Cesta

Autobiografie. Ve vzpomínkách a reflexích autor popisuje své dětství a mládí ve Vídni a svou činnost jako mladý lékař nervové kliniky mezi oběma světovými válkami. Zvlášť aktuální je popis jeho pobytu ve čtyřech různých koncentračních táborech, zejména v Osvětimi.

Co dovede Bůh se „vzpurným materiálem jménem člověk“? Ukazují to Cikánský evangelia, otevřená výpověď o cestě ke Kristu z prostředí plného drog, sexu a okultních praktik. Viktor a František, kteří vyrůstali v romské komunitě, se v rozhovoru s knězem Štěpánem Smolenem zamýšlejí nad svým dřívějším životem. Patřily do něho chudoba rodiny na okraji společnosti, pletky se zákonem i davy žen a také boje s temnými silami. Záchranou se pro ně stalo setkání s milujícím Kristem, díky kterému dostali šanci začít znovu.

Ženy bojující vlastními chybami. "Každodenně bojuji se svými chybami a emocemi. Často mě svazují, někdy až příliš řídí můj život. Někdy jim až příliš podléhám. Žalmy byly lékem na emoce krále Saula. Proč by tedy nemohly pomoci i mně v mých malých i větších bojích a těžkostech? Žalmy jsou všemocný lék, stačí denně pár kapek. Žalm 116:7 „Můžeš opět odpočinout, moje duše, neboť Hospodin se tě zastal.“Žalmy jsou všemocný lék, stačí denne pár kapek.

Otázky a odpovědi. Na zásadní a mnohdy palčivé otázky, kladené účastníky duchovních cvičení, autor nabízí odpovědi hluboce zakotvené jak v bohatství spirituální teologie, tak i ve výborné znalosti lidské psychologie, podložené zkušenostmi s mnohými osudy. Opírá se o Písmo, Ignácova Duchovní cvičení i řadu dalších duchovních autorů. Vedle obecnějších výkladů o zákonitostech duchovního života a modlitby se zaměřuje především na provázení duchovním životem v náročných situacích (přetíženost, specifické problémy mládí i stáří, osobní utrpení, nepříjemnosti ze strany okolí) a na potíže s modlitbou (hledání správného způsobu modlitby, roztržitost, lenost, únava). Poukazuje na tvůrčí potenciál vnitřních nesnází, které naznačují, ve které oblasti došlo k nezdravému vývoji a na co je tedy zapotřebí se při jejich řešení nejprve soustředit.

Nebudu nikdy dobrým teologem, pokud budu jen studovat názory jiných, psát vybroušené rešerše a nikdy nepocítím žízeň živé bytosti po Bohu. Pokud budu svět zkoumat jen z vnějšku, jako nezávislý a nezaujatý novinář, nikdy jej nepostihnu.Životem procházíme dnes tak, jako se v sobotu procházíme po zoologické zahradě. Takto se ale s Bohem nikdy nesetkám; jako nezainteresovaný turista, který si během své životní vycházky po Zemi sem tam zmáčkne spoušť a vytvoří fotografii. Jsem vášnivá bytost, toužící a hladovějící po Bohu, toužící nalézt smysl věcí, jsem uvnitř světa, nikoli mimo něj.

Neuvidíte-li zázraky a divy, říká Kristus, neuvěříte. Přál bych si, abych se uměl dívat kolem sebe, abych viděl. Kéž bych svůj život zde, nebe a hvězdy, květiny a motýly vnímal jako zázrak, jako něco nesamozřejmého, jako něco, co by nemuselo být. Kéž bych příběh Země včlenil do svého osobního příběhu. Kéž bych pod hvězdami dobře odtančil svůj tanec.

O kruhu úcty k člověku, živé přírodě i celému vesmíru. Kdysi dávno postavil člověk sám sebe do kruhu bytostí, kterým přiřadil důstojnost a které se rozhodl chránit morálními zákony. Během let různé etiky rýsovaly kruhy různě: někdy byli z kruhu vyloučeni všichni lidé s odlišnou barvou pleti, jindy byli v kruhu jen dospělí a lidé příliš staří nebo příliš mladí či ještě nenarození byli postaveni mimo kruh.Ještě jindy byl kruh narýsován mezi člověka a živou přírodu, se kterou se pak zacházelo jako s věcí určenou k prodeji a drancování.

