Duchovný rast

Učení Sundara Singha. Sundar Singh (1889 - 1929) čeká na úsvitu 21. století na znovuobjevení. I když byl za svého života znám jako nejznámější konvertita ke křesťanství v Indii, není tato jeho pověst zcela přesná, neboť nikdy nepřijal jeho konvence, ale místo toho tíhl k jeho absolutnímu původnímu učení.Sundar Singh opustil bohatství svého domova v šestnácti letech, aby žil jako sadhu, potulný svatý muž, a jeho život žebráka, jeho intenzivní bhakti (zbožnost), jeho mystická setkání s Ježíšem a jeho prostá, ale hluboká podobenství se stala základem legend. Nikdo, kdo se s ním setkal - včetně tisíců lidí, kteří se sbíhali, aby ho slyšeli během jeho návštěv v Evropě, Orientu a Spojených státech -, nezůstal tímto moderním svatým Františkem nedotčen.

Šedesátá léta uplynulého století byla dobou naděje… Došlo ke skutečné euforii naděje. Ve všem, co člověk koná, je právě ona tím podstatným hybatelem. Malířství poukazuje na dosud nevídanou krásu, architektura je poháněna vyhlídkou na domov, tancem vyjadřujeme touhu po zcela novém a dosud nepoznaném pohybu…

Úvod do ignaciánské spirituality. Romantický hrdina, voják a dvořan, klerik - kariérista, poutník, šiřitel evangelia - na těchto pěti zastaveních sleduje autor knihy duchovní vývoj jedné z nejinspirativnějších osobností církevních dějin sv. Ignáce z Loyoly. Nejen racionální „vojenská“ organizace Tovaryšstva Ježíšova, ale zejména ignaciánská spiritualita stály na pozadí v dějinách zřejmě neopakovatelného úspěchu řádu, který během několika desetiletí od svého ustanovení vysílal misionáře takřka do celého známého světa.Dnešní svět je však mnohem širší než v době slavných zámořských objevů a tak už mnohdy nevystačíme s doslovným a nekritickým užitím jezuitské exerciční teologie 16. století. V knize Oči k vidění budeme moci z nečekaných úhlů nahlédnout do Ignácových Pamětí, Deníku, Konstitucí Tovaryšstva Ježíšova či jeho bohaté korespondence, to vše v objevných a zasvěcených interpretacích nás přivádí k ignaciánskému postoji vidět Boha ve všech věcech. Jakoby nám i dnes chtěl sv. Ignác říci, že oči a uši nemáme pouze k vnímání vnější skutečnosti, ale také k nazírání láskyplné přítomnosti Boží.

Otec Thomas Philippe OP (1905 – 1993) je zakladatelem komunit Archa, v nichž žijí společným životem lásky a kontemplace mentálně postižení spolu se zdravými lidmi. Jeho duchovní promluvy jsou “svatým kázáním,” které obrací srdce ne silou lidské výmluvnosti, ale Boží mocí. Vždyť mnozí čtenáři jistě zažili kázání, které se přímo dotklo jejich srdce. Kniha se zabývá duchovními cvičeními, základními postoji kontemplativních osob či Pannou Marií jako vzorem kontemplativního života.

Svatý Anselm z Cantenbury hovoří o „víře usilující o vhled“. Ona tedy neznamená opak poznání, ale Anselm ji chápe jako uschopnění rozumu k hlubšímu vhledu do skutečnosti. To, čemu věřím, smím také zkoumat svým rozumem. Věřím-li, nemusím pouze slepě papouškovat nějaké věty, které mi církev ukládá.Spíše se smím u každého dogmatu ptát: Co to znamená?Jak tomu mám rozumět?

Kto slúži, ten je vždy najužitočnejší a najpoužiteľnejší, lebo sa hneď poddáva želaniu druhého. Zdanlivo má navonok najmenšiu moc, je najslabší a najbezvýznamnejší, predsa však môže najviac ovplyvniť a najviac konkrétne vykoná. Keď chýba, všetko je ochromené. V ľudských meradlách slúžiť je tá najponíženejšia úloha. Ale iba vtedy, kým to niekto robí z prinútenia, a nie slobodne. Ježiš chce, aby sme sa slobodne stávali jedni druhým sluhami, slúžili sme si navzájom a tak prejavovali vzájomnú lásku, ktorá je jeho prikázaním.

