Osobnosti

Príklad pre temné obdobia. Biskupská konferencia Rakúska označila Franza Jägestättera za „mučeníka svedomia“ a „svedka reči na hore“:„Roľník a kostolník Franz Jägerstätter rozpoznal totálnu nezlučiteľnosť kresťanskej viery s národnosocialistickým zločineckým systémom oveľa jasnejšie ako mnohí jeho súčasníci. A hoci si bol vedomý dôsledkov, kvôli svedomiu sa rozhodol odmietnuť vojenskú službu… Jägerstätterovo svedectvo je žiariacim vzorom v temnom období, môže pomôcť aj ľuďom dneška, žijúcim v celkom inej situácii, aby vzdelávali svoje svedomie štúdiom Evanjelia.“(Kathpress, 21. máj 2007.)

Najdôležitejšie je ostať pokorný. Kňaz a mních benediktín. Napísal viac ako 200 kníh.Anselm Grün prináša prostredníctvom svojich kníh nádej a povzbudenie čitateľom na celom svete. Je to azda najznámejší súčasný autor duchovnej literatúry, jeho spisovateľské portfólio tvorí vyše 15 miliónov predaných kníh. V knižnom rozhovore hovorí páter o tichu, modlitbe, výchove detí, syndróme vyhorenia, peniazoch a ďalších aktuálnych témach. To všetko s presahom do jeho osobného života, názorov a postojov zoči-voči ponúkaným témam. Známy benediktín nás pozýva nahliadnuť za brány kláštora i jeho srdca. A odkrýva svet, v ktorom je dôležitá pokora. Pokora voči sebe i Bohu.

Kniha 19 Inšpirujúcich rozhovorov je zbierkou tých najlepších rozhovorov zo Slovo+. 19 osobností postupne vyrozpráva svoje životné príbehy, ktoré môžu inšpirovať aj vás. Zloženie osobností a ich profesií je veľmi pestré: prečítate si tu rozhovor so psychológom Marekom Hermanom, s biskupom Jozefom Haľkom, s autorkou Slávkou Kubíkovou, s kňazom Marekom Váchom, so speváčkou Simou Martausovou, s profesorom Vladimírom Krčmérym, s vladykom Cyrilom Vasiľom, s manželmi Kandráčovcami a mnohými ďalšími.

Spoznajte kľúčové okamihy vlády Márie Terézie. Aké boli kľúčové okamihy vlády Márie Terézie? Barokové obdobie, do ktorého sa jediná uhorská panovníčka narodila, bolo bohaté na kultúru i množstvo povier a predsudkov. Objavovalo sa niekoľko zázračných a pozoruhodných udalostí, ktoré ovplyvňovali dobu aj vnútorný svet panovníčky – jej vzťahy k cirkvi a náboženskej viere. Autor Vladimír Liška sa tak zamýšľa aj nad rozporuplnosťou vlády Márie Terézie a nad jej prínosom do reformného úsilia, ktoré je pre jej vládu príznačné.

Kniha Heroické čnosti Jána Čarnogurského popisuje znaky kánonicky definovanej svätosti v živote špirituála Jána Čarnogurského. Ide o mladého kňaza Spišskej diecézy, ktorý žil v rokoch 1904-1938 a zomrel vo veku 34 rokov na úpal pri púti bohoslovcov Spišského kňazského seminára na Mariánsku horu v Levoči dňa 1. júla 1938. Jeho život sa vyznačoval službou Bohu a blížnemu, už počas svojho krátkeho života a aj po jeho náhlej smrti sa o ňom šíril chýr svätosti. Mnohí ho po jeho smrti označili za kňaza svätého života. Kniha sa snaží zrekonštruovať život špirituála Jána Čarnogurského v kontexte jeho rodnej obce, jeho najbližšej rodiny, jeho štúdií, ako aj niekoľkých dôležitých faktov z jeho života v Kežmarku a Spišskej Kapitule. Poodhaľuje jeho čnosti, v ktorej dominuje jeho osobitný vzťah k chudobe a k modlitbe, jeho zanietenie pre obetu a pre nábožný život s Bohom.Kniha je jedinečná na slovenskom knižnom trhu v tom zmysle, že popisuje nielen život kňaza, ale predstavuje tohto kňaza ako možného kandidáta na blahorečenie. Tu nejde len o biografické údaje, kniha tiež analyzuje náuku Katolíckej cirkvi o kánonizovanej svätosti z viacerých možných aspektov, z ktorých jasne vyniká dôvod, prečo Cirkev kanonizuje niektorých svojich verných služobníkov. Je zameraná na kanonizačný proces, podrobne charakterizuje jednotlivé znaky kanonicky definovanej svätosti. Získané poznatky o jednotlivých znakoch kánonicky definovanej svätosti následne aplikuje na život ThDr. Jána Čarnogurského, obsahuje dôkazy a indície prvkov svätosti v živote Jána Čarnogurského.

