Refugium

Text odkrývá témata duchovního života s pohledem na církev třicet let po „Anežce“. Můžeme se vyjadřovat protievropsky, pokud jsme na delší dobu ani nepřekročili hranice vlastní země? Žije Pán tím, co je nám vlastní? A jak poznat, že k nám hovoří? Slyší papež jeho hlas? Jak v sobě objevit tvořivost ticha? Jak skloubit modlitbu a starosti všedního dne?

Sergej Michajlovič Solovjov byl synovcem Vladimíra Solovjova, nejvýznamnějšího „ruského klasika“, jehož spisy jsou vydávány v cizích jazycích a vliv jeho myšlení dalekosáhlý. V češtině o něm sice existuje několik životopisných zastavení, ale představení tohoto zdrojového textu vyplňuje podstatně to, co se jinde nedozvíme – jde o „první pramen“ důležitých informací. Autor se kromě systematické práce ve shromažďování materiálů soustředil na mnohem obtížnější rovinu: na vyhodnocování, odpovídající tradovanému slovu, jak ho zachytil v rodinném kruhu či od těch, kdo přišli se Solovjovem do styku. I samotný osud autorovy publikace je dramatický: směl vyjít až mnohem později díky ruským emigrantům v Bruselu.

Úvahy o víře. Text zahrnuje témata: proč místní církev potřebuje podněty z jiných částí světa; denní minutáž programu papeže Františka; proč se teolog rovněž modlí; nakolik se modlí podnikatelská církev; proč neopouštíme započaté dobré dílo; jaká je příčina toho, že knihovny provokují nečtenáře; zda je hudba doplňkem nebo podstatou života; růst uvědomělé víry mezi námi; kýč v duchovním životě; o neplodnosti někdejších podnětů... „Bezmocnost Všemohoucího“ vyjadřuje nezměrnou shovívavost Boha, jenž respektuje naši svobodu. Bezmocnost Bůh přijímá dobrovolně, aby nás jako Všemohoucí pozval k sobě.

Podněty k duchovnímu životu. Nakolik vyzýval Tolstoj k odkládání zbraní a vybízel k abstraktnímu usmiřování? Jak se falešným postojem pacifisty trápil Dostojevský? Nenapomohl pasivní přístup k nastolení ruské revoluce? Tyto otázky, aktualizované a pronášené v kontextu synodálních témat, nabízí předložený text. A mezi jiná témata patří: nakolik žijeme tím, čím žijí lidé kolem nás; kdy lze být kritický; jak se můžeme v těkavosti soustředit; jaké jsou radosti našeho Pána uprostřed trampot a svízelí?

Jmenování nového biskupa – meditace pro Boží lid. Čekání na příchod nového biskupa je požeh­naným časem. Úloha Božího lidu je nenahraditelná. Kniha předkládá množství podnětů k modlitbě a meditaci nad procesem hledání, jmenování a uvedení biskupa do úřadu. Čtenář se dozví více „ze zákulisí volby“, seznámí se s historickými prameny a zkušeností církve. Nechybí informace, které pomáhají orientovat se v diskuzích na veřejnosti. Název knihy odpovídá slavnému výroku sv. Augustina: „S vámi jsem křesťan, pro vás jsem biskup“.

Monografie přináší antologii textů českého jezuitského kněze Adolfa Kajpra (1902–1959). Jde o výbor stěžejních úryvků z článků, které vyšly v letech 1934–1941 a 1945–1948. Texty jsou tematicky uspořádány do následujících kapitol: Prolog; Kristus všechno ve všem; Nová evangelizace a tiskový apoštolát;Poměr katolíka k veřejné moci; Křesťanské pojetí společnosti; Ateismus, liberalismus, komunismus; Rasismus, antisemitismus, nacionalismus; Svatováclavská tradice; Střípky ze života církve; Epilog. Úvodní studie Vojtěcha Novotného, který antologii připravil, přibližuje osobnost Adolfa Kajpra – jeho život, pub­licistiku i způsob, jímž tento autor rozuměl svému působení, jež chápal jako klíčový prostředek moderního „apoštolátu“. Kvůli kritice totalitních režimů byl internován v nacistických koncentračních táborech (1941–1945) a v komunistických žalářích (1950–1959), kde zemřel. Provází ho pověst mučedníka. Byl zahájen proces jeho blahořečení.