V předmluvě uvádí sv. Terezie hlavní motivy, jež ji vedly k tomu, že knihu s radostí napsala. Byla to její mateřská láska k sestrám, velká touha, aby sestry co nejvěrněji sloužily Bohu a lépe poznaly, jak nádherný je úděl, k němuž je Pán povolal. Celá duchovní zkušenost světice totiž vyrůstá z osobního vztahu lásky k Ježíši Kristu a k jeho lidství (ne náhodou přijala na Karmelu jméno „Terezie od Ježíše“).Modlitbu vnímá jako důvěrný vztah přátelství s tím, o němž ví, že ji miluje, je pro ni pohledem lásky upřeným na toho, jenž se na nás s láskou dívá, neboli osobní láskyplnou odpovědí na lásku Boží. Jako i v každém lidském partnerství je láskyplný pohled Snoubence je přitom pro snoubenku největší radostí, potvrzením její důstojnosti i povzbuzením na cestě. Světice pojednává o modlitbě vždy v perspektivě teologálního života,(tedy růstu víry, naděje a lásky), jenž vede ke stále se prohlubujícímu sjednocení s Milovaným.(Z předmluvy Vojtěcha Kodeta )

Přítomný okamžik* Odevzdanost* Šance pro hříšníka* Vzít k sobě Marii. Kniha se věnuje šancím které jsou nám nabízeny k prohlubování duchovního života.Touto šancí může být, dle otce Siona, dokonce i hřích, jako hranice, která odděluje nepřátelství a důvěrnost a jejímž překročením nalézáme Krista a vlastní podstatu života. Vzorem cesty k Bohu, který nemusí překračovat hranici hříchu je Maria. Ona je místem vztahu, adorací, nazíráním, modlitbou. V Panně Marii potkává člověk Boží realitu v její intensivní lásce a věčné prostotě.

Jeden z nejznámějších autorů duchovní literatury u nás přemítá nad myšlenkami řeckých církevních otců o stále nadčasových tématech křesťanského života. Jeho krátké úvahy mají hloubku, vyplývající ze znalosti lidských problémů, jež jsou stejné dnes jako před staletími, ze znalostí lidské psychiky, jak ji poznal v četných rozhovorech při duchovních cvičeních v domovském benediktinském klášteře i na četných přednáškách. Autorovo vypravěčské umění vyplývá především z jeho osobního prožití benediktinské spirituality, v níž se v jednotě snoubí práce a modlitba.

Životopisy svätých a blahoslavených redemptoristov.Titul vyšiel v novom vydaní: Svetlá pre biednych (2015).

Kniha nejen pro ty, kdo se věnují křesťanské charitě a diakonii. Teologie služby, jak napovídá podtitul, je kniha určená především těm, kdo se věnují křesťanské charitě nebo diakonii, ale rozhodně nejenom jim. Autor, prof. Ctirad Václav Pospíšil, člení látku do tří základních částí. V první jsme seznamováni s předpoklady teologie služby, druhý oddíl se nejprve zabývá problematikou solidarity s potřebným člověkem v mimokřesťanských náboženstvích a posléze dějinnýmu přehledem křesťanského charitního díla. Třetí část nahlíží některé aspekty služby prismatem základních tajemství víry.Čtenář je tak srozumitelnou a zároveň originální formou uváděn do současné teologie a zároveň pozván k tomu, aby nazíral přítomnost trojjediného Boha v naplňování svého poslání. Kniha je splátkou dluhu, který čeští teologové vůči charitnímu dílu nesporně mají.

Dopisy Pánu Bohu a jeho pozemskému personálu. "Tato kniha není teologickým traktátem, ale někdy velmi emotivním vyjádřením autorky, která zná současný život a jeho problémy. Některé její úvahy nám budou mluvit z duše, jiné nás překvapí tím, že se přece jen liší od běžných poučení, která v církvi slýcháme," píše úvodem P. Fatka.Po úspěšné knížce Skateboard Boží se autorka, řádová sestra, představuje čtivými duchovními dopisy, které adresuje Bohu a současné pozemské církvi.

Autor se v této knize věnuje zkušenosti sekularizace společnosti a jejímu vlivu na duchovní život. Tato zkušenost může být bolestná, ale zároveň může otevírat nové obzory.

