Karmelitánské nakladatelství

„Křesťanská víra je vírou velkých paradoxů! Chceme-li postupovat duchovně vzhůru, musíme sestupovat dolů, ke kořenům zdravé, tradiční a čisté spirituality. Chceme-li Božím slovem ovlivnit okolí, musíme jím ovlivnit nejprve sami sebe. Chceme-li jít ve vztahu k Bohu dopředu, musíme se vrátit zpět k jeho evangeliu. Chceme-li budovat nadpřirozené, musíme začít u přirozeného.“ Za úspěchem knížek Maxe Kašparů stojí hluboká lidskost autora i jeho znalost lidských srdcí. Provaz či lano je obrazem a symbolem křehkosti, provizoria i umění cesty k Bohu. Jako lidé vycházíme z „kopečku naší obyčejné všednodennosti, situovaného na okraji srázu naší konečnosti“ a přicházíme k „vysoké hoře, jejíž vrchol je vždy nad oblaky a na jejímž temeni stojí živý Ježíš“. Inspirativní dílko je adresováno všem, kteří hledají v životě novou, trochu akrobatickou, ale přesto bezpečnou cestu ke smyslu života – k Bohu.

Autor nabízí osvědčené způsoby, jak přistupovat k četbě Božího slova, jak se s ním modlit a nechat ho promlouvat do svého života. V první části vysvětluje podstatu Božího slova; v druhé, praktické části zazní konkrétní podněty pro četbu a modlitbu s Biblí v ruce; třetí část probírá desatero nejčastějších problémů, které mohou vyvstat na cestě s Božím slovem. Teď už je na nás, zda přijmeme výzvu: „Vezmi a čti!“„Čteš-li Písmo, a nerosteš v lásce, nepochopil jsi nic“ (sv. Augustin).

V knížce Zbožnost je užitečná ke všemu podává olomoucký arcibiskup Jan Graubner svědectví o tom, co prožíval na těle i na duchu během svého zápasu s nemocí COVID-19. Kdy nejvíce pocítil svá omezení? A jak se ho v nejhlubší krizi dotýkal Bůh? To jej přivádí k úvahám o základech duchovního života. Život s Bohem není strnulý – je to spíše pohyb od jednoho úkolu k dalšímu, zcela jinému. V tomto pohybu pak vnímáme lépe, jak spolu úzce souvisejí duchovní život a naše zdraví, modlitba a naše stresy, hledání Boží vůle a naše zralost nebo čisté svědomí a naše motivace jednat dobře. Nejsme na světě sami, žijeme ve vztazích. Máme odpovědnost za své manželství, svou rodinu, své město, svou firmu i svou zemi. Zbožnost je opravdu užitečná ke všemu. Díky ní zvládáme těžké osobní krize, ona je oporou a pevným základem našeho života i tmelem našich vztahů. Knížka je výrazem vděčnosti arcibiskupa Jana Graubnera za podporu, jíž se mu od lidí dostávalo v době, kdy byl upoután na nemocniční lůžko. I proto najdeme v jejím závěru několik modliteb.

Josef Suchár v rozhovoru s Tomášem Kutilem (2. vydání). Z monumentálního kostela zbylo jen torzo a v Neratově žilo pár posledních obyvatel. Dnes na toto místo smíření a naděje přijíždějí tisíce lidí a Sdružení Neratov dává práci stovkám lidí s hendikepem. Neuvěřitelnou proměnu, kterou lze bez nadsázky označit za zázrak, způsobil Josef Suchár. Kněz, který až do roku 1989 nemohl veřejně působit, dokázal pro své smělé plány nadchnout i ostatní. V rozhovoru vypráví o tom, jak se mu Neratov podařilo vzkřísit. Otevřeně a bez frází mluví i o dalších věcech, které se týkají jeho i celé společnosti.Tomáš Kutil (1986) vystudoval žurnalistiku a politologii. Už během studií pracoval pro TV Prima, Hospodářské noviny, Klatovský deník a Radio Student. Několik let spolupracoval i s komunitním webem Signály.cz. Do Katolického týdeníku přišel v roce 2009 na pozici vedoucího zpravodajství. Vydal několik knižních rozhovorů.Josef Suchár je český římskokatolický kněz, dlouholetý prezident Diecézní charity Hradec Králové. Pracuje také jako biskupský vikář pro diakonii a sídelní kanovník Kolegiátní kapituly v Litomyšli. Je také farářem v pohraniční osadě Neratov, která po odsunu Němců téměř zanikla.

Láska je jako slunce. Kdo ji má, může mnohé postrádat. Komu však chybí láska, tomu chybí všechno…

V této útlé knížce projdeme krok za krokem mši svatou tak, jak ji známe z běžných nedělí ve svých farnostech.Cílem je vysvětlit základní prvky, hledat, jak se mše svaté účastnit lépe, jak se při ní hlouběji setkat s Ježíšem a načerpat sílu pro svůj život mimo kostel.Ke každé kapitolce je připojena krátká citace z Bible a delší citace z církevních otců. Jejich smyslem je naznačit, že mše svatá, i když se během staletí vyvíjí a pozměňuje, zůstává ve své podstatě stále ta samá jakožto jednání, které je věrné Ježíšovu slovu: „To konejte na mou památku.“Knížka je určena všem, kdo mají rádi liturgii a chtějí proniknout do její krásy. Užitečná bude zejména těm, kteří se připravují na biřmování a na křest v dospělosti, i těm, kteří nechtějí ustrnout na cestě víry.

