúry týkajúca sa odvolania a preloženia farára menovaného na neurčitý čas, alebo určitý, ak sa to uskutočňuje pred uplynutím stanovenej časovej lehoty.

Uvedení do pastorální antropologie. Podněty papeže Františka nemohou zakrýt inspiraci ignaciánské spirituality. Slova doprovázet, rozlišovat a integrovat se čím dále tím více stávají součástí církevního slovníku. Vychází z duchovních cvičení sv. Ignáce. Je příznačné, že ignaciánské pojetí se dějinám nevnucuje, ale spíše s nimi vede dialog. O to se pokouší i tato kniha, která hledá světlo pro obnovu pastorace. Tlumočí současné evangelní poselství papeže Františka všem, kteří neztrácí smysl pro zodpovědnost za církev i potěšení, že mohou udělat něco krásného pro Boží království. Podnět zde najde hloubavý čtenář a mnohý služebník Ježíšova velekněžského Srdce.

Utópia alebo reálna vízia?. Kniha sa snaží odpovedať na rôzne otázky. Je nová evanjelizácia výzvou pre pastoračnú prácu s laikmi? Máme na Slovensku zrelých kňazov a laikov pre užšiu pastoračnú spoluprácu?

Iniciace k životu nového člověka a utváření jeho životního stylu. Co „neprojde Kristem“, nenalezne svoji identitu. Ačkoli křesťanství přispívá k budování sociálních vazeb a utváření vnitřního života jedinců, je-li odsunováno pouze do soukromí, krize duchovního i duševního života je nevyhnutelná. Předložená kniha si klade za cíl znovu otevřít důležitost křesťanské iniciace – přiblížit ji jako věrohodný pastorační přístup k mladému člověku. Je určena všem, kdo chtějí takto nejlépe investovat do živé budoucnosti.

Život svatého Pia X.. Kniha Hořící oheň, která vypráví o životě a pontifikátu Pia X., patří mezi nejlepší díla známého životopisce Wilhelma Hünermanna. Je plná života a humoru.Titul vyšiel aj v slovenskom vydaní Pius X. - Blčiaci plameň (2010).

Vybrané aspekty pohrebných kázní. Dôvod napísania tejto knihy: Na Slovensku je ročne 51000 – 54 000 pohrebov. Ak by na jednom bolo len 50 ľudí, tak sa dostávame k číslu, ktoré ukazuje, že za rok sa pohrebov zúčastní skoro polovica populácie Slovenska. Pohrebné reči a kázne sú veľká príležitosť pre komunikáciu s veriacimi i tými, ktorí svoju nádej v Krista nevkladajú. Plné využitie tejto príležitosti ku komunikácii prispeje k spracovávaniu straty z perspektívy viery a zefektívni misijné úsilie cirkví. Kvôli lepšiemu preniknutiu do možností pohrebných kázní som roku 2008 robil terénne analytické pozorovania v jednom slovenskom krematóriu na vzorke 100 pohrebov. Sledoval som, ako pracujú duchovní jednotlivých cirkví, ale aj občianski rečníci a dospel som k záveru, že pohrebné kázne a reči majú priestor pre zlepšenie svojej kvality. Ako jeden z príkladov môžem uviesť pohreb, na ktorom mal pán farár pekne vypracovanú biblistiku v pozadí svojej kázne, ale pozostalí to vnímali takto: „Pán farár tam musel povedať to svoje, ale my by sme boli radšej, keby povedal viac o Miškovi.“ Tento dojem vznikol preto, lebo neboli schopní spojiť si to, čo povedal pán farár so svojou situáciou. Nevideli, že im prináša niečo, čo má pre nich zmysel.Ak si to nedokážu spojiť účastníci pohrebu, musí sa o to pokúsiť duchovný. Ale to nie je jediná črta, ktorú by bolo dobre skvalitňovať.

Emil Kapaun, vojenský kaplan a hrdina korejské války. „Vojáci, kteří byli Kapaunovi nablízku… ho nazývali světcem, viděli v něm dar od Boha. My tu dnes oceňujeme jeho odvahu. Tento americký voják nikdy nevystřelil ze zbraně, a přece zacházel s nejsilnější zbraní ze všech. Miloval své bratry natolik, že byl ochoten zemřít, aby oni mohli žít.“ (Barack Obama při udělení Medaile cti otci Emilu J. Kapaunovi, 11. dubna 2013)Otec Emil Joseph Kapaun (1916–1951), americký vojenský kaplan s českým jménem i českými kořeny, je jednou ze světlých postav korejského konfliktu v 50. letech minulého století. S jeho nevšedním příběhem se konečně mohou seznámit i čeští čtenáři.Jeho příběh se zpočátku odvíjel zcela obyčejně a nenápadně. Svou odvahu, obětavost i poctivě žitou víru prokázal tento muž v plné míře až tváří v tvář protivníkům na bojištích v komunisty ovládané Severní Koreji. Kapaun byl řadě svých spolubojovníků posilou, mnohým z nich dokonce zachránil život, o čemž svědčí i tato kniha. Od roku 1993 probíhá jeho kanonizační proces. Posmrtně se mu nedávno dostalo i nejvyššího amerického vojenského vyznamenání.