Eseje o liturgických čítaniach zo Skutkov apoštolov a z Evanjelia podľa Jána. Táto knižka uzatvára sériu Brownových komentárov evanjeliových textov na najdôležitejšie sviatky cirkevného roka. Príznačný je preňho štýl, ktorým sa usiluje čitateľa presvedčiť, že správy o jednotlivých udalostiach v evanjeliu sa nás bytostne dotýkajú. Jeho úvahy pomáhajú zaujať postoj, stotožniť sa s postavami, ktoré boli účastníkmi. Pomáhajú formovať zrelých kresťanov.

Smíření s církví. Záznam přednášky Vojtěcha Kodeta na celostátním setkání karmelského třetího řádu (v roce 2000) a jeho přednášky v témže roce na celostátní katolické charismatické konferenci.

Meditace a zamyšlení velkého teologa dvacátého století nad tím, jak hledat a nalézat v modlitbě a meditaci pravého Boha. Autor nabízí několik cest k pochopení meditace jako jednoho z pilířů duchovního života.

Každému je asi jasné, čo treba urobiť s kúkoľom, ktorý vyrástol medzi pšenicou. Táto kniha vám teda nebude radiť, ako sa ho zbaviť. Naučí vás však kúkoľ rozoznať. Je to kniha o rozoznávaní. Lebo každý človek je vystavený situáciám, keď si musí voliť jednu z dvoch možností. Niekedy sú to maličkosti, niekedy veci vážne. Thomas Green, SJ ako skúsený a u nás známy autor (Keď vyschne studňa, 1998; Piť z vyschnutej studne, Otvoriť sa Bohu a Temnota na trhovisku 1999) vás v knihe povedie krok za krokom cez jednotlivé stupne umenia správneho rozoznávania, voľby a rozhodnutia. Netreba azda pripomínať, že podkladom pre jeho postupy sú Duchovné cvičenia Sv. Ignáca z Loyoly.

Existuje neviditeľná niť spájajúca životné udalosti?. Zakaždým mi ostane vo vnútri niečo neurčité, jemné a zároveň hlboké. Sú to fakty každodenného života. Každý z nás by sa v nich našiel. S malým detailom, ktorý sa odlišuje od iných: a je to ako sú prežité. Je to presne tak. Akoby si prežíval histórie iných, berúc ich na seba, ba dokonca delil sa s nimi po krátkej, alebo dlhej spoločnej ceste a nakoniec už nie si viac ty, alebo lepšie len ty, ale stal si sa druhými. Každý z nich ti zanechal malú čiastku seba a ty si nevyhnutne urobil to isté.Prečítajte si krátku recenziu knihy Neviditeľný režisér, ktorá vyšla v Katolíckych novinách v rubrike Tip na obohatenie.

Přemítání o člověku a Bohu, o jejich vzájemném vztahu, to vše nad slovy Písma. Kniha o člověku a o Božím milosrdenství umožňuje jako v zrcadle nahlédnout do sebe sama, do vlastního nitra, a vybízí ke kajícnému zhodnocení svých postojů a skutků měřítkem dobra či zla.

Ačkoli stavitel svatovítské katedrály je v textu často apostrofován, není nikde přímo jmenován ani jinak identifikován... Absence Parléřova jména umožňuje přenést těžiště skladby do roviny obecnější: jde tu o vystižení alespoň základních aspektů údělu březinovského "stavitele chrámu", ale i údělu každého vnímavého a tvůrčího člověka... (z recenze Blanky Kostřicové)

Příběh o tom, jak je možné stát se poustevníkem v uspěchané současnosti tak, jak ho objevuje Otec Robertson při pátrání po svém ztraceném poustevnickém příteli Petru Calvyovi.

Autor představuje půst jako „modlitbu konanou tělem i duší”.

Třetí týden ignaciánských exercicií. “Je prokazatelné – píše Pius XI. – že mezi všemi metodami konání duchovních cvičení má jedna naprosté prvenství. Hovoříme o metodě užívané svatým Ignácem z Loyoly. Tato podivuhodná knížečka, malá svým rozsahem, ale plná moudrosti, zazářila od doby svého slavnostního potvrzení (…) (encyklika Pia XI. Mens nostra)Kniha je jednou zo série Ignaciánskych cvičení: Kde jsi, Adame? (1. týždeň)Dej mi napít (2. týždeň)V Jeho ranách (3. týždeň)Viděli jsme Pána (4. týždeň)Zástupy žasli nad jeho učením (syntéza)

Autor napsal tuto knihu na podkladě svých postních kázání v papežském paláci a krok za krokem ji vyzkoušel při duchovních cvičeních pro nejrůznější kategorie, od klauzurních společenství po laiky pracující ve světě. Čtenáři může posloužit jako vodítko pro duchovní cvičení či rekolekce, jako průvodce nového života v Duchu, jako pomůcka při evangelizaci, katechezi, misijních příležitostech a především jako podnět k osobní meditaci o Božím slově.