Apoštolská exhortace o klimatické krizi. Apoštolská exhortace Laudate Deum navazuje na encykliku Laudato si’ z roku 2015 a papež František v ní bije na poplach kvůli globální klimatické změně. „Svět se hroutí a možná se blíží bodu zlomu,“ varuje před konferencí COP28 v Dubaji.Těm, kdo současný stav životního prostředí zlehčují, předkládá papež fakta, jež dokládají, že za extrémními jevy („nářky země“) stojí člověk a jeho bezohledné zásahy do přírody. Malý počet bohatých zemí má přitom na svědomí větší znečištění než ti chudí, kteří pak ale musí snášet jeho zhoubné následky.Papež podporuje přechod k obnovitelným zdrojům, kritizuje výlučně technokratický způsob myšlení, varuje před etickými riziky a trvá na potřebě dohody a spolupráce jednotlivých států. Vybízí nás i k důsledné změně životního stylu. Klíčová jsou jeho tvrzení nahlížející ekologická témata z křesťanské perspektivy: „Nežádá se od nás nic víc než určitá odpovědnost za dědictví, které po sobě zanecháme, až ukončíme pouť po tomto světě.“Papež František (* 1936), vlastním jménem Jorge Mario Bergoglio, byl zvolen papežem 13. března 2013. Je prvním papežem z Ameriky a prvním jezuitou na Petrově stolci. Napsal encykliky Dilexit nos (o lidské a Boží lásce srdce Ježíše Krista, 2024), Lumen fidei (o víře, spolu s Benediktem XVI., 2013), Laudato si’ (o péči o společný domov, 2015) a Fratelli tutti (o bratrství a sociálním přátelství). Sepsal apoštolské exhortace Evangelii gaudium (o hlásání evangelia v současném světě, 2013), Amoris laetitia (o lásce v rodině, 2016), Gaudete et exsultate (o povolání ke svatosti v současném světě, 2018), Christus vivit (k mladým lidem i k celému Božímu lidu, 2019), Querida Amazonia („Milovaná Amazonie“, 2020), Laudate Deum (o klimatické krizi, 2023) a C’est la Confiance (o svaté Terezii z Lisieux, 2023, česky Nic než důvěra).

Apoštolská exhortace o klimatické krizi. Pápež František vo svojej najnovšej exhortácii Laudate Deum vyzval na urýchlené zavedenie opatrení proti zmene klímy a odsúdil nedostatok pozornosti voči tomuto problému. Vyzval v nej na „ekologické obrátenie“ a odsúdil ničenie životného prostredia, sociálnu nespravodlivosť a konzumizmus. Globálne otepľovanie nazval jednou z najväčších výziev, akým v súčasnosti čelí svetové spoločenstvo. Situácia je čoraz vážnejšia a obavy o spoločný domov ľudstva čoraz väčšie. Komplexná zmena nezodpovedného životného štýlu spojeného so západným modelom by mohla priniesť významné dlhodobé výsledky.

Apoštolská exhortace C’est la Confiance o svaté Terezii z Lisieux. Terezie z Lisieux je jednou z nejznámějších a nejoblíbenějších světic na světě. Podobně jako svatého Františka z Assisi ji mají rádi i ti, kteří nejsou křesťany, a dokonce i nevěřící. Papež František jí v exhortaci C’est la Confiance věnuje zvláštní pozornost a ukazuje, čím je tato mladá dívka inspirativní pro nás. V době plné izolovaných jedinců uzavírajících se do svých bublin a ulit vlastních zájmů nám ukazuje krásu života jako daru. Tváří v tvář povrchnostem všeho druhu je Terezie svědkem evangelní radikality. V prostředí, kde má navrch individualismus, nám pomáhá objevit hodnotu lásky. Ve společnosti posedlé vlastní image a falešnými celebritami nám ukazuje cestu skrytosti a prostoty. V době, která ponechává tolik lidí na okraji a společenském dně, nás Terezička učí, jak krásné je pečovat o druhé a být tu pro ně. Kéž se neuzavřeme do sebe a kéž vyjdeme do světa jako misionáři uchvácení přitažlivostí Ježíše Krista a jeho evangelia.

25 otázek a odpovědí. Kdo jsou zakladatelé světových náboženství? Jak se jmenují jejich posvátné knihy? Jak uctívají Boha a které tradice zachovávají židé, křesťané, muslimové či sikhové? Svět je dnes jednou velkou globální vesnicí. Chceme-li se vyhnout náboženským konfliktům, je třeba objevovat, co nás spojuje a co odlišuje. Tato příručka nás seznamuje s Abrahámem, Mojžíšem a Davidem, s Ježíšem, apoštoly Petrem a Pavlem i Martinem Lutherem, s Mohamedem, Buddhou a guruem Nánakem. Nakonec si můžeme srovnat znění zlatého pravidla („co chcete, aby lidé dělali vám, dělejte i vy jim“) v různých duchovních směrech. Knížku plnou faktů i zajímavostí ocení mladí i dospělí čtenáři, učitelé a studenti společenských věd a základů evropské kultury. Stane se vhodným průvodcem pro ty, kdo neznají světová náboženství do hloubky a hledají přístupný text, jenž je do pestrého světa náboženství uvede.Les Miller (* 1952) je učitel, spisovatel a vyhledávaný přednášející. Pracoval jako koordinátor výuky náboženství v kanadském Torontu. V roce 2009 obdržel od svých kolegů Cenu arcibiskupa Pococka za výborné výsledky při výuce náboženství. Je autorem více než 25 knížek. Při výuce i ve svých textech klade důraz na potřebu neustálého vzdělávání a srozumitelného vyjadřování ve věcech víry. V Karmelitánském nakladatelství vyšly jeho znamenité knížky Znamení a symboly katolické víry (25 otázek a odpovědí) a Co se děje ve svátostech? (25 otázek a odpovědí).