„Naša cesta vedie cez veľmi hlboké údolie – hlbšie, než si myslíme. Až keď ho prejdeme, vynoríme sa na opačnom konci.“ Dietrich Bonhoeffer bol nemecký kazateľ, teológ a odporca nacizmu. Jeho knihy o nasledovaní Krista, o cirkvi a zodpovednosti kresťanov vo svete majú dodnes obrovský vplyv. Bonhoeffer sa zapojil do snáh o odstránenie Hitlera, ale Gestapo ho zatklo a 9. apríla 1945 popravilo. Eric Metaxas v obsiahlom životopise sleduje všetky roviny Bonhoefferovho života a rozpráva dramatický príbeh ohromnej morálnej odvahy tvárou v tvár monštruóznemu zlu. Autor naštudoval veľa pôvodných zdrojov, aby nám predstavil obdivuhodnú celistvosť Bonhoefferovej teológie, jeho politických postojov a občianskych činov.

Andrej Paulíny, SDB. Andrej Paulíny: kňaz, salezián. Grafik. Redaktor. Spisovateľ. Pedagóg. Fotograf. Tvorca slovenskej exilovej knihy. Všestranný talent uznávaný nielen v Taliansku. Pre Slovensko neúnavne pracuje 42 rokov z exilu, po páde komunizmu naďalej tvorí ešte 12 rokov vo svojej rodnej vlasti.„... ďakujem Pánovi, že som aj týmto spôsobom skôr ako laik a samouk mohol priblížiť aspoň trochu Toho, ktorý je KRÁSA ABSOLÚTNA, týmito mojimi iskričkami krásy. “(citát z osobnej korešpondencie s priateľmi)

„Bol to človek nielen nesmierne múdry. Bol to človek láskavý a ľudský. Človek, ktorý sa Bohu vydaril."Milan Rúfus

Čas a okolnosti, za akých vznikla táto autobiografia Pavla Straussa, je naznačený už samotným názvom Človek pre nikoho. Znie to trpko ako prirodzená reakcia autora na čas. v ktorom „nesmel". Nesmel verejne prehovoriť a on sa po svojej vnútornej konštelácii cítil ako „kňaz, ktorého nepustili na kazateľnicu". Odtiaľ pochádza trpkastá príchuť názvu Straussových spomienok.Priniesol mi ich svojho času bez reálnej nádeje, že by som ja mohol veci zmeniť. Iba chcel, aby ho aspoň ktosi počul, evidoval jeho nekaždodenné osudy. Trpkosť naznačená názvom však v rukopise nepokračuje a Straussov obraz času je pokojný, objektívny. Len čas bol nepokojný a neobjektívny vo vzťahu k autorovi. Ale pre toho, kto už vtedy mal svoje pevné centrum securitatis, nepokoj času nebol niečím, čo by mu zastrelo zrak a zahmlilo jeho videnie. A tak sa rukopis číta ako pokojná, inteligentná výpoveď o človekovi v prúde nepokojného času.Slovenská literatúra neoplýva prebytkom takýchto pamätí. Hoci práve takéto pamäti pomáhajú vytvárať kultúrne milieu a udržiavať jeho kontinuitu. Bez takejto kontinuity sa každý literárny debutant cíti ako prvý človek na svete.Je teda dobre, že rukopis konečne dostal podobu vytlačenej knihy. Je to satisfakciou nielen pre jej už mŕtveho autora, ale aj pre nás, ešte živých. (Milan Rúfus)

Arcibiskup Oscar Romero (1917 – 1980) stál tri roky na čele sansalvadorskej arcidiecézy. Jeho pôsobenie je príkladom solidárnej a angažovanej autority. Aj po jeho zavraždení jeho osobnosť i slová zostávajú v pamäti i v srdci tisícov Salvadorčanov. Kniha približuje osobnosť, myslenie, angažovanosť i pastoračný prístup tohto arcibiskupa.

Spomienky Ľuda Matejova na začiatky Slovenského misijného hnutia. Riadky tejto knihy spolu s ukrytým medzi riadkami nám otvárajú okno do duše človeka. Sme pozvaní vstúpiť do tohto sveta, avšak nemusíme sa obávať pocitu závratu, naopak, cítiť ľahkosť sviežeho vánku, radosť, pokoj a namiesto vťahovania do hlbiny sme povznášaní. Povznášaní k niečomu, čo nás robí ľudskejšími, trpezlivejšími, ochotnejšími niesť naše bremená bez prehlbovania priepastí v nás a medzi nami.

Mediálne sprostredkovanie duchovnej skúsenosti v myslení a tvorbe Juraja Töröka. Juraj Török (Žilina, 1931) kňaz, kameraman, mystik, no predovšetkým osobnosť a nadovšetko človek. Človek par exellence, chodiaca dobrota, neha, čarovná harmónia. A vnútro bohaté na vedomosti, skúsenosti, no najmä svojou vlastnou hĺbkou a krásou.To Juraj Török dokorán pootvorí len zriedka. Sedemnásť hodín duchovných rozhovorov ponúka bohatý materiál aj pre odbornú reflexiu duchovného odkazu tejto vzácnej osobnosti. Systematicky ho spracovávame v súvise s aktuálnou a málo preskúmanou problematikou ciest a foriem duchovnej skúsenosti a jej komunikácie v rámci možností súčasných médií. Tak vzniklo dielo, ktoré ukazuje cesty každodennej mystiky a zároveň obohacuje odbornú masmediálnu diskusiu.