Mystici to vidí jinak. V této knize nás chce americký františkán a autor mnoha knih, Richard Rohr, skrze příběhy, meditace a svoji zkušenost, opřenou i o vlastní neúspěchy a chyby na duchovní cestě, vést k tomu, abychom v sobě probudili větší touhu po Bohu, abychom se osvobodili od všech strachů a obav, které nás mnohdy paralyzují, abychom se otevřeli proměně a tím inspirovali i druhé, abychom se naučili vidět jako vidí mystikové.K tomu všemu můžeme dojít, když se naučíme žít v nahotě přítomného okamžiku. "Dokážete-li žít v přítomnosti, poznáte Toho, který je skutečně přítomný."22 krátkých kapitol není třeba číst popořadě, autor radí, abychom použili k meditaci nejprve ty, jejichž téma je nám bližší.

(2.vydanie). Co je největším problémem naší doby? Molekulární biolog a katolický kněz Marek Orko Vácha odpovídá na tuto otázku v sedmi obrazech.„Za největší problém současné Evropské unie považuji, možná překvapivě a paradoxně, otázky kdo jsem, kdo jsme, kdo je člověk. Nikdy v dějinách nebyla odpověď důležitější než dnes. Podle odpovědi se budou psát zákony, podle odpovědi se budeme chovat sobecky, nebo laskavě, podle odpovědi antinatalisté budou mít, nebo nebudou mít děti,“ píše.

Obrazy a myšlenky této knihy chtějí ukázat vnitřní bohatství hor. Obracejí se na poutníka a horolezce, který ve výšinách hledá více než fitness, výkon, kyslík, opálení do bronzova či skleničku u baru v horském hotelu.Marek Orko Vácha o knize napsal: Reinhold Stecher nás především a mezi řádky učí umění meditace. Když v evangeliích čteme, jak tématem podobenství se stává rozsévač, pole bílá ke žním, pozvání na svatbu nebo dělníci na vinici, ke Stecherovi takto mluví horské louky, západy slunce, nebo i horolezecká přilba či staré lano; to vše mu zpívá o Bohu, a v horském křišťálu, v tichu nebo mrazivých nocích objevuje stopy Boží. Slovy žalmisty, v této knize nebesa zpívají o Boží slávě a dílo jeho rukou zvěstuje obloha. A biskup Stecher nás zve, abychom, kdekoli jsme, na horách, v nížinách, v každé vteřině našich životů, ono tiché a prastaré vypravování nebes zaslechli a nechali se jím vést.Kniha vyšla aj v slovenskom jazyku Posolstvo vrchov.

Otázky a odpovědi. Autor velmi přístupným způsobem, laskavě a soucitně, a přitom s jasnými požadavky odpovídá na otázky v oblasti emočního života člověka. Mimo jiné radí, jak léčit závist, hněv, různé fobie, jak prožívat negativní city, vysvětluje, v čem spočívá skutečná upřímnost, a také, zda k nám Bůh promlouvá skrze sny. Kniha vznikala v průběhu exercicií, které autor vedl, na základě autentických otázek účastníků. Je určena pro nejširší čtenářskou obec a je nabízena jako poradce nikoli jako učebnice.

Devět portrétů. Autor na příkladu devíti postavMarie MagdalenskéMakaria VelikéhoMarkéty z CotronyGirolama Savanarolyzakladatele řádů trapistů Armanda de RancéDostojevskéhoAlberta z KrakovaCharlese de FoucauldaSimone Weilové ukazuje, že kajícnící nepatří pouze do minulosti.

Kázání a zamyšlení v liturgickém roce A. Knížka obsahuje krátká zamyšlení a kázání na některé neděle a slavnosti v liturgickém roce cyklu A. Kázání zazněla převážně při bohoslužbách v kostele sv. Augustina v Brně a na nedalekém Biskupském gymnáziu.