Palčivé otázky duchovního života odpovídají palčivé době. A konkrétní život je spojen s dobou. Otevíráme témata: církev a majetek, příležitosti ke ztišení a modlitbě, statečnost a věrohodnost, souvislosti dneška s tradicí.

Příspěvky k současnému stavu ekumenického dialogu. Předkládaná publikace chce poukázat na to, že ekumenismus zůstává živou skutečností, neboť Kristus svým Duchem stále oživuje touhu po jednotě. Soubor textů, které jsou v knize obsaženy, je rozčleněn do tří skupin: první z nich podává přehled současné situace ve světovém ekumenismu tím, že představuje jeho významné události a důležité otázky; druhá část přináší ekleziologické zakotvení úsilí o jednotu a postuluje tezi, že plodnost ekumenismu bytostně souvisí s obnovou autentického života víry; třetí série příspěvků se věnuje vybraným aspektům českého ekumenismu a snaží se vystihnout prvky, které zůstávají v paměti místní církve jako živé podněty pro ekumenické „dnes“.

Táto publikácia vyšla ja v slovenskom jazyku: Ako si očistiť srdce (2018).Srdce („vnitřní člověk“) je jádrem osoby, kde se propojuje se zemí nebe, které chce prorůst až na periferii, do těla. Protože o definitivním příklonu k dobru nebo ke zlu se rozhoduje v srdci, ze kterého vše do důsledku vychází (a pak na sebe bere tělo – realizaci), je první starostí člověka pečovat o toto centrum identity.Srdce se má stát sálavým trůnem Trojice, zahradou lásky, kde se Bůh rád prochází, aby na sebe bral podobu pro své působení ve světě: skrze naši psychiku, slova, údy, gesta, skrze celého člověka. Jak udržovat „svatyni“ srdce v bdělosti, aby záře Ducha bez překážek vycházela do celého stvoření a mohla ho navracet Bohu, tomu nás kardinál Špidlík, duchovní otec, znovu vyučuje.

Modlitba je rozhovor duše s Bohem. Ale je také účast na „rozhovoru“, který od věčnosti vedou tři božské Osoby mezi sebou. Tedy i naše modlitba se obrací k Bohu Otci skrze Syna v Duchu Svatém.Drobná populární knížka nás formou otázek a odpovědí uvádí do tajemství modlitby.

Matka rodiny. Anna Marie Taigi (1769–1837), římská světice a mystička, charitativně činná, ale především patronka matek rodin (sama měla sedm dětí), patří mezi populární osobnosti z dob napoleonských válek.Že měla dar čtení srdce, byla vyhledávanou rádkyní napříč různými profesemi: od politiků význačných jmen, přes finančníky, samotného papeže, kardinály, i lidi naprosto neznámé. Soucit s nuznými bylo její charisma. Je považována za těšitelku a zprostředkovatelku ve finanční tísni.

Štyri prístupy k duchovnému životu. Ak sa radi zamýšľate a chcete svoju spiritualitu prežívať hlbšie, kniha Preniknúť do tajomstva môže byť pre vás ideálna.Monty Williams rozdeľuje knihu do štyroch okruhov:Cesta nazerania, kontemplácie: putovanie musí začať uvedomením a pripustením si strachu, cez ktorý je potrebné sa predrať a ísť ďalej za jeho hranice.Byť zakorenený, byť pozorný: vrstvenie princípov zen budhizmu a ich premeny do kresťanského kontextu, kde sa vedomá pozornosť ďalej rozvíja.Pravidlá rozlišovania, rozpoznávania: používanie ignaciánskeho spôsobu ako robiť dobré rozhodnutia, ktoré umožnia čitateľovi priblížiť sa k Bohu.Vykúpenie času: prechod od dennej sebareflexie k prístupu, ktorý sa viac orientuje na vonkajšie prostredie.