Výber dvanástich najlepších rozhovorov Štefana Hríba z .týždňa. Kedy slovenský prezident plakal?Kto uniesol túto krajinu?Kde sa stratila láska a ako sa tu bez nej žije?Čo spôsobilo referendum o rodine?Prečo Putin nakoniec prehrá?Ako sa biskup bráni prázdnote?Prečo herečke nestačí sláva?V čom je Západ kresťanskejší ako Východ?Čo urobilo z bezná­dej­ného hokejistu hviezdu NHL?Prečo rakúsky kardinál nechápe náš chlad?Je Pišťankov Rác minulosťou a ako sa mafián hral?Môže sa tehotnej žene podariť scit­livenie Sulíka?

Historik Hans-Peter Schwarz opisuje životné zastavenia, ako aj politický prínos tohto legendárneho kancelára. Zaoberá sa otázkou, ako sa Adenauerovi podarilo dostať Spolkovú republiku Nemecko do spoločenstva západných demokratických štátov.Schwarz analyzuje Adenauerovu zahraničnú a vnútornú politiku. Venuje sa výčitke, že svojím údajným "separatizmom" západonemecký kancelár zradil ľudí vo Východnom Nemecku. Opisuje tiež Adenauerove vizionárske úsilie o zjednotenú Európu a pýta sa aj na "tmavé stránky" tohto veľkého štátnika.

Výberová bibliografia arcibiskupa Jána Sokola, prvého metropolitu Slovenska. Vox audita perit, littera scripta manet.Na počuté sa zabúda, ale napísané zostáva.Z tvorivej dielne kňaza, publicistu, aktívneho člena Zväzu protikomunistického odboja, Jána Košiara, vyšlo viacero knižných publikácií. Radí sa k nim aj výberová bibliografia nášho prvého metropolitu Rímskokatolíckej cirkvi na Slovensku, arcibiskupa Jána Sokola.Autor ako skúsený novinár čitateľovi chronologicky sprístupňuje viaceré kľúčové texty, ktoré arcibiskup napísal alebo predniesol pri rôznych príležitostiach počas svojho dvadsaťročného pôsobenia v biskupskej službe a ako dôsledný bibliograf registruje články z novín i z kníh: pôvodné práce metropolitu a príspevky, v ktorých sa arcibiskup spomína. Nasledujú záznamy o vystúpeniach v Slovenskom rozhlase a v Slovenskej televízii a knihu dopĺňa zoznam kňazov a biskupov, ktorých arcibiskup Ján Sokol vysvätil.Arcibiskup Ján Sokol zohral v živote Katolíckej cirkvi i vo verejnom živote Slovenska nezastupitelnú rolu a zanechal v našom slovenskom národe svoju nezmazateľnú a neopakovateľnú stopu. Dôkazom toho je i kniha Littera scripta manet. – Jozef M. Rydlo

Martyrologium katolické církve v českých zemích ve 20. století. Biografický slovník Mučedníci a oběti pro Krista zachycuje životní osudy katolických křesťanů všech národností žijících v českých zemích, kteří násilně zahynuli v období dvou totalitních režimů 20. století. Perzekuci kněží, řeholnic, řeholníků, katolických laiků, v mnoha případech i celých rodin a řeholních společenství zachycuje 260 detailně zpracovaných životopisných hesel. Cennou součástí publikace je i 239 portrétních fotografií mučedníků a mučednic z českých i zahraničních zdrojů. Slovníková příručka je rozčleněna do tří oddílů. První zachycuje běsnění nacistických okupantů za druhé světové války (1938–1945). Druhý připomíná kněžské a řeholní oběti tzv. divokého odsunu Němců v roce 1945. Třetí část shromažďuje poznatky o obětech komunistického režimu (1948–1989).Kniha, na níž se pod vedením Jana Stříbrného podílelo čtyřicet autorů, je dosud nejúplnější prací o svědcích víry a obětech z řad katolických křesťanů v naší zemi.„Martyrologium je plné úžasných svědectví lidské statečnosti, věrnosti a hrdinství obyčejných lidí. Nebyli to superhrdinové z filmů, ale normální lidé, kteří se dostali do mimořádně těžkých okolností a obstáli v nich, dozráli v utrpení a osvědčili hrdinské ctnosti. Vítám tyto životopisné portréty svědků Kristových jako malé splacení dluhu našim velkým předkům i jako nabídku pomoci současné generaci poučit se z dějin, aby se v naší generaci nemusely opakovat jejich bolestné zkušenosti.“Jan Graubner, arcibiskup pražský

