Vladislav Vančura

Číta: Vlastimil Brodský, Rudolf Hrušínský, Miroslav Masopust, Jana Preissová, Josef Kemr, Míla Myslíková Celkový čas: 53 minút Zvuková nahrávka knihy Rozmarné léto vznikla v roce 1972 v režii Jiřího Menzela s protagonisty (až na dvě výjimky) stejnojmenného filmu. Humorné vyprávění o pánské společnosti, scházející se v lázních na řece Olši, o dobrodružství, které do městečka Krokovy Vary vnese příjezd kouzelníka a jeho krásné společnice, napsal Vladislav Vančura v polovině dvacátých let. Kniha zaujala zvláštním, netypickým jazykem a výtvarným viděním děje. Příběh vybízí k filmovému zpracování, které se Jiřímu Menzelovi velmi povedlo. Tým herců, v čele s Rudolfem Hrušínským a Vlastimilem Brodským, Janou Preissovou a Mílou Myslíkovou přešel plynule ze svých filmových postav do pozice vypravěčů a nepřekonatelnými výkony ještě umocnil účinek obrazového zážitku autorovým komentářem. Původní hudba z filmu dotváří atmosféru opojení, jímž zvuková nahrávka působí a podmaňuje si posluchačovy smysly. Rozkošná zvuková podoba okouzlující novely a známého filmu!

hlava 3. Číta: Radovan Lukavský Celkový čas: 49 minút Digitální podoba nahrávky Supraphonu z března 1962 v interpretaci Radovana Lukavského († 10. března 2008) a vydané na LP v roce 1971.

Číta: František Smolík Celkový čas: 1 hodina 44 minút Před dávnými lety chodil po světě medvědář Kuba Kubikula se svým nezbedným a mlsným medvědem Kubulou dlouho, ale najednou už si s ním opravdu nevěděl rady. A tak si vymyslel dobrácké medvědí strašidlo Barbuchu, aby mu pomohlo Kubulu zkrotit. Ale nakonec bylo všechno přece jen trochu jinak.Roztomilý příběh medvědáře a jeho medvěda neztratil ani po letech od svého prvního vydání nic ze svého kouzla, moudrosti, osobitosti a vtipu.V nahrávce z šedestých let uslyšíte Františka Smolíka.