Učenie katolíckej Cirkvi a pastoračná prax. Práca vznikala postupne počas dlhých rokov, O téme som rozmýšľal od mojich štúdií na Inštitúte Jána Pavla II. o manželstve a rodine na Lateránskej univerzite vo Vatikáne. Stále som sledoval nové poznatky v oblasti medicíny i to, ako ich médiá predkladajú verejnosti. Sledoval som ako odbornú, tak aj komerčnú tlač. Zúčastňoval som sa odborných kurzov organizovaných Fakultou Bioetiky Univerzity Regina Apostolorum v Ríme, medzinárodných kongresov katolíckych gynekológov vo Vatikáne, či medzinárodných kongresoch hnutia Pro-life na Slovensku i v Taliansku.V tejto atmosfére sa dotvárala moja myšlienka spracovať tému antikoncepcie tak, aby to mohlo byť konkrétnou pomôckou predovšetkým pre odborníkov v rôznych oblastiach v praxi. Antikoncepcia bola ako téma dlho akýmsi tabu. Avšak keď sa o nej začalo rozprávať a písať, a to stále viac, skutočnému poznaniu to väčšinou vôbec nepomohlo.Chcem sa pokúsiť pomocou interdisciplinárneho prístupu k tejto otázke ponúknuť informácie a vysvetlenia, ktoré potrebuje každý, kto sa s touto problematikou stretne na akejkoľvek rovine, aby mohol zaujať zodpovedný postoj. Preto som použil ako literatúru práce na rôznom stupni. Sú to práce, ktoré vypracovali medici a lekári a rozoberajú "antikoncepciu" z pohľadu technického, biologického a medicínskeho; alebo sú to práce teológov, ktorí pristupujú k otázke "antikoncepcie" z pohľadu morálnej teológie.Prínosom a určitým "novum" pri spracovávaní tejto témy je práve už spomínaný interdisciplinárny prístup a pohľad z bioetického hľadiska, čo si myslím, že by mohlo byť obohatením.Ako už z povedaného možno vyrozumieť, práca by mohla byť na prečítanie širokému okruhu čitateľov, no primárne by mala poslúžiť ako pomôcka pre kňazov a katechétov v pastorácii pre ich prácu. (z predhovoru autora)

Josef Mixa v rozhovoru s Vítem Hájkem. Mons. Josef Mixa (nar.1925) je jednou z nepřehlednutelných kňěžských osobností současnosti. Nenarodil se ve snadné dobé, v mládi prožil válečnou okupaci Československa a pak celý totalitný režim. Vyrůstal v rodine pražského obchodníka a měl převzít obchod po rodičích, ale četba Bible dala jeho životu nový směr. Po studiu teologie v Litoměřicích přijal kněžské svěcení a začal působit u Sv. Anny v Praze na Žiškové. Od roku 1968 sloužil jako sekretář kardinála Tomáška a zároveň v kostele Sv. Jána Nepomuckého na Hradčanech. Shromažďovalo se kolem néj živé společenství věřících, včetně osobností podzemní církve, což bylo trnem v oku orgánum StB. Proto byl v roku 1973 přeložen z Prahy do Stanovic u Karlových Varů, kde žije dodnes.

Kniha Celý život jsem se učil, a přece jsem propadl nabízí čtenářům příhody, které otec Lukeš ve svém životě zažil a které doplnil vtipnými postřehy a komentáři. Jeho sbírka zkušeností a poučení ze života předkládaných s podmanivým humorem si klade za cíl inspirovat čtenáře k životu v lásce, která jediná má sílu přemáhat zlobu světa.

Blízkost a odstup v pastoraci. Nalézt správnou rovnováhu mezi blízkostí a odstupem je důležitou bází pro pomáhající vztahy pomoci a pro pastoraci. Autor v této knize probírá lidské a profesní předpoklady, které jsou nezbytné, aby dynamika vznikající z lidské a psychické blízkosti byla těm, kdo hledají pomoc, ku prospěchu. Popisuje, jak je zdařilým nalezením vlastní identity a schopností důvěrnosti umožněn odstup od druhé osoby a respekt k ní. Autor si v této souvislosti všímá i různých forem sexuálních přehmatů v pastoraci a při duchovním doprovázení.