Průvodce postní a velikonoční dobou – od Popeleční středy až po slavnost Seslání Ducha Svatého – obsahuje stručný výklad biblických textů na daný den a podněty k využití Božího slova v našem životě.Postní doba nás zve a burcuje k obrácení. Boží slovo zde působí jako lék, světlo i pokrm. V době velikonoční je posilována naše víra ve Vzkříšeného a odhalují se nám různé aspekty nového života přijatého ve křtu. Během Letnic pak rozjímáme, kdo je Duch Svatý a jak v nás působí. Knížka nám tak umožňuje intenzivněji prožívat těsné sepětí mezi liturgickým slavením, hlubokým tajemstvím Velikonoc a naší konkrétní situací.Vyjděme do tohoto důležitého období křesťanského roku v opravdové pokoře, důvěře a radosti, abychom se s novým srdcem a novým Duchem stali novým člověkem. Kéž je naše proměna hluboká, upřímná, trvalá a naše velikonoční radost úplná.

Martyrologium katolické církve v českých zemích ve 20. století. Biografický slovník Mučedníci a oběti pro Krista zachycuje životní osudy katolických křesťanů všech národností žijících v českých zemích, kteří násilně zahynuli v období dvou totalitních režimů 20. století. Perzekuci kněží, řeholnic, řeholníků, katolických laiků, v mnoha případech i celých rodin a řeholních společenství zachycuje 260 detailně zpracovaných životopisných hesel. Cennou součástí publikace je i 239 portrétních fotografií mučedníků a mučednic z českých i zahraničních zdrojů. Slovníková příručka je rozčleněna do tří oddílů. První zachycuje běsnění nacistických okupantů za druhé světové války (1938–1945). Druhý připomíná kněžské a řeholní oběti tzv. divokého odsunu Němců v roce 1945. Třetí část shromažďuje poznatky o obětech komunistického režimu (1948–1989).Kniha, na níž se pod vedením Jana Stříbrného podílelo čtyřicet autorů, je dosud nejúplnější prací o svědcích víry a obětech z řad katolických křesťanů v naší zemi.„Martyrologium je plné úžasných svědectví lidské statečnosti, věrnosti a hrdinství obyčejných lidí. Nebyli to superhrdinové z filmů, ale normální lidé, kteří se dostali do mimořádně těžkých okolností a obstáli v nich, dozráli v utrpení a osvědčili hrdinské ctnosti. Vítám tyto životopisné portréty svědků Kristových jako malé splacení dluhu našim velkým předkům i jako nabídku pomoci současné generaci poučit se z dějin, aby se v naší generaci nemusely opakovat jejich bolestné zkušenosti.“Jan Graubner, arcibiskup pražský

Jak se "správně" modlit? Je nejlepší růženec? Adorace Nejsvětější svátosti? Nebo snad četba Písma? A co modlitba vlastními slovy? Podle jezuity Jamese Martina je správný způsob ten, který nám vyhovuje nejlépe v daném čase a na daném místě. Bůh nám totiž vychází vstříc právě tam, kde se nacházíme. Držíte-li v ruce tuto knížku, znamená to, že jste setkání s Bohem v modlitbě otevření. Stejně jako Ježíšovi učedníci, i my prosíme Boha, aby nás naučil modlit se. A věříme, že Bůh nám odpoví tak, aby nám pomohl, podnítil nás něco dělat - a třeba nás i překvapil.

Nový pohled na financování našich farností. Proč se peníze a majetek staví do protikladu k pravému poslání církve? A proč si tohle myslí nejen kritici církve, ale i někteří katolíci? Tato knížka nás zve k tomu, abychom o penězích v církvi uvažovali jinak. Nejsou z principu zlé, jsou důležitou součástí našeho světa. Mohou se stát pokušením, ale mnohem víc i nástrojem pro konání dobra. Pro fungování farností jsou nezbytné a nemůžeme je ignorovat. Autoři zde nevedou abstraktní disputace ani neanalyzují financování celé církve. Dávají užitečné náměty, jak smysluplně financovat poslání církve v konkrétní farnosti. Farnost je klíčovým místem, kde se uskutečňuje poslání církve a kde se formuje zdravý vztah k penězům.Kniha je určena farářům, pastoračním asistentům, účetním i těm, kdo ve farnostech nesou odpovědnost za organizaci a financování; členům farních, pastoračních a ekonomických rad, dárcům, manažerům a dalším profesím. Chce povzbudit k přehodnocení dosavadních fundraisingových aktivit a inspirovat k ekonomickému i duchovnímu ozdravění farnosti.P. Michael White je knězem arcidiecéze Baltimore a farářem kostela Narození Páně v Timoniu v Marylandu. Teologii a ekleziologii absolvoval na papežské Gregoriánské univerzitě v Římě. Během jeho působení ve farnosti Narození Páně se téměř ztrojnásobila návštěvnost nedělních bohoslužeb, vzrostla podpora poslání církve i finanční příspěvky určené na pastorační projekty. Jeho nejznámějšími knihami jsou Rebuilt (Znovuzbudovaná), kde se líčí znovuzrození farnosti Narození Páně, a Rebuilt: The Field Guide (Praktický průvodce obnovou farnosti).Tom Corcoran nesl ve farnosti Narození Páně v Timoniu odpovědnost za pastoraci mládeže, byl koordinátorem pastorace dětí a animátorem malých společenství. Dnes je laickým spolupracovníkem faráře: odpovídá za přípravu tematické náplně nedělí, za strategické plánování a za péči o farní zaměstnance.