Po stopách sv. Vincenta. Treba utiecť zo sveta, aby sme sa mohli modliť?Sv. Vincent je vzor človeka, ktorý bol hlboko ponorený do sveta a zároveň bol človekom intenzívnej modlitby. Táto knižka nás povedie na púť do mesta a medzi ľudí, kde žil sv. Vincent. Tak sa aj my snažíme vidieť Boha, ako ho videl on, vidieť ľudí, ako ich on videl, cítiť, čo on cítil. Naučíme sa, čo sa modlil, ako sa modlil a za koho sa modlil. Na konci možno objavíme nové obzory pre našu činnosť a našu modlitbu. Je to kniha, ktorá nám má pomôcť meditovať a obnoviť našu modlitbu.

Jednou ze základních charakteristik současné církve je vliv, šíření a životaschopnost hnutí, sdružení, skupin a neformálních společenství. Různá hnutí se v tichosti rozšířila všude – i v těch zemích, které upírají svobodu křesťanství. Odhaduje se, že více než 40 miliónů křesťanů na celém světě se angažuje v nějakém sdružení, a tak prožívá svou příslušnost k církvi prostřednictvím formace, kterou hnutí nabízí.

Hlavním tématem této knihy je poslušnost vůči Boží vůli. Autor se přitom zamýšlí nad cestami k dosažení naprostého odevzdání. Zvláštní pozornost je věnována potížím, které tento proces duchovního zrání doprovázejí. Text je obohacen o odkazy na mnoho autorů duchovní literatury. (Jan od Kříže, Sv. Augustin)

Ze skutečnosti, že novozákonní autoři stále znovu formulují a legitimují své vyznání o Kristu pomocí starozákonních textů, v žádném případě nevyplývá, že tím pokládají Starý zákon za překonaný. Naopak je třeba říci: Protože se vedly spory o mrtvého Ježíše, o jeho poselství a život protože jeho zmrtvýchvstání nebylo k dispozici jako prokazatelná událost, hledalo poselství o Ježíši svou legitimitu v hebrejské bibli, která byla považována za nesporný dokument zjevení.Protože novozákonní autoři chápali a hlásali Ježíše jako Mesiáše, Syna Božího, a to jako dědicové izraelského národa, byli nuceni legitimovat ho na základě Starého zákona. Starý zákon je pro ně naprosto nesporným dokumentem Božího zjevení není jedním dokumentem mezi mnoha jinými, je výlučným Božím zjevením v Izraeli.

Francouzská dominikánka nám svou knihou zprostředkovává úvod do spirituality pouštních otců. Nabízí nám sestoupit po jejich vzoru do hlubin sebe samého tam, kde přebývá Bůh a kde se navazuje vztah s bližním.

Kniha inspirovaná postavou sestry Gerhandingerové, zakladatelky Kongregace Chudých školských sester přináší zajímavé prvky meditativního charakteru, které mohou sloužit jako inspirace pro rozjímání.

V tomto pojednání chce autor vylíčit spásnou zvěst Bible, aby se čtenář cítil být pozván k hledání biblické odpovědi na své nejhlubší otázky a na cesty k naplněnému lidství. Omezil se na nejdůležitější biblické obrazy vtělení a ukázal, že v Bibli existují různé obrazy, které nám popisují vtělení a učí nás je chápat.Tajemství našeho vtělení v Ježíši Kristu se snaží uchopit různými obrazy, přitom si však uvědomuje, že to jsou vždy jen pokusy, jak učinit nepochopitelné pochopitelným. Za vším vždy zůstává tajemství božské lásky. Abychom porozuměli novozákonním textům o vtělení Ježíše Krista, musíme je číst na pozadí Starého zákona. Proto před novozákonními obrazy vtělení vykládá i některé starozákonní představy.

