Návštěvní den

Číta: Karel Kryl, Miloslav Šimek, Pavel Bobek, Jiří Grossmann, Zuzana Burianová, Naďa Urbánková, Eva Olmerová, Miloslav Balcar Celkový čas: 1 hodina 14 minút Narozdíl od předchozích tří Návštěvních dnů vydaných Bontonem, které vycházely z původní pantonské verze a byly pouze doplněny bonusy nahrávek, jež se na vinyl nevešly nebo "nebyly vejity", tento Návštěvní den označený pořadovým číslem čtyři, spatřuje na zvukovém nosiči světlo světa poprvé. Pro nás, kteří známe éru Š+G pouze zprostředkovaně, musí být Návštěvní den č. 4 zákonitě překvapením. Břitký humor bez zabroušených hran "dostane" posluchače i po bezmála třiceti letech. Pamětník té doby a hlavně následující normalizace si jistě musí klást otázku, jak vůbec bylo možné ještě půldruhého roku po "internacionální pomoci" veřejně servírovat tak silnou kávu. Je zřejmé, že byť se jednalo o aktuální politickou satiru (v tom nejlepším slova smyslu), humor pánů Š+G tůstává nadčasový a snad je i malou ironií, že třeba při poslechu, jak Pupák odhaluje na volební schůzi svoje "vnitro" člověka zamrazí, když ho napadají paralely s některými současnými Pupáky. Realita je zaplaťpánbůh jiná, ale tím spíš je i dnes do čeho se strefovat. A tak se zdá logické, že se Miloslav Šimek v širokém oblouku po různých peripetiích vrátil k tomu, co mu je zřejmě nejbližší: v pořadu S politiky netančím na prknech Divadla Jiřího Grossmanna společně s kolegyní Bublíkovou pohotově glosuje a zlehčuje "klauny i krotitele" současné "politické manéže".Čtvrtý Návštěvní den je unikátní i tím, že se zde - opět na zveřejněných nahrávkách poprvé objevují vzácní hosté: Eva Olmerová a Karel Kryl. Při poslechu jeho "Bratříčka" si říkám, jak je dobře, že se společně s Š+G můžeme této - pro někoho už vzdálené - době jen ulehčeně smát.Zároveň nám ale třeba právě tato nahrávka uchovává absurditu těch let, na níž by bylo nezdravé úplně zapomenout.V. Kroc

Číta: Miloslav Šimek, Miluše Voborníková, Pavel Bobek, Jiří Grossmann, Milan Drobný, Naďa Urbánková Celkový čas: 1 hodina 15 minút "Jejich humor nás fascinoval, stejně jako délka sukní Milušky Voborníkové", prohlásil v jednom z televizních pořadů Marek Eben.Ano, pro naši generaci už jsou Š+G klasikové humoru, mnozí z nás znají dodnes a doslova zpaměti nejednu jejich povídku a mnohé obraty vytržené z kontextu už zlidověly a staly se okřídleným rčením. Je neuvěřitelné, jak plodné a intenzívní byly ony necelé čtyři roky od příchodu do Divadla Semafor v roce 1967 až po Grossmannovu smrt v prosinci 1971. Vydavatelství Bonton se pokouší mapovat a dokumentovat toto období souborným vydáním nahrávek potříhodinovým!) populárních Návštěvních dnů (vydaných původně Pantonem na LP) doplněných o pasáže, kterým se tenkrát nevyhl zásah cenzorských nůžek a nebo které se na desku prostě jenom nevešly. Návštěvní dny, to nebyli jenom hlavní protagonisté - i když pochopitelně oni především - pánové Šimek a Grossmann, ale i další osobnosti, které dotvářejí atmosféru celého představení, jež spíše než divadlem bylo jakýmsi pásmem (někdy i více než tříhodinovým!) skečů a scének. Ty jak známo vznikaly u stolku v kavárně Slávii, kde ať si nekuřák Šimek sedl kamkoli, neunikl protivnému dýmu z Grossmannových cigaret...Velkou osobností v pozadí, ale nepostradatelnou pro dotváření jevištní podoby Návštěvních dnů, byl režisér Ján Roháč. Pamětníci tvrdí, že s jeho odchodem se vytratilo i něco z ducha a kouzla onoho nezaměnitelného humoru.Na tehdejší dobu revoluční moderní country vnesl na prkna Semaforu Jiří Brabec se svým Country Beatem. S Jiřím Grossmannem se znal už z první poloviny 60. let, z dob rockové Karkulky, nicméně do divadla Semafor jej přizval jiný Jiří - Suchý.Brabec s sebou přivedl začínajícíc nebo už hotové hvězdy - budoucí pětinásobnou Zlatou slavici Naďu Urbánkovou (s níž se poprvé setkal na karlovarském filmovém festivalu v roce 66), Ladislava Vodičku a Pavla Bobka.I pro Pavla Bobka (s Brabcem se setkal už na fakultě ve studentské kapele FABS a s Š+G účinkoval jako host jejich pořadů už v Olympiku a ve Sluníčku) byla spolupráce s Jiřím Grossmannem mezníkem v jeho zpěvácké kariéře. "To on mě přesvědčil, abych zpíval převzaté písně s českým textem. Pět minut vykládáš lidem o čem to je a potom dvě minuty zpíváš, to je ztráta času, utahoval si ze mě. A kdo mi to napíše - ptal jsem se ho. No přeci já". Nutno říci, že Grossmannovy texty byly dokonalé po obsahové i řemeslné stránce. Svědčí o tom třeba první Bobkovy "srozumitelné" nahrávky "Křížem krážem" a "Oh, Ruby" Ty byste však na třetím návštěvním dnu marně hledali, zato v bonusu uslyšíte unikátní nahrávku duetu Pavla Bobka s Naďou Urbánkovou, ještě v angličtině, "Together Again". To je kouzlo zvukových záznamů, že nejen Urbánková s Bobkem mohou být opět spolu, alei Šimek s Grossmannem a spolu s nimi i my se můžeme vrátit do té zvláštní doby sklonku šedeátých let...V.Kroc