Muži bible mluví k mužům dneška. Teolog "chlapské spirituality" se nechal inspirovat obrázky Louise Glanzmana a načrtl svým typickým neotřelým rukopisem portréty dvanácti biblických postav - mužů od Abraháma a Mojžíše po sv. Pavla a Timotea.

Evoluce a křesťanství. Mezi sedmi dny stvoření první kapitoly Geneze a vznikem vesmíru Velkým třeskem se zdá být neřešitelný rozpor. Evoluční myšlenka a nauka bible, příběh Adama a Evy v Edenu a příběh australopitéků na afrických pláních je obvykle považován ateisty i křesťany za vzájemně se vylučující alternativy.O evoluci, vzniku druhů a především o vzniku samotného člověka se mluvilo v církvi až do jasného projevu Jana Pavla II. v roce 1996 s určitými rozpaky. Na počátku 21. století však již nejde o to, zda mezi vírou a vědou, biblí a Darwinem, stvořením a evolucí rozpor je nebo není.Evoluční biologie, jedna z nejkrásnějších věd, nám především otevírá oči pro tajemno a upozorňuje, že pro mimořádné události, po kterých dychtíme, přehlížíme zázračnost prostého bytí. Píseň o stvoření, kterou začíná Písmo svaté, pokračuje celými dějinami světa. V jejích sedmi dnech se právě nacházíme.

O havranech, o liliích a o mnohem vzácnější cestě. Planeta Země v prostoru nevisí, ani se nevznáší, nýbrž prostě je, shora i zdola obklopena mrazivým kosmem s vakuem. V tomto černém vakuu pluje náš modrý koráb, osvětlený jako reflektory paprsky Slunce. Z jeho paluby visí girlandy orchidejí, nad kterými se vznášejí motýli a kolibříci a který překypuje životem. Náš příběh patří do říše pohádek, je čarokrásný, je to nejfantastičtější epická báseň, kterou by bylo možno vymyslet.Na této planetě nám bude dáno potkat Boha, věčně se skrývajícího. V jednom svém díle se však Bůh již nemůže skrýt – v bytostech, které jsou vrcholem hmotného stvoření. Jsou-li spojeni tajemstvím lásky stávají se jeden pro druhého svátostí, prostorem, který propojuje viditelné s neviditelným. Co uvidí skrze sebe snoubenci, mají-li čisté srdce?

Hmota, prostor a čas. Tři fyzikální pojmy, ve kterých jsme všichni uvězněni. Jako cestující v rychlíku, ze kterého nemůže vystoupit mimo stanici, ani změnit jeho rychlost. Může jen za jízdy přejít z vagónu do vagónu. Pokud zrovna nejsme ve vlaku, je možné jít po pražcích starých kolejnic. Ovšem s vědomím, že můžeme vystoupit ze své tělesné schránky.Autor varuje před čtením knížky „na jeden zátah“ a doporučuje přistupovat k textu jako k soli, která se používá jen tu a tam, v malém množství a podle chuti.Max Kašparů je kněz, forenzní psychiatr, vysokoškolský pedagog, oblát želivských premonstrátů, člen Obce spisovatelů, esperantista, rybář a nepřizpůsobivý občan.Prof. PaedDr. ThDr. MUDr. et MUDr. Jaroslav Maxmilián Kašparů Ph.D. (* 1950) je významný český autor duchovní literatury a psychiatr. Po dlouholeté službě trvalého jáhna byl vysvěcen jako katolický kněz byzantského ritu. Stal se držitelem českého rekordu v počtu vysokoškolských titulů, věnuje se umělému jazyku esperanto.Kniha vyšla aj v slovenskom jazyku: Za hrsť zdravého rozumu od Maxa Kašparů (2021).

