Osvaldo Poli

Vezmi svůj život do vlastních rukou. Existují lidé, kteří se dusí v jakémsi neviditelném vězení. Nejsou svobodní, protože nedovolují svému pravému já, aby se projevilo.Nejednají podle toho, co skutečně cítí a co si doopravdy myslí.Živoří, aniž by měli skutečnou účast na svém životě. Necítí se „uvnitř“ jako režisér svého života, ale jako jeho divák či loutka, jimiž hýbou drátky jejich vlastních strachů. Jaké psychologické viry mají moc podlomit v člověku základní důvěru v sebe sama? Jaké mechanismy vedou k sebezničení? Jaké skryté strachy vedou člověka k tomu, aby žil svůj život jakoby „sám bez sebe“?Za tyto úvahy vděčím lidem, kteří se mnou sdíleli své pocity ztracenosti a našli v sobě sílu znovu přijmout svou identitu. Překonali ochromující strachy, jež jim bránily být sami sebou, mluvit ze srdce a jednat podle svého přesvědčení… Řekli si: Začnu sám od sebe.Nezřídka jde o období krize, kdy nám život nabízí poslední možnost, jak se naučit žít autentičtějším způsobem.A nikdy není příliš pozdě: Některé růže mohou rozkvést i v prosinci.(z úvodu autora)Osvaldo Poli (* 1956) je známý italský psycholog a psychoterapeut. Léta se také věnuje formaci k partnerství, rodičovství a výchově dětí. Ve své vlasti často přednáší a spolupracuje s různými institucemi a časopisy. Je autorem řady bestsellerů o vztazích rodičů a dětí, které jsou překládány do mnoha jazyků.

Ako nevychovať malých tyranov a rozmaznancov. Príliš veľa lásky dokáže zničiť dieťa. Transformuje dieťa na malého tyrana, ktorý dokáže udržať na uzde celú rodinu ako chlapec – a ako si potom bude v budúcnosti istý sám sebou?V knihe Prehnane milujúce matky autor varuje rodiča: Aj láska matky (rovnako ako otca) môže byť prebytkom skreslená. Ak niekoho milujete, musíte ho milovať spolu s cnosťou striedmosti. Dielo uvádza niektoré problémy (deti tyrani, neistá mládež, malé ,,veľké“ bábätká), ich dôsledky (frustrácia, stres, vyčerpanie, sklamanie) pre mamičky, ktoré milujú prehnane. Nakoniec navrhuje stratégie, nástroje a metódy liečenia sa z ,,príliš veľkej lásky.“Český ekvivalent knihy: Maminky, které milují příliš (2010).

Hledání vlastní identity. Co znamená být sám sebou a žít v souladu se svou nejhlubší přirozeností?Jaká kontrolka se rozsvítí, když sami sebe ztrácíme, když se sami sobě odcizujeme?Je možné znovu se najít? Ale jak?Z takových otázek vznikly úvahy v této knize, které by chtěly dát odpověď na touhu po autentičtějším a plnějším životě.

Matka a dieťa, materinská láska, materinské srdce… Tieto pojmy znejú tak prirodzene, že sa nad nimi už pomaly ani nepozastavíme. Mama je ako soľ a o tom skutočne nik nepochybuje. Ale čo otec? Uznávame síce, že aj on má svoje miesto v rodine, a kdesi v kútiku tušíme jeho úlohu pri výchove detí… predsa ho však podvedome (možno aj vedome) odsúvame na druhú koľaj a nevieme poriadne definovať jeho prínos do výchovy.Otec a dieťa, otcova láska, srdce otca. Táto publikácia nahliada práve do zákutia otcovej duše, vracia stratený zmysel jeho výchovnému štýlu a poukazuje na jedinečnosť otca vo vzťahu k dieťaťu. Ak ho znovu objavíme, možno naše mamy budú menej zničené a deti pripravenejšie čeliť ťažkostiam života. Odlišná mužská senzitívnosť môže byť pre manželského partnera veľkou pomocou pri osvojovaní si vyváženého a reálneho štýlu výchovy. Otec však môže dať mame veľa len do takej miery, v akej je možný konštruktívny dialóg medzi nimi. Je to najvhodnejší nástroj na „zúrodnenie“ vlastnej výchovnej senzitívnosti odlišným prístupom manželského partnera. Poznáme psychologickú a duchovnú plodnosť, ktorá je rovnako dôležitá ako tá telesná. Každé dieťa je vždy a skutočne aj dieťaťom vzťahu páru, a to aj v situáciách, v ktorých sa tento vzťah javí ako nedostatočný alebo neprítomný, ak nie pre iné, tak pre dôsledky tejto neprítomnosti.

Existuje otcovský styl výchovy? Přistupují muži k výchově jinak než ženy? Je mužský způsob výchovy pro děti a jejich vývoj přínosem? Tyto otázky se jako červená nit vinou všemi úvahami, které najdete v této knize, zamýšlející se nad tím, co je pro mužský styl výchovy typické, a proč by ho děti měly zažít. Znovuobjevit mužský způsob výchovy musí především sami otcové, kteří dnes často trpí pocity méněcennosti, že výchovu nezvládají tak dobře jako ženy. Právě proto je nutné, aby objevili skrytou krásu a potřebnost mužského přístupu k výchově svých dětí.Podle Osvalda Poliho má otec dítěti zprostředkovat určitý pohled na život a probudit jeho „ideální Já“. Jeho inspirativní kniha vychází z předpokladu, že muži a ženy se od sebe v zásadě liší, a to v oblasti, tělesné, duševní i duchovní a poskytuje praktický návod, jak se stát dobrým otcem. Je určeno nejen věřícím rodičům, mohlo by se uplatnit i mimo křesťanské kruhy. Využijí ji i duchovní a studenti teologie.Osvaldo Poli je známý italský psycholog a psychoterapeut. Léta se věnuje formaci k rodičovství a k partnerství a výchově dětí, přičemž spolupracuje s různými skupinami, institucemi a časopisy.

Jak nevychovat tyrany ani rozmazlence. Titul vyšiel aj v slovenčine: Prehnane milujúce matky (2010).Až příliš mnoho lásky může dítě zničit. Co změní malé rozkošné dítě v tyrana, který je schopen ovládat celou rodinu? Autor srozumitelným a čtivým stylem varuje matky (ale i otce) před přehnanou láskou k dětem.Předkládá mnohé příběhy matek, jejichž děti se staly malými tyrany. Tyto příběhy pomáhají pochopit sdělení knížky, která přináší jak zkušenosti rodičů, tak připomínky a výklad autora a nakonec i návrhy možného řešení. Vysvětluje i psychologické pozadí celého problému a zabývá se i pojmem viny, spravedlnosti a pravdy, které s problémem souvisejí.