Jakmile jsem se začetl do rukopisu mladého východoslovenského pedagoga Matúše Marcinčina, okamžitě jsem věděl, že Karol Strmeň svého biografa a vykladače našel. Mottem posuzované knihy mohlo by být - a právě nyní, teď a tady ve střední Evropě - pětiverší stárnoucího básníka:Taký je básnik v politike sily, jak jahňa, ktoré s vlkmi hovorí.Najradšej by ho umlčali, zbili: bez hraníc svietia jeho obzory.A pravda je vždy pravda, moji milí.S obrovským vcítěním je zde podán literárně i teoreticky promyšleně koncipovaný celistvý obraz dialektiky dramatického života onoho niterného, myslitelského, přitom spontánně kreativního básnického zjevu Karola Strmeňa a jeho úctyhodného díla. Strmeň byl nej vyspělejším a umělecky nejerudovanějším i nejpronikavějším představitelem slovenského poválečného katolického exilu. Všecky aspekty autor monografie podal brilantně, objektivně, přesně, nadto s výjimečnou bravurou slovesnou. Kniha o krystalu na zapomenutém ostrově je velkou knihou o básníkovi s rysy geniality. Strmeňa objevuje v jeho všestrannosti a složitosti, nás, kdo jsme básníka ctili již dřív, utvrzuje v přesvědčení o jeho výjimečnosti. Současně přibližuje i lidské, intimní tahy na jeho portrétu, stejně klasické jako jeho dílo, a otevírá zároveň prostor pro další výzkum dějin slovenského verše. Kéž by v Česku vyšla podobně koncepční a skvěle zvládnutá biografická monografie o některém z velkých českých básníků! Na Slovensku vědí, kde hledat těžce vydobývanou strmeňovskou PRAVDU. - Martin KučeraPo univerzitnej téze Kornela Piačka obhájenej v Montreale v roku 1954 ide o prvú fundovanú monografiu o životných osudoch a literárnom diele Karola Strmeňa, ktoré vzniklo v exile. Autor vracia do slovenskej literatúry špičkového slovenského básnika, ktorý s Jozefom Cígerom-Hronským, Rudolfom Dilongom, Jánom L. Doránskym, Petrom Klasom, Stanislavom Mečiarom, Jozefom A. Mikušom, Štefanom Náhalkom, Jánom Okáľom, Mikulášom Šprincom, Eugenom Vesninom, Františkom Vnukom, Gorazdom Zvonickým a Andrejom Žarnovom v dobrovoľnom vyhnanstve položil základy slobodnej slovenskej kultúry. - Jozef M. RydloVďaka osobe Matúša Marcinčina sa po trojzväzkovom výbere z pôvodného básnického diela Karola Strmeňa našiel aj erudovaný vykladač tejto poézie, čím významne približuje básnikovo dielo slovenskej kultúrnej a literárnej obci. Strmeňova jedinečná znalosť svetovej poézie zrkadlená v jeho vlastnej poézii vyžaduje nemalú kompetenciu, ktorou však Marcinčin disponuje. Jeho náklonnosť k dráme ako literárnemu druhu sa vhodne premietla do štruktúry tejto jeho literárnohistorickej práce. - Peter Tollarovič

Životní vzpomínky Mons. Pavla Dokládala, zakladatele Fatimského apoštolátu v České republice. Mládí, kněžské začátky, pronásledování od StB, roky ve Šlapanicích, Třebíči, počátky mariánské spirituality, Koclířov… Celou knihou se jako zlatá nit vinou slova sv. Pavla: „Všechno mohu v tom, který mi dává sílu.“ (Flp 4,13) Kniha je nejen osobním svědectvím, ale též pomyslnou kronikou české katolické církve za posledních několik desítek let a vrcholí třemi ústředními tématy: Eucharistie, Panna Maria a Církev.

Svědectví blízkého spolupracovníka kardinála Špidlíka není jen vzpomínkou na velkou osobnost naší církve, ale i velmi cennou sbírkou úvah o tématech, která utvářela dílo Tomáše Špidlíka – slovanská spiritualita, modlitba, srdce, kultura a umění, ekumenické snahy, duchovní otcovství či papež Jan Pavel II.

Na úsvitu šestnáctého století je Itálie rozdělena na nesčetné množství hašteřivých království. Mezi nimi putuje bizarní a fascinující postava: malíř a sochař, kterému se jako žádnému jinému daří zachytit ve svém díle duši předlohy. Je architektem, který dokáže postavit skvosty nejen podivuhodně krásné, ale zároveň tak odvážné, že předčí veškerou představivost. Staví válečné stroje, které snad pocházejí ze vzdálené budoucnosti. Je to vědec, který chce zkoumat mechanizmy každého vesmírného jevu: pohyb planet, vzduchu i vody, let ptáků, lidské tělo. Neexistuje žádná disciplína, ve které by neprokázal bezkonkurenční řemeslné zpracování i nadlidský um. Jmenuje se Leonardo da Vinci. Kolem jeho jména budou vznikat legendy, mýty a fantastické příběhy. Přesto v jeho životě stále existuje mnoho hádanek a nezmapovaných časových úseků. Chtělo by to stroj času, nebo výpověď očitého svědka, aby se konečně podařilo osvětlit tajemství toho, kdo je dnes pro nás nejzásadnějším představitelem renesance. Úžasná a fascinující kniha Massima Polidora je přesně tím: prostřednictvím vzpomínek (i když imaginárních) Francesca Melziho, který byl roky přítelem a oblíbeným žákem mistra, nás autor bere na neuvěřitelnou a bouřlivou cestu. Půjdeme spolu s Leonardem, budeme sledovat vývoj a vzestup jeho geniality, budeme ho obdivovat v okamžicích vzniku jeho nesmrtelných děl a přímo od něj uslyšíme myšlenky, které stvrzují největší talent v historii lidstva.