Abys uvěřila, že jsi milovaná!. Možná mají pocit, že si musí všechno zasloužit a odpracovat, že musí neustále dokazovat sobě i jiným alespoň špetku své hodnoty. Ženám, které sužují pocity viny, které mají i strach, že kdyby byla jejich víra větší, nezažívaly by to, co zažívají. Domnívají se, že kdyby „něco dělaly jinak“, nemusí tak trpět. Jenomže nevědí co. A dávají si to za vinu. A kde je v tom všem Bůh? Co když toto dopouští, aby se mohl i na tobě oslavit? Co když stačí jen přijmout a zakusit, že jsi i Ty jeho milovaná dceruška?

Neboj se!. Proč se neustále znepokojujete a staráte? Přenechejte mi starost o své záležitosti a všechno se uklidní. Říkám vám popravdě, že se vyřeší všechny spletité situace, když se mi opravdově, slepě a úplně odevzdáte. "Ježíši, zcela se Ti odevzdávám, postarej se o všechno!"

Přežít zničené dětství. Když bylo Danielovi 9 let, během ministrování ve fribourgské katedrále se seznámil s otcem Joëlem Allazem. Tím začala jeho kalvárie: po čtyři roky byl tímto manipulátorem sexuálně zneužívaný. Navzdory svému utrpení se však později začlenil do pracovního života, založil vlastní rodinu a našel nepředstavitelnou sílu svému agresorovi odpustit.Papež František k tomuto příběhu říká: „ Děkuji Danielovi, protože taková svědectví, jako je to jeho, prolamují hradbu mlčení nad skandály a utrpení a přinášejí světlo do strašlivě temných míst v životě církve.“Podle švýcarského autora nové knihy s předmluvou papeže Františka nejde jen o přiznání viny pachatelů a případné odškodnění. Ale taky o šanci dosáhnout následného smíření a odpuštění. Sám po zveřejnění svého případu našel cestu ven z psychických potíží. A faráři, který ho víc než čtyři roky pravidelně znásilňoval, odpustil. "Odpuštění nevyléčí rány a nesmyje utrpení. Mně ale odpuštění pomohlo zničit pouta, která mě k němu připoutávala a bránila mi v životu," píše Pittet ve své nové knize.

a jak na to. Respekt ke vrozené spiritualitě dětí a snaha pomoci jim, aby vlastní zvědavostí a představivostí objevovaly tajemství a radost z Boha, jsou hlavní principy charakterizující metodu Hraní s Bohem (angl. Godly Play), která je založena na montessoriovské pedagogice. Kniha po obecném úvodu s radami, jak podle této metody učit, předkládá podrobné pokyny a text výkladu ke čtrnácti lekcím.

aneb s Bohem přeskočím i zeď. V každém člověku existují programy, které Bůh dosud neaktivoval. Apoštol Pavel si zakládal na ekonomické soběstačnosti – kdyby žil dnes, nepřesvědčoval by stát, aby byl štědřejší, ale vybízel by lidi, aby byli podnikavější. Peklo je dům plný nezvaných hostů. Kdybychom trvali na tom, že musíme být na každou změnu dokonale připraveni, nikdy bychom se nehnuli z místa. Stádo chrání silný vůdce, jednotlivce Hospodin.

Podobenství o duchovních bojích křesťanského života ukazuje, jak dosáhnout hluboké víry a stát se dítětem, které smí vejít do Božího království, protože – slovy pouštních otců – každý z nás ve svém srdci nosí kus mnicha.

