Cesta

Když se roku 1986 stal Henri Nouwen duchovním jednoho z domů společenství Archa, měl již za sebou poměrně dlouhou cestu kněze, vysokoškolského učitele, spisovatele a duchovního člověka. Netušil, že se na tomto nenápadném místě v Kanadě dotkne velikého tajemství lidského bytí a do hloubky pochopí, že i ten nejpostiženější a v lidských očích nejméně přínosný člověk přichází do světa s jedinečným posláním.Otec Nouwen byl brzy po příchodu do Archy požádán, aby každé ráno pomáhal jednomu z kmenových členů s přípravou na den. Měl jim být těžce postižený Adam, nemluvící, odkázaný na vozík, sužovaný častými epileptickými záchvaty. Jakmile si uvědomil, co se po něm, nepraktickém člověku bez zdravotnické kvalifikace, žádá, zděsil se: „Proč chtějí, abych se zrovna já, nejneschopnější ze všech lidí v domě, staral právě o Adama, a ne o někoho s menším postižením?“Odpověď byla stále stejná: „Tak můžeš Adama poznat.“Adam se otci Nouwenovi stal osobním zvěstovatelem Božího slova, byť tak činil beze slov. Nemocný uzdravoval svého ošetřovatele. Velmi brzy po Adamově smrti pocítil autor potřebu změnit své tvůrčí plány, a místo knihy o apoštolském vyznání víry napsat svědectví o deseti letech života s těžce postiženým člověkem, který mu velmi zvláštním způsobem zjevoval našeho Pána. Adamův příběh vystavěl podle Ježíšova života. A touto útlou knížkou se uzavřela i jeho literární činnost a duchovní cesta.

Modlitby v temných chvílích. Z předmluvy: „V prolínání světla a tmy, jímž je určován náš život, se častokrát ocitáme v nebezpečí, že zabloudíme do noci a staneme se slepými pro útěšná znamení světla. Zatímco noční temnotě poskytujeme prostor až přespříliš ochotně, světlu se člověk musí otevírat vědomě či musí toto otevírání na sobě nechat uskutečňovat. Modlitby a texty této knihy chtějí napomoci tomu, aby se nám rozšířil pohled a aby se věci a situace zprůhlednily ve vztahu k Bohu. Chtějí povzbudit strádajícího člověka, aby vydržel a aby se smířil se svým osudem.“

O mystické sounáležitosti mezi lidmi. Autor ve své knize tvrdí, že Trojice je vrcholem pravdy, která proniká všechny zóny bytí a svědomí, a zároveň nás spojuje se všemi lidmi.

Živé otázky křesťanského života. Kniha otázek a odpovědí, které vznikaly při setkáních mladého irského kněze s křesťany a hledajícími. Gallaghera charakterizuje otevřenost pro nové cesty, široký kulturní rozhled a teologická erudovanost. Schopnost být srozumitelný autorovi též neschází.Při čtení knihy ponenáhlu zjišťujeme, že Gallagherovy odpovědi nejsou důležité jako apologetická tvrzení, jež nám mohou posloužit v diskusi s druhými. Důležité jsou pro nás v tom, že nás mohou inspirovat k opětovnému promýšlení toho, v co vlastně věřím.Namáhavé hledání je často opravdovější než domnělá jistota nalezené víry. Mezi řádky prosvítá, že se autor pohybuje ve světě, kde se pochybuje, hledá a kde umírají různé představy Boha, aby se zrodil biblický Bůh pravé víry. Díky této knize můžeme být ovanuti svěžím větrem nově promyšlené víry a vyhřívat se na výsluní toho, že „člověk nevěří tomu, co říká, že věří, ale věří tomu, co žije“.

Být na cestě (Kázání). Drobná sbírka promluv nás provází celým liturgickým rokem, který se prolíná s rokem školním. V dnešním zmateném světě přesyceném informacemi všeho druhu je naléhavým hlasem, který nám dodává odvahu přijmout evangelijní pravdy za svůj životní program.

100 různých otázek a odpovědí na téma: Proč věřím v Boha. Po čem nejvíce toužím. Co vzkazuji nevěřícím...