Text prednášky na vedeckej konferencii Henrich Bartek v slovenskej jazykovede a kultúre, ktorá sa konala na Pedagogickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave 22. marca 2017.

Kniha přináší česko-německou edici třiceti šesti dochovaných listů, které český katolický kněz, jezuita Adolf Kajpr (1902–1959), odeslal z nacistického a z komunistického žaláře. Poskytuje pozoruhodné svědectví o kritických etapách v životě této mimořádné osobnosti českého katolicismu a o době, v níž žila. Větší část dopisů ilustruje Kajprovo věznění v koncentračních táborech Terezín, Mauthausen a Dachau (1941–1945). Menší část listů pak vzešla z jeho věznění v komunistických věznicích (1950–1959). Prošel jich sice několik, listy se však uchovaly pouze z Leopoldova na Slovensku. Úvodní studie Vojtěcha Novotného přináší životopis tohoto českého jezuity a ediční poznámku, jež osvětluje okolnosti, za nichž korespondence vznikla.

A Theological Life offers one of the first comprehensive reflections on the life and work of this enigmatic Czech theologian and cardinal. Going beyond the usual biographical and bibliographical summary, the book provides an in-depth theological reflection on the legacy which this much-loved spiritual father left to the worldwide Church.

A čas medzi ránom a večerom je môj život. Slovo na úvodV životopise, ktorý práve otvárate, nájdete viacero zdanlivo nepodstatných epizód môjho života. Banalitami sú však len na prvý pohľad. Kapitoly o družstevnej výstavbe, o štúdiu na vysokej škole, o výletocl s deťmi či o prázdninách na chate sú síce drobnými, ale dôležitými kameňmi domu, ktorým bol náš spoločný život.Vit de Larigaudie raz povedal: „Je jedno, č škrabeš zemiaky, alebo staviaš katedrálu, ak to robíš z lásky." My sme zväčša škrabali tie zemiaky. Avšak všetky drobnosti, ktoré napĺňali náš život, boli navzájom prepojené láskou a modlitbou. Ony sú spojivom všetkých našich činností, ktoré tvorili náš každodenný život. Tento bol neraz ťažký, ale i krásny. Veď v ňom boli mozole našich rúk a nespočetné hodiny spoločnej práce. 1 Teto treba priznať význam aj týmto maličkostiam, ktorvmi bola vydláždená naša spoločná cesta životom. Vďaka Ti, Mária, že si po tejto ceste kráčala so mnou. Je mi veľmi ľúto, že ti to nemôžem povedať do očí, ale že Ty to vieš. Ty si odišla, aby som ja mohol ísť ďalej za Tým, ktorý bol zmyslom nášho spoločného života. Vďaka Ti, Mária.Marián

Sergej Michajlovič Solovjov byl synovcem Vladimíra Solovjova, nejvýznamnějšího „ruského klasika“, jehož spisy jsou vydávány v cizích jazycích a vliv jeho myšlení dalekosáhlý. V češtině o něm sice existuje několik životopisných zastavení, ale představení tohoto zdrojového textu vyplňuje podstatně to, co se jinde nedozvíme – jde o „první pramen“ důležitých informací. Autor se kromě systematické práce ve shromažďování materiálů soustředil na mnohem obtížnější rovinu: na vyhodnocování, odpovídající tradovanému slovu, jak ho zachytil v rodinném kruhu či od těch, kdo přišli se Solovjovem do styku. I samotný osud autorovy publikace je dramatický: směl vyjít až mnohem později díky ruským emigrantům v Bruselu.

Život človeka prináša so sebou stretnutia náhodné, stretnutia zámerné, či cielené a z toho potom vznikajú vzájomné väzby ľudí, ktorí sa v priateľskom súzvuku prelínajú v určitých intervaloch po celý život. Táto kniha Jána Sucháňa jemne a s citom formou zamyslení odhaľuje čaro vnútorných pocitov na hranici života a odchodu do večnosti ako i spomienok na dlhoročnú spoluprácu so speváčkou Janou Kociánovou. Jeho spomienky na obľúbenú umelkyňu sú vhodne doplnené fotografiami z jej speváckej kariéry i z ich spoločných hudobno-slovných vystúpení a okrajovo nám umožňuje aj pohľad do jej súkromia.

Křesťan ve společnosti. Výbor přibližuje jednoho z nejvýznamnějších představitelů ruského pravoslaví dvacátého století Alexandra Meně (1935–1990), který po celý život působil jako kněz v různých farnostech Moskevské oblasti. Byl to muž, který se snažil o „aggiornamento“ v pravoslavné církvi a celý život zasvětil šíření křesťanství a náboženské osvětě v krajně nepříznivých podmínkách sovětské komunistické totality. Jako první dokázal v době tzv. perestrojky předstoupit coby představitel pravoslavné církve před laickou veřejnost jakožto moderní člověk s obrovským vzděláním a rozhledem, schopný odpovědět na náboženské a životní problémy lidí žijících v postsovětské společnosti. Pro svůj veliký evangelizační úspěch a zejména pro velikou ekumenickou otevřenost byl zákeřně zavražděn.

