Benjamin Vallotton, syn protestantského kazatele a literárně činné matky, se narodil roku 1877 ve švýcarském Gryonu. Svá rodinná obdarování nepromarnil, vystudoval teologii a literaturu, stal se profesorem francouzštiny a hojně překládaným autorem více než padesáti francouzsky psaných knih. Bohatě tedy využil příležitosti, aby vytrvale velebil milovanou kulturu a jazyk. Od roku 1921 (až do své smrti ve francouzském Sanary–sur–Mer v roce 1962) byl členem l'Académie royale de langue et de littérature françaises. Řadu svých románů a povídek věnoval každodennímu životu obyvatel švýcarského kantonu Vaud a později frankofonního Alsaska. V románu Rozkvetly skály (Sur le Roc, Lausanne, Payot, 1924) ) vzdal hold rodnému kraji své matky, údolí Fressiničres ve francouzském kantonu Hautes–Alpes, kam se sám uchýlil v době německé okupace Francie. Příběh protestantské komunity se odehrává kolem roku 1800, na úbočí Dormillouského hřebenu, ve výšce více než 1700 m nad mořem. Tato místa, kraj horských údolí, kaňonů a ledovcových kaskád, se stala útočištěm románských valdenských, které ještě v pozdním středověku opakovaně stíhala inkvizice. Založili tu chudičké osady, dokázali v nich postavit školu i kostel. S neobyčejnou obrazivostí, ústy dospívající dívky, vypráví autor o tomto světě "mimo svět", o úchvatné přírodě, která však dokáže být velmi krutá, o životě a hodnotách společenství, které nejen setrvává, ale dál pracuje ve víře a učení předků. Vynikající český překlad Amedea Molnára, profesora církevních dějin na ETF UK a potomka románských valdenských, neobyčejně působivě vystihl poetické kvality originálu. Profesor Molnár knihu přeložil spontánně v sedmdesátých letech dvacátého století, a poněvadž tehdy nebylo možno vydat dílo s touto tematikou knižně, byl překlad otiskován pouze na pokračování v evangelickém týdeníku Kostnické jiskry. Vzbudil tehdy u čtenářů mimořádnou pozornost. Na zasloužené knižní vydání však čekal dodnes. Dobové rytiny W. H. Barletta, 1838. Edice světové prózy PRVOTISKY, sv. 5.