Svědectví blízkého spolupracovníka kardinála Špidlíka není jen vzpomínkou na velkou osobnost naší církve, ale i velmi cennou sbírkou úvah o tématech, která utvářela dílo Tomáše Špidlíka – slovanská spiritualita, modlitba, srdce, kultura a umění, ekumenické snahy, duchovní otcovství či papež Jan Pavel II.

Proč se peníze a majetek staví do protikladu k pravému poslání církve? A proč si tohle myslí nejen kritici církve, ale i někteří katolíci? Tato knížka nás zve k tomu, abychom o penězích v církvi uvažovali jinak. Nejsou z principu zlé, jsou důležitou součástí našeho světa. Mohou se stát pokušením, ale mnohem víc i nástrojem pro konání dobra. Pro fungování farností jsou nezbytné a nemůžeme je ignorovat. Autoři zde nevedou abstraktní disputace ani neanalyzují financování celé církve. Dávají užitečné náměty, jak smysluplně financovat poslání církve v konkrétní farnosti. Farnost je klíčovým místem, kde se uskutečňuje poslání církve a kde se formuje zdravý vztah k penězům.Kniha je určena farářům, pastoračním asistentům, účetním i těm, kdo ve farnostech nesou odpovědnost za organizaci a financování; členům farních, pastoračních a ekonomických rad, dárcům, manažerům a dalším profesím. Chce povzbudit k přehodnocení dosavadních fundraisingových aktivit a inspirovat k ekonomickému i duchovnímu ozdravění farnosti.

Duchovní, teologický a historický výklad Janových pašijí. Autor přibližuje hloubku a krásu klíčové události dějin spásy – utrpení a oslavení Ježíše Krista.Nejprve se zabýváme specifickým způsobem janovského myšlení a vyjadřování. Poté sledujeme jednotlivá zastavení na Ježíšově cestě – jak se vydává těm, kdo ho přicházejí zatknout, jak je vyslýchán, odsouzen, ukřižován i pohřben. Konečné slovo má ale Bůh – v Ježíšově vzkříšení a setkávání s učedníky.Janovy pašije jsou prozářeny světlem povelikonoční víry. Kde je kříž, tam je i vzkříšení. Kde je vzkříšení, tam jsou ti, kdo věří v Krista, milují ho, radují se z Pánových tajemství a prožívají je v prosté každodennosti.

Cesta za lepší bodoucností v pocovidové době. „Náš svět potřebuje vizi,“ řekl Františkovi jeden diplomat. „Tady je…,“ řekl papež a dal mu svou knížku Nebojme se snít – bratrské povzbuzení k převzetí odpovědnosti za naše sousedy, společnost i život na naší planetě. Papež František zde volá po spravedlivěji spravovaném světě, který je ukotvený v Kristově evangeliu a odolný vůči různým krátkozrakým ideologiím. Co je krize a jak ji zvládat? Papež se nám nejprve svěřuje se svými třemi osobními krizemi. Tvrdí, že máme-li odvahu změnit se, můžeme z krize vyjít lepší než před ní. Poté si bere na mušku jevy, které současnou situaci světa jen zhoršují. Honbu za ziskem, která nebere ohled na důstojné podmínky k životu. Nenasytnost a pohrdání druhými. Politiky šířící strach, jen aby posílili svou vlastní moc. Jaké je podle papeže Františka poslání křesťanů na tomto světě? Aby v síle víry sloužili lidem, zejména těm na okraji společnosti. Proto nakonec nabízí inspirace, jak směřovat k poměrům, ve kterých by svůj potenciál mohl naplnit každý člověk.

Sedm kajících žalmů, z nichž nejznámější jsou žalmy 51 (Miserere) a 130 (De profundis), spojuje téma lítosti nad hříchy a touhy po Božím odpuštění. Modlitba těchto žalmů odvrací člověka od bezmoci a zoufalství. Před Bohem si nemusíme na nic hrát, zamlčovat svou bolest nebo vinu. Když před ním vyslovíme to, co je v nás slabé a zdánlivě nehodné Božího doteku, můžeme se uzdravit. Drobná publikace obsahuje text a výklad kajících žalmů, krátké modlitby a čtyři perspektivy, jak tyto žalmy číst: jako modlitbu Izraele, Ježíše, církve i jednotlivce. Praktická příručka poslouží pro osobní potřebu i pro četbu v modlitebních společenstvích a při biblických hodinách. Zvláště vhodná je pro osobní modlitbu v pátek, během postního období a při přípravě na svátost smíření. K tomu slouží i několik praktických rad na závěr.

Podněty pro osobní i profesní život. Desatero nás neomezuje v našem jednání, spíše nám pomáhá osvobodit se ode všeho, co nás zotročuje. Proto je není třeba vnímat negativně, jako zákazy – ale pozitivně, jako záruku a inspiraci pro další životní cestu. Úcta k Bohu, prožívání svátečních dnů, láskyplný vztah k rodičům, respekt k tělesné integritě každého člověka jsou stejně nadčasové hodnoty, jako úcta k manželství, hledání pravdy nebo respekt k osobní svobodě druhého a jeho právu na vlastní majetek.Max Oliva se zamýšlí nad Božími přikázáními a jejich významem pro dnešního člověka. Vychází z Písma, Katechismu katolické církve, svých zkušeností a životních příběhů, s nimiž se jako duchovní setkává.