Setkání s Dominikem Dukou a rozhovor s ním ve mne zanechal hluboký dojem, protože jsem v něm poznal velmi vzdělaného člověka, který má v sobě i velký lidský rozměr. Knihu o Dominiku Dukovi jsem se rozhodl napsat poté, co jsem měl možnost se s ním setkat osobně a poznat i jeho demokratické názory, které dokáží reflektovat dobu. Dominik Duka je tím, kdo dokáže naslouchat druhým, a přesto má jasné vidění světa. Jeho život je velké dobrodružství plné zvratů. Setkání s Dominikem Dukou je vždy přínosem a něčím novým, co vás obohatí a zároveň donutí k zamyšlení. Tato kniha se rodila v nelehké osobní době a v mnohých chvílích byla pro mne záchranou. Věřím, že každý čtenář si v ní najde to své a bude mít podobný pocit názorově blízkosti jakou k Dominikovi Dukovi sdílím já.

Autobiografický příběh o konverzi k víře, hledání duchovní cesty, zápasech s překážkami, nemocemi a krizemi, na němž by nebylo nic zvláštního, kdyby do něho nevstoupil známý katolický kněz a lékař Ladislav Kubíček, brutálně zavražděný 11. 9. 2004 na faře v Třebenicích u Litoměřic. Autorka prožila s jeho pomocí nečekané a podivuhodné duchovní, duševní i tělesné uzdravení. Příběh se odehrává na pozadí pestrých událostí v litoměřické diecézi v letech 2003-2010, kdy byl za podivných, dodnes nevysvětlených okolností odvolán biskup Pavel Posád, kterého věřící milovali.

"Její jméno působilo jako hvězda naděje, která vyvede romský lid z bludného kruhu nepochopení mezi Romy a gádži. Elena Lacková (* 22. března 1921 ve Veľkém Šariši - 1. 1. 2003 v Košicích) napsala první romskou hru, nacvičila ji se svými příbuznými v chatrči cikánské osady; psalo se o ní s obdivem v novinách, pozdvihla romipen z bláta ignorantského opovržení... Znovu jsem začala za Ilonou jezdit v roce 1976... A Ilona vyprávěla. Vyprávěla věci, o kterých nemluvila, když byl její muž naživu. Nic špatného - pouze uvolněné zvažování a hodnocení vlastního života. Bylo to fantastické a já začala natáčet. Natáčely jsme celé dlouhé večery, týden, deset dní, po celou dobu, co jsem u ní bydlela... Ilonina životopisná a zároveň etnologicky nesmírně zajímavá vyprávění jsem jezdila natáčet několikrát za rok po dobu osmi let. Průběžně jsem je přepisovala z magnetofonu a narůstaly mi stránky a posléze i fascikly romských textů. Při přepisování jsem znovuprožívala trans jako při Ilonině vyprávění. Zároveň jsem čím dále tím více pociťovala, že se nesmírně proviním na Iloně, na Romech i na Neromech, pokud její výpověď nesdělím dál." (Z předmluvy Mileny Hübschmannové.) Životopisná mozaika z prostředí romské menšiny. Vyprávění s fantaskními prvky, ale také výpověď ženy, která prožila dvě totality a zápasí o svou tradiční víru.

Slovensko zasiahlo mnoho vojen, povstaní a revolúcií. Vojakov a bojovníkov viedli vojvodcovia, generáli, skvelí i menej skvelí stratégovia. Táto kniha prináša to najzaujímavejšie a najzásadnejšie o štyridsiatich vyznamných mužoch, ktorí neraz rozhodovali o osudoch celých národov a výrazne ovplyvnili naše dejiny. Bojovali, víťazili, mýlili sa. Rodion Jakovlevič Malinovskij, Gotthard Heinrici, Jozef Turanec, Rudolf Viest, Alexej Alexejevič Brusilov, Ferdinand Foch, Artúr Görgei, Vinzenz Ferrerius von Bianchi, Michail Illarionovič Goleniščev-Kutuzov, Napoleon I. Bonaparte, Andrej Hadík, Ladislav Berčéni, Ján Pálfi, Siegnert Heister, Eugen Savojský, Karol Lotrinský, Ján III. Sobieski, Mikuláš Zrínsky, Ahmed Köprülü, Jean-Louis Raduit de Souches, Raimondo de Montecuccoli, Albrecht z Valdštejna, Gabriel Betlen, Charles Bonaventura de Buquoy, František Nádašdy, Mikuláš Pálfi, Lazarus von Schwendi, Matej I. Korvín, Jan Jiskra z Brandýsa, Ján Huňady, Prokop Holý-Veľký, Ľudovít I. Veľký, Bajdar, Ladislav I., Boleslav I. Chrabrý, Štefan I., Svätopluk I., Samo, Valentinianus I., Marcus Aurelius.

Táto 60. stranová pamätná kniha je spomienkou na zosnulého biskupa Mons. Františka Tondra. Zachytáva jeho detstvo, kňazstvo a biskupskú službu. Spomienky a svedectvo ľudí, osobností, ktorí ho veľmi dobre poznali a dennodenne sa s ním stretávali. V knihe nájdete aj homilíe, biskupov rukopis, ako aj pripravovanú pozvánku na 50. výročie jeho kňazskej vysviacky, ktorej sa už nedožil. Farebné fotografie obohacujú túto knihu. Súčasťou knihy je aj CD.

