Adam - Boží miláček

Když se roku 1986 stal Henri Nouwen duchovním jednoho z domů společenství Archa, měl již za sebou poměrně dlouhou cestu kněze, vysokoškolského učitele, spisovatele a duchovního člověka. Netušil, že se na tomto nenápadném místě v Kanadě dotkne velikého tajemství lidského bytí a do hloubky pochopí, že i ten nejpostiženější a v lidských očích nejméně přínosný člověk přichází do světa s jedinečným posláním.

Otec Nouwen byl brzy po příchodu do Archy požádán, aby každé ráno pomáhal jednomu z kmenových členů s přípravou na den. Měl jim být těžce postižený Adam, nemluvící, odkázaný na vozík, sužovaný častými epileptickými záchvaty. Jakmile si uvědomil, co se po něm, nepraktickém člověku bez zdravotnické kvalifikace, žádá, zděsil se:

• „Proč chtějí, abych se zrovna já, nejneschopnější ze všech lidí v domě, staral právě o Adama, a ne o někoho s menším postižením?“

Odpověď byla stále stejná:

• „Tak můžeš Adama poznat.“

Adam se otci Nouwenovi stal osobním zvěstovatelem Božího slova, byť tak činil beze slov. Nemocný uzdravoval svého ošetřovatele. Velmi brzy po Adamově smrti pocítil autor potřebu změnit své tvůrčí plány, a místo knihy o apoštolském vyznání víry napsat svědectví o deseti letech života s těžce postiženým člověkem, který mu velmi zvláštním způsobem zjevoval našeho Pána. Adamův příběh vystavěl podle Ježíšova života. A touto útlou knížkou se uzavřela i jeho literární činnost a duchovní cesta.