Autor nabízí své zkušenosti z více než třiceti let vlastní služby vedení v církvi, ale i postřehy ze služby jiných a z poradenství těm, kdo v církvi nesou zodpovědnost. Postupně prochází jednotlivé oblasti veřejného i soukromého života duchovních, pastorů a dalších vedoucích v církevních službách.Upozorňuje na skrytá úskalí této služby a na zdroje specifických problémů vedoucích. Na příkladech ze života i za pomoci odborné literatury radí, jak se svízelných situací vyvarovat, a pokud už nastanou, jak je konstruktivně řešit. Cílem pro něj není jen holé přežití, ale plodná služba, při níž i sám vedoucí v církvi duchovně i lidsky zraje, ba dokonce vzkvétá.

Jan Bula 1920-1952. Zhasl nedokouřenou cigaretu a pohledem se ještě rozloučil se svými obrázky. Jeden z dozorců si od něj převzal napsané dopisy. Pak byl odveden do dvorku v rohu zadní budovy věznice… Soudce mu přečetl rozsudek státního soudu, rozhodnutí Nejvyššího soudu a přípis prokuratury o zamítnutí milosti. P. Jan Bula ho nevnímal. Byl vyrovnaný a připravený zemřít… V červenci 1951 zazněly ve škole v Babicích výstřely. Zemřeli tři funkcionáři MNV. Třebaže již druhý den byli pachatelé dopadeni, využil komunistický režim událost jako záminku pro likvidaci dalších „nepohodlných“ osob. Rozpoutal tak jednu z největších represivních akcí v dějinách Československa. V kontextu atmosféry padesátých let nám autor představuje životní příběh mladého kněze Jana Buly, jednoho z nevinně popravených v kauze Babice.

Kreslené vtipy Gerharda Mestera. Po úspěchu své první knihy kreslených vtipů o papeži Františkovi Člověk František se Gerhard Mester pustil do jejího pokračování. Známý karikaturista ukazuje, jak papež vnáší nový elán do života církve, jak pojmenovává typické nešvary jejích dítek, ale hlavně dodává naději a šíří autentickou radost z evangelia.

Souborné české vydání základních koncilových dokumentů.

Autor Walter J. Ciszek bol americký jezuita, ktorý strávil v ruských gulagoch na Sibíri 15 rokov. V knihe On mne vede sa vracia späť k tejto skúsenosti a k následnému pobytu s obmedzenou možnosťou pohybu v Rusku. Podáva odpoveď na najčastejšiu otázku: „Ako ste to všetko vôbec mohli prežiť?“ Autor vo svojej autobiografickej knihe vydáva svedectvo o viere, ktorá ho celý čas niesla, o duchovných zápasoch, ktorými veľakrát prešiel a o veľkej Božej prozreteľnosti, ktorej starostlivosť opakovane zažíval.Je autorom knihy: S Bohom v Rusku (2015).

Meditace o kněžské spiritualitě. Ne že bychom chtěli panovat nad vaší vírou, nýbrž chceme pomáhat vaší radosti. (2 Kor 1,24).Motivem všech těchte úvah je radost, která pochází z evangelia. Doufám tedy, že tento svazeček smí být malou částí "služby radosti" a odpovídat tak nejvnitřnějšímu smyslu kněžského poslání.

Jednou z význačných charakteristik dnešní středoevropské společnosti je její mnohostranná pluralita v názorech, postojích, vyznáních i preferencích. V této společnosti žije křesťanství a děje se v ní pastorace. Tato kniha se pokouší nacházet a popisovat takové cesty pastorace, na nichž by se s pluralitou počítalo a vlastní substance křesťanství se při tom neztrácela.Jako základ se autorovi jeví víra, její posilování a růst. Současně ukazuje na to, že se v realitě víra vyskytuje v různém stupni úplnosti a že její podporování staví pastoračního pracovníka před různé úkoly, které se liší i podle věkových skupin křesťanů. Společné pro růst a život víry je její sociální charakter: víra se žije ve společenství. Ale i rozličná společenství víry představují diferencovanou skutečnost s různými vlastními nároky a podmínkami života. Ty se také promítají do různých specifických otázek pastorace.

Myšlienky k meditácii z apoštolského listu Pastores dabo vobis. Myšlienky sú adresované osobitne kandidátom na kňazstvo a kňazom. Zásadné dokumenty Cirkvi treba nielen poznať, ale hlavne vnášať ich obsah do života.Posynodálna apoštolská exhortácia Jána Pavla II. Pastores dabo vobis je v posledných rokoch najdôležitejším dokumentom o kňazskej službe.Jozef Šuppa rozpracoval dôležité pasáže z tohto dokumentu do formy pomôcky na rozjímanie. Posolstvo exhortácie sa tak stáva aktuálnym, osobným posolstvom živo napojeným na každodenný rozhovor s Ježišom.