První nikajský koncil, konaný v roce 325, připomíná jádro křesťanské identity – identity, která by měla být společná všem křesťanským církvím a denominacím. Na jejím základě můžeme jako Syna Božího i Syna člověka. Tato víra nás pak vede k poznání a okoušení vrcholného tajemství naší víry i našeho života, jímž je sám Bůh Otec, Syn a Duch svatý.Ctirad V. Pospíšil rozčlenil knihu do dvou částí. První tvoří historicko- teologická studie o koncilu. Druhá je složena z antologie koncilních textů, svědectví o koncilu i těžkostech, které jeho jednání provázely. Studium Nikajského koncilu je komplexní záležitost: poznáváme dějiny Římské říše, církve, filosofie i teologie.Poctivý teolog pak zkoumá, co z koncilu je aktuální i pro naši současnost. Publikace svojí hloubkou zaujme teology, historiky i všechny, kdo chtějí svou křesťanskou víru prožívat nejen emotivně, ale i důstojně na rovině rozumu.

Psycholog prožívá koncentrační tábor (4. vydání). Kniha spojuje dva slavné texty Viktora E. Frankla (1905–1997), psychiatra s českými kořeny a zakladatele logoterapie. Spis Psycholog prožívá koncentrační tábor vznikl během necelých dvou týdnů v prosinci 1945. Autor v něm popisuje, jakými fázemi odlidštění museli vězni procházet a jakou oporou jim byl duchovní rozměr života.Hra Synchronizace v Březince z roku 1948, napsaná působivým skicovitým způsobem, je myšlenkovým i literárně-dramatickým experimentem. Propojují se v něm Franklovy osobní zážitky z vyhlazovacího tábora s pomyslnou reflexí a živým dialogem tří filozofů, kteří mu byli blízcí – Sokrata, Spinozy a Kanta.Podle Frankla vždycky zůstává v člověku prostor svobody a odpovědnosti, kterého se nesmí za žádnou cenu vzdát, a to i v extrémní situaci: „Nic nemůže udolat člověka, který si vědomě přeje mít životní cíl.“

Gaucherova kniha je nejlepším uvedením do života svaté Terezie z Lisieux pro širokou čtenářskou obec. Autor se tu důsledně opírá o Tereziiny rukopisy, dopisy, básně, divadelní hry i modlitby. Kdo vlastně byla mladá francouzská karmelitka, která ve čtyřiadvaceti letech umírá na tuberkulózu? Byla ženou, která se toužila stát mučednicí a apoštolkou - a přitom usínala při modlitbě v kapli. Na rozdíl od jiných nevyhledávala přehnanou askezi – viděla v ní živnou pudu pro sebelásku, a tak se raději celým srdcem soustředila na Ježíše. O její vášnivé lásce ke Kristu a malé duchovní cestě čteme v Příběhu jedné duše.Hlavním poselstvím této autobiografie je to, že dělat všechno s láskou k Bohu může úplně každý. Terezie potlačuje v našich vztazích s Bohem jakékoli kalkulace a znovu dává Duchu Svatému v našem vnitřním životě místo, které mu patří. Její život je zázrak. Jen Bůh mohl z tak nenápadného stvoření udělat nejuctívanější světici naší doby.

75 svatých, kteří na cestě ke svatosti hřešili, trpěli a zápasili. Kdo jsou svatí, o kterých se dočtete v této knize? Ženy a muži, kteří se vzepřeli tomu, co od nich očekávalo okolí, kteří to nikdy nevzdali, kteří zažili těžko uvěřitelná dobrodružství, kteří žili nenápadně a obyčejně, kteří pocházeli z velmi komplikovaných rodinných poměrů, kteří ke svatosti dospěli skrze utrpení jejichž zmařené plány otevřely cestu pro ještě lepší věci, kteří zažili neúspěch, kteří brali svůj život s velkou pokorou jejichž velkorysost změnila svět, jejichž minulost byla velmi hříšná kteří byli milosrdní. V příbězích z jejich života se tak může najít každý z nás.

Milovat srdcem, rukama sloužit. „Láska v akci je mi nejdražší. Pro tento druh lásky čerpáme sílu z modlitby. To je skutečná láska a za tento druh činnosti obětujeme život. Nelze projevovat Boží lásku k lidem, aniž bychom byli v láskyplné službě druhým.“ (Matka Tereza, 28. března 1978)Unikátní, dosud nezveřejněné texty Matky Terezy o Boží lásce, duchovním a tělesném milosrdenství – o tom, jak převádět lásku do živých skutků. Světice z Kalkaty byla skromnou ženou víry i živou ikonou Božího milosrdenství, projevovaného vůči všem, nezávisle na jejich postavení či vzdělání. „Její srdce bylo veliké jako srdce samotného Boha, plné lásky, citu, soucitu a milosrdenství,“ říká o ní její nástupkyně sestra Nirmala. „V jejím srdci nacházeli láskyplné přijetí úplně všichni, protože ona v každém viděla tvář svého Milovaného – Ježíše.“ Vlastní slova Matky Terezy, povzbuzení jednotlivcům, rodinám, bohatým i chudým na celém světě doplňují úvahy jejích spolupracovnic a aktuální otázky k zamyšlení. Autentická poselství světice z Kalkaty připravil s pečlivostí sobě vlastní Brian Kolodiejchuk, editor její soukromé korespondence Pojď, buď Mým světlem a Novény s Matkou Terezou.