Spisovatel, novinář, ale též politický vězeň, přidavač a betonář se ve svém románu nechává inspirovat osudem kněze, P. Jakuba Hrušky, který se vrací po dlouhých letech vyhnanství do pohraniční obce. Kostel je zpustlý, farnost rozvrácená. Vyprávění začíná neblahou dubnovou nocí roku 1949, kdy čistky a zavírání farnosti zažil na vlastní kůži i mladý kněz. Úřady usilují prostřednictvím církevního tajemníka řízeného StB, aby se jim zaprodal. Páter Jakub opouští farnost a po letech zaměstnání v lese, v dolech i jinde se vrací, aby znovu hlásal, že život je těžký, ale že přítomnost lásky je to jediné, na čem záleží.

Další z řady knih, uvádějící čtenáře formou patnáctidenního cyklu modliteb a meditací do spirituality a myšlenkového světa významných postav historie křesťanství. Tento svazek provází francouzský spisovatel Georges Bernanos.

Autor knihy, benediktinský mnich, žil po více než 35 let v Indii, jeho křesťanské společenství v Tamilnadu je založeno na hinduistickém ášramu. Sňatek mezi Východem a Západem je jednou z jeho legendárních knih. Je to radostná oslava života a náboženství v Indii.

Příběh Jonáše syna Amíttajova. Apokryfní novela na téma starozákonního příběhu o proroku Jonášovi.

Odborně fundovaná autorka představuje světici na základě historických dokumentů. Čtenář je konfrontován s Janiným udivujícím, ba paradoxním posláním v dějinách Francie, jehož podstatou byla její kladná odpověď na každou Boží výzvu.

Hledání nejvyššího smyslu. Základní dílo k tématu psychoterapie a náboženství - důležitá pomoc při chybějící orientaci v dnešní době.Kdyby nebylo Franklova díla, naléhavě bychom ho potřebovali, právě dnes, kdy je strach z budoucnosti a krize smyslu u mladých lidí - a nejen u nich - tak výrazná, jako snad nikdy dříve.

V těchto nových a originálních pohádkách se to hemží čerty, vodníky, vílami a anděly, princeznami a draky, ale i docela obyčejnými lidičkami. Vítězí v nich moudrost nad hloupostí a dobro nad zlem. Jsou plné laskavosti a humoru. Fantazii a představivost umocňují kouzelné barevné ilustrace.

Pařížský kardinál vede prostě a spontánně na duchovní cestě každého, kdo se vydává za Kristem nebo se k němu vrací. Kromě praktických rad a povzbuzení najdeme v knize skrze uvedení do modlitby také „umění žít“ – protože člověk se modlí tak, jak věří a žije tak, jak se modlí.

Vyprávění ze života Antonína Cyrila Stojana. Životopisná kniha o arcibiskupovi olomouckém Antonínu Stojanovi. ThDr. Antonín Cyril Stojan, pokřtěn jako Antonín Paduánský (22. května 1851 Beňov - 29. září 1923 Olomouc) byl moravský římskokatolický duchovní a politik, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský v letech 1921 - 1923.

Krátká zamyšlení nad psychickou a duchovní kulturou osobnosti. Vysokoškolský profesor psychologie osobnosti předkládá čtenářům vědecké poznatky i vlastní postřehy o povahových vlastnostech a stavech osobnosti, a to jak o těch, které nám komplikují naše vztahy k druhým a k světu, tak o těch, díky nimž dokážeme vést svůj život ke spokojenosti své i bližních. Ve svých zamyšleních klade důraz na poznání a respektování psychických a duchovních podmínek kvality života současného člověka.

Soubor krátkých textů, které se zaměřují na základní oblasti lidského života: od problémů bolesti, samoty a smrti přes hledání smyslu života v soukromé i veřejné angažovanosti až po vrcholné zkušenosti lidského naplnění v lásce, v umění či v přírodě.Kniha nenabízí jednoduchá řešení, spíše se snaží reflektovat obtížnou pozici duchovně otevřeného člověka v duchovně vyprahlém prostředí. Každá ze sedmi kapitol je uvedena příběhem z pastorační zkušenosti autora, kněze, pedagoga a vězeňského kaplana.