Prvý protoigumen gréckokatolíckych redemptoristov na Slovensku (1945 – 1950). Táto kniha predstavuje jednu zo životných etáp mučeníka redemptoristu Metoda Dominika Trčku. V prvej kapitole je analyzovaná spoločensko-politická situácia a vzťah štátu voči cirkvi v rokoch 1945-1950 v Československu. Druhá kapitola približuje snahy, podmienky, prípravu a nakoniec i založenie michalovskej gréckokatolíckej viceprovincie redemptoristov. Plánmi a povinnosťami o. Metoda ako protoihumena sa zaoberá tretia kapitola. Vo štvrtej kapitole je sledovaná ostrá konfrontácia komunistického režimu s katolíckou cirkvou, ktorá postihla aj michalovskú viceprovinciu redemptoristov a jej predstaveného.

...alebo Čriepky zo života P. Radima Jáchyma OFM slovom i obrazom. Zbierka spomienok českého františkána, ktorý pôsobil na Slovensku.

Denník Rudolfa Komanderu (1921 – 1953) je významným dokumentom o ideovom a politickom zápase mladej slovenskej generácie v povojnovej Európe. Zároveň je kronikou Slovenského revolučného odboja, predstavuje autentické svedectvo o počiatkoch formovania slovenskej politickej emigrácie v Rakúsku a Nemecku, vývoji názorov mladej generácie nielen na otázky exilu, ale aj na aktuálny vnútropolitický vývoj na Slovensku. Približuje aj jej predstavy o budúcom demokratickom usporiadaní Slovenskej republiky.Jedinečnosť výpovednej hodnoty denníka podčiarkuje fakt, že je jedným z mála autentických dokumentov o činnosti Slovenského revolučného odboja. Mladá slovenská generácia, ktorá sa bezprostredne po skončení vojny v ňom organizačne zjednotila, predstavuje začiatky formovania moderného kresťansko-sociálneho hnutia, ktoré sa v západnej Európe postavilo na obranu demokratických hodnôt a pričinilo sa o zastavenie nástupu svetového komunizmu.Dvadsiate výročie vzniku samostatnej Slovenskej republiky je príležitosťou, aby sme sa s viac ako polstoročným odstupom pozreli na našu nedávnu minulosť a uvedomili si, kde sú skutočné začiatky zápasov nášho národa o demokraciu, slobodu a štátnu nezávislosť.

Jan Pavel II. často zdůrazňoval, že misionářem má být každý křesťan a křesťanka. Podstatou misií je totiž to, že se o svou víru dělím s druhými. Jiří Šlégr v knížce Poklady misií tvrdí, že se s tak velkou pohostinností, radostí, přátelstvím, upřímnými modlitbami, hlubokou vírou a touhou po setkání s Kristem v eucharistii a ostatních svátostech nesetkal nikde jinde než na svých cestách po Africe, Střední a Jižní Americe či jižní Asii. Ze začátku se domníval, že je to on, kdo potřebným a chudým něco dává. Až později si uvědomil pravý opak – z misií on, misionáři i naše církev daleko více pomoci a lásky dostávají. I když nacházel lidi v opravdu obtížných situacích, teď s jistotou ví, že misie v sobě mají daleko větší bohatství a potenciál, než jak se domnívá „vyspělejší“ část světa.

Královna detektivek vydala pod pseudonymem Mary Westmacott literární obraz části svého života. Na postavě Celie líčí své bezstarostné dětství, sňatek, narození dcery, rozpad manželství, psychické zhroucení i pokus o sebevraždu. „Jen zasvěcení mohou vědět, kolik skutečné historie obsahuje, ale v Celii máme tak výstižný Agathin portrét jako nikde jinde.“- Max Mallovan, druhý manžel Agathy Christie Když v roce 1934 vyšel Nedokončený portrét jako druhý psychologický román autorky Mary Westmacott, nikdo netušil, že se za tímto jménem skrývá světoznámá Agatha Christie. Pod rouškou anonymity si dovolila do tohoto románu vložit velké množství autobiografických prvků a snad doufala, že nebude odhalena. Tomu se o více než patnáct let později nevyhnula, a tak román může sloužit jako další střípek do mozaiky informací o jejím životě, který velmi nerada odhalovala veřejnosti. Badatelé se shodují, že Nedokončený portrét je autobiografičtější než Vlastní životopis. Důvodem je podle nich nejen možnost schovat se za literární postavu a v případě potřeby moci označit dílo za fantazii, ale i časový odstup od popisovaných událostí, ve kterém obě knihy vznikaly (což mohlo mít vliv jak na přesnost vzpomínek, tak i na rozdíl ve vnímání tehdejších událostí). Pokud bychom obě knihy srovnávali, najdeme především ve vylíčení dětství a dospívání téměř shodné osoby i příběhy (i když v Nedokončeném portrétu hlavní hrdinka nemá sestru). Ale už od svatby se popis událostí začíná odlišovat. Záležitosti odbyté v autobiografii několika stranami odkrývá autorka v Nedokončeném portrétu podrobněji, věnuje se více pocitům, úvahám i činům. Je možné, že se s nešťastnými událostmi potřebovala vyrovnat způsobem, který jí byl nejbližší, totiž psaním, a necítila tedy potřebu se k tomu již později takto podrobně vracet.