Jak co nejplněji odpovědět na Boží volání? Jak se otevírat Duchu Svatému, nebránit se jeho působení, učit se rozeznávat jeho hlas a dát se jím vést? Na tyto velice závažné otázky hledá autor svěží a přehlednou formou odpověď. Svá tvrzení opírá o pohledy a zkušenosti velkých duchovních osobností církve, zejména Františka Saleského, Louise Lallemanta, Terezie z Lisieux a Faustyny Kowalské. 4.vydání

Pro děti a mládež vypráví Anna Peirettiová. Knihu Prorok libanonského spisovatele Chalíla Džibrána oceňují stále nové generace čtenářů na celém světě.Hlavní postava, prorok Mustafa, zde krásným a poetickým jazykem vypráví o tom nejobyčejnějším a zároveň nejdůležitějším v lidském životě. O lásce, dětech, jídle, práci, radosti i bolesti, svobodě, poznání a přátelství. O modlitbě, o dobru a zlu, o kráse i soumraku lidského putování po této zemi. Poselství moudrosti a lásky, plné citů i fantazie, je inspirací pro každého, kdo hledá pravdu psanou srdcem.Jedno z nejoblíbenějších literárních děl dvacátého století vychází poprvé v úpravě pro mladší čtenáře. Toto zpracování se bude líbit i všem, pro něž je originál zatím příliš velkým soustem. S textem se přirozeně snoubí ilustrace známého italského výtvarníka Alessandra Sanny.

Člověk nemůže stále přijímat informace, tak jako nemůže stále jíst. Nejen žaludek potřebuje klid na trávení. Potřebujeme ticho, abychom mohli být sami se sebou, abychom se mohli s odstupem vracet k tomu, co jsme prožili či slyšeli, abychom si utříbili myšlenky, vytěžili poučení – abychom to všechno probrali s Bohem, přijali jeho výzvy a nakonec mu všechno odevzdali. Bez rozjímání nám chybí hloubka a duchovní život živoří, protože ten se rozjímáním živí. Zakusíme-li ticho plné Boha, můžeme usnout v pokoji a radosti. Chvíle skládání myšlenek, hledání formulací a hra se slovíčky není ztrátou času, ale momentem vnitřního růstu a budování důvěrného vztahu s Bohem – zabydlením se v domě svého srdce, v němž prožíváme radost ze společenství s tím nejvzácnějším hostem. S ním nebudeme trpět tísnivou samotou či opuštěností, protože on zůstane s námi. A kdyby přece přišla zkouška duchovní prázdnoty a opuštěnosti, obejmeme-li Ježíše, který zakusil opuštěnost největší, nebudeme sami – budeme s ním.

Jiří Zajíc není postava, která by se dala snadno přehlédnout nebo zařadit. Má odvahu jít proti proudu, a i proto jeho život není žádná idyla. Kde se objeví, tam přináší svěží vítr, kritičnost i nové výzvy. Přesně tyto rysy má i tato kniha rozhovorů, v níž nejen upřímně a velmi otevřeně bilancuje svůj život, své zdary i prohry, ale především dává spoustu podnětů k přemýšlení – třeba o naší nedávné minulosti, o stavu české společnosti po pádu komunismu, o výchově mládeže, médiích, občanských postojích či křesťanské přítomnosti ve 21. století. Svěží hovory zakončují Zajícovy vybrané eseje, v nichž tato témata promýšlí do hloubky.„Jiří má mnoho darů, ale za nejdůležitější pokládám dar věrohodnosti. Co všechno on na sebe nepoví! Takže i ti, kteří ho neznají, získají při četbě tohoto rozhovoru pocit jistoty, že tak to opravdu bylo, že tak to on skutečně vnímal, cítil, myslel. Zkrátka mu uvěří. To je, když se píše o sobě, obtížně dosažitelná meta. On jí dosáhl. Proto se nebudete moci odtrhnout.“ (Z předmluvy Petra Pitharta)

„Duchovní cvičení? To není nic pro mě. K tomu jsem nedorostl,“ řekne si část čtenářů. Jiní už mají svou zkušenost, ale očekávali od toho víc. Někde se stala chyba. Ale kde? Autor chtěl původně čtenářům předložit čtivou praktickou příručku, jak zdárně absolvovat duchovní cvičení. Jak se na ně připravit, co si s sebou vzít i nevzít, čím se nenechat zaskočit, co se bude během těch dnů odehrávat v jejich nitru, co je může polekat a co rozptylovat, takže celá snaha přinese jen poloviční užitek.Jenže do duchovních cvičení vstupuje každý i se svým osobním životním příběhem, i ten se tu hlásí o slovo! Před účastníkem cvičení, se tu rozbalují vzpomínky na dětství, na neutěšený vztah s rodiči, na vlastní konverzi a cestu ke kněžství, na duchovní zrání. Aspoň to se přihodilo autorovi knížky, salesiánskému knězi a známému publicistovi.Přišlo to z ničeho nic. Poplašné zařízení v karmelitánském kostele ve mně spustilo vlnu vzpomínek, rozjelo vnitřní film, který se nedal zabrzdit strohými racionálními zábranami. Vytrskl ve mně vnitřní pramen a už ho nešlo zastavit. Duchovní cvičení, která jsem zatím prožíval bez zvláštních emocí, s rutinou podobnou všem předchozím, se proměnila v jízdu do skrytých vrstev mé minulosti. Po hlavě jsem se vrhl do víru svých mladých let, kdy se všechno dělo rychleji a překotněji.Proč někteří lidé věří a jiní ne? Co mají věřící oproti těm druhým navíc? Jak se modlí člověk, který věří? A může se nějak modlit i ten, kdo nevěří? A jak se proboří do toho, čemu se říká víra? Stane se to naráz, nebo postupně, krok za krokem - jako třeba když pochopíme, že jsme do někoho zamilovaní? A co se stane pak? Vyprchá to po čase, nebo to vydrží? A stačí jen uvěřit - a už to máme?

