Knihy o slobode

Práce podává dějinný nástin vývoje ochrany náboženské svobody se zřetelem k mezinárodnímu právu, klade obecné otázky modelů vztahů mezi státem a církví, otázky zakotvení náboženských lidských práv .... a pod.

Rozhovory Jana Mazance s dobrým bratrem a biskupem skryté církve. "Co dělá biskupa biskupem, není vnější nádhera, ale vnitřní síla." Právě zdroje vnitřní síly autora této věty se snaží poodhalit kniha rozhovorů s knězem, známým kazatelem, valdickým vězněm, jeřábníkem, teologem, vysokoškolským učitelem, biskupem, spoluzakladatelem Radia Proglas, mikulovským proboštem, s jednou z klíčových postav skryté církve nejen na Moravě.

Čo je poslaním univerzity?Ako sa dá naučiť správne myslieť?Ako vplýva vzdelávanie na charakter človeka?Má sa na univerzitách učiť aj o Bohu?John Henry Newman v klasickom diele Idea univerzity obhajuje tradíciu tzv. slobodného vzdelávania. Jeho tézy a argumenty sú cenným zdrojom inšpirácie a poznania nielen pre univerzitných študentov a učiteľov, ale pre každého, kto hľadá odpovede na veľké životné otázky.Súčasťou tohto vydania je aj šesť esejí slovenských akademikov, ktoré objasňujú kontext diela a kriticky reflektujú Newmanove tézy.

V knize „An Evil Cradling“ (Kolébka zla), vydané poprvé roku 1992, vychází autor ze zkušenosti svého věznění. V roce 1985 odjel do Bejrútu, aby na tamní univerzitě vyučoval anglo-irskou literaturu. Po několika měsících byl unesen šíitskými fundamentalistickými milicemi.V zajetí strávil čtyři a půl roku, částečně na samotce, tři roky přikován řetězem ke zdi. Podstoupil mučení psychické i fyzické, ale ve všem se mu stále více vnucovaly hluboké otázky po podstatě lidské svobody. Kniha je výrazně poznačena autorovou bolestivou, ale osvobozující zkušeností zajetí, totální osamělosti a konfrontace s lidstvím jeho věznitelů v podmínkách moderní nelidskosti.Autor prochází sotva představitelnými rozměry ponížení a zoufalství, přesto však nenadbíhá čtenářovu latentnímu voajérství, exhibicí svého utrpení šetří. Keenanova reflektující cesta je svědectvím o tom, že člověk může zvítězit i nad nesmyslností svého utrpení a může dokonce i pocítit nepředstíraný soucit s člověkem, který jej vězní a mučí. Proměna bezmoci v porozumění sobě i druhým - to je podmanivé poselství této knihy. Skvostné jsou pasáže, které nabízejí čtenáři rozkošnické vychutnávání barev v šedivé betonové cele. Mezi nejsilnější témata patří zcela jistě zrod a zrání přátelství autora se spoluvězněm – přátelství Ira a Angličana, konfrontaci dvou světů, dvou stran tradiční barikády.Kniha bývá přirovnávána k dílům Prima Leviho či Artura Koestlera. Ve Velké Británii se stala povinnou četbou pro studenty teologie a medicíny, je zařazena mezi doporučenou četbu k maturitě. Mj. odbourává i tradiční předsudky o nesmiřitelnosti odlišných náboženských postojů, mýty o náboženské podstatě světových konfliktů. Sama se však ujímá funkce mýtu, který „člověka zkroušeného pozvedá“, mýtu o tom, že cesta z podsvětí je možná.

