Příběh matky a otce

Edvard Hoem (1949) patří k nejvýznamnějším současným norským spisovatelům. V jeho pozdních románech hraje důležitou úlohu tematika domova. Návrat ke kořenům charakterizuje i poslední z Hoemových uměleckých vrcholů, dokumentární román Příběh matky a otce (Mors og fars historie, 2005), v němž spisovatel beletrizuje osud vlastních rodičů.

Autora přivedla k napsání knihy dávná vzpomínka na otázku, kterou matce položil a jíž také kniha začíná: „Mami, miluješ tátu?“ Matčina odpověď zněla: „Když jsme se vzali, tak ani ne, ale postupně ano, protože byl věrný a věrnost je stejně důležitá jako láska.“

Kniha se v zemi svého původu hodně čte a doufejme, že i proto, že v ní věru není ani stopy po nesnesitelné lehkosti bytí. Hoem je nositelem několika norských literárních ocenění a celkem čtyřikrát se jeho romány dostaly do užšího výběru nominací na prestižní Cenu Severské rady. Čtvrtou nominaci získal v roce 2006 právě Příběh matky a otce.