Číta: Miloslav Šimek, Pavel Bobek, Jiří Grossmann, Miloslav Balcar, Luboš Svoboda Celkový čas: 1 hodina 18 minút V roce 1967 jsme přešli s Jiřím Grossmannem z divadelního klubu Olympik a z divadélka Sluníčko na Příkopech do Semaforu.Pozvali nás tam. Prostě si pro nás do Sluníčka přišli. A my jsme nabídku přijali. Jednak jsme Semafor velice uznávali, a pak také proto, že zprofesionalizovat klub Olympik v době socialismu bylo vlastně nemožné.Nejprve jsme hráli Besídku zvláštní školy. Hráli jsme ji i třicetkrát měsíčně, protože pan Suchý byl tuším v Anglii a pan Šlitr v Kanadě. Nám to nevadilo, nás hrát bavilo. Ale diváci čekali, s čím přijdeme dále. Nabídli jsme jim Návštěvní dny. Večery našich dialogů, povídek, písní a hlavně nevázané legrace, večery neuvěřitelného kontaktu s hledištěm. Byli jsme mladí, neopotřebovaní a kolikrát jsme ani nevěděli, kdy přestat. Některá představení trvala i tři a půl hodiny. Dle divadelních zákonů to byla jistě chyba, ale my jsme se bavili a diváci také. Když na to vzpomínám, musím se usmívat, ty večery jsou sice pryč, ale pocit štěstí z nich mi stejně nikdo nevezme.Něco z Návštěvních dnů je naštěstí zvukově zachyceno. Bolševici do toho sice stříhali, ale to nám jenom dokazovalo, že jim vadíme. A o to nám šlo také. Některé věci jsou původní nahrávky přímo z divadla. Ale co to budu rozbírat - vy si pustíte desku a poznáte sami, kam nůžky režimu nedosáhly.Váš Miloslav Šimek

Číta: Miloslav Šimek, Miluše Voborníková, Jiří Grossmann, Zuzana Burianová, Jiří Helekal Celkový čas: 1 hodina 15 minút V roce 1962 jsem jako student Pedagogické fakulty založil ve Spálené ulici v sále České státní pojišťovny divadelní klub Olympik.S kapelou Dixi-party přišel v témže roce do klubu Jiří Grossmann. A bylo rozhodnuto. Osud tomu chtěl, abychom se rychle spřátelili a začali intenzivně spolupracovat. Týž osud nám však nedopřál dostatek společného času - 5. prosince 1971 nás zase rozdělil. Jiří Grossmann zemřel. Přesto jsme toho stačili udělat v oblasti humoru poměrně dost. Byli jsme tak pilní? Nevím. Rozhodně jsme nebyli líní. Snad jsme toho napsali tolik především proto, že nás to bavilo. Byli jsme šťastní, když se lidé smáli.A diváci se smáli hodně. Možná víc, než jsme si zasloužili. Asi poznali, že v našem humoru je upřímnost a že máme své obecenstvo rádi. Opláceli nám smíchem, potleskem a milými dopisy.A oplácejí nám vlastně stále. Kupují si povídky Š+G, desky a kazety Š+G. A znovu píšou dopisy. Adresují je mně, ale vyptávají se především na Jirku.Fascinuje mě to, protože mi píšou i lidé, a není jich málo, kteří Jiřího Grossmanna nikdy nemohli vidět na jevišti. A já jim děkuji.Jsem rád, že především pro ně vydává Bonton Návštěvní den 1.Váš Miloslav Šimek