Bůh je milosrdný, ale ani On neváhá odříznout suchou větev.Někdy se člověk vymlouvá na Boží vůli, aby zakryl nedostatek té vlastní.Bez Božích zbraní nelze uhájit Boží mír.Když chodíš vírou, můžeš si zvolit tempo.Díky Bohu má člověk tu čest seznámit se sám se sebou.

Moudří uskuteční to, co chytří vymyslí.Být populárním spisovatelem znamená psát o věcech, o kterých jiní ze slušnosti mlčí.Když se dva lidé spojí, výsledkem jsou buď více než dva, nebo méně než jeden.Smysl života je něco jako poklad – člověk ho většinou najde, když hledá něco úplně jiného.

Sobectví je nejjistější způsob, jak si v životě co nejvíce našetřit a co nejméně užít.V jistých situacích je humor to jediné, co lze brát vážně.Proč si moji přátelé vždycky vědí rady, když se mi něco přihodí?Žijeme sice na poušti, ale možná stojíme na prameni.Minulost ti vzkazuje, abys ji konečně nechal být.

Mnoho myšlenek, citů, pramenů i pramínků poznání na téma láska. Barevné střípky se před námi skládají do mozaiky.Verše nás uvádějí do reality lidského vztahu, do jeho výšek a propastí, požehnání a zlořečení, to když nechápeme a nechráníme ten vzácný poklad. Doplněno půvabnými ilustracemi Vlasty Švejdové.

Školní kázání. Knížka v sobě zrcadlí atmosféru pravidelných pondělních bohoslužeb posledního roku, jež otvírají každý školní týden. Autor, spirituál školy, vychází při svých kázáních z aforismu: "Chatrč ze slámy, ve které se lidé smějí a radují, má větší cenu než palác, kde lidé pláčou." Předávat víru s radostí, lehkostí, ale přitom s odpovědností je cílem promluv.

Cestou meditace. Knižní vydání promluv bratra Johna k meditačním skupinám.

aneb proč by to třeba nešlo změnit. Může být manželství něco jiného než svazek, závazek, slib, pouto?Proč ještě vlastně existuje a nenahradil ho volný vztah?Autor se pustil do nelehkého tématu, a to i pro věřící křesťany, s nimiž se ve své profesi denně stýká a pro něž se rozhodl žít. Může však pochopit manžely ten, který sám manželství nezažil?Odpověď čtenář najde poměrně snadno již na prvních stránkách knihy, v níž se Miloš Szabo vložil do role vypravěče i filozofa. Knížka o manželství pro šťastné i méně šťastné páry, ale i pro ty, kdo se teprve pro manželství rozhodují.

Vlastík má velký vzor: je jím jeho zbožný dědeček Bohumil Pilný. Když vidíme ctnosti obou hrdinů, musíme uznat, že Vlastíkův anděl mohl přijít s varováním do rodiny jen omylem. Humorné příběhy plné nadsázky vás jistě pobaví.

Deník P. Františka Lízny z pouti za sv. Cyrilem a Metodějem. Kniha je deníkovým záznamem známého jezuity Františka Lízny, který se mj. věnuje lidem na okraji společnosti, ale proslul i jako poutník. Ve svých 66 letech se pěšky vydal ze slovensko-ukrajinské hranice až do krymského Chersones, spojeného s věrozvěsty Cyrilem a Metodějem.Tím završil svou symbolickou "pěší spojnici" přes celou Evropu, započatou předchozími poutěmi do španělského Santiago de Compostela a portugalské Fatimy a protínající i moravská poutní místa Velehrad a Svatý Hostýn. Z více než 3 000 km dlouhé pouti do svatojakubské Compostely vyšel jeho deník knižně pod názvem Musím jít dál (Cesta 2006). Stejným žánrem je i kniha Šel jsem však vytrvale. I tento deník vypovídá daleko víc o autorově vidění světa než o cestopisném líčení poutě. Jen s tím rozdílem, že tentokrát v něm český řeholník kromě počasí a vlastní bolesti zápasí i s ubíjející nekonečností ukrajinské roviny a beznadějí i chudobou "divokého Východu". Vše je podobně jako v předešlé autorově knize popsáno neokázalým, neliterátským stylem a nechybí zde ani jeho typické "modlitební losování", při kterém každý den pouti vzpomíná na jednoho ze svých blízkých. Obrazová příloha nabízí řadu unikátních fotografií a dokumentů.