Číta: Karel Höger Celkový čas: 1 hodina 20 minút Audiokniha Kosmas - obsahuje vyprávění o Kosmovi z pera Vladislava Vančury. Umělecký přednes - Karel Höger. Komentář k pův. LP 0 68 0410 z r. 1975:"Nevěřím na nemastná a neslaná vypravování. Na rozdíl od licoměrníků a lidí bez chuti tvrdím, že každý příběh má být kořeněn láskou a nenávistí. Má čpěti po kotlíku, v němž byl uvařen, má být vypravován, abyste poznali kuchaře, jako piják vína pozná vinici, kde se urodila jeho láhev. "Je to vyznání Vančurovo, nebo Kosmovo? Vančurovo z knihy Vědomí souvislosti, ale mohlo bybýt i Kosmovo, který se schází se Šebířem a Brunem, aby jim poskytl "břečku slov a řítici svého skládání". Neboť -- a ta doměnka už byla vyslovena -- Vančurův Kosmas je do jisté míry spisovatelův autoportrét.Ve vzpomínce Jaroslava Šusty čteme: "Za bočním oknem měl Vančura krmítko pro ptáky: sýkorky, sojky, žluny... Hleďme, právě tam jedna byla a mistr na ni s potěšenímhleděl... A zná-li čtenář postavu Kosmase z Obrazů, může se právem domnívat, že je to mistrův autoportrét i s tím sypáním ptáčkům za oknem...Jde ovšem o víc: o samu podstatu spisovatelské práce, o její důvod a smysl. Vančura se bezpočtukrát vyznal z niterné potřeby odpovídat jako spisovatel i občan na potřeby společnosti. "Život je východisko i cíl literatury a umění samo o sobě je obludné. Věci umění přecházejí do života, a to je jejich konečný smysl". Tento postulát naplňoval svým dílem i životem. Symbolicky jej uzavřela jeho tragická smrt: za ilegální práci byl popraven nacisty rok po své padesátce, 1. června 1942. Na psacím stole zůstala nedokončena tetralogie Koně a vůz, v níž chtěl vykreslit na osudu statkářského rodu vývoj české společnosti odpol. 19.stol. (známe z ní jen první díl, Rodinu Horvatovu), a třetí díl Obrazů z dějin národa českého.Obrazy začal Vančura psát v roce 1938 "z pocitu který se vracel. Z potřeby nezdůvodněné přemýšlením. Z nutkání, které (jak se domnívám a jak dosvědčuje řada dopisů) se shodovalo s přáním mnoha lidí". To jsou autorova slova z konce roku 1939, kdy vyšel první díl Obrazů.K této práci byl Vančura předurčen celou svou uměleckou i životní dráhou. Miloval staré kroniky, čerpal z nich pro svůj jedinečný jazyk, nacházel v nich vědomí tradice a souvislosti. K historiise obrátil už kdysi v Markétě Lazarové, baladickém příběhu o středověkých loupežných rytířích, k němuž se inspiroval v rodové kronice Vančurů z Řehnic. Tentokráte však nešlo o románovou fikci, nýbrž o dílo, jehož podkladem se mu staly materiály skupiny marxistických historiků, kteří byly aktivními spolupracovníky na jeho Obrazech.Kosmovi vyhradil Vančura podstatné místo v prvním dílu Obrazů.Pojal ho jako téma pro samostatnou novelu o prvním českém kronikáři. Kosmas je ve Vančurově pojetí velkou renezanční postavou, osobností lidskou i uměleckou, která žije potřebami přítomné chvíle. Ne tedy historik odtržený od života, probírající se pouze archívy, ale člověk naslouchající vypravování starců, nadšený milovník dávných zkazek, pozorovatel života, který je okouzlen jeho dary, aktivní tvůrce, zasahující do současné politiky. Má své lidské slabosti, dovede být stejně hašteřivý a zarputilý jako laskavý a přátelský. Slouží své zemi a touží svým dílem dokázat lásku a oddanost lidu, k němuž patří. Projekce Vančurova do postavy Kosmovy je tedy vskutku hlubší, leží v samé podstatě jeho umělecké práce i jeho občanského vědomí. Kosmas patří k nejvýraznějším kapitolám Vančurových Obrazů z dějin národa českého, tohoto monumentálního torza a jedinečného epilogu umělcova odkazu.Krása Vančurova jazyka se může naplno rozeznít jen hlasem. Docela se zdá, že Vančurovo vyprávění,stavba jeho věty, volba jazykových prostředků (jako tomu je například u Jaromíra Johna) s hlasem počítá, že básník komponoval některé své práce jako záznam zvukové podoby. Nebylo tomu tak, alespoň podle jeho svědectví. Kdysi přiznal, že své scény spíš vidí, než slyší. A vskutku. Čteme-li Vančurovy až architektonicky vytvořené periody, uvědomujeme si záhy, že jejich plasticita a barevnost stejně jako kresebná přesnost je tak sugestivní a konkrétní, že se před našima očima odkrývají děje a postavy jako na restaurovaných zašlých freskách. Ne nadarmo se česká kronika Vančurova jmenuje Obrazy z dějin národa českého.Vančura chtěl být malířem, ta láska mu zůstala, kreslil a maloval, psal o výtvarném umění; psal také divadelní hry a filmové scénáře, byl režisérem filmů, toužil po vizuálním vjemu. Miloval architekturu a žil v něm "utajený" architekt. Snad i proto stavba jeho věty má onen přísný řád. (Jeho literární odkaz vůbec i společenský postoj umělce komunisty je svědectvím o cestě řádu uměleckého, řádu nové tvorby stejně jako o aktivní účasti na přeměně řádu společenského.) Přes všechno toto vědomí jsou kvality Vančurova jazyka, jeho slovníku, tvarosloví, větné stavby, rytmu promluv jeho dialogů jako stvořeny pro hlas. Pevná kresba postav, pestrá plátna, architektonické řešešní prostoru, to vše volá po dimenzích lidského hlasu, který má schopnost života, zkonkrétnění, pravdy skutečnosti. Stačí přivřít oči a nemůžeme nevidět Kosmu, paní Božetěchu, Šebíře, Bruna a další postavy "jako živé". A stačí jen trocha fantazie, abychom se octli stejně ve dvanáctém století Kosmově na Pražském hradě nebo na Mělníku, když se jede usmířit s Šebířem, jako na Zbraslavi, kde Vančura, sledován zobajícími ptáčky, píše v nejtěžších letech národa pro jeho posilu své Obrazy.Vančurův Kosmas se poprvé rozezněl hlasem Karla Högra, ve štastně zkráceném scénáři, který se soustředil na čtveřici základních postav, ideu a etos novely, v únoru1972 v pražské Viole. Karel Högr mu s pokorou velkého umělce odevzdal své srdce a své umění: absolutní kulturu slova, barvu a teplo a melodii hlasu, mistrovství jemné diferenciace, přenosu práci s rytmem a tempem řeči, hřmotnost v košatých dialozích i mužný ztišený smutek, tón lyrický i lehce ironický a sarkastický, gesto vypravěče, které je nepateticky monumentální i lidsky prosté, rozvernost a živočišnost krásných renezančních pozemšťanů stejně jako jejich moudrost a potřebu přátelství a vzájemné podpory. Högr hlasem rozevře bohatý exterier krajiny stejně jako vytvoří ztišený interiér, v němž slyšíš poslední vzdech paní Božetěchy. Jestliže Vančura vytvořil v Kosmovi obraz dvanáctého století viděný skutečností konce let třicátých století dvacátého a navíc je obdařil znaky svétváře a sklenul impozantní oblouk hovořící o vědomí souvislosti s těmi, kdo byli před námi, pak Högrovo umění prokázalo, že Vančurův dějinný portrét má nadčasovou platnost. Vladimír Justl.