Příspěvky k pastorální teologii. Knihu Poslání a milost koncipoval Karl Rahner jako výběr svých dvaceti čtyř nejvýznamnějších statí z pastorální teologie. Hloubka, neotřelost a živá moudrost v odpovědích na nezměrné tápání člověka dnešní doby vychází z Rahnerova přesvědčení: „Pokud teolog­ - kněz nehledá východisko teologického bádání v pastoraci, ztrácí i samotnou teologii.“Papež Benedikt XVI. oceňuje jednu z typických vlastnosti významného teologa – ryzost: „Nedbal jste na řeči, na to, co si kdo povídá a proč to říká, ale naslouchal jste vždy věci samé. Tuto krásnou zkušenost jsem s Vámi vždy a znovu prožíval. Byl jste neustále otevřený obzvláště mladým lidem, a přitom sám připraven se učit, tázat: rozdávat se.“

Analýza pastorace mládeže, jak ji praktikoval a do života církve uváděl během svého pontifikátu Jan Pavel II. Vychází z pochopení osobnosti papeže a jeho přístupu k mladým lidem. Na tomto základě interpretuje světové dny mládeže, formuluje základní principy jeho vztahu k mladým lidem, zaobírá se papežovým přínosem pro pastoraci mládeže a pro vznik diecézní pastorace mládeže.

Situácia všeobecne Vývoj a stagnácia pastorácie po roce 1989Problémy kňazov v pastoráciiPolitika - farnosť - kňazMožete povedať, že Vás škola všestranne a dostatočne pripravila na súčasnú pastoráciu?

... trápenie individualistov alebo vytváranie spoločenstva?. Každý rok sa nás dotýkajú nové skutočnosti, ktoré pri celistvom pohľade na náš život môžeme chápať ako neustále nové výzvy a znamenia. V rámci univerzálnej Cirkvi sa v tomto roku naša pozornosť upriamuje na XIII. Biskupskú synodu, ktorá sa ukončí v Ríme v dňoch od 7. – 28. októbra. V októbri tohto roka totiž začíname sláviť Rok viery. Jeho začiatok stanovil Svätý otec Benedikt XVI. na 11. október 2012. V rámci európskeho a zvlášť slovanského priestoru má pre nás veľký význam blížiace sa 1150. výročie príchodu našich vierozvestov, svätých Cyrila a Metoda na naše územie a s tým súvisiace putovanie relikvie sv. Cyrila po našich diecézach.Nie je vôbec ťažké vybadať spoločné ťažisko týchto pripravovaných udalostí. Posilňovanie viery bude teda tvoriť podstatu všetkých snáh a aktivít Cirkvi aj v tomto roku. Už teraz by sa toto úsilie dalo zhrnúť do nasledovného tvrdenia: Posilnenie vo viere smeruje k radostnému odovzdávaniu viery. Cirkev sa má snažiť motivovať pre vieru vždy a všade – aj pri vysluhovaní sviatostí alebo v pastorácii na farskej úrovni.Uvedeniu do kresťanskej skúsenosti predchádza nevyhnutné počiatočné obrátenie prameniace z prvého ohlasovania. Takéto ohlasovanie si dnes vyžaduje nové formy hovorenia o Bohu, nový slovník, nové výrazové prostriedky, ktoré oslovia dnešného človeka, pretože sú mu vlastné a pozná ich význam. Ďalej je pri uvádzaní do kresťanského života dôležité zdôrazniť spoluzodpovednosť všetkých v rámci spoločenstva. Táto aktívna spoluzodpovednosť sa nezastaví.Cieľom tejto snahy je výchova k dospelej a zrelej kresťanskej viere u všetkých veriacich. Tu vidieť úzke prepojenie uvedenia do viery s neustálou výchovou. Podstatným cieľom tejto výchovy je vytváranie a plnohodnotný rozvoj ľudskej osoby. Človek sa má naučiť, ako sa dá žiť v plnosti, a ako sa dá prispieť vlastným prínosom k dobru celého spoločenstva.

Otvorená rana. Pedofília kňazov a rehoľných osôb, ale aj spôsob, akým sa k tomuto problému pristupovalo (odhliadnúc od mediálneho cunami, ktoré vyvolal), je istotne otvorenou ranou v živote Cirkvi. Táto kniha má za cieľ uvažovať o probléme ako takom, o jeho príčinách, charakteristických psychologických črtách a možných preventívnych krokoch do budúcnosti.

Arcibiskup Oscar Romero (1917 – 1980) stál tri roky na čele sansalvadorskej arcidiecézy. Jeho pôsobenie je príkladom solidárnej a angažovanej autority. Aj po jeho zavraždení jeho osobnosť i slová zostávajú v pamäti i v srdci tisícov Salvadorčanov. Kniha približuje osobnosť, myslenie, angažovanosť i pastoračný prístup tohto arcibiskupa.