Jak se malý myšák spřátelil s papežem. Co je na Vánocích tak krásné, tak zázračné? A jak se může malý myšák spřátelit s papežem? Myšák Jirka žije se svou velkou rodinou v Římě. Při častých výpravách po ulicích svého rodného města objevuje všelijaké krásy, musí se však vyvarovat jednoho velkého nebezpečí – koček! Na útěku před jednou takovou šelmou narazí na papeže Františka. Padnou si do oka, papež ho pozve k sobě a vypráví mu o smyslu vánočních svátků: „Ježíšův Bůh je prostě takový. Nejblíž má, Jirko, k těm nejprostším, nejchudším a nejmenším...“ „Takže i k myškám? My jsme přece taky hodně malí.“ „I k myškám... A nezapomínej, že i ke kočkám. Bůh myslí na všechny.“ Úsměv na myšákově špičatém čumáčku trochu povadl, ale nakonec si řekl, že je to vlastně dobře. Ten Ježíš, o kterém mu vyprávěl papež František, se mu líbil čím dál víc. Dobrodružný příběh pro předškoláky a malé školáky probudí v dětech zájem o Vánoce a jejich poselství. Dozví se mimo jiné, proč a díky komu se po celém světě staví jesličky a betlémy.

Autobiografické spisy. E-kniha je z technických důvodů k dispozici pouze v PDF.Terezie z Lisieux (řeholním jménem Terezie od Dítěte Ježíše a od Svaté Tváře, 1873–1897) se narodila jako poslední z devíti dětí Zélie a Ludvíka Martinových. Maminka jí zemřela v pěti letech. Ve třinácti Terezie zažívá „vánoční milost“, zdroj velké vnitřní síly pro budoucí chvíle. V patnácti se plní její touha a vstupuje na Karmel v Lisieux. Zde brzy pomáhá s formací novicek a vedle autobiografických spisů píše divadelní texty, básně a modlitby. O Velikonocích 1896 se u ní projevují první příznaky tuberkulózy, na niž o rok a půl později umírá. Její duchovní poselství působí blahodárně od její smrti dodnes. „V době, kdy se ohlašoval nový věk – větší a mocnější, ale zároveň nepokojnější a roztříštěnější než předešlé doby – poslal Bůh Terezii od Dítěte Ježíše, aby ukázala na Lásku a učila nás Lásku milovat.“ – bl. Marie-Eugène od Dítěte Ježíše, vlastním jménem Henri Grialou, bosý karmelitán, znalec díla sv. Terezie z Lisieux a popularizátor karmelitánské spirituality „Konečným bodem příběhu jejího života jsou důvěra a láska: dvě slova, která jako majáky osvěcují celou její cestu svatosti, aby mohla vést i ostatní po stejné cestě její malé cesty důvěry a lásky – duchovního dětství. Dětská důvěra se svěřuje do Božích rukou neoddělitelně od mocného a radikální závazku opravdové lásky, která je naprostým sebedarováním navždy, jak říká světice, když rozjímá o Marii: Milovat znamená dát všechno a dát sebe sama.“ – Papež Benedikt XVI., 6. dubna 2011 Autobiografické spisy svaté Terezie z Lisieux (1873–1897), vydávané v novém českém překladu pod názvem Příběh jedné duše, patří k nejvzácnějším pokladům křesťanské duchovní literatury. Prostinká literární forma v sobě skrývá prorocký rozměr, který autorce vysloužil vzácný titul učitelka církve. Terezie připomíná všem křesťanům, že Bůh evangelií je Bůh milosrdný, proto je víra v něho světlem i uprostřed temnot a dětská důvěra v Boha lékem na existenciální úzkost. Terezička nás učí krásné a odvážné cestě duchovního dětství, která je vlastně jen znovuobjevením původního poselství evangelia. Terezie nás do vztahu k milosrdnému Bohu učí zapojovat také naše slabosti a hříchy. Lásku k Bohu i bližnímu pak projevíme nejlépe nejmenšími a každodenními skutky lásky. Jak sama opakovala: „Láska se nesplácí jinak než láskou.“

Óda na radost z víry v prologu Janova evangelia (Jan 1,1-18). Prolog Janova evangelia (Jan 1,1–18) je jedním z klíčových textů křesťanské Bible. Vybroušené vyznání víry rané církve nám otevírá dveře k uchopení toho, kým skutečně je Ježíš z Nazareta. Kdo je autorem Prologu a jak souvisí s celkem Janova evangelia? Jaký význam má pro náš život a spiritualitu? Proč v Prologu nenajdeme zmínku o Kristově kříži a vzkříšení? Co nám říká o dějinách spásy před Kristem a o tajemství vztahu mezi Bohem Otcem a Slovem Synem? Ctirad V. Pospíšil propojuje přínos moderní biblické exegeze s geniální intuicí církevních otců, mistrů středověké teologie i učitelů křesťanské spirituality. Jde mu vposled o uvádění smyslu Prologu do života dnešních křesťanů, o službu věřícím, církvi a okolnímu světu.

