Mezi dvěma světy

Jak se mohlo křesťanství z malého hnutí v nevýznamné provincii vyvinout ve státní náboženství upadající Římské říše?

Přední současný badatel na poli rané křesťanské literatury prof. Markschies, navazující na nejlepší tradice tübingenské historiografie (A. von Harnack), předkládá hluboce fundovanou, a přitom čtenářsky přístupnou analýzu struktur a forem života nejstarší církve. Na základě bohatých i málo známých dokladů z církevní i „pohanské“ literatury, ale též z papyrů, inskripcí a interpretací archeologických nálezů rekonstruuje život rané církve jako život „mezi dvěma světy“, tj. světem římské pozdní antiky na jedné straně a „královstvím nebeským“ na straně druhé. 

Úvodní část knihy představuje jednotlivá centra nejstaršího křesťanství v jejich vzájemných vztazích i ve vztazích k římskému impériu a zabývá se regionálními odlišnostmi křesťanských obcí. Ve druhé kapitole předestírá autor rozmanité podoby individuálního náboženského života raného křesťana ve vztahu ke kulturním, politickým a náboženským formám římské oikumeny. Třetí kapitola se zabývá dvěma aspekty raně křesťanského života, které patři v současném bádání k nejvíce sledovaným: manželství a sexualita na jedné straně, asketismus na straně druhé. Rámcem čtvrté kapitoly, jež se věnuje nejrůznějším aspektům rané církve, je idea křesťanské komunity jakožto „těla Kristova“. V závěru autor připomíná rámcové téma své knihy: život mezi dvěma světy v proměnách křesťanské tradice prvních staletí a znovu otevírá jednu z nejzáhadnějších otázek evropské historiografie: jak se mohlo křesťanství z malého hnutí v nevýznamné provincii vyvinout ve státní náboženství upadající Římské říše?