Příručka křesťanské dokonalosti. Duchovní život je přítomností Boží osoby v osobě lidské. Tato jednoduchá pravda je základním motivem příručky křesťanské dokonalosti napsané vynikajícím znalcem křesťanské spirituality, kardinálem Tomášem Špidlíkem. S užitkem si ji může číst začátečník i pokročilý.

Novéna ke svatému archandělu Michaelovi zasahuje náš vnitřní svět i velká témata: svobodu být sám sebou, mít účast na velkolepém díle Boží slávy, nedovolit projevit se tomu, kdo rozvrací lidské hodnoty, ale nechat propouštět do svého života Boží světlo s přímluvou toho, kdo „je jako Bůh“.

Homilie kardinála Tomáše Špidlíka z let 2007-2008. Do rukou se nám dostává vzácný dokument, část nahrávek, které hlas otce Špidlíka – jeho živé slovo – uchovávají. Sami tak můžeme vstoupit nejen do akustiky lidského slova, ale být svědky zázraku, jak může Slovo promlouvat lidskými ústy."Celý život jsem hledal Ježíšovu tvář a nyní jsem šťastnž a klidný, protože odcházím, abych ho spatřil." (Tomáš Špidlík)Celkový čas: 7 hod., 32 min; digipack.

Sicilská mučednice. Podrobný popis úcty ke svaté Lucii napříč staletími a uměleckými žánry: v hudbě, v literatuře, ve výtvarném umění. Stopy jejího života jsou epochální.Autorka s vědeckým klidem analyzuje dobové legendy světice. Lucie je patronkou lidí, kteří mají problémy se zrakem. Ale též těch, kteří propadli neřešitelné závislosti na drogách a jiným nabídkám.

Světice Klára (1194–1253) je patronka těch, kdo užívají televizi a v ní pracují; patronka těch, kdo mají problémy se zrakem, anebo těch, kteří pracují se sklem, ať v průmyslu či umělecky. Je však i patronkou těch, kteří hledají hlubší vztah k eucharistii. Autorův text nám vyzvedává střed její oduševnělosti: důvěrné odevzdávání se eucharistickému Kristu.

Mystička a patronka řádu Německých rytířů. Dorota z Montau (1347–1394), německá mystička, patronka řádu Německých rytířů, osobnost doby prolínání kultur severního Polska a německých hanzovních měst. Matka devíti dětí, choť zbrojíře, a přitom poutnice tajemství Ježíšova života. Svatořečená roku 1976.

Manželka a matka, řeholnice a divotvůrkyně. Rita z Cascie (cca 1370 - 1447) patří mezi nejpopulárnější světice až do dnešních dnů. Pocházela z italské Umbrie. S manželem měli dva syny-dvojčata a byli si oddáni velkou láskou. Přesto musela trpce snášet, když byl její muž ovlivňován renesančními patriarchálními rodinnými vazbami. Když po téměř dvacetiletém manželství zemřel její muž na následky krevní msty, Rita vstoupila do kláštera s řeholí sv. Augustina.V protikladech života nacházela řešení v hlubokém odevzdávání se Kristu, od něhož obdržela také stigmata. Oblíbila si růže - spatřovala v nich symbol jemného Božího jednání. Nepřátelé manžela ji pronásledovali dokonce i v klášteře. Trpělivostí, odkázaností na Boha a hrdinským odpouštěním usmířila "neusmiřitelné". Je záhy považována za patronku neplodných žen, znesvářených rodinných vazeb, patronkou manželů a lidově je nazývána "vytahovačka" z beznadějných situací. Zejména těm, kteří nelétají na křídlech andělů, ale rvou se s obtížemi modlitby, bude text užitečnou pomůckou.Prečítajte si jej životopis v slovenskom jazyku: Svätá Rita - dych odpustenia (2015).

Další vydání dětsky průzračných kreseb Jana Knapa a lahodného slova Tomáše Špidlíka, které se spojují ve světě pohádek (i) pro dospělé.