Individuálních exercicií a exercicií pro všední den je dnes velmi zapotřebí. S těmito dvanácti meditacemi se můžete stáhnout do ticha a po dvanáct dnů se nechat texty bible a jejich výkladem inspirovat k osobní modlitbě, nebo si pomocí této knížky udělat exercicie ve všední dny. Obzvláště se k tomu nabízí doba postní a adventní.

Duchovní život vyžaduje stále novou potravu, nemá-li vyhasnout. Člověk se setkává s různými názory a potřebuje orientaci. Proto hledáme učitele duchovního života a jedním z nich je bezpochyby František z Assisi. Jeho příklad se stal školou takového života.Tato kniha dává nahlédnout do jeho života a působení a přivádí nás k prameni, z něhož stále čerpal: k milujícímu, uctivě něžnému spojení s živým a život dávajícím Bohem. Z tohoto vztahu se zrodily modlitby, které dodnes září a ukazují směr. Kniha je rozebírá, rozjímá, a navrhuje, jak jich můžeme v praxi využít.

Nemístné poznámky o křesťanském životě. Autor na pozadí evangelního příběhu o povolání Natanaela, jehož Ježíš viděl pod fíkovníkem, rozvíjí úvahy o křesťanském povolání, o smyslu a plnosti života, o lásce a přátelství s Bohem a lidmi, o skutečném štěstí, ke kterému teprve směřujeme, ale jehož předchuť již můžeme tajemně zakoušet, právě teď a právě tady.Křesťanský život není přípravou na smrt, ale přípravou na život, rozlišování mezi životem pozemským a budoucím je zavádějící – na věčný život nelze čekat, je třeba ho žít. Nechat ho vtrhnout do našeho každodenního života, ve všech prostých a obyčejných okolnostech a na všech místech světa žít pro věčnost, tedy láskou. Nejde o to, podávat výkony a nutit se k bezduchému plnění povinností, ale otevřít se proměňujícímu Božímu pohledu, nabídnout Bohu sebe sama jako prostor, v němž on sám může stále tvořit. Tajemný Natanaelův příběh je určen jak pro přesvědčené křesťany, kteří se rozhodli následovat Krista, tak pro ty, kteří s touto cestou váhají; pro mladé lidi, kteří přemýšlejí o svém povolání, i pro zralé lidi, kteří ho nikdy nepřestali hledat… Každému může poodhalit jeho vlastní jedinečné povolání.Adrien Candiard OP (1982) je francouzský dominikán, teolog, historik a islamolog. Po studiích historie a politologie vstoupil v roce 2006 do dominikánského řádu. Vystudoval teologii a od roku 2012 žije v Egyptě. Zde se věnoval studiu arabštiny a islámských studií. V současnosti působí na Dominikánském institutu orientálních studií v Káhiře. Ve svém výzkumu se zaměřuje na klasickou islámskou teologii a vztah mezi rozumem a zjevením v islámu.

Nový zákon, myšlenky řeckých filosofů a tradice prvotního křesťanství jsou inspirací k zamyšlení nad skutečnou podstatou lidské svobody.

Životopis jezuitu pátra Rudolfa Mikuša, magistra novicov, z pera pátra Porubčana, je svedectvom o tom, že dobrý ľudia majú trvalý vplyv na všetkých, ktorí sa s nimi stretli. My všetci by sme si mali z nich zobrať príklad, aby aj na nás naše okolie spomínalo dlhé roky po našej smrti a hovorili tak ako o pátrovi Mikušovi: "...bol to človek dobrý ako chlieb, z ktorého bolo možno donekonečna krájať..."

Kniha vznikla na základě otázek, se kterými se autor v rámci své pastorační činnosti setkal. Ukřivdění* odpuštění* usmíření* vztahy s rodiči* manželské vztahy* výchova dětí a další.

Uvažujeme-li o tom důkladně, není modlitba jen náboženskou, ale i vpravdě lidskou záležitostí, životní otázkou každého člověka. Modlitba je jakási lidská „prapotřeba”. Neexistuje žádná lidská situace, která by se nemohla stát modlitbou, rozhovorem s Bohem. Musíme jen otevřít dveře, přijmout ruku, která se nám nabízí. Úvahy obsažené v této knize se nám mohou stát skromnou pomocí při pokusu svěřit se Pánu a každý den to s ním zkoušet znovu.