„Sv. Tomáš žil ve 13. století. Byl dominikánem a tehdy být františkánem nebo dominikánem znamenalo být něco jako křesťanský hippies.“ Takto začíná prof. Swieżawski, polský filozof a historik, účastník II. vatikánského koncilu a inspirátor nového zkoumání osobnosti mistra Jana Husa, jednu z kapitol knihy. Život svatého Tomáše Akvinského byl stejně uspořádaný jako jeho myšlenky. „Byl to velký světec, vynikající učitel s takovou srozumitelností, že pokud dnes čteme jeho díla a známe latinu, je tato četba nesrovnatelně snadnější než čtení libovolného komentáře jeho děl.Přemýšlet v klasických, vysoce nesubjektivních pojmech dnes znamená myslet proti duchu doby, může to být jeden z rozměrů naší odpovědi na výzvu, abychom pravdu neobětovali zákonům trhu.Jan Pavel II. hovoří o trvalé novosti myšlení svatého Tomáše Akvinského. Píše: „Tomáš ještě pronikavěji poznává, že příroda (přirozenost), vlastní objekt filozofie, může přispět k pochopení Božího zjevení. Víra se tedy nebojí rozumu, ale vyhledává ho a má k němu důvěru.Kniha profesora Swieżawského je dobrým a všem přístupným uvedením do tohoto způsobu myšlení. Vznikla totiž z cyklu přednášek, který autor připravil pro Shromáždění sester františkánek – služebnic Kříže v polských Laskách. Přednášející se musel přizpůsobit složení posluchačstva, neboť spolu se sestrami mu naslouchali jak lidé s dlouhou pedagogickou, kněžskou či jinou praxi, tak i lidé bez jakékoli předběžné filozofické či teologické formace.Autor svému úkolu skvěle dostál, jak co do výběru okruhů z Tomášova díla, tak co do pedagogičnosti jednotlivých kapitol. Tomášova nauka se před námi v jeho podání objevuje v čisté podobě, bez nánosů různých pozdějších „tomismů“, takže vyniká její nepomíjivá hodnota a aktuálnost. Zajímavou a inspirující částí knihy je i rozsáhlý rozhovor s autorem, jenž je vlastním tomášovským kapitolám předřazen.

Proč dnes mluvit o Bohu? - Proč věřit v Boha, když jsem ho zatím na nic nepotřeboval? - Ty, a není to blbost? - A je ti jasný, že tomu věří čím dál tím míň lidí?" Podobné otázky dostávám - často v pozdních večerních a nočních hodinách, občas až po dvou pivech, až se lidé uvolní a seberou odvahu zeptat se i na to, co jim vězí někde hluboko uvnitř...

Meditace dvou výrazných duchovních osobností 20. století, které nám mohou pomoci otevřít své srdce pro druhé. Učí nás pokoře, smíření a dobrotě.

4 404 286 kroků P. Františka Lízny za svatým Jakubem. Kniha je autentickým souhrnem deníkových záznamů známého českého jezuity, který se věnuje zejména péči o lidi na okraji společnosti (vězňové, Romové, bezdomovci). Teologicko-filozofickými rozbory nezatížený text vypovídá nejen o pouti, kterou 62-letý František Lízna absolvoval v dubnu – srpnu 2004, ale hlavně o jeho vidění světa.V knize nechybějí situace, v nichž se tento kněz při zápasu sama se sebou dostává do situace těch, o které se většinu svého života staral a na které formou "modlitebního losování" nezapomíná ani při této cestě. Prostý neliterární styl autora, s kterým koresponduje i výtvarný doprovod knihy, umožňuje snadnou orientaci v textu i člověku, který se nepohybuje v církevním prostředí.Deník je doplněn řadou cenných dokumentů - fotografií, kopií původního deníku, poutnickou knížkou, dopisem Václavu Havlovi, pozdravem od současného prezidenta Václava Klause.František Lízna SJ, narozen 1941 v Jevíčku, roku 1968 vstoupil k jezuitům, na kněze vysvěcen v roce 1974, do roku 1989 nedostal státní souhlas. Vystřídal celou řadu manuálních zaměstnání, čtyřikrát vězněn z politických důvodů. Je signatářem Charty 77. Zaměřuje se na pastoraci Romů, bezdomovců a vězněných - od roku 1995 působí ve farnosti Vyšehorky u Mohelnice, donedávna byl navíc vězeňským kaplanem v nedaleké věznici Mírov. Od roku 1992 se ze solidarity hlásí k romské národnosti. Je držitelem Ceny Františka Kriegla "Za obětovavou práci s odsouzenými" a Řádu TGM "Za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva".