Novéna za nenarozené děti vyzdvihuje dar života a odpovědnost za jeho předávání. Po celých devět dní nás doprovázejí různé světecké osobnosti (papež Pavel VI., Terezie z Lisieux, Mlada Přemyslovna aj.), které povzbuzují všechny rodiče a ukazují jim realismus přemostění mezi tím, čím žije naplno nebe a čím se v nesnázích zaobírá země. Texty nemoralizují, ale těší se z tajemství života a z našich smysluplných osobních zápasů.

Novéna – série devíti dní proložená historickými texty k životopisu svatého Jana Maria Vianneye, prosbami a modlitbou.

Třetí vydání oblíbených Špidlíkových bajek – krátkých příběhů s douškem moudrosti. Předmluvu napsal biskup Josef Hrdlička. Text je doprovázen kresbami akademického malíře Jana Jemelky.

Osvědčená přímluvkyně. Po ztrátě synů a manžela přijala úděl vdovy. Její dřívější palác se proměnil v útočiště chudých a nemocných. V době, kdy Řím strádal politickými spory a lidé houfně umírali na mor, s diskrétní „aristokracií ducha“ slouží nejzapomenutějším. Vnitřně strádala papežským rozkolem a obětovala se za sjednocující koncil, který by vyhojil rány církve. Nepřekvapuje, že je nazvána patronkou Říma. Je osvědčenou přímluvkyní za ty, kteří si zoufají nad ztrátou majetku a jsou nuceni žít v nespravedlnosti.

Služba kostelníka patří stejně tak do dobré světové literatury jako do života civilizovaných zemí. Nabízený text reflektuje nesnadnou profesi kostelnickou. Dbá nejen o praktická provozní témata, ale připouští rovněž otázky vnitřnější, jako je samotná identita kostelníka.

Výroky otců pouště. „Encyklopedie“ duchovních textů zahrnující zkušenosti četných autorů: pouštních otců, asketů, mnichů, starců, v rozsahu 4. – 15. století. Filokalie znamená přitažlivost k duchovní kráse, která formuje srdce. Asketika totiž nevytváří „pouze“ dobrého, ale přímo krásného člověka. V tomto smyslu také překlad Teofana Zatvornika – Dobrotoljubije – vystihuje starobylý význam slova a více než morální dokonalost vystihuje zářící krásu, která proměňuje – tedy dobrotu, která navenek „vysílá“ krásu.Z rozsáhlého pětisvazkového díla zahrnuje tento 1. díl následující autory: Antonín Veliký, Makarius Veliký, Izaiáš Poustevník, Marek Asketa, Evagrius Pontský.

Mistr v obdarování. Mikuláš, fantastická postava, zralá světecká osobnost z Myry (v dnešním Turecku), nám již od dětských let vstupuje do života. Kniha s bohatými ilustracemi objasňuje četné legendy, které se k jeho obdivuhodnému životu vážou. Autor komentuje také ojedinělou sbírku uměleckých předmětů z mikulášovské tematiky, nacházející se v italském Bari, kde je světec jednak pochován a kde je zároveň největší výzkumné centrum jeho úcty.

Svatý Atanáš, biskup alexandrijský, sepsal kolem r. 357 „Život božského Antonína jako mnišskou řeholi ve formě vyprávění“ (svědectví Řehoře Naziánského), a to na žádost mnichů ze Západu (svědectví Evagria, překladatele životopisu do latiny). V Refugiu vychází již druhé revidované vydání Života svatého Antonína Poustevníka, otce a zakladatele egyptského mnišství. Spis měl, mezi nesčetnými plody, vliv také na obrácení svatého Augustina. Antonín přiváděl k rozumu lidi krutého srdce. Jako lékaře jej daroval Bůh Egyptu. Říkával: "Víra pochází ze stavu duše, zatímco dialektika je dovednost těch, kteří ji sestavili. V kom je skutečná síla víry, u toho jsou brzy nadbytečné i slovní důkazy. Neboť co my chápeme vírou, na to se vy ptáte ozbrojeni rozumem a často nejste schopni ani slovem vyjádřit to, co my chápeme jasně. A proto účinnost víry je lepší a pevnější než rovina sofistikovaných sylogismů."