Strach ze svobody patří k nejznámějším dílům Ericha Fromma, který ji napsal během exilového pobytu ve Spojených státech, kam musel utéci před Hitlerovým nacismem. Vzhledem k tomu, že lidem z demokratických společností se navzdory faktům zdálo neuvěřitelné, že by nacistickou ideologii i praxi aktivně podporovaly široké vrstvy německého národa, považoval Fromm za nutné vysvětlit psychologické kořeny tohoto úděsného jevu. Výstižně poukazuje na fakt, který nikdo před ním explicitně psychologicky nerozpracoval – fakt dvojznačnosti lidské svobody, jež se může stát otevřením možností, stejně jako cestou do úzkosti z osamění a izolace. Je-li svoboda pojímána oním druhým způsobem, svádí do pasti autoritářství, destruktivity či konformismu.Fromm ve svém díle pátrá, kdy takový strach ze svobody vznikl a co jej podpořilo, a přes všechna svá zjištění se domnívá, že je v lidských schopnostech stát se sebou samým skrze tvorbu, smyslovou radost, lásku či práci.

Předkládaná kniha ukazuje na životě vybraných osobností krutost a zcela zjevnou podobnost obou totalit - komunistické i nacistické - proto byli záměrně vybrání lidé postižení oběma totalitami, ale také obrovskou odvahu a statečnost těchto lidí v boji za svobodu. Většina z nich byla za komunismu přes své válečné zásluhy degradována a odsouzena k velmi vysokým trestům. V rozhovorech se hovoří i o ponižování a šikaně jejich rodin.Čtenář může v knize naslouchat jak osobám mediálně známým, vyznamenaným nejvyššími státními poctami, tak hrdinům, na něž se poněkud nespravedlivě zapomnělo. Většinou byli tito lidé perzekuování pro svůj aktivní odboj ( byli příslušníky odbojových organizacích, skautu, bojovali v čsl. jednotkách na Západě, je však mezi nimi i voják, který bojoval ve Svobodově armádě a byl vězněn v Gulagu). Cílem těchto rozhovorů rozhodně není popis vojenských a odbojových akcí, ale spíš rozmlouvání o motivaci těchto lidí, proč se rozhodli riskovat své životy, o jejich pohledu na svobodu, vlastenectví.Velmi silná jsou jejich svědectví o utrpení a smrti, popravách jejich kamarádů, blízkých. Někteří z nich jsou věřící, takže hovoří naprosto nepateticky, ale zcela přirozeně o nutnosti víry ve vyhrocených situacích jejich života. Vzpomínají také na řadu známých duchovních, řeholníků i biskupů, kteří jim byli oporou v těžkých letech v době komunistického věznění- často velmi zásadní svědectví o statečnosti našich kněží. Knihu doplňují desítky fotografií a dokumentů.

Publikácia, zostavená z príspevkov na seminári na pôde FF KU v Ružomberku, predstavuje čitateľovi dnes už do histórie odsunutý pojem "samizdat". Teda skutočnosť, kedy si občania svoje právo na informácie a tlač vzali do vlastných rúk, a to aj s vedomím odpovednosti voči totalitnej moci. Príspevky sa zaoberajú prevažne periodickou samizdatovou tlačou, ktorá vychádzala na Slovensku, ale hovorí sa o súvislostiach, ktoré prekračovali hranice Slovenska a mali úzke konotácie do Čiech. Kniha je výsledom ústretovej spolupráce českého nakladateľstva a slovenskej univerzity.

Kdy, jak a proč odpouštět a prosit o odpuštění. Titul vyšiel aj v slovenskom jazyku: Zamknuté znútra.Existuje dvojí typ duchovní nesvobody, s níž měl i má osobní zkušenosti každý obyvatel planety Země. Jedná se o vězení neodpuštění a vězení samospravedlnosti.

Malé rady seniorům. Osmdesátiletý publicista, muzikolog a spisovatel píše krátká zamyšlení nad všedními i nevšedními starostmi a radostmi, určená pro jeho vrstevníky nebo pro ty jen o maličko mladší. Malá knížka pomáhá přijmout realitu lidského stárnutí a nacházet v něm radost. Najdeme zde krátká zamyšlení nad všedními i nevšedními starostmi a radostmi, se kterými se potýkají lidé, kterým už hlava či tělo úplně neslouží, protože po této zemi putují už velmi dlouho. Učí sebe i své čtenáře, že je třeba přijmout realitu a v jejím rámci si pěstovat svobodu a odvahu, hledat sílu a trpělivost a objevovat malé radosti a naděje. Praktické rady, veselé historky a povzbuzení v jedné malé knížce určené seniorům i jejich blízkým.