Autor vzpomíná na holocaust, který rozvrátil jeho rodinu, avšak nevěnuje se jen svým osobním zážitkům, ale popisuje vývoj v Německu od událostí těsně před válkou, za války, po jejím skončení a zejména v dalších poválečných letech. Po celý život se zasazuje o demokratické Německo, kde by mohli vedle sebe žít Židé a ostatní národnosti, lidé různých náboženských vyznání.Paul Spiegel tíhl k novinářství, kultuře a politické práci. Byl vášnivým bojovníkem za lidská práva pro všechny. Ve své knize zachytil až neuvěřitelnou situaci lidí, kteří přežili holocaust v koncentračních táborech, anebo v úkrytech. Ve své vlasti pak žili dosti obtížně, mimo jiné i kvůli necitlivému přístupu spojenců, kteří s nimi někdy zacházeli úplně stejně jako s jejich mučiteli. Židy, kteří se z Německa nechtěli vystěhovat, však někdy odsuzovali i sami Židé. Kniha obsahuje i autorovy nezapomenutelné projevy na obhajobu lidských práv. Vážili si jej Turci - muslimové, katolíci, protestanté i čelní němečtí politikové.Paul Spiegel zemřel v roce 2006, ve funkci prezidenta Rady Židů v Německu. Nejvyšší představitelé země ho pro jeho zásluhy o Německo a o prosazování lidských práv vyznamenali a ve svých projevech vysoce oceňovali.

V románu Tobiáš z blat, volně inspirovaném biblickou knihou Tobiáš, sleduje autorka osud ženy, která jako mladá dívka odešla z chudého Polska a poté, co ji Amerika nepřijala, se usadila ve Francii, ve Vendée, v krajině močálů. Židovka Debora, to je celé století se všemi neštěstími, předčasnými úmrtími, válkami a holokaustem.Se svou přívětivou umíněností, s níž zůstává po boku živých, aniž by zapomněla na mrtvé, se Debora stává životní osou, kolem níž se odvíjejí osudy ostatních postav vyprávění, především Tobiáše. Román začíná ve chvíli, kdy pětiletý Tobiáš v prudkém dešti bezhlavě šlape na tříkolce.V bezradném zoufalství ho otec poslal k čertu a on tam má namířeno. Od minulosti k přítomnosti pozvedá Sylvie Germainová tíhu, která doléhá na život každého člověka, a na pomoc si přivolává anděly.

"Na podzim 2009 jsme s P. Jiřím Šlégrem začali plánovat cestu do Guyany a Surinamu. Věděli jsme, že nejedeme na výlet, že naším cílem je zviditelnit potřeby dvou neznámých států na severovýchodě jihoamerického kontinentu, a přiblížit zejména činnost tamní církve, která přes relativně malý počet věřících vykonává velké dílo v sociální a vzdělávací oblasti nebo v pastoraci vzdálených a řídce zalidněných pralesních oblastí."

Vyprávění šitbořického pana faráře.

Charisma tohoto homiletika nespočívá v plané extaltičnosti projevu, ale v souladu slova a výrazu v jazyce okořeněném osobitým humorem, který nestravitelnou teologickou omáčku změní v rajský pokrm ducha, chutný pro všechny generace.