Symbol jako nejdokonalejší výpověď. Klademe-li úporně důraz na „racionálnost“, končíváme často v „iracionalitě“ a naopak. Jedno nemůže zdravě růst bez druhého. Rozum a city nestojí proti sobě, ale vzájemně se potřebují, jen tak je možné poznávat integrálně (plně, celistvě).Český jezuita, kardinál Tomáš Špidlík, se v samém závěru svého života důkladně zaobíral důsledky roztříštěnosti celku života na fragmenty. Bystře a kompetentně nás provází tím, co dnešní civilizace postrádá: úctou k celku života. Zároveň jde o objasnění zkušenosti člověka se symbolem, zejména existuje-li záplava jeho nesprávných interpretací, a o způsob vnitřního, tedy celkového nahlížení na realitu kolem nás.

Prvky teologie, estetiky a techniky. Bohatě ilustrovaná publikace proslulého znalce teologie ikon a odborníka v technice jejich malby je nezbytným pramenem jak pro uvedení do tradice křesťanských východních škol, tak syntézou pro odborníky. Podrobný a systematický přehled vzniku ikony a jejího významu předkládá autor (zakladatel ikonopisecké školy ve Francii) s hlubokým vhledem do souvislostí.

Závrať z Boží lásky. Veronika Giuliani (1660–1727), italská klariska-kapucínka, stigmatizovaná mystička, cholerická osobnost paradoxně nepopsatelného klidu a veselí, je chápána jako patronka těch, kdo zakoušejí nedůvěru od nejbližších, anebo jsou vystaveni nesprávným ideologickým postojům, argumentujícím jménem Božím. Autor ve svém líčení uvádí historické údaje nejnovějšího bádání života světice.V našej ponuke nájdete tiež: Krížovú cestu so sv. Veronikou Giuliani (2011).V slovenskom jazyku vyšiel tiež jej životopis: Svätá Veronika Giuliani - Opravdivá učeníčka a Apoštolka Panny Márie (2014).

Jak muž prožívá součást svého těla, darovanou ženu?O tom zasvěceně pojednává dramatická četba prvních stránek biblického příběhu o stvoření ženy, v interpretaci umělce - teologa Marka Rupnika SJ.Text hovoří o četných stránkách manželského soužití.

Úvod ke studiu jeho duchovní nauky. Špidlíkova kniha o duchovní nauce církevního otce, svatého Řehoře Naziánského, patří k jeho nejcennějším odborným studiím. Těžiště tvoří pohled na hodnotu duchovní konverze v Řehořově myšlení, jež odpovídá stále aktuálnímu spojení teorie s praxí. Knihu lze doporučit každému, kdo se chce od základu seznámit se Špidlíkovým duchovním odkazem.

Duchovní učení. Klasické dílo duchovního života od francouzského jezuity Louise Lallemanta (1588–1635) je blízké knižnímu titulu Jean-Pierre de Caussada - Odevzdanost do Boží prozřetelnosti. Louis Lallemant bývá řazen mezi důležité komentátory mystic­kých autorů Terezie z Ávily a Jana od Kříže. Spiritualita srdce uspořádává základní témata každodenního života: hlubokou důvěru v pohyb života a tvořivou přítomnost živého Boha, dary Ducha Svatého a důležitost takzvané druhé konverze – obrácení člověka ke svobodě.Někteří ve své modlitbě vzlétají ke kontemplaci božství a zanedbávají svaté lidství. Celkem vzato, je takové chování lehkomyslné a špatné, a chceme-li se dotknout kořenů, shledáme, že tyto osoby jsou plné nedokonalostí a lpí na svých návycích, pýše a sebelásce, protože se předtím, než vystoupily do jakési výše, dost nevěnovaly studiu sebe samých a svobodě srdce. Nejbezpečnější cestou pro tyto duše je dát se vést k rozjímání o tajemstvích Ježíše Krista a jeho postoji k životu, který byl shodný s naším všedním dnem.