V textu je diskutován vztah vědy a víry, Darwinovy teorie a první kapitoly knihy Genesis, evoluce a křesťanství. Zvláštní pozornost je pak věnována třem zprávám o stvoření knihy Genesis a vztahu těchto textů k moderní vědě, jakož i současným oficiálním textům katolické církve souvisejícími s evoluční myšlenkou.V textu je zastáván názor, že dnes nejde toliko o prokazování, že věda a víra si neprotiřečí, nýbrž o to, že věda se může stát věřícímu člověku cennou inspirací. Židovsko-křesťanská tradice vnímá člověka jako spolutvůrce vesmíru, jako obraz Boží. Umění, věda a víra se v člověka nutně musí protnout, má-li člověk dostát svému zadání být spolu-Tvůrcem světa.

Titul vyšiel aj v slovenskom vydaní Hľadanie Boha a otázka zmyslu (2009).Psychiatr a neurolog V. E. Frankl a židovský teolog P. Lapide vedli v roce 1984 ve Vídni mezioborový dialog o spáse a uzdravení člověka. Výsledky jejich diskuze doposud nebyly publikovány. Zvláštností připravovaného svazku je především snaha obou autorů zcela se otevřít perspektivě té druhé disciplíny a její vědění využít ve službách hledání pravdy.Oba diskutující se přitom neustále potkávají ve svých osobních náboženských zkušenostech a rozhodujících životních dějinných událostech, jako je např. otázka holocaustu. Podstatnou roli zde hrají základní, existenciální otázky utrpení a vina, ale i láska a smysl života.

"Už více než pětatřicet roků naslouchám ve své ordinaci lidským osudům. Povětšinou těm, které se týkají vztahů. A to nejen vztahů mezi mužem a ženou, dětmi a rodiči nebo vztahů mezigeneračních, ale i těm, které se vytvořily mezi rodiči a školou, občanem a institucí nebo učiteli a jejich žáky. Jde o stesky, jejichž četnost i obsah se postupem času rozšiřují.Po těch letech mohu říci, že všechny vztahy, společně se stavy, vytváří bludný kruh. Mimo svoji ordinaci se pohybuji prakticky po všechna léta ještě mezi soudy, výchovnými ústavy mládeže, kriminály, komisemi péče o dítě a více než dvacet let se věnuji soudnímu znalectví.Denně se setkávám nejen s duševními chorobami, ale i s takovými specialitami jako jsou vraždy, loupežná přepadení, znásilnění, sexuální zneužívání dětí, trestné činy alkoholiků a toxikomanů. Koneckonců i já sám se pohybuji v bludných kruzích patologického prostředí tohoto světa a nacházím zde i bludné kameny, které dělají lidské životy skutečně přetěžkými.Kruhy i kameny jsou v prostoru, kde řešení složitých osudů mých klientů neladí s učenými knižními teoriemi a proto v této publikaci nebudu vycházet z teorií, ale z mojí lékařsko-diakonské praxe. Pokud se čtenář na některé stránce takzvaně "najde", možná mu svitne i naděje na řešení jeho osobního problému. A v takovém případě jsem tuto knížku nepsal zbytečně." (Z předmluvy)

Osobité rozjímání nad tajemstvími posvátného růžence (radostná, bolestná, slavná). Obsahuje též loretánske litanie.

Omalovánky s krátkými texty a doplňovačkami.

Dříve si lidé psali deníky, aby pomohli paměti a zachytili pomíjivé okamžiky. Rembrandt si občas kreslil rychlé skicy, pérovky, zachycení momentu pár čarami. Dnes si mladí fotí selfíčka, aby, snad, zachytili důležité momenty života. Naučil jsem se selfíčka nikoli fotografovat, ale psát. Chci teď spíše ustoupit do pozadí a nechat čtenářovu fantazii pracovat, chci ukázat jen náčrtky. Caspar David Friedrich u svých obrazů maloval postavy otočené zády k divákovi, aby ho vtáhl do děje. Dělám si velkou naději, že ty okamžiky, které jsou čímsi výjimečné, čtenář v té či oné podobě zažil taky, a že snad v něm mohou něco rozeznít, jako rozezněly ve mně.

