Skutočné príbehy

Příběhy faráře Josefa Toufara, jeho vrahů a čihošťského zázraku se zprávami archeologa, antropologů a soudního lékaře o exhumaci. Krok do tmavé noci je volným pokračováním knihy předcházející (Jako bychom dnes zemřít měli, která byla v roce 2012 vyhlášena v anketě Lidových novin Knihou roku). Ve čtrnácti příbězích - kombinacích reportážních postupů se studiem archivních dokumentů a výpověďmi svědků a pamětníků - autor odhaluje nově zjištěná fakta a svědectví, která se váží k osobnosti Josefa Toufara, jeho mučitelů a dobovému kontextu.Miloš Doležal se ve svém důkladném pátrání dostal k řadě archiválií, které neměl při přípravě prvé knihy k dispozici – nalezl Toufarovy zápisky, korespondenci, část knězovy knihovny a řadu dalších důležitých osobních dokumentů i unikátních fotografií, a také identifikoval filmové záběry mučeného kněze, pořízené Státní bezpečností a překvapivě dochované do současnoti.

Dechberoucí příběhy o přežití a hrdinství, které vypráví o tom, jakou sílu v sobě člověk dokáže najít, když mu jde o holý život. Bear Grylls ví, co všechno musí člověk umět a znát, aby přežil v extrémních podmínkách. Není však první v historii. Vezměte si třeba amerického pilota Luise Zamperiniho, jenž po zřícení svého bombardéru přežíval 47 dní na moři a živil se tím, že lovil hladové žraloky a pil teplou krev albatrosů – a to jen aby pak padl do zajetí Japonců a několik let snášel příšerná muka v jejich nejbrutálnějších zajateckých táborech… Nebo Marcuse Lutrella, příslušníka elitního námořního útvaru SEAL, který se úplně sám utkal s celým tálibánským plukem a potom se mnoho dní, zkrvavený a prostřílený jako řešeto, plazil drsnými afghánskými horami… Nebo Nanda Parrada, jednoho z hrstky lidí, kteří přežili strašnou leteckou havárii vysoko v zamrzlých Andách – vyvázl živý jen díky tomu, že dokázal jíst maso svých mrtvých druhů… Bear ve své nové knize líčí strhující příběhy dobrodruhů, průzkumníků, vojáků, špionů i obyčejných lidí, kteří se odmítli vzdát i v těch nejzoufalejších situacích – příběhy, které ho inspirují po celý život. U některých vám přeběhne mráz po zádech, u jiných vám naskočí husí kůže po celém těle – přežití nebylo nikdy procházkou růžovým sadem. Všechny se však vyznačují dojemnou statečností, nezlomnou houževnatostí tváří v tvář smrti a mimořádnou psychickou odolností mužů a žen, kteří měli jedno společné – skutečnou odvahu.

Jaký je arabský svět ve skutečnosti?Jak myslí, cítí a žijí Arabové?Jaké jsou vztahy mezi muži a ženami?Je každý Arab muslimem a každý muslim Arabem?Jak se chovají ke zvířatům?Je vůbec možné naučit se arabsky?Knihou Arabský svět - jiná planeta? přináší autorka realistický pohled na současný život v arabských zemích. Vybírá témata, která nás zajímají nejvíc. Přibližuje i taková, která jsou tabu nebo na která padá stín pověrčivosti. Mluví o arabské sexualitě, mužsko-ženském (ne)souladu, obřízce, kastování společnosti, o rozeznávání hranice života a smrti, kadidlu, drogách i alkoholu.A to vše na pozadí převládajícího náboženství - islámu. Tato témata vám předkládá z pohledu ženy arabistky, která dlouhodobě žila a pracovala v tomto regionu. Ženy, která většinou přicházela do kontaktu s muži… Pokusme se porozumět Arabům za pomoci člověka, který je doma v Evropě i na Blízkém východě.