Knižní titul Dramata víry spojuje Martiniho tři publikované tematické celky (věnované lidem dobré vůle), jejichž pojící myšlenkou je hledání „živého Boha“. Přes postavy apoštolů, Ježíšovu matku Marii a ženy blízko Ježíše, proroka Elijáše zve kardinál Martini posluchače k živé účasti na procesu zrání víry, aby s námi Bůh mohl prožívat detaily všedního dne. Napsali o této knize: "Velekněží dělají dojem osob neschopných vyslýchat. Nechtějí ani důkladně pátrat a již se rozhodli odsoudit. Jenom aby se zachránilo zdání a dodržovala se právní ustanovení, zvláště ta, která se týkají rituální čistoty. Jsou věřící, kteří chtějí přísně dodržovat předpisy Zákona, ale ve skutečnosti nemají ryzí vnímání tajemství Boha. Reprezentují pokryteckou zbožnost: ty, kteří se uzavřeli pravdě. Otázka míří na podstatné: Petře, miluješ mě? Miluješ mě více než ti zde? Po Petrovi se nikdy nežádalo: Jsi schopný spravovat majetek církve? Jsi schopen stát se odpovědným za duše? Jsi schopen zahlédnout budoucnost pro obtížné společenství? Jsi schopen podporovat váhající během pronásledování? Ale: Miluješ mě? – tím je dáno podstatné."

Ptáme se, jak může mít Jezulátko – bezmocné Dítě – všemohoucí Srdce. Požehnání nedávají jeho „brokátové šatečky“, ale sám živý Pán, kterému dáváme i v oděvu to nejlepší. Prosté Dítě nám radí ve složitostech života. V tom je důležitá osvědčená tradice zkušenosti s Dítětem Ježíšem. V novéně se nám po devět dní nabízejí texty o Dítěti a jeho zájmu o člověka, kterého vede ke zralosti a učí pokleknout před jediným Srdcem. Uvědomujeme si nesnáze při výchově dětí, vnímáme osud dětí bez rodičů a trpící dalšími nedostatky.

Nedělní zamyšlení s Tomášem Špidlíkem. „Lidé cítí vědomě nebo podvědomě rozpor v našem kázání. Jednou mluvíme jasně o tom, co je zjevené, co jsou povinnosti křesťanské morálky, jaká je sociální nauka církve atd. Ale když stojíme tváří v tvář problémům, které do schémat nepatří a které život denně klade, zjišťujeme, že nic nevíme a že jsme bezradní.“ Otec Špidlík ve svých doposud nevydaných vatikánských promluvách z let 2006/2007 nabízí inspirativní odpovědi.

Nedělní zamyšlení s Tomášem Špidlíkem. Oslavy 1150. výročí příchodu slovanských apoštolů sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu přeběhli v roce 2013. Naše příprava na jubileum, a papežskou návštěvu s tím spojenou, začínali vstupním rokem, věnovaným Písmu svatému. Dosud nepublikované promluvy kardinála Tomáše Špidlíka z Vatikánského rozhlasu z let 2004–2005 nás mohou Božímu slovu v nedělní liturgii přiblížit.

Hyacinta Marto (1910-1920), František Marto (1908-1919), Lucie dos Santos (1907-2005). Novéna vyšla aj v slovenčine: Deviatnik k fatimským deťom (2017).Novéna o svědcích fatimských zjevení z roku 1917, Hyacintě, Františkovi a Lucii, předkládá texty k modlitbě v kontextu stého výročí těchto portugalských událostí. Ty byly posilou v kontrastu k neblahému dědictví ­Velké říjnové socialistické revoluce a také zásadně vstoupily do života papeže Jana Pavla II. či kardinála Tomáše Špidlíka.Odporúčame Vám: FATIMA - CELÁ PRAVDA.

Novénou – devítidenní modlitbou se sv. Františkem Xaverským si vyprošujeme to, co každý z nás nejpřiléhavěji potřebuje pro každodenní autentický život v Bohu. Modlitba je proložena historickými texty k životopisu světce.