Jaké je nebeské království? Čemu se podobá?A jak je vidím já a jak Ty? V knize najde malý i velký čtenář šest podobenství, kterými nám Ježíš Kristus načrtl podobu nebeského království. Kniha se snaží v čtenáři probudit dostatečnou vnímavost srdce, bdělost a odvahu pohlédnout do Božího království. Díky citlivým ilustracím a nepřikrášlenému Slovu tak může čtenář nacházet detaily a význam podobenství pro něj samotného.

Reflexivní, autobiograficky laděné eseje o setkání s Bohem, fascinaci Božím stvořením, o hledání smyslu života a jeho duchovních dimenzí. Osloví jak člověka zakotveného v křesťanství, tak toho, kdo v sobě tuší spirituální dimenzi a chtěl by svému životu dát hlubší rozměr.

Osvědčený průvodce pravdami víry, modlitby, svátostmi a Desatera. Kniha vtipně usnadňuje pohotovou orientaci v každodenním prožívání víry.Pokud byste zvonili u dveří, kde bydlí Max Kašparů, dočetli byste se na jeho zvonku, že tam bydlí nepřizpůsobivý občan. Řeckokatolický kněz Max Kašparů je známý svými knihami, pořady v rozhlase, v televizi, jako vysokoškolský učitel, ochotnický herec, esperantista, psychiatr, exercitátor a kazatel.V jednom rozhovoru se přiznal, že se pozorně chrání před třemi chorobami současnosti. Před diktaturou korektnosti, bezbřehým liberalismem a zblázněnou tolerancí. Odmítá se jim přizpůsobit. Pokud jde o jeho názory v oblasti církevního života, odmítá žasnout, tleskat a přizpůsobit se, jde-li například o postupující neúctu ke svátostem, hlavně k Eucharistii. Odmítá se přizpůsobit ústupkům a povrchnostem při takzvaném hledání „nových, široce otevřených pastoračních cest“ a podbízení se v tomto směru dnešní době, světu, který se chce hlavně bavit. A když se bavit, tak už i v kostele. Max Kašparů proto bývá nesrozumitelný těm, kteří v duchovním životě preferují rádoby intelektuální pozérství, kavárenský snobismus, jalový „jakobysmus“ a hru na katolickou víru.

Svatý František, zakladatel řádu Nejmenších bratří a sester, nazývaných paulány, se narodil roku 1416 v Paule v jižní Itálii a již okolo svých 15 let dostal od Boha dar a povolání k poustevnickému životu. Svým příkladem chudoby, modlitby a kajícnosti přilákal mnoho následovníků až do této naší doby. Sestry a bratři v prvním i druhém řádu žijí v klášterech po celém světě podle vzoru a doporučení zakladatele, aby jedni nesli trpělivě břemena druhých a vždy žili v pokoji a ve svaté lásce. V obavách, zda budou moci zachovávat tak přísnou řeholi, byli posilováni slovy Františka: „Pro toho, kdo miluje Boha, je všechno možné.“

Otázky a odpovědi. Autor odpovídá na otázky z tehle problematiky:Cítím se zraněný blízkým člověkem?Jsem nesmlouvavá a občas i krutá?Ubližování dětem, Zraněna vlastní matkou, Co dělat, když otec podvádí matku?, Může nás takový vztah spasit?, Jak žít s alkoholikem?, Když táta pije, Probuzení ze závislosti, Zažádala jsem soudně o alimenty, Kdy lze říci bližnímu určitou věc bez obalu?

Přísloví nám říkají pravdu, která se přenáší z generace na generaci. Pro snadnější zapamatování mívají často podobu rýmovaného dvojverší. Bývají nazývaná i mudroslovím, protože je zpravidla pronesl někdo velmi zkušený a moudrý. Přísloví se jako prastarý slovní útvar vyskytují snad ve všech národech a jazycích a stala se součásti národní tradice.

Autor v originální básni shrnuje svou víru s dogmatikou a teologií katolické církve. Dovídáme se o úzkostech člověka odcházejícího z tohoto světa, o jeho starostech a nadějích, o jeho zápase a očekávání, zklamání i konečném usmíření. Uvědomujeme si Boha jako milujícího průvodce i v nejtěžších okamžicích života.