Číta: Josef Somr Celkový čas: 3 hodiny 4 minúty V době první republiky, v náladě poetismu napsal autor tuto navýsost zajímavou a zvláštní knížku, o které Ivan Olbracht prohlásil, že je to vedle Haškova Švejka jedna z nejpůvabnějších knih, které byly v Čechách napsány. Byla rovněž téměř doslovně zfilmována, a to i se zachováním stylizované řeči. Některé její věty se staly obecně rozšířenými úslovími…Příběh tří dnů a tří nocí, v nichž zálety a milostná dobrodružství s nenadálými hosty nakrátko rozbouří poklidný život v malém městečku na řece Orši, Krokových Varech. Život kanovníka, bývalého majora, lázeňského a jeho žárlivé ženy Kateřiny zcela naruby obrátí kouzelník a krásná Anna.

Číta: Oldřich Vízner, Jiřina Bohdalová, František Smolík, Zdeněk Svěrák Celkový čas: 3 hodiny 30 minút Zdeněk Smetana byl malíř, grafik, ilustrátor, režisér, animátor a scenárista. Věnoval se především tvorbě pro děti. Natočil víc než 400 filmových pohádek, ilustroval řadu pohádkových knih. Je autorem výtvarné podoby oblíbených pohádkových postaviček: skřítků Křemílka a Vochomůrky (Pohádky z mechu a kapradí), Rákosníčka, malé čarodějnice, psů Štaflíka a Špagetky, medvědáře Kuby Kubikuly, jeho medvídka Kubuly a strašidla Barbuchy, i hrdinů z příběhů Radovanových radovánek - Radovana, jeho kamarádky Kateřinky a zlého výrostka Huga. V archivu Supraphonu patří příběhy postav z pohádek ilustrovaných Zdeňkem Smetanou k tomu nejlepšímu, co se v posledních desetiletích pro děti nahrálo. Jiřina Bohdalová kongeniálně dotvořila hlasy skřítků (Křemílka, Vochomůrky a Rákosníčka) i malé čarodějnice, Zdeněk Svěrák dodal svému Radovanovi (oproti televizní adaptaci) vlastní interpretací ještě větší vtip a radost ze života, Oldřich Vízner si vyhrál s hlasy obou psů (Štaflíka a Špagetky) a František Smolík si vychutnal zvláště postavičky medvěda Kubuly a strašidla Barbuchy.Tento komplet vychází k narozeninám skřítka Rákosníčka, jemuž bude v letošním roce 40 let.Příběhy postaviček z pohádek, propojených tvůrcem jejich výtvarné podoby

Román Konec starých časů je jedním z Vančurových umělecky nejdokonalejších děl. Jde o pásmo volně propojených epizodických příhod naplněných humorem a ironií, jehož poselství je dodnes aktuální. Klasika ze Zlatého fondu SME.