Základní a tradiční katolické modlitby. Pramenem každé modlitby je žízeň našeho srdce po živém Bohu. Modlitba neomezuje naši svobodu ani nemůže být něčím nařízeným. Je to naopak mocná vnitřní vzpruha, která dává našemu jednání správný směr. Dárkové provedení modlitební knížky vázané v umělé kůži. Na frontispisu reprodukován obraz El Geca "Modlící se Kristus" z NG. Dvojbarevné provedení usnadňuje čtenářům orientaci.

Dokument vatikánské Mezinárodní teologické komise vydaný na přelomu let 2019 a 2020 chce přispět k hlubšímu porozumění svátostné povahy víry a zároveň prakticky posloužit v pastorační činnosti. V textu dokumentu se soustředíme na vztah víry a tří iniciačních svátostí (křest dětí i dospělých, biřmování a eucharistie) i svátosti manželství. Dokument MTK představuje základní stavební kameny svátostné ekonomie v jejím trojičním, christologickém, pneumatologickém, církevním a dialogickém rozměru. V pasážích věnovaných svátosti manželství najdeme také nejzajímavější náměty. To koresponduje s bohatou diskusí o rodině a manželství na římské Synodě o rodině a po vydání apoštolské exhortace papeže Františka Amoris laetitia.Dokument hledá teologicky fundovaný a právně konzistentní přístup pro lidi v obtížné kanonicko-právní situaci a ukazuje potřebu konzistentního metafyzického základu svátostné teologie. Lze shrnout, že víra bez svátostného vyjádření je neúplná a svátosti bez živého vztahu k Otci skrze Syna díky daru Ducha Svatého ztrácejí duši.České vydání dokumentu doprovází kvalitní úvodní studie teologů Ctirada Václava Pospíšila a Veroniky Řehákové. Četbu dokumentu doporučujeme duchovním, pracovníkům v pastoraci, odborníkům i studentům teologie a příbuzných oborů, stejně jako všem věřícím, kteří se chtějí vzdělávat ve víře.

Sergej Dakov otevřeně a bez příkras vypráví vlastní životní příběh. V bezcitném prostředí dětských domovů byl formován v uvědomělého občana Sovětského svazu. Vlivem této výchovy neváhal krutě pronásledovat křesťany. Avšak paradoxně kontakt s nimi ho nakonec přivedl k obrácení.Mrazivě skutečný a přesvědčivý příběh psaný poutavým stylem odkrývá čtenáři fungování komunistického režimu v Rusku v polovině 20. století a jeho hrůzné praktiky.

První ucelené české vydání snad nejpopulárnější verze Bible v komiksovém zpracování na světě. Od roku 1978 vychází ve stále nových vydáních a jazykových mutacích.Zahrnuje 233 biblických příběhů, zjednodušených, ale krásně vystihujících podstatu biblické zvěsti. Kniha je určena všem, již od nejmenších čtenářů.

„Alice ležela v posteli, roletami prosvítalo světlo, za pootevřenými okny slyšela cvrlikání ptáčků. Sotva se vzbudila, hned ji napadlo, že dnes na ni čeká něco příjemného, jen si nemohla honem vzpomenout, co to je. No ovšem! Dnes je přece první den prázdnin! Usmála se a slastně se v posteli protáhla.“ Povídková knížka Hany Pinknerové a Adély Jaworek je ideálním čtením pro ženy na léto. Pozorování, pohoda i karamboly se tu prolínají s hlubšími úvahami a pohlazením po duši. Drobná vyprávění s pointou si vychutnáte u vody, na cestách nebo kdekoli, kde budete mít čas a klid pro sebe. Volné pokračování úspěšné knihy Advent ve starém domě.

Hymnus z listu Filipanům (Flp 2,6–11) je dobře známý čtenářům Nového zákona i těm, kdo se modlí breviář a účastní se liturgie. Krásná a hutná výpověď o tom, kdo je Boží Syn, nás přivádí k jádru opravdu křesťanského života. Jakou mentalitu má podle autora Ježíš Kristus? Boží Syn je pokorný a skutečně svobodný, nepovyšuje se nad druhé a zároveň je zcela poslušný Bohu Otci v lásce. Sám na sobě ukazuje, že k nezměrné Boží slávě můžeme dojít výlučně skrze cestu kříže. Srozumitelné a velmi podnětné dílo se může stát východiskem osobní reflexe i společných duchovních cvičení.

Zřídla života, identity, svobody a smyslu. Poslední kniha profesora Ctirada V. Pospíšila se zabývá naším mluvením a rozmlouváním o Bohu Otci, Synu a Duchu svatém. A také humorem, který souvisí s pojednáním o Duchu svatém. Autor zde, obdobně jako v jiných svých dílech, klade důraz na to, jaký význam má systematická teologie pro zdravou spiritualitu a životní praxi. Nejde mu tolik o to, abychom si rozšiřovali teoretické poznatky (byť ty mohou být cenné), jako spíše o to, abychom se nechali uchvátit, proměňovat a přetvářet mystériem trojjediného Boha. To se děje zejména otevíráním se Duchu svatému, který nás uvádí do vnitrobožského života Otce a Syna – do tajemství Trojice a vtěleného Slova. V knížce se propojují témata teologická a spirituální, zasazená do kulturního kontextu naší země. Čtivý, místy až strhující text je přístupný širšímu okruhu přemýšlivých čtenářů. Závěrečný oddíl a přílohy nás přesvědčují o tom, že humor je nakonec vrcholným projevem svobody Ducha svatého.