Dialogická figura odpovědnosti a její překročení. Sokratův požadavek osobní absolutní angažovanosti. Křesťanský akcent na lásku k Bohu. Věc „odpovědnost“ se odpoutala a opustila svou původní dialogickou figuru, a to jak v řecké, tak křesťanské tradici. Vláda zákona.Ontologické společenství: moderní chápání skutečnosti opustilo komunitu tvorstva. Vespolné bytí, vzájemná odkázanost, propojenost a souvislost je existenciální charakteristikou každého stvoření. Ekologie sama dává člověku porozumět světu jako domovu: svět jako drama společné existence, symbióza. Ovládavé „úspěchy“ technovědy jako problematická nadvláda.Výchovné uvádění do humánní podoby v běžném rodinném či školním životě. Osobní nezástupnost každého jedince na scéně světa. Lidské nitro jako ohnisko všech relací. Láska jako transcendence. Svoboda, která zakládá nikde nekončící lidskou odpovědnost. Ke každé kapitole jsou připojeny texty pro seminární interpretaci.

Příručka pro svobodné dámy. Je čas přestat čekat na manžela. Ano. Čtete to správně, je čas Přestat čekat! Kniha vás osvěží svou upřímností, se kterou bez použití obvyklých klišé zkoumá, jaké to je být neprovdanou křesťankou. Naznačuje, že život svobodné ženy možná nabízí něco víc než jen postávání a čekání na manžela. Kniha napsaná s vřelostí, humorem a nadějí je doplněná půvabnými ilustracemi.

Životní příběh statečné ženy. Osvěžením pro duši a srdce je ponořit se do vyprávění paní Toničky Hofmanové. Zatímco výpovědi lidí formovaných postmodernou bývají mnohoznačné a komplikované, příběh s dosud otevřeným koncem, který se čte jedním dechem, je narýsován jasnými a živými konturami - jak česká krajina v krkonošském podhůří - a to na pozadí doby: první republika, válka, náběh k novému životu ve svobodě, doba komunistické totality s pronásledováním a vězněním, vykročení do vytoužené svobody.

Francouzská revoluce je stálým a vděčným námětem úvah historiků, politologů, sociologů a filozofů. Je to mimo jiné proto, že v sobě koncentruje zásadní problémy nové doby: otázky politického stranictví, sekularizace a odluky církve od státu, teroru a občanské války, státní centralizace, národního sebevědomí. Není divu, že se s ní vyrovnávaly generace odborníků i laiků po celé devatenácté a dvacáté století, že představovala neustálou výzvu k interpretaci, že dokázala rozdělovat i spojovat. Tato publikace představuje skromný příspěvek k poznání „druhého života“ této významné události v celoevropské perspektivě. Formou studií a esejů je čtenář proveden vybranými momenty z dějin historiografie a na příkladech známých osobností mu jsou nabídnuty možnosti výkladu „matky“ všech novodobých revolucí. Jiří Hanuš, Milan Hlavačka, Petr Horák, Lynn Huntová, Milan Řepa, Radmila Slabáková, Zdeňka Stoklásková, Daniela Tinková, Josef Válka, Radomír Vlček

O principech politické moci. Kniha pojednává o teorii společenské smlouvy u španělského jezuity Františka Suáreze (1548–1617). Většinou jsme zvyklí spojovat toto téma s novověkými humanisty, jako jsou například Thomas Hobbes, John Locke nebo Jean Jacques Rousseau.Nicméně i pozdní scholastikové se tímto tématem důkladně zabývali. František Suárez navazuje na aristotelskou tradici a snaží se ve své politické teorii spojovat pojmy lidské přirozenosti, finality a svobodné vůle. Jeho pojetí společenské smlouvy zachovává metafyzický rozměr lidské přirozenosti a zároveň klade za základ moderní společnosti člověka jako individuum.Protože je Suárez zastáncem „přirozené demokracie“ a konkrétní politické moci jako pozitivně dané člověkem, lze ho bez nesnází považovat za předchůdce moderní evropské státovědy.