Předložené svěží dílko nás opakovaně provede liturgickým rokem, což nám slovy autora poslouží k tomu, abychom si znovu uvědomili na čem stojí náš život, kam míří naše naděje a znovu vyrazili na cestu, pokud přešlapujeme na místě.Cestou liturgickým rokem najdeme spolehlivou radu jak se správně těšit na Vánoce, v postní době nám Petr Vrbacký na základě osobní zkušenosti poradí, jak se vyhnout falešnému postu a variací na téma Velikonočního chvalozpěvu Exsultet vlije radost a novou naději z Kristova vzkříšení.A ta by nám měla vydržet, abychom se dokázali vymanit ze schizofrenie naší pozemské existence, když si začátkem listopadu v zármutku připomínáme naše drahé, kteří nás předešli do radosti věčné.

Z Fatimy do Compostely. Odporúčame Vám: Cesta do Compostely (2018).V roce 2006 o. Lízna vychází na další pouť. Jde bez mobilního telefonu a s vědomím, že toto putování může být jeho poslední pozemské, neboť lékaři mu diagnostikovali nebezpečnou rakovinu. Nemoc však natolik ustoupila, že lékaři otce Líznu zařadili mezi vzácné případy. Sám jezuitský poutník dodává: "Jak říkám, pouť uzdravuje."

Jak pomoci obtížně vychovatelným dětem postavením rodinného systému a terapií pevným objetím. Kniha dětské psycholožky Jiřiny Prekopové je zajímavá tím, že nedává nahlédnout pouze do terapie pevným objetím, tedy jejího vlastního terapeutického směru, ale nabízí i nová řešení pomocí rodinné systemické terapie. Devět příběhů obtížně vychovatelných dětí (např. Malá tyranka, hyperaktivní dítě či adoptované dítě) sesbírala autorka na společných seminářích se zakladatelem systemické terapie Bertem Hellingerem a jejich protagonisty pak sledovala i nadále.

Systemické myšlení dnes již přesahuje rodinnou terapii a zahrnuje také další oblasti práce, od individuální a párové terapie přes supervizi až k organizačnímu rozvoji v lékařství a sociální práci, stejně jako v managementu a poradenství pro politiky.Tato prakticky zaměřená kniha rozvíjí teoretické koncepty, z nichž vychází systemické myšlení, podrobně nás seznamuje s technikami a možnostmi jejich využití a přibližuje nám je na četných případech z praxe. Zachycuje aktuální kontroverze a v kritice systemické terapie naznačuje také budoucí vývojové tendence a nové oblasti aplikace.

Špatný politik slibuje úrodné léto – dobrý politik zařídí dostatek kombajnů.Slovo ministr znamená služebník – jenže latina je mrtvý jazyk.Malí občané se nikdy nedočkají velkých politiků.Nejvyšším posláním člověka žijícího v masové společnosti je být sám sebou.Všude slibují politici hory doly – jen u nás moře.Demokracie je tam, kde se většina lidí cítí být svým vlastním pánem.Svobodu můžete vyměnit za cokoli, ale nikdy to nebude dobrý obchod.Čím menší rozdíly mezi lidmi, tím diferencovanější závist.Největším nedostatkem našeho právního řádu je, že nepostihuje zloděje času.

Zakladatel Opus Dei často a láskyplně meditoval o událostech spojených s Ježíšovou smrtí a zmrtvýchvstáním. Křížová cesta není pro mons. Escrivu smutné cvičení. Mnohokrát učil, že křesťanská radost má své kořeny v podobě kříže. Jestliže je umučení Kristovo cestou bolestnou, pak je i cestou naděje a jistého vítězství.

Prof. PhDr. Radim Palouš, emeritní rektor Karlovy univerzity a člen pontifikální rady pro kulturu, patří k fenomenologické škole profesora Jana Patočky.Ve své knize staví na jednoduchých příbězích a na pohádkách, aby na základě jejich vnitřních poukazů rozvinul otázky života v dnešní době. V sedmi dopisových souborech probírá proměny ve vnímání času, ve společenském vědění, píše o smrtelnosti, o tělesnosti a sexu, o výchovném konfliktu, jakožto o konfliktu mezi autenticitou a poslušností a o moderně vůbec.

Verše určené k zamyšlení a meditaci – o lásce, meditaci, jistotě, touze, prozření a odpuštění.