poézia. Jozef Tomášik debutoval roku 2014 básnickou sbírkou Anjel v cele, venovanou památce mučedníka Janka Havlíka. Básně z této sbírky nacházíme v českém překladu v knize Jáchymovští andělé. Jsou zde doplněny o autorovu další tvorbu (a o básně V. Ftorkové a M. Fabiánové). Celá kniha je protkána zachovanými zápisky Janka Havlíka, kandidáta na blahořečení, řeholníka Misijní společnosti sv. Vincenta de Paul. Kniha představuje vzácný příklad toho, jak mladého člověka osloví život vězněného a mučeného řeholníka natolik, že o něm napíše cyklus básní. Jáchymovští andělé jsou svědectvím, že ještě existují lidé, kterým není lhostejné utrpení druhých; že ještě existují autoři, kteří svou tvorbou nechtějí vyzdvihovat sebe, ale druhé; jsou svědectvím, že krev mučedníků je opravdu semenem křesťanů, protože oslovuje lidi, povzbuzuje je a prohlubuje v nich náboženskou zkušenost, ba dokonce v nich vyvolává vznik uměleckých děl.V knize často vystupují vězni komunistického režimu jako andělé. V sbírce se konkrétní slovenská krajina nebo prostředí českých věznic či uranových dolů proměňuji na svátá místa. Konkrétní svět se tady protíná se světem transcendentním. Básně Jozefa Tomášika jsou hymnem na krajinu. Starostlivě odpozorované obrazy z krajiny se posouvají do vyšší, lyrické, symbolické roviny a odtud do roviny náboženské. Obrazy záhorské i jáchymovské krajiny jsou protkané úryvky ze slovenských a českých hymnických písní, jenže místo orlů tady „z Tatry" slétli andělé. Básnická krajina J. Tomášika je podobně andělská.Kniha Jáchymovští andělé nám přibližuje život a utrpení kandidáta na blahořečení Jána Havlíka. Jeho život, jeho víra, jeho srdce byly- čisté. A takové jsou i básně Jozefa Tomášika.Katarína Džunková

Rozpomienky a zamyslenia autobiografie chronologicky zahŕňajú dôležité životné úseky kňaza Antona Konečného od mladosti po dôchodcovský vek. Možno ich zatriediť do troch okruhov: obdobie pred vysviackou, obdobie po vysviacke a „dôchodcovské“ obdobie v Zakarpatsku. Hlavnou časťou knihy sú úlohy a práce na obnove kňazského seminára a fakulty v Košiciach po roku 1990.Anton Konečný sa narodil v roku 1944. Kňazom sa stal v dobe totality a prijal spiritualitu jednoty Hnutia fokoláre, čo nasmerovalo jeho ďalšie pôsobenie a činnosť. Keď prišla sloboda, vykonával náročné úlohy: obnovu kňazského seminára a teologických štúdií v Košiciach. Popri službe v oblasti výchovy a vedy (v odbore liturgie) vstúpil aj na pole ekumenického hnutia. V knihe sa delí o svoje skúsenosti od mladosti až po súčasnosť – už sedem rokov pôsobí ako farár dôchodca v Zakarpatsku.

Ako chutí tarantula či kvety petúnie? Kvety petúnie sú jemne pikantné a kvety sedmokrások príjemne aromatické. Poučná aj zábavná kniha rozhovorov s 25 slovenskými vedcami, vedkyňami a odborníkmi, ktorí sa venujú výskumu v oblastiach od astrofyziky cez medicínu či vývoj bioplastov až po skúmanie nových zdrojov potravy a ich nutričnej hodnoty. Zistíte v nej napríklad to, koľko ton materiálu z meteoritov a komét dopadne ročne na Zem, ako sa v Košiciach vyvíja 3D tlač titánových skeletov, ktoré môžu nahradiť kosti, a ako vyzerá elektrická aktivita v mozgu pri rozmýšľaní.Aj slovenskí vedci skúmajú oblasti, ktoré prinášajú svetový pokrok. Robia výskum v odvetviach, aké by vám ani nenapadli a výstupy z ich skúmania môžu byť užitočné pre váš každodenný život. Redaktorka Denníka N Zuzana Vitková vedcom a vedkyniam položila otázky, vďaka ktorým vám fakty z ich výskumov a toho, ako funguje svet, zostanú v pamäti aj bez čítania vysokoškolských skrípt.Vybrať do knihy len 25 rozhovorov bolo náročné, pretože na Slovensku je oveľa viac inšpiratívnych ľudí, ktorí majú o vede čo povedať. Kniha sa snaží priniesť čo najširší záber výskumných tém a cez niektoré rozhovory predstaviť aj osobné príbehy vedkýň a vedcov, ich pohľad na slovenskú vedu a dôvody, prečo sa rozhodli zostať na Slovensku alebo, naopak, odísť do zahraničia.