Vzpomínkovou prózu Psí víno autorka dopsala roku 1983, vydala ji v roce 1992. Tato edice přináší její druhé, přehlédnuté vydání. Věra Koubová o knize napsala: "Próza Anny Blažíčkové Psí víno by mohla nést v názvu i slovo "cesta", bohaté na konotace, jimiž text oplývá. Protagonisté knihy tu nasedají na koňský povoz, aby se vydali za humna, zatímco se nám před očima odehrává pátravé putování do minulosti za vlastními kořeny. Barevný zášleh "psího vína" z titulu se i dále po cestě připomíná tu i onde rozžehovanými obrazy minulého i současného života, z nichž se odvíjejí úvahy nad bytostně důležitými přirozenými hodnotami, které tak těžko zahlédáme v současném světě — snad proto, že spatřit je lze právě až z odstupu podobného ohlédnutí.Zeje v tom názvu též kontradikce opojnosti nápoje, který uvolňuje mysli, a upřesňující, uzemňující trpkosti vína bohužel jen "psího". Oproti velké části literární produkce, jež zachycuje jen interesantní či skandální děje, nebo nás vystavuje svévolným literátským konstrukcím, se této próze daří uchopit a vyjádřit radostné a povznášející, ale i trapné a zoufalé situace takovým způsobem, že nově osvětlují a proměňují naši vlastní životní zkušenost. Kniha je cenná právě svou neokázalou, avšak jedinečně povzbudivou a vzpruživou mocí a otvírá čtenáři cestu zpět do smysluplného světa."

Paměti architekta. Paměti architekta Jana Sokola (1904–1987) osvětlují dlouhou cestu za smyslem života, práce a víry. Volba architektury vymezila prostor ke studiu i tvoření, doba někdy pomáhala, jindy stavěla těžké překážky. O minulém pro přítomné a budoucí píše autor v první části knihy. Druhá část, Moje plány, shromáždila architektovo dílo, vycházející z koncepcí zakotvených historicky, technicky i umělecky. Ideje a plány se ale často nedaly realizovat jinde než na pracovním stole. Tam přesto i drobné úkoly nalézaly váhu symbolu, v hledání přinášely pevnou oporu reality.

Elena Letňanová je vynikajúca klaviristka. Melódie počuť aj z jej viet. Píše ako dýcha. Nič si nevymýšľa. Pri čítaní jej poviedok sme uprostred priameho prenosu - myšlienok, udalostí, pocitov či spomienok. Vlákna jej príbehov sú zo svetla, oblohy, tráv, no rovnako z priateľstva, z veselej radosti, zo sklamania, zo smútku. Ponúka ich až s akousi detskou úprimnosťou.Tie poviedky sú pripomienky, pre samotnú autorku často citové, pre nás oživujúce, nabádajúce pamäť, aby nám pred oči vrátila, čo sme dávno zabudli, alebo skôr chceli zabudnúť, lož totalitného režimu, rozladený klavír života. A kde-tu aj sršiace iskry nádeje. Po ich doznení počujeme ticho, ktoré sme predtým nepočuli. Vzápätí sa znovu ozve hudba. (Dušan Dušek)

Misionár v Argentíne, v blízkosti Paraguaja, Brazílie a Bolívie. Táto kniha umožňuje poznanie Južnej Ameriky z mnohých pohľadov. Dnes sa viac ako inokedy veľkému svetu Južnej Ameriky pripisuje významný podiel v celosvetovom dianí. Naozaj aj pri mnohých problémoch, najmä sociálnych, je to svet neobmedzených možností a je poznačený veľkými zmenami.O Južnej a Strednej Amerike sa pápež Ján Pavol II. vyjadril, že pre Cirkev je to kontinent nádeje. Toto vyhodnotenie nadchlo misionára, autora tejto knihy, aby svoje skúsenosti a poznatky štyridsaťtriročného pobytu v Južnej Amerike publikoval širokej verejnosti. Téma knihy je veľmi rozsiahla a ďaleko nie je vyčerpaná, no predsa každému ponúka mnoho poučného a zaujímavého.