Audiokniha: Anne ze Zeleného domu

Názor kritikov

„Když mi bylo asi dvanáct nebo třináct let, strhla mě knížka Anna ze Zeleného domu. Měla jsem tři díly, ale nedokázala jsem se s hrdinkou rozloučit, takže jsem si vymýšlela její další osudy a psala pokračování."– Kateřina Tučková, spisovatelka„Anna ze Zeleného domu pro mě byla výjimečná. Osobitá, zasněná holčička, která si vymýšlí příběhy a je jiná než ostatní děti. Fascinoval mě její vnitřní svět, obrovská fantazie, potřeštěnost i to, že pokaždé dokázala spadnout do jiného průšvihu. Prostě Anna, která si třeba obarví svoje rezavé vlasy nazeleno…“– Lidmila Kábrtová, spisovatelka

„Anne ze Zeleného domu rozhodně patří mezi ‘povinnou’ holčičí četbu, aspoň v mém rodném Polsku. Těžko si dokážu představit dospívaní bez té tvrdohlavé, lehce praštěné zrzky. Někoho sice mohla iritovat svoji afektovanosti, ale myslím si, že kdo jí odpustil tuto dětskou vadu, musel pak propadnout její bezmezné imaginaci a empatii. Jestliže v dospívající Anne Shirleyové našel spřízněnou duši, určitě pokračoval s dospělou Anne v dalších dílech série. A vracel se k nim i v dospělosti, protože Lucy Maud Montgomery je především výborná spisovatelka. Skvělá vypravěčka, které nechybí břitký humor či ironie, a která dokázala stvořit postavy tak věruhodné a živé, že máte pocit, že paní Lyndová je i vaši sousedkou."– Anna Militz, bohemistka, autorka biografie Jany Černé

"Anne je od Carrollovy Alenky tou nejdražší a nejroztomilejší postavou dětské literatury..."– Mark Twain

"Anne ze Zeleného domu vyšla poprvé v roce 1908, rok předtím, než se narodila moje matka, takže když jsem se nad knihou v osmi letech poprvé křenila a fňukala, bylo jí sladkých čtyřicet. Vrátila jsem se k pak znovu v osmdesátých letech očima vlastního dítěte - když knížce už táhlo na osmdesát. ... Anne je triumfem naděje nad zkušeností: neříká nám pravdu o životě, ale pravdu o splněných snech. A tou největší pravdou o splněných snech je, že jim většina lidí dává značnou přednost před tou druhou možností."– Margaret Atwoodová pro Guardian

„Annu ze Zeleného domu jsem četla mnohokrát, česky i anglicky. Milovala jsem tu starosvětskou atmosféru a hlavně Annu, taky jsem byla ošklivá zasněná holčička s vlastním vnitřním světem, která si věčně vymýšlela příběhy, a ostatní děti ji měly za divnou. Strašně jsem se s ní ztotožňovala.“– Lucie Mikolajková, překladatelka

„Líbila se mi ta její fantazie a strašně silný vnitřní svět a taky se mi líbilo, že ji její opatrovníci brali a akceptovali, i když byli každý úplně jiní. A ona je. Že se tak nějak našli navzdory všemu.“– Michaela Škultéty, překladatelka a redaktorka

„Anna ze Zeleného domu je pro mě jednou z milovaných knih a příjemnou připomínkou dětství. Znamenala klid, humor a možnost nerušeně číst mezi cvrkajícím letním hmyzem. Taky je to snad jediný příběh o sirotkovi, který rovnou od začátku dopadne dobře, čtenář nemusí s hrůzou čekat a může si jen užívat její potrhlosti, přemoudřelosti a legrace.“– Helena Herynková, knižní redaktorka